Krásné mezi svátkové období přeji všem.
Dlouho jsem se Vám neozvala, nemám pro to žádnou zvláštní omluvu, potřebovala jsem jen trochu oddych a počkat si, až mě sdílení prostřednictvím písmenek a fotek bude opět těšit. Netvrdím, že se v plné síle vracím, ale chtěla bych se ozývat častěji než v posledních třech měsících. 

Konec roku i mě svádí k balancování, ale nepřišla jsem na slovo, které by tento rok popsalo. V mnoha věcech jsem na sebe opravdu pyšná, dokázala jsem změnit práci, po mnoha letech jsem sebrala odvahu, začala jsem opět řídit a dokonce jsem si koupila i vlastní auto. V podstatě až do letošního podzimu jsem byla v Brně sama, neměla jsem tady žádnou kamarádku a nevěděla jsem, jak to změnit. A pak jsem párkrát vykročila z komfortní zóny a najednou mám kolem sebe pár skvělých kamarádek, se kterými se cítím opravdu dobře. 
Na druhou stranu podstatnou část roku řešíme zdravotní stav naší fenky Dixinky. O Velikonocích nám oslepla, vypadá to, že prodělala mozkovou mrtvičku a od té doby s přítelem diskutujeme o tom, jestli je už čas ji nechat uspat. A bohužel ji zbývá posledních pár dní, než nastane ten čas. Trhá mi to srdce a nedovedu si představit, jak to zvládnu. Stejně tak řešíme zdravotní stav dědy, který v tomto roce byl několikrát hospitalizovaný. Zároveň mě i mrzí, že jsem v tomto roce podstatě nikde nebyla, žádné výlety ani dovolená. Objevování k životu potřebuju a tím, že jsem to neměla, jako kdyby i kousek mě chyběl.
A co bych si přála do nového roku? Víc síly zvládat i ty nepříjemné věci v životě. Víc cestovat, víc se hýbat a jíst lépe. Víc si ten život utvářet podle sebe a dělat to, co mi dělá radost. 

♥

Ale zpátky k předvánočnímu období. To mi uteklo opravdu hodně rychle. V práci mě čekala úplně nová agenda, ke které jsem měla jen opravdu rychlý rychlokurz a chvilkama mi doslova všechno padalo na hlavu a ani na minutu jsem se nezastavila. I přes to jsem se snažila si adventní čas si užít. Vyzdobila jsem si byt (možná trošku až kýčovitě), chodila jsem na trhy, průběžně jsem balila dárky, byla jsem si posedět s kolegy z práce, s kamarádkou jsme si udělaly takový předvánoční dýchánek, dokonce jsem byla i na vánočním koncertu v divadle a upekla jsem pár druhů cukroví.

A pak přišly samotné Vánoce. Byly zas trošku jinačí než ty předchozí roky, ale nakonec byly vlastně taky fajn. Byla jsem ráda, že na Štědrý den jsme byli v klidu sami doma a nikam jsme nespěchali.
Měla jsem i velkou radost z dárků. O většině z nich jsem nevěděla a nejvíc mě asi překvapil poukaz na tetování, tento rok jsem ho už opravdu nečekala, přeci jen na posledních třech jsem byla v listopadu. Od mé rodiny jsem dostala především peníze na nový mobil, ty jsem ale samozřejmě nefotila.
A pro zasmání - od přítelovo matky jsem dostala krém na hluboké vrásky určený pro ženy ve věku 65+. Až do letošních Vánoc jsem si myslela, že podobné historky se stávají jen ve filmech ;).

A naše Dixinka ♥

♥

 Sedmé pokračování knižní série Strážce ztracených měst jsem netrpělivě vyhlížela. Předchozí díl vyšel v češtině již před rokem a po celou dobu neuplynul týden, abych nepřemýšlela nad tím, kdy už konečně vyjde další pokračování. Až tak moc se mi tato série dostala pod kůži. 
Sedmý díl nese název Vzpomínky a stejně jako předchozí díly vyšel u knižního nakladatelství Ocelot, koupit si ho můžete na e-shopu Megaknih, kterým také i moc děkuji za zaslání výtisku.

Sophie Fosterová neví, čemu (nebo komu) věřit. Ve hře s tolika hráči může být zaměření se na nesprávnou hrozbu katastrofální chybou. Ale když Nespatření dokáží, že je Sophie mnohem zranitelnější, než si kdy myslela, Sophie dojde, že je na čase změnit pravidla. Její zvláštní schopnosti ji až doteď vždy zachránily. Aby však mohla nepřátele porazit, musí se naučit bojovat.
Příprava na bitvu ale naneštěstí nemůže pomoci jejímu kamarádovi. Ten stojí před zcela jiným nebezpečím - aby ho mohl překonat, musí Sophie a její přátelé podstoupit jedno z největších rizik v životě. A odvedení pozornosti od cíle je možná přesně to, na co druhá strana čeká...

Před otevřením knížky jsem měla lehké obavy, jestli se mi podaří se do příběhu začíst, přeci jen si už ne všechny události pamatuju. Skvělé ale je, že nám je autorka v průběhu knihy připomíná, a tak se mi podařilo vplout do příběhu velice snadno. 
Tentokrát mi přišlo, že po první akci přišel útlum, kdy se děj nijak zvlášť dopředu neposouval, vznikl tak ale prostor pro to, aby se (konečně) rozvinul příběh mezi Fitzem a Sophie. 
Poklidnější atmosféru vystřídalo další setkání s Nespatřenými, které bylo překvapující a nemůžu se dočkat toho, jaké všechny následky bude mít. 
To se ale dozvíme až v příštím díle.

Vzpomínky od Shannon Messenger mě opět přenesly do elfího světa, který se nám už ale úplně otřásl v základech. (Nejen) na podzimní večery doporučuju. 

Jakou knižní sérii máte rádi vy?

♥

 Dlouho jsem se vám neozvala a vlastně pro to nemám ani žádný zvláštní důvod. Chyběla mi inspirace, nechtělo se mi fotit fotky, neměla jsem čas a hlavně bojuju s velkou únavou, se kterou si už moc nevím rady. Nechtěla jsem se do blogu nutit, ale pomalinku cítím,  že bych mohla být zase aktivnější. 

Minulý rok jsme s přítelem objevili Freeport Fashion Outlet v Chvalovicích-Hatě a říkali jsme si, že bychom se tam mohli před podzimem podívat a trošku doplnit šatníky. Navíc jsme tam byli v den, kdy centrum slavilo dvacáté narozeniny a ve většině obchodů probíhaly ještě větší slevy.

Puma

 Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že budu psát tento článek, zaklepala bych si na čelo.
Řidičák jsem si akčně udělala hned v osmnácti, moc jsem nad tím nepřemýšlela, v tu dobu si ho dělala většina spolužáků, a tak já taky. Autoškola byla pro mě utrpením. Moc mi to nešlo, s instruktorem jsem si nesedla a jízdy jsem udělala asi na čtvrtý pokus. Po autoškole jsem chvilku řídit zkoušela, ale vždycky vedle mě seděl můj táta, který mě dokázal vystresovat takovým způsobem, že jsem prostě jednou vystoupila a znovu za volant nesedla.
V průběhu let jsem měla myšlenky, že bych ráda někdy zase řídila, ale vždycky to skončilo jen u myšlenek. Teprve tento rok se to zlomilo. Rodiče se budou stěhovat a dojíždění za nimi by bylo ještě na dýl (už teď cesta vlakem trvá přes pět hodin). Navíc bych v jejich novém bydlišti byla odříznutá, vidět se s kamarádkami by bylo komplikované a i třeba do města bych se jen tak nedostala. 
A tak jsem se odhodlala a přihlásila jsem se na kondiční jízdy. Když jsem hnedka při první jízdě jezdila v centru Brna, byla ve mě hodně malá dušička. Měla jsem ale obrovské štěstí na instruktorku a jízdy byly úplně v pohodě, nedalo se to srovnat s jízdami v autoškole, když jsem si dělala řidičák. 
Původně jsem si myslela, že budu jezdit přítelovo autem. Zkoušela jsem to, zvládala jsem to, ale o mém příteli se to tak úplně říct nedalo. Zjistila jsem, že jeho auto je pro něj něco jako chrám, který si střeží a je k němu až přehnaně majetnický. Typický chlap.
A tak se mi v hlavě vyrojila myšlenka, že si koupím vlastní auto. 
Cesta k němu byla mnohem komplikovanější a zdlouhavější, než jsem si myslela. Nechtěla jsem si koupit auto v autobazaru nebo jen tak od někoho na internetu, bála jsem se skrytých vad a nechtěla jsem za případné opravy dát ještě víc než za samotné auto. Nakonec jsem se rozhodla si koupit auto přes tátovo známého, který má autoopravnu a vozí auta z Německa. Bohužel tím, že je krize, lidé si tolik nekupují nová auta a ty svá původní nedávají na protiúčet. Když už se nějaké objevilo, neodpovídalo mým kritériím. Chtěla jsem něco menšího a měla jsem stanovený cenový strop, který byl poměrně nízký, ale vzhledem k tomu, že jsem chtěla spíše auto na rozježdění, tak byl za mě dostačující.

Nakonec se na mě usmálo štěstí, a tak já mám své první auto!

Upřímně si nepřipadám dostatečně dospělá na to, abych ho měla.
Mám z toho obrovský respekt a pořád nějak nechápu, že já mám auto, když ještě před pár měsíci jsem si ani nedokázala představit, že bych ještě někdy řídila.
Odhodlat se a sednout si znovu za volant je pro mě hodně o sebepřekonávání. Mám strach ze situacích, které můžou nastat, mám strach z ostatních řidičů a rozhodně to není něco, co by mi šlo nějak samo a bylo pro mě přirozené. Přijde mi, že k tomu nemám cit. Vím ale, že to je třeba. Že řízení člověku hodně ulehčí život a čím dřív začnu, tím lépe. 

Já bych vám moc přála, pokud se také k něčemu dlouho odhodláváte, abyste v sobě našli tu sílu a šli do toho.

A jak to máte vy? Řídíte?

♥

Přemýšleli jste někdy nad tím, co byste udělali, kdybyste vyhráli opravdu velkou sumu peněz? Skončili byste v práci? Procestovali svět? Koupili si dům, auto a užívali si života?
Já jsem expertkou na přemýšlení co by - kdyby, takže samozřejmě mám odpověď i na tuto otázku. Koupili bych si chatičku v Norsku a pomáhala bych pejskům. Samozřejmě bych nejspíš investovala i do jiných věcí, ale o těchto dvou mám absolutní jasno. 
A právě okolo nečekané výhry v loterii se točí děj knížky Jen moje štěstí od Adele Parksové.

Anotace:
Lexi a Jake už patnáct let sázejí spolu se svými přáteli Pearsonsovými a Heathcotesovými pokaždé šest stejných čísel. Během večeří, večírků nebo letních grilování spolu vždy probírali důležité věci a společně se zasmáli, když v loterii vyhráli nanejvýš deset liber. Jenže pak se jedné sobotní noci stane nemyslitelné skutečností. Jejich šest čísel vyhraje a všechno je jinak. Lexi a Jake mají tiket s hodnotou 18 milionů liber a nechtějí se dělit. A jejich přátelé jsou odhodláni získat svůj podíl. Kam až jsou schopni zajít?

Knížka si mě získala hned svou anotací. Námět byl přesně pro mě a byla jsem zvědavá, jak s takovou výhrou postavy naloží. 
Líbilo se mi, jak k výhře přistupovali jednotlivý členové rodiny. Byla to pro mě zajímavá sonda do psychologie lidí a dokázala jsem se s tím ztotožnit. Krásně příběh ukazuje charakter lidí a potvrzuje, že peníze ho kazí. A nebo naopak ukazují, co se v nás doopravdy skrývá. Líbil se mi přístup i zbylých dvou manželských párů, ale klidně bych linku jejich případného nároku na výhru rozvinula více.
Nemůžu se ale zbavit pocitu, že z námětu toho šlo vytěžit více. Bohužel se pro mě nekonal žádný moment překvapení, podařilo se mi odhadnout už předem, jak by to mohlo být a pokud autorka chtěla do knížky přidat prvky z podsvětí a tíživých životních podmínek, měla to rozvést více. Tak, jak to bylo v knížce podaný, působilo spíše rušivě.

Za mě má knížka zajímavý námět a příběh, ale pokud je knížka řazena mezi thrillery, čekala bych více napětí a zvratů.

Co byste udělali vy, kdybyste vyhráli v loterii? Zaujala vás tato kniha? Pokud ano, seženete ji na e-shopu Grada.cz, kterému taky děkuji za zaslání výtisku.

♥

 Ne léto jsem si nutně potřebovala pořídit dva druhy věcí - šaty a černé sandálky. Původně jsem si myslela, že to bude lehký úkol - těchto dvou základních věcí přeci musejí být plné obchody. Měla jsem a zároveň i neměla pravdu. I přes záplavu šat na ramínkách jsem v kamenném obchodě nenašla ani jedny šaty, které bych si chtěla koupit. Zachránil mě až internet. U letních bot jsem byla úspěšnější, koupila jsem si pantofle, které jsem následně nosila celý červenec. Černé sandálky se mi ale sehnat nepodařilo ani online. 

Zelené šaty
Barvou pro toto léto se pro mě jednoznačně stala zelená. Tato barva se mi natolik zalíbila, že jsem si s ní koupila rovnou troje šaty. Všechny jsem postupně ulovila na Zalandu Lounge. I když jsou od různých značek, jsou všechny pohodlné, vzdušné a krásně sedí na postavě. 

Object - 579 Kč | Pieces - 389 Kč | Vero Moda - 439 Kč 

Freeport Hatě
Zavítali jsme i do outletového centra Freeport, kam se především chtěl podívat přítel. Ten odešel hned s několika taškami, moje nákupy byly poněkud skromnější. Zrovna tam byl nově otevřený Orsay, kde jsem si vybrala elegantní kraťásky do práce a k nim rovnou i halenku. Pak už jsem měla štěstí jen v Pumě, kde jsem si koupila nádhernou sportovní podprsenku o tisícovku levněji, než byla původní cena.

Orsay kraťasy - 300 Kč | Orsay halenka - 100 Kč | Puma podprsenka - 179 Kč

Pantofle
Objev tohoto léta. Nikdy mě nelákalo si pořídit pantofle na ven, přišlo mi to nepohodlné a nepraktické. Pak jsem je vídala čím dál tím víc a nakonec jsem i já podlehla a jedny si pořídila. Okamžitě jsem si je zamilovala a málokdy si vezmu nějaké jiné boty. Když jsem objevila jejich výhody, chtěla jsem si je pořídit i v hnědé variantě, nakonec jsem si je stejně jako ty černé koupila v CCC ve slevách.

A to je všechno, co se mi podařilo během léta mimo sekáče pořídit. Upřímně jsem čekala, že toho bude více, ale ve výprodejích se mi nic moc nelíbilo a celkově to, co nabízejí obchody, není úplně můj styl.

Co jste si během léta pořídili vy?

♥

Na blogu jsem se asi ještě nikdy nezmínila, že jsem velkou fanynkou Taylor Swift. Vždycky, když se mě někdo zeptal, jakého interpreta bych chtěla vidět na živo, Taylor se umístila na prvním místě. Když jsem se dozvěděla, že v rámci svého tour přijede do Evropy, měla jsem obrovskou radost a věděla jsem, že se tam prostě musím dostat. Zaregistrovala jsem se, den a hodinu, kdy šly vstupenky do prodeje jsem měla zakroužkovaný v práci v kalendáři a byla jsem strašně nervózní, aby to vyšlo. Sledovat virtuálního panáčka, jak pomalinku postupuje, mi drásalo nervy. Nakonec jsem se ale dočkala a za rok a pár dní jedu do Vídně na Taylor Swift!
I jen jak to píšu, pištím v duchu radostí.
Rok je ale přeci jenom ještě dlouhá doba, a tak mi čekání aspoň trošku zkrátila knížka na motivy písní právě Taylor Swift - Léto porušených pravidel od K. L. Walther.

Anotace:
Prosluněná letní romance inspirovaná písněmi Taylor Swift.
Meredith ztratila před osmnácti měsíci svou milovanou sestru Claire a uzavřela se před světem. Nyní přijíždí s rodiči na půvabný ostrov Martha´s Vineyard na pravidelné velké rodinné setkání, tentokrát završené svatbou sestřenice. Krátce před odjezdem Meredith navíc opustil přítel, a ona je rozhodnutá věnovat se jen kamarádům a rodině.
Celý týden se nese ve znamení svatebních příprav a každoroční rodinné hry, v níž chce Meredith na počest své sestry vyhrát. Když ale uzavře kvůli hře spojenectví s Wittem, nevlastním ženichovým bratrem, netuší, že díky němu její život získá pestré barvy.
Zůstane romantický letní románek jen pouhou vzpomínkou na jeden nezapomenutelný týden?

Knížka mě svým příběhem ihned zaujala. Podobné romány mám moc ráda, tento ale nebyl jen zalitým sluncem. Knížka vás okamžitě vtáhne do děje, budete mít pocit, že na ostrově se nacházíte spolu s postavami. Ty jsou sice různorodé, ale dohromady tvoří pevný kruh s názvem rodina. Zamilujete si je, všechny.
Příběh je nám vyprávěn z pohledu Meredith - náctileté dívky, která se snaží vyrovnat s tragickou smrtí svojí sestry, přítomností i budoucností. Týden na ostrově je (nejen) pro ni novým začátkem, nadějí na to, že najde samu sebe a že dá šanci dobrodružství. Jinou životní perspektivu ji totiž ukáže Wit, kluk, ke kterému ji to táhne a se kterým utvoří pevné spojenectví ve hře, jestli i v životě se dozvíte, pokud si knížku přečtete.

Mrzelo mě, že jsem téměř vůbec nezaznamenala inspiraci písněmi Taylor Swift. Pátrala jsem, čím by to mohlo být a zjistila jsem, že se odkazy na její písně ztratily v překladu. Když jsem viděla ukázky z knížky v angličtině, bylo to přímo do očí bijící, v češtině to téměř vymizelo, a tak, když bylo v knížce zmíněno zpěvaččino jméno, působilo to pro mě spíše nepřirozeně.

To ale nic nemění na tom, že knížka je povedenou letní romancí, od které se nebudete chtít odtrhnout. Ono pověstné ještě jednu kapitolu se snadno změní na to, že knížku neodložíte, dokud ji nedočtete.

Jakou letní knížku jste už stihli přečíst vy? A jakého interpreta byste jednou chtěli vidět naživo?

Za zaslání výtisku moc děkuji nakladatelství Grada, kde si knížku můžete i koupit.

♥

Myslela jsem si, že o nové práci něco napíšu mnohem dřív. Zkoušela jsem to, ale vůbec mi to nešlo. Moje pocity ohledně ní se často měnily a přemýšlela jsem i nad tím, že bych z ní ve zkušební době odešla.
Ale zpátky na začátek.
Odhodlat se k tomu dát výpověď z předchozí práce mi trvalo neskutečně dlouhou dobu (článek o tom najdete tady). Nejsem si jistá, jestli bych výpověď dala, kdybych nenašla inzerát na pracovní pozici, na které momentálně pracuju.
Na pracovní nabídky jsem se dívala opravdu dlouho, ale za celé dlouhé měsíce jsem nenašla ani jednu jedinou, u které by mi něco nevadilo. Jasně, snad žádná práce není na sto procent ideální, ale když už rovnou cítíte, že byste se pokoušeli sami sebe napasovat někam, kam víte, že to nepůjde, nemá to cenu. Až v únoru jsem našla takovou nabídku, kde jsem si odškrtla všechny body, nebylo v ní nic, co by mi nevyhovovalo a všechno ve mě křičelo, že to je to ONO. Bez většího rozmýšlení jsem poslala životopis. Případný nástup by byl 1. května.
Věděla jsem, že kdyby nějakou náhodou tato práce vyšla, musím být připravená a dát výpověď ještě v únoru tak, aby mi na konci dubna uplynula výpovědní lhůta. Byl poslední únorový den a já výpověď stále neměla podanou. Tak moc mě ale děsilo, že bych o tuto práci mohla přijít jen kvůli tomu, že ji nejsem schopná dát, že jsem za pět minut dvanáct sebrala veškerou odvahu a odnesla vedoucímu svou výpověď.

Čekala jsem, jestli se mi ozvou "z té mojí vysněné práce" a mezitím jsem rozesílala životopisy dál. A pak mi jednoho dne zazvonil telefon a já byla pozvaná na pohovor. Měla jsem ohromnou radost a zároveň velký stres, na opravdovém pohovoru jsem do té doby byla jen jednou, takže jsem se pilně dle tipů na internetu připravovala a říkala jsem si, že mě nemůže nic překvapit. Na pohovoru jsem si spíš připadala jak na zkoušce a odešla jsem s pocitem, že jsem to totálně pokazila a musím se opřít do hledání jiné práce.
O to větší překvapení bylo, když mě vybrali. Přišla obrovská radost, úleva a absolutně nebylo o čem přemýšlet.
A tak jsem nastoupila, plná radosti a zároveň obav, abych to zvládla. Bála jsem se, že na mě rovnou všechno nahrnou a já budu bezradná. O to větší překvapení bylo, že začátek byl hodně pozvolný. Až tak moc, že se ve mě mísily pocity, zda to bylo správné rozhodnutí. Nedostatek pracovní náplně byl jedním z důvodů, proč jsem odešla z předchozí práce a nedovedla jsem si představit, že bych to tak měla znovu. Čekala jsem, že budu víc zapojena, že mi moji mentoři budou ukazovat, co dělají, že si nebudu připadat, že jsem tam zbytečně. Hodně jsem bojovala s tím, že pracovní pozice nenaplnila moje očekávání. 
Postupně se ale všechno začalo měnit k lepšímu.
Jsem zapojována do činností, vypracovávám samostatně materiály, lépe se ve všem orientuju a celkově jsem se adaptovala mnohem lépe, než jsem čekala. Moji kolegové jsou skvělý, konečně pracuju na místě, co má úroveň a kde jsem už několik let chtěla pracovat. Neměnila bych. Jen doufám, že to takto bude pokračovat i dál a stanu se právoplatnou členkou (nejen) pracovního kolektivu.
Konečně v sobě cítím tu touhu dozvědět se a umět toho co nejvíc.

Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla pro změnu práce. Zpětně absolutně nechápu, jak jsem v té předchozí mohla vydržet tak dlouho. Nerozumím tomu, proč jsem zůstávala v tak nevyhovujícím pracovním prostředí, kam jsem chodila s odporem a obavami. Zpětně si uvědomuju, co všechno tam bylo špatně a jak mě mentální nastavení lidí stahovalo úplně dolů. 

A jak se po pracovní stránce daří vám? Měnili jste někdy práci?

♥

 Knížky od Julie Caplinové ze série Romantických útěků mě provázely celý první půl rok tohoto roku. Jak se mi líbily poslední tři tituly se dozvíte právě v tomto článku.

Čajovna v Tokyu
Přiznávám, že příběh z Japonska mě lákal ze všech nejmíň. 
Příjemným zjištěním bylo, že se nám rozvíjí příběh Fiony, se kterou jsme se seznámili v Kavárně v Kodani. Zamilovala jsem si majitelku čajovny Haruko a její dceru Setsuko. Samotný příběh mě ale úplně nenadchl, holt nejsem fanynkou japonské kultury. Nejvíc mě nadchl konec, vyústění příběhu leč trochu klišé, se mi líbilo moc. 

Chata ve Švýcarsku
Další příběh, který mě také příliš nelákal. Hory v zimě a lyžování mi nic moc neříkají. Jak už ale bývá zvykem, Caplinová umí příběh vykreslit tak, že se do dané země/města stejně zamilujete. 
Nejinak tomu bylo i v případě Miny, která si vás svojí chutí do života naprosto získá. Oblíbíte si ale i další postavy včetně Luky, který mi byl ze všech mužských hrdinů asi i nejsympatičtější. Po dočtení mi bylo opravdu líto, že se jedná jen o smyšlený příběh, v opačném případě bych totiž do penzionu a kavárny z knížky moc ráda vyrazila. Byla bych zvědavá, jakou zkratku bych od kmotry Miny dostala.

Hrad ve Skotsku
K mé velké radosti jsme se v této knížce znovu setkali s Izzy - účastnicí kuchařského kurzu z Domku v Irsku. Příběh je zasazen na skotský hrad v předvánočním a vánočním obdobím, což dodává knížce ještě větší kouzlo. 
Moje dojmy z knížky jsou ale tak půl na půl. Zamilovala jsem si postavy s jedinou výjimkou - Rosse. Líbilo se mi, jaké skrýval překvapení, jinak mě ale jeho váhavost spíš otravovala. Stejně tak jsem měla trošku problém s tím, jak šlo všechno hladce. Jednoduše jsem nedokázala uvěřit tomu, že starý hrad, který potřebuje spoustu oprav, by se tak rychle dokázal přetvořit do provozuschopného stavu. Ale myslím si, že u těchto knížek jde spíš o celkovou atmosféru než o přesnou realitu.
Je ale vidět, že se autorčin styl posouvá ku předu a oproti první knížce ze série - Kavárna v Kodani, je znát obrovský posun.

Z celé série se mi asi nejvíc líbil Hotýlek na Islandu, Chata ve Švýcarsku a Domek v Irsku. Nejméně pak díly, které se odehrávaly mimo Evropu - Čajovna v Tokyu a Pekárna v Brooklynu. 

Taky už máte celou sérii přečtenou? Který díl se Vám líbil nejvíc?

P.S. Na podzim vyjde už desátý díl ze série Romantických útěků - Vinice ve Francii, nemůžu se dočkat. Do té doby na mě čeká ještě Útek na venkov.

♥

 Levandulovou farmu Lavandia jsem objevila minulý rok díky Facebooku. Jen než jsme si s přítelem našli čas, políčko už bylo sesbírané. Tento rok jsem si to už nechtěla nechat ujít, a tak jakmile bylo hezké počasí, zajeli jsme se tam podívat.

Pole se nachází ve Starovičkách zhruba 40 minut od Brna nedaleko Hustopečí. Z parkoviště si uděláte ani ne kilometrovou procházku a jste tam. My jsme tam byli o víkendu, kdy začínal samosběr. Lidí tam bylo opravdu hodně, ale přirozeně se rozptýlili, takže mi to ve výsledku ani nepřišlo. Jen u houpačky se tvořila fronta, ale tomu se vůbec nedivím, fotku na ní jsem si nemohla nechat ujít ani já.

Samozřejmostí jsou i obchůdky s občerstvením a drobnostmi s levandulovou tematikou. My vyzkoušeli limonádu, ovocný nanuk a levandulové espresso, všechno bylo výborné. Domů jsme si nakonec odvezli jen koupelový sáček, ale měli tam toho mnohem víc.

Levandulové políčko je možná neobvyklý cíl výletu, ale stojí za to. Moc doporučuju, nebudete litovat.

Byli jste se někdy na nějakém podívat? 

♥

Knížky k létu a k dovoleným neodmyslitelně patří. Schválně, kdo si taky do kufru balí hromádku různých příběhů, ke kterým se během roku tak nějak nedostal? Moje mamka je v tomto zářným příkladem. Já čtu knížky průběžně, s delšími dny toho ale vždycky přečtu víc.
Kord když jde o knížky, které vás nenechají, abyste je odložili. A právě takové bych vám dneska chtěla doporučit.

Jeho a její | Alice Feeney
Thriller od britské spisovatelky Alice Feeney vás nenechá chladnými. Mě zaujal na první pohled. Myslela jsem si, že se mi kniha bude líbit, ale že ji přečtu jedním dechem, jsem ani já nečekala. 

Knížka vás nenechá, abyste ji byť na chvilku odložili. V jednu chvíli se přistihnete, že kýváte hlavou a máte pocit, že je vám celý příběh jasný, po pár stránkách je ale zase všechno jinak. V průběhu začnete podezřívat snad úplně každého. Autorce se povedlo atmosféru vykreslit tak, že vrahem s motivem může být snad kterákoliv z postav.
Vraha jsem ale přesto vůbec neodhadla. 
Doteď jsem z toho v šoku a budu si muset knížku přečíst znovu, protože si říkám, že není možné, aby mi to tak moc uniklo.
Zajímavé bylo i vyprávění příběhu ze tří pohledů - Anny, Jacka a vraha. Tento prvek často působí rušivě, tady se ale postavy doplňovaly a konečně i mužská linie byla napsaná lidsky a uvěřitelně. 

Odvoz pro Sáru | S. C. Lalli
U druhého thrilleru nám s přítelem z anotace spadla brada a skoro jsme se poprali o to, kdo knížku bude číst jako první. Ale jelikož hlavní čtenář naší domácnosti jsem já, samozřejmě jsem vyhrála. 

Ze začátku byl pro mě příběh maličko zklamáním. Kvůli anotaci jsem měla velká očekávání a byla jsem trošku zklamaná, že se příběh netočí jen kolem vyšetřování vraždy. 
Kniha se soustřeďuje na příběhy obou Sár - z minulosti až do přítomnosti. Kord v případě přeživší Sáry je to překvapivé čtení, které mě vtáhlo do děje. Oceňovala jsem, že není jen slušňačka, která se snaží si zajistit coby dcera přistěhovalců  lepší život. Skrývalo se v ní toho mnohem víc. Stejně tak musím vyzdvihnout konec, který konečně přinesl překvapivý zvrat a líbilo se mi, jak se příběh uzavřel. 
Zároveň mi ale přijde, že knížka nevyužila svůj potenciál. Z námětu se dalo vytěžit víc. Prvky napětí sice nechyběly, ale za mě jich tam mohlo být víc. Pro mě to byl spíš napínavý román než thriller v pravém slova smyslu.
Pro někoho, kdo se na thrillery necítí, ale zároveň by si někdy chtěl přečíst něco napínavějšího, bude tato knížka ideální.

Moc děkuji za skvělé čtenářské zážitky nakladatelství Grada.

Jakou knížkou si léto zpestříte vy? Vyberete si nějaký thriller nebo raději romantický příběh?

♥

Tipy pro zdravý životní styl známe asi všichni. Teorie je jedna věc, praxe ale často pokulhává. A to je přesně i můj případ.
A tak se snažím nacházet cesty, díky kterým vylepším třeba alespoň svoji stravu bez toho, abych měla pocit, že kolem přípravy jídla se točí celý můj život. Ano, nedostatek času a těch "správných" surovin je i mou častou výmluvou. A tak jsem si začala do práce objednávat zdravé a vyvážené obědy v krabičce a domů jsem si konečně pořídila nový mixér (nejen) na smoothie.

Ten můj předešlý nezvládl minulou letní smoothie sezónu. Na léto je totiž pro mě smoothie mixér naprostou nezbytností. 

Zaujal mě svojí variabilností, snadným ovládáním a extra rychlou údržbou. Set obsahuje mixér, chopper, mlýnek na koření a kávu, dvě mixovací nádoby o objemu 570 ml a jednu o objemu 400 ml.
Využívám ho především na smoothie, ale dá se použít i na přípravu pomazánek, polévek a zmrzliny, nasekáte si maso, namelete si koření i oříšky a kromě smoothie si můžete udělat i ledovou kávu nebo koktejl. Vyhovuje mi, že v podstatě jeden přístroj toho zvládne tolik. Důvodem pro výběr bylo i snadné ovládání, údržba a čištění. 

Já jsem nadšená z mixovacích nádob, do kterých si dáte ovoce s troškou vodu, našroubujete "víčko" s noži, nacvaknete na mixér a během pár vteřin máte lahodné smoothie vytvořené. Pak už jen vyměníte víčko s čepelí za víčko na pití a je hotovo. Líbí se mi, že díky těmto nádobám si smoothie můžete hned vzít kamkoliv s sebou a každý si ho může namíchat přesně takové jaké chce.

Základ mi vždycky tvoří banán, který doplňuju čerstvým a zmraženým ovocem. To mám ráda, protože je díky němu smoothie více osvěžující a dokonce si radši udělám zdravé smoothie než abych si dala třeba zmrzlinu. Dostanu díky němu do sebe hodně ovoce s čímž mívám obvykle velký problém.
Moje nejoblíbenější kombinace je banán-malina-borůvka. Často si do něj dávám i jahody. Ráda bych zkusila i exotičtější kombinace, jen jsem ještě nenašla odvahu a radši se držím klasiky.

Moc děkuji webu Extrafit.cz za zapůjčení produktu na testování. Pokud byste chtěli pomoc s výběrem toho pravého kuchyňského robotu pro vás, užitečné tipy najdete tady.

Co vy a smoothie? Jaká je vaše oblíbená kombinace?

♥

 Pokud na mém blogu nejste dnes poprvé, tak určitě víte, že jsem milovnicí sekáčů. Poslední dobou ale objevuji více online podoby second handů a formy sdílení věcí. A dneska bych se s Vámi s mými tipy chtěla podělit. 

Vinted
Vinted (dříve Votočvohoz) funguju už několik let a věřím, že ho není třeba moc představovat. Jednotlivé kousky na prodej si samy nafotíte, po jednom nahrajete, určíte jejich cenu a pak už jen doufáte, že se někdo ozve a věc si zakoupí. 
Já jsem na Vinted v podstatě od jeho začátku a vnímám jeho proměny. V jeho současné podobě mi vyhovuje funkce koupení přes tlačítko, kdy se s prodávají nemusíte domlouvat na dopravě, zaplacení a místě doručení, vše si snadno zadáte při nákupu. Na druhou stranu se mi moc nelíbí poplatek na ochranu kupujícího, který prodražuje předměty, což je ale vykompenzováno výhodnější cenou za přepravu. 
Velké plus je, že všechny penízky z prodeje jsou vaše, nevýhodou je časová náročnost a uskladňování zboží. 
V současné době už na Vinted můžete prodávat v podstatě cokoliv, pro mě to je ale stále především platforma pro prodej oblečení a módních doplňků. Více ho využívám na prodej, za poslední měsíce jsem si na něm zvykla nakupovat především kabelky.

V tomto článku vám chci ukázat jednu kabelku původem z Mohita (100 Kč, s poštou a s poplatkem na ochranu kupujícího 150 Kč), která je pro úplně dokonalá na léto. Přibylo mi z něj ale i pár kousků oblečení, naposled třeba sukně od české značky Cikcak (350 Kč) , kterou naprosto miluju.

Reknihy
Kdybych měla neomezeně prostoru, nejspíš bych knížky dál vůbec neposílala. Jelikož ale tolik prostoru nemám, hledala jsem možnosti, jak s nimi naložit. Nejprve jsem je dávala jen do knihobudek, postupně jsem ale chtěla, aby se mi penízky z nich aspoň částečně vrátily zpět. Pár knížek jsem prodala přes Vinted, především ale kvůli skladování knížek mi tento způsob nevyhovoval. A tak jsem hledala dál a našla hned několik platforem, kde své knížky můžete prodat. 
Nejlépe se mi podmínky jevily na Reknihách, kde už skoro rok funguju. Princip je úplně jednoduchý, vyfotíte na jednu fotku knížky, které chcete poslat dát. Fotku přes formulář na stránce odešlete. Během pár dní vám přijde e-mail s informací, které knížky vybraly (nemusíte se toho bát, mně vždycky vzali všechny). Knížky zanesete buď na jednu z partnerských prodejen, nebo je zdarma pošlete prostřednictvím Zásilkovny. Pak už jen čekáte, až se nějaká knížka prodá a peníze se vám připíší na uživatelský účet.
Z prodané knížky se vám připíše provize ve výši 50 % mínus 12 Kč. V případě, že jste členem jejich věrnostního programu, 12 Kč se vám neodečítá.
Peníze pak můžete použít na koupi knížek, nebo si je nechat vyplatit na účet. Já už vyzkoušela obě varianty. Nevím, jestli to byla jen smůla, ale při koupi knížek jsem měla problém s doručením, kdy mi dlouhou dobu nepřišla žádná zpráva o doručení knížek na pobočku a přitom se mi ukazovalo, že knížky jsem si již převzala. Na zákaznickou linku jsem se nedokázala dovolat, naštěstí alespoň e-mail funguje a vše se vyřešilo. 

V mém košíku nakonec skončily dvě knížky od mé oblíbené autorky Shari Lapena - Nepříliš šťastná rodina a Jeden z nás a jedna od Markéty Lukáškové InTyMně. Byla jsem příjemně překvapená, v jak skvělém stavu mi knížky dorazily. Všechny tři odpovídají stavu jednou čtené, za mě velká paráda.

Genesis
Genesis je síť second handů, které v Brně často navštěvuju. V posledních týdnech jsem u nich zaznamenala fajn novinku - můžete jim zaslat svoje nepotřebné oblečení, boty, doplňky, knihy nebo i bytový textil a doplňky. Nic předem nefotíte, jen si po přihlášení zadáte, že jim chcete poslat zásilku, zvolíte její rozměr, vyplníte pár základních údajů a to je vše. Pak už jen naplníte krabici věcmi a zdarma odešlete, popř. jim věci můžete zanést přímo na prodejnu. Za zaslané věci obdržíte kredity, které můžete využít na koupi věcí, které Genesis na svých stránkách nabízí. 
Za mě to je úplně nejjednodušší varianta, jak poslat dál svoje nevyužité věci. Navíc věci ve stejné kategorii mívají shodné ceny. Mínusem je, že není možnost si peníze poslat na účet, pouze vám přičtou kredity, díky nimž budete mít svůj nákup levnější. Další nevýhodou je, že je poměrně dost těžké ulovit nějaký hezký kousek. Dlouho mi trvalo, než jsem kredity proměnila v hmotné věci. Nejlepší strategií je, si neustále aktualizovat stránku s oblečením, především během dopoledne, kdy přidávají nové kousky opravdu jeden za druhým. Je to ale dost nejisté, časově náročné a ty nejlepší kousky jsou hned pryč. Myslím si, že by prospělo, kdyby nastavili alespoň minimální standart pro to, co budou prodávat, věci více třídili a nedávali na stránky vše, co jim lidé pošlou.

Nakonec se mi tam podařilo ulovit dva sportovní topy od Nike - obyčejné tričko a univerzální tričko s dlouhým rukávem. Do košíku jsem si přidala i knížku od Gabriely Koukalové - Jiná. S první objednávkou jsem měla celkem štěstí, knížka je snad úplně nová, růžový top je taky jako nový, černé tričko už nese známky používání, ale na funkčnosti mu to nijak neubírá. 
S druhou objednávkou jsem už takové štěstí neměla, mikina nesla už velké známky používání a velikost neodpovídala. Do 14 dnů můžete ale objednávku vrátit, jen zaplatíte 39 Kč.

Vyzkoušeli jste už online bazary? Pokud ano, tak které? Doporučili byste je?

♥

Po novince od nakladatelství Ocelot s názvem Šest rudých jeřábů bych sama nešáhla. Anotaci na stránkách Megaknih jsem si četla několikrát. Zprvu jsem si říkala, že příběh je na mě příliš překombinovaný a že mytologické fantasy není nic pro mě. Čím víc jsem ale nad knížkou přemýšlela, tím víc mě lákala. V něčem mi připomínala fantasy sérii Strážce ztracených měst, kterou jsem si naprosto zamilovala, a proto jsem si chtěla i knížku od Elizabeth Lim přečíst.

Od knížky jsem neměla žádná zvláštní očekávání. O to větší překvapení bylo, jak moc si mě knížka získala. Přesto, že spadá pod Young Adult fantasy, řekla bych, že je vhodná pro všechny milovníky tohoto žánru. Elizabeth se totiž podařilo vytvořit kompatibilní svět plný magie, odvahy, zvratů, démonů a lásky. Zároveň připravit někoho o život jí nedělalo žádný problém.
Mně se nejvíc líbil vývoj hlavní hrdinky Shiori, s každou další stránkou jsem si ji zamilovávala čím dál víc. To, jak si postupně nacházela cestu k Takkanovi mě hřálo u srdce, stejně tak to, jakou on k ní choval už od dětství lásku a úctu. Nejvíc si mě ale získala Kiki, papírový jeřáb, kterému Shiori díky svým magickým schopnostem vdechla život. Bez ní by příběh nebyl tak kouzelný.
Za mě byl jen trošku uspěchaný konec, který mi na jednu stranu vyrazil dech, na druhou stranu si ale určitě zasloužil větší rozepsání. Maličko mi přišlo, jako kdyby autorce došel dech.

Znáte tuto knížku? Láká vás dobrodružství plné odvahy, lásky a magie?

P.S. Díky tomu, že Shiori v knížce často skládá papírové jeřáby, naučila jsem se to dle návodu i já. Skvělý relax na vypnutí hlavy.

♥