facebook instagram
  • Domů
  • O mně a o blogu
  • Kontakt
  • Kategorie
    • Cestování
    • Kosmetika
    • Móda
    • Ostatní
    • Pro planetu
    • Tipy
      • Filmy a seriály
      • Knihy
      • Jiné
    • Ze života
    • #speakup
  • Ze sekáče
    • Second handové tipy
    • Sekáčové úlovky

Another Dominika

Napsala jsem dva články, které se lehce týkají Brna. Když jsem si je teď zpětně hledala a četla, byla jsem sama překvapená, kolik odvahy mi daly. Najdete je tady a tady.
Přesto, že jsem psala o změnách a nových začátcích, nepověděla jsem Vám příběh, který se za tím vším skrývá a jak jsem se vlastně v Brně ocitla. Jaké to skutečně bylo a jaké to je teď.
Zároveň je článek součástí Výzvy jako Brno od Brno bloguje.


Když jsem se rozhodovala kam půjdu na vysokou, Praha pro mě byla jasnou volbou a nad žádným jiným městem jsem ani neuvažovala. Dívala jsem se sice na různé vysoké, ale Praha byla mým vysněným městem, kde jsem chtěla být. Nepopiratelnou výhodou bylo i to, že Praha je jen hodinu a půl autobusem od domova, několikrát jsem ji už navštívila, znala jsem v ní záchytné body a šly tam se mnou i kamarádky. Jen mi postupem času začalo docházet, že to nebylo úplně to nejlepší rozhodnutí. Na škole jsem byla hodně nešťastná, prakticky jsem se tři roky jen trápila a postupem času jsem ztratila jakýkoliv smysl v tom, co jsem studovala. Můj bakalářský obor vůbec nenaplnil moje očekávání, celý systém na VŠE mi nevyhovoval a nakonec se mi zprotivila i celé Praha. Všude moc lidí, turistů, všichni neustále někam pospíchali a mně chyběl klid.
V průběhu třeťáku jsem přemýšlela, co dál. I když jsem věděla, že by to bylo nejjednodušší, nechtěla jsem dál studovat můj obor, nechtěla jsem zůstat na VŠE a ani jsem si nebyla jistá, jestli chci být ještě v Praze.
Chtěla jsem a potřebovala jsem změnu.
Doteď nevím, kde se ten pocit vzal, usídlil se ve mně ale natolik pevně, že jsem věděla, že to musím zkusit. Můj vnitřní hlas mi říkal, abych šla studovat magistra do Brna. Začala jsem  hledat vysoký a obory, podala jsem si tam jednu jedinou přihlášku a vsadila jsem všechno na jednu kartu.
Poprvé v životě jsem v Brně byla na přijímačkách a město už na mě nejspíš ani nemohlo zanechat horší dojem. Doteď jsi pamatuju, jak jsem seděla před fakultou a zděšeně jsem volala kamarádce, že jsem někde v lese úplně mimo všechno a že to je druhej jižák (koleje v Praze na Jižní Městě, které jsou tak trochu na konci světa a kde má jednu budovu i VŠE).
A začala jsem psát přijímačky. Ty se skládaly ze dvou částí - z odborné části a z mikroekonomie a makroekonomie. Nevím, jak se mi to stalo, ale úplně jsem v přípravě zazdila mikro i makro. Když jsem si hledala zkušební test na můj obor, našla jsem jen tu odbornou část a nejspíš jsem přehlídla, že právě mikro a makro je společné pro všechny. Nikdy jsem na mikro nebyla dobrá a makro taky nepatřilo k mým silným stránkám. Odborná část byla z učiva z bakaláře, ale jelikož jsem studovala úplně jiný obor a moc jsem nevěděla, jak se na tuto část za tak krátkou dobu připravit, zatipovala jsem si i v této části. Byla jsem úplně v háji, nasedla jsem do autobusu zpátky do Prahy a snad nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsem dojela do Prahy. Doteď si pamatuju, jak jsem se dívala na osvětlenou Prahu, říkala jsem si, že to byl hodně blbej nápad a do Brna už nikdy víc.
Postupem času jsem nad tím začala přemýšlet a začínala jsem být na sebe hodně naštvaná, že jsem to tak pokazila. Nevěřila jsem, že bych se tam dostala.
A pak se mi objevila zelená fajfka a já jsem byla přijatá. 
Byla jsem šíleně šťastná, neskutečně se mi ulevilo, ani vteřinu jsem neváhala a celá moje existence věděla, že v září začíná studovat v Brně. Žádná jiná alternativa už nepřicházela v úvahu.
Podruhé jsem byla v Brně na zápisu a město ve mně zanechalo mnohem lepší dojem. Bylo krásně, měla jsem čas si město i trošku projít a vnitřně jsem věděla, že jsem se rozhodla správně.
A tak jsem v Brně začala na Masarykově univerzitě studovat Veřejnou ekonomiku a správu. Asi úplně všichni si mysleli, že jsem se zbláznila. Vlastně doteď to nikdo z mé rodiny nepochopil. A někdy to nechápu ani já sama.
Do Brna mi cesta od rodičů trvá přes pět hodin vlakem. Když k tomu přičtu i čas, abych se na vlak dostala a abych pak dojela na kolej (a to ani nemluvím o věčných zpožděních, můj osobní rekord je 100 minut, ale byly i vlaky, které do Brna vůbec nedorazily, nebo měly i pět hodin zpoždění, takže jsem na to vlastně ještě dobře), tak cestování mi zabere téměř celý den. V Brně jsem vůbec nikoho neznala, neznala jsem ani Brno jako takové, školu, systém městské hromadné dopravy, nic.
Ty první týdny byly naprosto šílené. 
Čekala jsem, že to pro mě bude náročné, ale nevěděla jsem, že až tolik. Kompletně všechno pro mě byl jeden velký chaos. Ve škole jsem měla pocit, že na mě mluví nějakou cizí řečí (bohužel někdy doslova, zvyknout si na "moravštinu" mi chvilku trvalo), ve všech předmětech jsem byla ztracená a vůbec jsem nechápala školní systém. Spolužáci se už většinou znali z bakaláře, už tam byli vytvořené skupinky a já měla pocit, že se na mě dívají jako na tu cizí. A jelikož nepatřím mezi ty nejprůbojnější, nenašla jsem odvahu se mezi ně zapojit. Brno pro mě bylo jedním velkým chaosem, šalinkartou počínaje a samotnými šalinami konče. Neměla jsem ani moc štěstí na spolubydlící. Studovala medicínu a pokaždé, když jsem na ni promluvila, tak se zatvářila, že ji ruším od učení. Nenašly jsme společnou řeč.
Nebyla jsem ale úplně sama. Hned první den školy jsem potkala jednoho kluka. Měly jsme rande, fakt se mi líbil, ale jelikož je tento článek už dost upřímný, tak to asi můžu napsat popravdě. Když jsem se s ním hned nevyspala, tak jeho zájem o mně lehce opadl a nemohl pochopit, že já nestojím o to být jeho kamarádka s výhodami. Šla jsem na kafe i s jednou spolužačkou, bohužel se ukázalo, že mě chtěla nalákat jen na finanční poradenství, o kterém si myslím svoje.
Byla jsem totálně ztracená, sama a osamělá. Daleko od všeho a od všech, co jsem znala. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem utéct zpátky. Měla jsem pocit, že se Brno ke mně otočilo zády. Nechtěla jsem tam být, neměla jsem sílu objevovat jeho krásy a úplně na všechno jsem byla sama. Nikdo mi s ničím nepomohl a všechno bylo jen na mě. Věděla jsem, že začátek pro mě nebude jednoduchý, ale všech těch zklamáních a fuck upů bylo na mě prostě moc. Jen když se v myšlenkách vrátím zpátky do té doby, mám slzy v očích.
Třetí týden školy po čtyřhodinovém cviku z Metod zkoumání veřejného sektoru, kde jsme celou dobu dělali s daty v nějakém pro mě nepochopitelném programu, jsem volala domů, že končím, že už to nedám. A tak mě mamka seřvala. A já začala bojovat. Kontaktovala jsem psychologické poradenství, co funguje na MUNI, domluvila jsem si schůzku s psychologem a vlastně jen díky tomu jsem zůstala. Ne, že by za mě vyřešil celou situaci, ale bylo fajn to vidět z jiné perspektivy, uspořádat si myšlenky a opravdu mi to hodně pomohlo. Necítila jsem se tak sama.
Postupně jsem alespoň jsem tam prohodila nějaké slovíčko s někým ze školy. Jak dny plynuly, pochopila jsem, kdo je tam stejně jako já nový a snažila jsem si sedat k těmto lidem, alespoň je pozdravit, usmát se na ně. Začala jsem objevovat uličky Brna a začala jsem Brnu naprosto propadat. Neskutečně jsem si ho zamilovala. Líbila se mi jeho domácká atmosféra, vyhovovalo mi, že je vlastně město malé, ale přesto se v něm najde úplně všechno. Byla a vlastně ještě pořád jsem překvapená, jak jsou lidi v Brně milí, otevření a hodní. I když jsem pořád byla hodně sama, necítila jsem se tak osamělá. Našla jsem si svoje místa, hodně jsem utíkala do parků a začala jsem objevovat místní sekáče. Vlastně jsem začala být šťastná a byla jsem na sebe neskutečně hrdá, že jsem to zvládla. Postupem času jsem se tomu všemu přizpůsobila. Naučila jsem se trávit čas sama, hodně času mi zabírala škola a cestování domů.
Těšila jsem se na jaro v Brně, až zase začne svítit sluníčko, na začátku jarního semestru jsem se seznámila i s jednou holčinou, se kterou jsme si neskutečně sedly, jen to v půlce semestru vzdala a odešla, přesto už to všechno bylo mnohem lepší. Na konci jarního semestru ale přišel zlom. Bylo mi hodně zle, poslední týdny školy jsem do ní ani nechodila. Nějakým zázrakem jsem s odřenýma ušima zvládla zkouškové, odstěhovala jsem se z koleje a ještě na konci prázdnin jsem si nebyla jistá, jestli se do školy vrátím.
Nakonec se ve mně opět probudila bojovnost a já si řekla, že to zkusím. Na koleji na mě čekala nová spolubydlící a po všech mých zážitcích jsem z toho měla strach. Ten první večer jsem radši šla i z centra na kolej pěšky jen, abych oddálila ten moment, kdy se s ní budu muset seznámit. Doteď se tomu obě dvě smějeme, jaký jsme ze sebe navzájem měly strach. Hned první večer jsme se dvě hodiny v kuse smály tomu, jak jsou v Brně zastávky na znamení. Konečně jsem našla v Brně spřízněnou dušičku. Neskutečně jsme si spolu sedly a já jsem strašně moc vděčná za to, že přišla do mého života. Díky ní se už v Brně necítím tak ztraceně a sama. Je úžasná.
Teď je to druhý rok, co v Brně studuju a co jsem naprosto do Brna zamilovaná. Cítím se tam jako doma. Miluju atmosféru města, miluju uličky, miluju Brno. Vyhovuje mi úplně ve všem. A přesto, že mi v Brně pořád chybí nějaké zázemí, nějaká "kotva", na kterou bych se mohla vždycky spolehnout a přesto, že moje nejbližší kamarádky jsou přes půl republiky daleko a často se cítím osaměle, jsem v Brně šťastná a chtěla bych tam zůstat, což je něco, co jsem si uvědomila díky současné situaci. Chybí mi Brno, chybí mi ten klid a pohoda, který na mě z města dýchá. Skoro se mi chce napsat, že mi chybí domov.  A já si čím dál tím víc uvědomuju, že bych v Brně chtěla zůstat napořád. Vím, že to není úplně nejideálnější a pořád mám pocit, že je hrozně daleko, ale nedovedu si představit, že kdybych dostudovala, tak bych si sbalila věci a odešla z tohoto města pryč.
Brno je láska, která se Vám dostane pod kůži.

♥

Vlastně bych Vám tímto článkem chtěla dodat odvahu, abyste věřili sami sobě a svému vnitřnímu hlasu. Abyste si věřili, že to dáte a nenechali se odradit počátečními nesnázemi. Abyste nezůstávali někde, kde nejste šťastní a prostě to riskli. Nikdy nevíte, co na Vás kde čeká.
Jasně, asi by to mohlo být lepší. Pořád se často cítím osaměle, ale svého rozhodnutí nelituju. 
A kdyby se tady našla nějaká duše, která by se mnou někdy chtěla zajít na kafe, do sekáčů nebo jen tak na procházku, vyfotit fotky na blog.. tak budu moc ráda, když se mi ozve třeba na mail ♥.

A co vy a Brno? Jaká je Vaše (nejen) studijní cesta?

♥
30.4.20 61 komentářů
Ráda bych napsala, jak sluneční paprsky působí jako balzám pro moji duši a že ten chaos z minulého článku pominul. Ale není tomu tak. Ne, že bych se nesnažila, aby zmizel, jen se mu u mě nejspíš líbí natolik, že se mnou chce ještě nějakou chvilku zůstat. Asi to tak má být. 
A tak se snažím dělat to nejvíc, co můžu. Ne, že by se mi do něčeho nějak extra chtělo, ale i přesto se snažím ve svých chaotických dnech najít nějakou rutinu činností, které mi odvádějí myšlenky. A možná, že tohle období působí tíživě i na někoho jiného. Nejsou to žádné převratné činnosti, ale pro případ, kdy by byl někdo stejně ztracený, je fajn si je stále připomínat.

Zdroj

Číst si
Celou karanténu čtu jen romány od ženských autorek z 19. století. Přijde mi až fascinující, jak se hlavní hrdinky vyrovnávají s každodenními starostmi a myslím si, že mnozí z nás by se od nich mohli učit. Brzy se můžete těšit na článek s romány od Jane Austen, momentálně mám rozečtené Malé ženy.

Jóga
I když vím, že mi jóga pomáhá, pravidelně mám problém se k ní donutit. Obalamutím sebe samu tak, že se převléknu do sportovního oblečení, rozložím si podložku a většinou mi to pak už nedá a jógu si zacvičím. Ale není na škodu se třeba jen protáhnou, cokoliv, abyste si uvědomili vlastní tělo, sami sebe.

Blog
Upřímně si už nedovedu představit, že bych blog neměla. Je to takové moje bezpečné místo, kde se většinu času cítím dobře. A myslím si, že je důležité, aby každý z nás měl nějaký svůj koníček, který nás přivede na jiné myšlenky.

Čerstvě nalakované nehty a umyté vlasy
Je k tomu něco potřeba dodávat? Vždycky mám pocit, že jsem jako nový člověk, odhodlaná překonat další den. 

Hudba
Když si nečtu, neučím se nebo se nedívám na film, musím mít neustále něco puštěného. Snažím se vyhýbat smutným písničkám a srdcevroucím písničkám (i když i na Coldplay došlo a to ani nezmiňuju období, kdy jsem si neustále dokola pouštěla Kurtizánu a Hvězdáře od UDG nebo Apolináře od Mandrage).
Song No. 1, který mi vždycky zlepší náladu, je Can´t stop the feeling od Justina Timberlaka, ale poslední dny hodně poslouchám i Sigrid nebo Vance Joy.

Reality show
Moje guilty pleasure. Když to na mě přijde, jsem schopná se dívat na Výměnu manžele, Prostřeno, Popelku, Farmář hledá ženu a zakončím to MasterChefem. Teď jsou mými oblíbenci Tlouštíci na Primě.

Zdroj

+ věci, co mi nepomáhají
Poslouchat jednu písničku pořád dokola a přitom hrát Solitaire.
Projíždět Instagram.
Číst a sledovat zprávy.
Filmy/seriály z teen prostředí, kde hlavní hrdina/hrdinka zemře. 
Koukat celou noc do stropu.
Diplomka. 

A co drží nad vodou Vás?

♥

23.4.20 40 komentářů
Někdy zapomínám na ten chaos okolo nás. 
Někdy zapomínám na ten chaos uvnitř mě. 
A někdy najdu klid.

♥

Snažím se zachytit svoje myšlenky. Jsem jich plná. Konečně vyndávám všechny ty sešitky a bloky, co mám poschovávané po šuplících a zaplňuje je myšlenkami. Větami. Útržky slov, které teprve ráno nabývají na významu.
Ale ani ráno z těch útržků nedokážu poskládat věty.


Je to jak na horský dráze. Dole na mě čeká mental breakdown. Další dny se pomalu blížím k nejvyššímu bodu. Umýt si vlasy, nalakovat si nehty, dát si masku na obličej, zacvičit si jógu, uvařit si něco dobrého k jídlu.. tohle všechno už znám. A když už se zdá, že jsem se posbírala dohromady, další breakdown zaťuká na mojí hlavu a já můžu začít se sbíráním znovu. 
Je to unavující.

Zdroj

Nevím, co se to se mnou poslední dny děje. Občas mám pocit, že lidi tam venku běží závod o to, kdo bude produktivnější, proběhnou kolem mě a já zůstanu stát v rozvířeném prachu. 
Nechce se mi nic.
A zároveň bych chtěla úplně všechno nejlíp teď hned.

Zdroj

A nelíbí se mi tenhle meziprostor, ve které jsem se ocitla. Chtěla bych, aby bylo všechno zase normální. Jen se bojím, že až tohle pomine, už nic nebude jako dřív.
Alespoň ne pro mě. Přišla jsem na věci, které už se mnou zůstanou, ať půjdu kamkoliv. A pořád nevím, jak se s nimi vyrovnat.

 "Teď více než kdy jindy máme příležitost prozkoumat svůj vnitřní svět."


Zdroj

 Jak se celé tohle období projevuje na Vás?

P.S. Pamatuje si někdo, jak jsem v tomto článku psala, že písnička Heroes od Davida Bowieho si mě neustále někde nachází? Už zase si mě našla tam, kde bych ji nečekala. Všechny malé zázraky bych si mohla pouštět pořád dokola, během víkendu jsem stihla zkouknout celý seriál Hledání Aljašky a film Someone Great mě dostal natolik, že zaujímá čestné místo na seznamu mých nejoblíbenějších filmů.
To jen kdyby někdo hledal nějaký smysl v obrázcích a chtěl se v nich také ztratit.
P.P.S. Přijde mi paradoxní, že před tímto článkem jsem vydala článek o pozitivních poznatcích z karantény. Jako kdybych si tím přivolala všechny ty mental breakdowny.

Je OK nebýt OK.

♥
19.4.20 30 komentářů
I já už mám občas celé této situace plné zuby. Mám dokonce za sebou jeden tak šílenej mental breakdown, že jsem se z něho vzpamatovávala celý víkend. Je v pohodě v této době nebýt v pohodě. A je naprosto v pořádku, pokud nejste produktivní. Na druhou stranu je fajn, mít během dne nějaký program, úkoly, které byste chtěli splnit. I kdyby to byla naprostá maličkost typu zamést kuchyni. Myslím, že každý z nás objevuje nepoznané stránky sebe samého. Nikdy bych nevěřila, že jít do školy budu považovat za vrchol zábavy a že budu závidět lidem, kteří mají přednášky online. Ale je to situace, se kterou se musíme všichni poprat a najít si na ní ta svá pozitiva.
Tady je mých top 5 pozitiv, které si z karantény odnesu já.


Být introvert má svoje pozitiva.
Jsem introvert a většinu času jsem na tom shledávala spíše negativa než pozitiva. Ale kord teď během nouzového stavu poznávám, že je to vlastně super. Vystačíte si sami se sebou a dokážete se sami zabavit. Já navíc miluju ten pocit, že můžu být doma bez toho, aniž bych měla pocit, že bych měla být venku, když je tak hezky nebo že mi něco uniká, když sedím doma.

When you found out your normal daily lifestyle is called "quarantine".

Dokážu jít mezi lidi nenamalovaná. 
I když bych to asi úplně nepřiznala nahlas, tak bez namalování se bych pomalu nešla ani vynést smetí. Tím, že rouška zakrývá půlku obličeje, postupně jsem vzdala i nanášení řasenky, a tak jsem samu sebe přistihla v Kauflandu absolutně nenamalovanou s mastným obličejem po té, co jsem si na něj nanesla denní krém, vzala jsem si roušku a šla jsem. Navíc nejspíš i tím, že mojí pleť nezatěžuju make-upem, pravidelně ji čistím a starám se o ni, mám ji v nejlepším stavu za poslední roky. Make-up mi nechybí a v budoucnu ho budu určitě používat méně než doteď.

Telefonování není tak hrozné.
Já nerada telefonuju a ještě o něco více nerada mluvím po telefonu s někým cizím. Během karantény už jsem ale byla nucena mluvit po telefonu víckrát, než snad za celý minulý rok dohromady a s překvapením zjišťuju, že se to dá zvládat i bez toho šíleného panického strachu.
Překvapivě jsem se naučila i na e-maily odpovídat rychleji. 

Je ok jít na procházku sama.
Ve městě nemám problém jít na procházku sama, ale u nás na vesnici jsem vždycky měla pocit, že když půjdu sama a budu potkávat sousedy, tak budu vypadat jako outsider bez kamarádů. Ale díky nouzovému stavu tento svůj blok odbourávám a chození na procházky sama jsem si zamilovala. Utřídíte si myšlenky, nadýcháte se čerstvého vzduchu a věřte mi, nikdo se na Vás divně koukat nebude.

Chci se osamostatnit.
Jedním z mých největších strachů je, že kdybych dodělala vysokou, tak by mi nezbylo nic jiného, než si sbalit všechny věci a vrátit se domů k rodičům alespoň do té doby, než si seženu nějaké solidní zaměstnání a našetřím si peníze do začátku. I tím, že jsem teď delší čas doma s rodiči, mi čím dál tím víc dochází, že takhle žít nechci a že si potřebuju začít budovat to svoje už teď a nečekat na to, až (snad) dokončím vysokou.

A jaká pozitiva si odnese z karantény vy?

♥
10.4.20 48 komentářů
Věřím tomu, že nejsem jediná, kdo v posledních týdnech až podezřele často brouzdá po e-shopech s oblečením. Vždycky se najde něco, co bych do svého šatníku uvítala, a proto i já soutěžím o oblečení z Heureka.cz.
Vzhledem k situaci, jaká je, určitě nejsem jediná, které se proměnily denní outfity. Všechno sváteční oblečení posouvám v šatníku dozadu a do popředí se dostávají pohodlné kousky na doma.

Na doma
Kdybych tento článek psala kdykoliv jindy, můj nejoblíbenější outfit, by vypadal určitě jinak. Ale kvůli situaci, která nastala, trávím 99,9% času doma (a doufám, že vy taky!). Můj outfit, pokud to není až moc vznešené slovo, se většinou skládá jen z legín, trička a teplých ponožek. Kvůli aprílovému počasí, kdy u nás tento týden dokonce i sněžilo, mám možná více vánoční náladu než v prosinci. I proto šahám nejčastěji po vánočních tričkách. Mám doma pořád tendenci něco pojídat, takže nápis na tomto je více než trefný, jen místo christmas by tam mohlo být quarantine.


+ pohodlný outfit s vtipným nápisem díky kterému nebudete mít výčitky z neustálého pojídání a kterým zlepšíte den i ostatním
- není to zrovna nejreprezentativnější look

Na jógu
Sama jsem překvapená, ale díky současné situaci jsem se odhodlala začít znovu s jógou. I když se musím občas hodně přemlouvat, tak je to skvělý relax a je úžasný, že už po pár cvičeních je znát rozdíl ve flexibilitě a výdrži.
Zvykla jsem si cvičit v mikině, jelikož mi po ránu, kdy se snažím jógu cvičit, bývá chladno. Výhodou této mikiny od Nike je to, že na konci rukávů má otvor pro palce díky čemuž si mnohem méně otlačuji dlaně od podložky a cvičení je hnedka příjemnější. Podobnou mikinu najdete i na stránkách Heureky a věřte mi, nebudete litovat, když si ji pořídíte.


+ funkční outfit,  ve kterém i při cvičení budete vypadat skvěle
- mikina se při cvičení vyhrnuje nahoru

Do supermarketu
Jít i na nákupy do supermarketu je pro mě společenskou událostí. Příští týden má být už i krásné počasí, tak snad si budeme moc vzít na sebe i něco jiného než jen kabát a rifle.
Já doufám, že vytáhnu jeden z mých nejoblíbenějších outfitů do teplejších dnů z minulého roku. Já mám ráda barvy, ale jejich kombinování už zas až tak moc ne. Většinou se snažím si vzít jeden výraznější a barevnější kousek (v tomto případě sukni) a k němu pak následně dolaďuji kousky v černé, bílé a šedé.  Conversky volím k většině outfitů a nedovedu si bez nich už představit žádné jaro, léto či podzim. Pokud vy ještě svůj pár nemáte, na Heurece si určitě vyberete.


+ pohodlný outfit, kterým zaujmete
- v křiváku Vám může být během slunečných dnů příliš horko

A jak vypadají Vaše outfity během karantény? Taky teď paradoxně pravidelněji cvičíte?

♥
5.4.20 40 komentářů
Newer Posts
Older Posts

About me

"Start where you are, use what you have, do what you can."

About Me




Dominika | 25 | Student | Blogger | Nature Lover | Thrifter

Sledující

Labels

#speakup Cestování Filmy a seriály Knihy Kosmetika Móda Ostatní Pro planetu Second handové tipy Sekáčové úlovky Ze života

Instagram


♥

Megaknihy


Brnobloguje

Blog Archive

  • ►  2021 (3)
    • ►  ledna (3)
  • ▼  2020 (51)
    • ►  prosince (8)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (3)
    • ►  srpna (4)
    • ►  července (5)
    • ►  června (4)
    • ►  května (2)
    • ▼  dubna (5)
      • Brno je láska aneb jak jsem se ocitla v Brně
      • Věci, co občas utiší chaos
      • Chaos
      • 5 pozitivních poznatků z karantény
      • Co nosím během karantény
    • ►  března (7)
    • ►  února (4)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2019 (64)
    • ►  prosince (7)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (6)
    • ►  září (5)
    • ►  srpna (7)
    • ►  července (8)
    • ►  června (4)
    • ►  května (4)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (6)
    • ►  února (5)
    • ►  ledna (5)
  • ►  2018 (36)
    • ►  prosince (4)
    • ►  listopadu (4)
    • ►  října (4)
    • ►  září (5)
    • ►  srpna (1)
    • ►  července (6)
    • ►  června (2)
    • ►  března (2)
    • ►  února (4)
    • ►  ledna (4)
  • ►  2017 (41)
    • ►  prosince (2)
    • ►  listopadu (5)
    • ►  října (5)
    • ►  září (4)
    • ►  srpna (4)
    • ►  července (7)
    • ►  dubna (2)
    • ►  března (5)
    • ►  února (4)
    • ►  ledna (3)
  • ►  2016 (89)
    • ►  prosince (4)
    • ►  listopadu (6)
    • ►  října (7)
    • ►  září (9)
    • ►  srpna (12)
    • ►  července (10)
    • ►  června (8)
    • ►  května (4)
    • ►  dubna (7)
    • ►  března (9)
    • ►  února (8)
    • ►  ledna (5)
  • ►  2015 (60)
    • ►  prosince (6)
    • ►  listopadu (6)
    • ►  října (7)
    • ►  září (10)
    • ►  srpna (9)
    • ►  července (9)
    • ►  června (6)
    • ►  května (7)

Počet zobrazení stránky

Created with by ThemeXpose