F Znovu za volantem - Another Dominika

Znovu za volantem

 Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že budu psát tento článek, zaklepala bych si na čelo.
Řidičák jsem si akčně udělala hned v osmnácti, moc jsem nad tím nepřemýšlela, v tu dobu si ho dělala většina spolužáků, a tak já taky. Autoškola byla pro mě utrpením. Moc mi to nešlo, s instruktorem jsem si nesedla a jízdy jsem udělala asi na čtvrtý pokus. Po autoškole jsem chvilku řídit zkoušela, ale vždycky vedle mě seděl můj táta, který mě dokázal vystresovat takovým způsobem, že jsem prostě jednou vystoupila a znovu za volant nesedla.
V průběhu let jsem měla myšlenky, že bych ráda někdy zase řídila, ale vždycky to skončilo jen u myšlenek. Teprve tento rok se to zlomilo. Rodiče se budou stěhovat a dojíždění za nimi by bylo ještě na dýl (už teď cesta vlakem trvá přes pět hodin). Navíc bych v jejich novém bydlišti byla odříznutá, vidět se s kamarádkami by bylo komplikované a i třeba do města bych se jen tak nedostala. 
A tak jsem se odhodlala a přihlásila jsem se na kondiční jízdy. Když jsem hnedka při první jízdě jezdila v centru Brna, byla ve mě hodně malá dušička. Měla jsem ale obrovské štěstí na instruktorku a jízdy byly úplně v pohodě, nedalo se to srovnat s jízdami v autoškole, když jsem si dělala řidičák. 
Původně jsem si myslela, že budu jezdit přítelovo autem. Zkoušela jsem to, zvládala jsem to, ale o mém příteli se to tak úplně říct nedalo. Zjistila jsem, že jeho auto je pro něj něco jako chrám, který si střeží a je k němu až přehnaně majetnický. Typický chlap.
A tak se mi v hlavě vyrojila myšlenka, že si koupím vlastní auto. 
Cesta k němu byla mnohem komplikovanější a zdlouhavější, než jsem si myslela. Nechtěla jsem si koupit auto v autobazaru nebo jen tak od někoho na internetu, bála jsem se skrytých vad a nechtěla jsem za případné opravy dát ještě víc než za samotné auto. Nakonec jsem se rozhodla si koupit auto přes tátovo známého, který má autoopravnu a vozí auta z Německa. Bohužel tím, že je krize, lidé si tolik nekupují nová auta a ty svá původní nedávají na protiúčet. Když už se nějaké objevilo, neodpovídalo mým kritériím. Chtěla jsem něco menšího a měla jsem stanovený cenový strop, který byl poměrně nízký, ale vzhledem k tomu, že jsem chtěla spíše auto na rozježdění, tak byl za mě dostačující.

Nakonec se na mě usmálo štěstí, a tak já mám své první auto!


Upřímně si nepřipadám dostatečně dospělá na to, abych ho měla.
Mám z toho obrovský respekt a pořád nějak nechápu, že já mám auto, když ještě před pár měsíci jsem si ani nedokázala představit, že bych ještě někdy řídila.
Odhodlat se a sednout si znovu za volant je pro mě hodně o sebepřekonávání. Mám strach ze situacích, které můžou nastat, mám strach z ostatních řidičů a rozhodně to není něco, co by mi šlo nějak samo a bylo pro mě přirozené. Přijde mi, že k tomu nemám cit. Vím ale, že to je třeba. Že řízení člověku hodně ulehčí život a čím dřív začnu, tím lépe. 

Já bych vám moc přála, pokud se také k něčemu dlouho odhodláváte, abyste v sobě našli tu sílu a šli do toho.

A jak to máte vy? Řídíte?


CONVERSATION

36 komentářů:

  1. Měla jsem instruktora skvělého, všechno klapalo, ale po dvou neúspěšných pokusech v jízdách jsem ze zdravotních důvodů nepokračovala. A i když mě to někdy mrzí, tak nad tím už nemíním "plakat". Prostě řídit nemůžu a hotovo. Tobě přeju hodně zdaru, chápu tvé obavy. Ale já myslím, že se "rozjezdíš", jak se říká :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říká se, že se člověk rozjezdí, ale je tomu těžké uvěřit :D
      Mrzí mě, že ti to s řízením nevyšlo, třeba někdy v budoucnu ti to zdravotní stav dovolí :)

      Vymazat
  2. Dominiko, věřím, že to byl hodně statečný čin, překonala si obavy, překonala si sama sebe. Gratuluji a přeji hodně šťastných a bezpečně ujetých kilometrů.
    Hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Věřím, že to pro tebe bylo těžký a jsem moc ráda, že jsi překonala strach a šla do toho! Teď už to bude určitě super a na ježdění si zvykneš jako nic. Nové a tvé první auto ti moc přeju! Já řidičák nemám, ale v blízké době bych si ho chtěla udělat.. ale jak píšeš, mám strach. Mám strach z ostatních řidičů a hrozně moc předvídám - někdy až zbytečně moc. Ale je naprostá pravda, že to člověku ulehčí život. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím ti palce, aby jsi v sobě našla tu odvahu a autoškolu si udělala :)

      Vymazat
  4. Dominiko zdravím a gratuluju ! Udělala jsi rozhodně dobře, že jsi začala opět řídit i že máš svoje auto. Vůbec si nedovedu představit, že bych nařídila auto. Jednak to máme všude dost daleko a hlavně nechci být na nikom závislá, jsem hodně samostatný člověk. Takže Ti fandím ! Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Mám to stejně, taky už nechci být v tomto na nikom závislá :)

      Vymazat
  5. Páni, tak to je hodně silný a velký krok, jsi skvělá, že jsi se fakt odhodlala! Věřím, že teď už u ježdění zůstaneš a uvidíš, že postupem času to bude brnkačka :). Já dělala autoškolu ve 20 a bylo to pro mě taky utrpení... Měla jsem sice skvělého učitele, ale já se v řízení fakt necítila, ještě když mi doma bylo stále do hlavy vtloukáno „v naší rodině baby neřídí, neumí to...“, ale já si šla tvrdohlavě za tím. Hned po zkouškách jsem se hecla a začala řídit (naštěstí jsem měla tu možnost, jinak bych si autoškolu ani nedělala) a naštěstí jsem se rozjezdila. Teď tolik neřídím, což mě trochu štve, protože třeba v parkování se stále moc necítím, ale za volant se naštěstí nebojím sednout.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, snad ano :)
      Tak to je moc dobře, že sis šla za tím! Mám z tebe radost.. Parkování je moje noční můra, ale nevzdávám se :)

      Vymazat
  6. Jsi dobrá, že jsi překonala obavy a znovu se do řízení pustila. Já řidičák nemám a už si ho ani dělat nechci, i když někdy lituju, že jsem se k tomu kroku neodhodlala před 30 lety.

    OdpovědětVymazat
  7. mohu se prosím zeptat, kam jsi chodila na kondiční jízdy? já přemýšlím, že se také vrátím zpátky k řízení :) u mě to byl bratr, kdo mě vystresoval tak, že jsem za volant pak už nesedla :D ale teď bych se kvůli synovi chtěla vrátit k řízení, ať spolu můžeme podnikat výlety :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chodila jsem sem: http://autoskola1.cz/ k paní Seitlerové a opravdu moc doporučuju :)
      Budu ti držet palce, aby se s k řízení vrátila :)

      Vymazat
  8. Ahoj Domčo, já autoškolu protrpěla instruktor na mě vždycky řval dokud jsem nebrečela. Řídit jsem začala díky přítelovi, přítel je automechanik a tak jsem nejprve jezdila s ním a pak jen domů a zpátky a pak do školy a pak to furt bylo víc tras a dál. No a pak jsem si od táty půjčila peníze na svoje první auto - u nás i do školy bylo na prd spojení natož někam do práce, bez auta tu člověk nedá ani ránu. Pořídila jsem si za 20 tisíc Fábii v totálním šrotu, protože na nic lepšího jsem neměla, ale mám jí dodnes a nelituju toho, i když už stála spoustu peněz. Splácela jsem jí skoro tři roky a na jiný auto jen tak mít nebudu, tak si jí musím šlechtit, aby to se mnou vydržela. Příští rok jí budu dávat přítelovi vyvařit, tak budu jezdit po dobu opravy jedním z jeho aut, ale to nejdřív musí nějaké opravit, protože svoje hlavní mi taky půjčit nechce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že jsi nedala na negativní zkušenost z autoškoly a přesto pomaličku začala řídit :) Ať ti tvoje Fabie ještě dlouho dobře slouží :)

      Vymazat
  9. Gratuluju k vozítku a držím ti palec, ať to jezdí! Taky jsem si dělala řidičák hned po 18. narozkách, pak občas někam jela, většinou s naprosto vystresovaným a ukřičeným tátou, což mě odrazovalo a z řízení jsem měla hrůzu, i když jsem se na něj před řidičákem těšila. Během VŠ nebyl čas ani příležitost někam jezdit, takže jsem za volant sedla znovu až nedávno. A naštěstí je můj muž chápavý, nevyvádí, vysvětluje, v klidu poradí...takže jsem získala trochu toho klidu a letos jsem si zařídila i v Kanadě :D Beru to jako velký úspěch :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem na tebe moc pyšná! :)
      Oproti mému tátovi je přítel taky kliďas, i tak mu ale musím hodně vysvětlovat, jak se mnou má v autě komunikovat, aby nedocházelo ke zbytečným hádkám ;)

      Vymazat
  10. Já mám řidičák od osmnácti a vlastně hned jsem řídila. A bála jsem se, ale opravdu, jak se člověk vyjezdí, tak je to dobrý. Teď se považuji za zkušenou řidičku, kromě podélného parkování teda :-D Bez auta si už nedokážu představit život, hodně ulehčuje a především šetří čas, a co si budeme povídat, všechno je s autem mnohem jednodušší :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky doufám, že když se vyjezdím bude to dobrý, jen ta cesta k vyježdění není snadná ;)

      Vymazat
  11. Juu, gratuluji k autíčku a taky klobouk dolů, že sis troufla v centru Brna řídit! Já to mám asi podobně jako ty. Řízení se prostě bojím a navíc neřídím, nemám co. Po Pardubicích mi přijde rychlejší se dostat mhd nebo pěšky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Po městě je pro mě taky jednoduší se pohybovat MHD nebo pěšky, ale na to dojíždění za rodiči si to do budoucna nedovedu představit :)

      Vymazat
  12. Jsi skvělá, že ses k tomu dokázala vrátit. Když člověk přestane jezdit, pak je to hodně těžké se vrátit. Dělala jsem autoškolu o půl roku později, než ségra (dvojče), protože jsem měla respekt. Jsem ale ráda, že jsem se k tomu odhodlala. První pan instruktor byl skvělý. Opravdu jsem nic nevěděla, nikdy jsem za volantem neseděla, všechno mi trpělivě vysvětlil. Potom musel jít na operaci, tak jsem měsíc neřídila, to bylo něco, skoro jsem to zapomněla, druhý instruktor byl o hodně přísnější. Začátky bych s ním asi nezvládla, zdálo se mi, že nemá trpělivost, ale naštěstí jsem to v pohodě zvládla, ale pak jsem musela ještě hodně řídit, abych se vyjezdila. Autoškola naučí základy, ale člověk musí jezdit a jezdit, aby se do toho dostal. Už jsem absolvovala sama i delší cesty (Milevsko, Brno), vše v pohodě, tak jsem měla velkou radost :) přeji ti, aby šlo všechno hladce <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Na delší cestu sama se teprve chystám, mám respekt, ale chtěla bych to zvládnout :)

      Vymazat
  13. Velká gratulace, že ses k tomu odhodlala! Já si řidičák do teď neudělala. Bojím se přesně toho, co ty - nebezpečných situacích, ostatních řidičů. Muž se mě snaží doma donutit, ale zatím mi to přes tu hlavu moc nejde. S novým autem přeji hlavně spoustu spokojených kilometrů!

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Jestli se na to necítíš, tak nemá cenu se do toho nutit, třeba to jednou přijde ;)

      Vymazat
  14. Gratuluji k odhodlání jak v řízení, tak v samotné koupi auta. Já si auto koupila už před třemi roky a nedovedu si představit, že je nemám. Jezdím takřka denně a je to neskutečně osvobozující.

    OdpovědětVymazat
  15. Já jsem příšerný řidič a jízdu v autě doslova nesnáším, neseděla jsem za volantem asi 3-4 roky. :D Každopádně ti moc držím palce a ať ti řízení jde od ruky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Taky bych se spíš zařadila mezi příšerné řidiče, ale snažím se na tom pracovat ;)

      Vymazat
  16. Gratuluji k vlastnímu autu a přeju hodně najetých kilometrů! :) Je super, že jsi svůj strach z řízení překonala, já řidičák nemám, protože mě to neskutečně děsí a vím, že bych byla hodně špatná řidička :D ale umět řídit je praktické, jak sama píšeš, proto už dlouho sbírám odvahu přihlásit se do autoškoly, ale zatím pořád nic :D tak snad někdy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Úplně ti rozumím, taky mě to neskutečně děsilo.. Ale podle mě není kam spěchat, pokud máš řídit, tak jednou do toho bodu dospěješ, hlavně se do řízení nenutit :)

      Vymazat
  17. Moc gratuluji k autu, když má člověk řidičák, tak aby nezapomínal, je nejlepší mít svoje auto :) Já mám právě od známého/ spolupracovníka bejvalého- ale ne automechanika a tak to taky dopadlo... auto 4 - 5 let doma a téměř s ním nejezdím, protože investice jsou do něj větší, než koupě a pořád se něco skrytého objevuje, držím ho spíš, kdyby náhodou, ať je nějaké záložní doma.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě mrzí, že to nebyla zrovna šťastná koupě.. Tak snad příště budeš mít šťastnější volbu :)

      Vymazat
  18. Držím moc palce, ať se dobře řídí! Vlastní auto otevírá hrozně moc možností. Prošla jsem si podobnou cestou, řidičák v 19, ale reálně jsem začala jezdit až s vlastním autem, které jsem si pořizovala v 26. Tehdy jsem bydlela v Praze, byla krátce po rozchodu a na celé rozježdění (po pár kondičkách) byla tudíž sama, navíc v cizím městě, ale sedlo si to a dneska řídím ráda, i když z toho mám pořád respekt. Tak hodně štěstí a na mnoho bezpečně naježděných kilometrů!

    OdpovědětVymazat