Klasický článek s novými věcmi, co jsem si koupila, jsem zveřejnila na blog naposledy v červenci 2017. Sama jsem byla překvapená, jak je tomu už dlouho. Vynahrazovala jsem si to články se sekáčovými úlovky, kterých naopak bylo více než dost, jelikož jsem nakupovala právě v second handech a klasickým obchodům jsem se více méně vyhýbala. 
A pak se stala karanténa, opakované třídění šatníku, touha po něčem novém, povánoční výprodeje na e-shopech a u mě se během ledna sešlo hned několik balíčků.
A co v nich bylo Vám ukážu právě v tomto článku. Převážná část věcí je ze Zootu, kde byly (a jsou) opravdu velké slevy plus jsem našla i slevový kód na 20%.

Boty Reebok
Sama si trochu klepu na čelo, že jsem si koupila bílé boty. Potřebovala jsem nějaké tenisky, dívala jsem se různě po e-shopech a neustále jsem si říkala, že bílé tenisky brát nemám, i když se mi líbí. Pak jsem našla tyto tenisky a bylo jasno. 

Kostkovaný kabát
Kabátek jsem našla úplnou náhodou, chvilku jsem nad ním váhala a nakonec jsem si ho na zkoušku objednala. Je oversize, ale v ramenou a přes ruce (moje problémové partie při nošení kabátů a trenčkotů) mi sedí jako ulitý. Nikdy bych neřekla, že u podobného kabátu bych někdy řekla, že mi až tak moc sedne a budu se v něm cítit tak skvěle.

Jacquiline de Yong, 519 Kč (původně 1 769 Kč), Zoot

Šedý kabát
Podobný kabát, jako je tento, je ten původní důvod, proč jsem začala brouzdat po e-shopech. Hledala jsem elegantní kabát k sukním a šatům. Upřímně je na můj vkus trošku delší a jelikož jsem menší, tak se bojím, jestli mě zbytečně nezkracuje. Ale mám tak trošku tušení, že to je jen nějaká utkvělá představa v mojí hlavě, protože to, že je tak dlouhý se mi vlastně líbí. Nemám totiž ráda, když z pod kabátu vykukuje sukně/šaty, jelikož to poměrně dost deformuje postavu.

Dorothy Perkins, 855 Kč (původně 2 139 Kč), Zoot

 Čepice Napapijri
Kdo už mě trošku zná, tak ví, že miluju Norsko a všechno s ním spojené. Ve vánočním vlogu od Val z Aprés Chic jsem viděla, že dostala zimní čepice od značky Napapijri, kde vepředu je velká norská vlajka, naprosto jsem se do čepice zamilovala a musela jsem ji mít. A tak dlouho jsem na ni koukala, až mi ji nakonec koupil přítel, což jsem vůbec nečekala a jsem za to moc ráda.

Napapijri, 885 Kč (původně 1 181 Kč), Eobuv

Svetr s proužky
To bych ale nebyla já, abych v tomto haulu neměla i nějakou kousek ze sekáče. Opět jsem si něco koupila v online sekáči na IG Secondhand ESO. Tentokrát jsem neodolala proužkovanému svetru původem z H&M,  který mi krásně sedí a jsem za něj moc ráda.

Taky jste neodolali lednovým slevám? Co jste si koupili?

♥

 Nový rok vybízí k rekapitulaci a u mě to není jiné. Poslední dny jsem si dala od online života oddych, byly dny, kdy jsem ani nezapnula notebook, což se mi jen tak nestává. Místo brouzdání na netu jsem přemýšlela nad sebou a nad tím, co bych mohla udělat proto, abych byla se sebou spokojenější a cítila se lépe. Asi není překvapení, že jsem došla k podobným bodům, jaké se objevují v dobře míněných radách v časopisech.
Ale o tomto dnešní článek není.
Ten je totiž o větších cílech a snech, které přesahují rok 2021. Je o tom, co bych chtěla stihnout do třiceti. Protože buďme upřímní, už mám blíž ke třicítce než k dvacítce, a tak by možná chtělo trošku zaktualizovat můj už přes tři roky starý katalog přání, který si můžete přečíst tady. Nejsem si jistá, do jaké míry s jednotlivými body souzním dnes a možná i proto tento článek. 

Navštívit Lofoty
Můj největší cestovatelský sen.
V Norsku jsem byla již v létě 2017 a od té doby toužím potom, abych se tam znovu podívala. Naprosto jsem si to tam zamilovala, cítila jsem se šťastně a doteď jsem vděčná za to, že jsem se tam mohla podívat. Já a Norsko patříme k sobě. Strašně moc ráda bych procestovala celé Norsko až na Lofoty, jejichž dech beroucí krásu ani nedokážu popsat.

Vdát se
Nikdy jsem nebyla ten typ holky, která by toužila po svatbě. Vždycky mě ta představa spíše děsila, ale poslední roky se to úplně obrátilo a vím, že i já bych to chtěla zažít. Ten den, kdy já budu alespoň pro toho jednoho člověka tou nejkrásnější na celém světě.  

Najít si práci, která mě bude bavit a dávat mi smysl 
Vždycky jsem si myslela, že ta první práce, kterou si najdu, bude i ta má poslední. Je to vzorec, který znám od svých rodičů - najít si práci a ať v ní budu sebevíc nespokojenější, tak v ní zůstat, protože jinde to může být horší. Děsilo mě to a trvalo mi dlouho, než jsem přijala, že tak to být nemusí. Abych byla upřímná, tak teď nevím, kam se mé pracovní kroky budou ubírat, ale vím, že potřebuji a chci takovou práci, která mi bude dávat smysl a bude mě bavit.

Cesta do Santiaga de Compostela
Jeden z mých snů, kterého se hrozně bojím, ale zároveň bych ho hrozně moc chtěla zvládnout. Fascinuje mě ta myšlenka nekonečné cesty, putování a překonání sama sebe.

Napsat knihu
...nebo ji alespoň začít psát.
Psaní je něco, co mě baví, dělá mě mnou a už několik let mám v hlavě myšlenku, že bych chtěla knihu napsat. Mít něco, co tady po mě jednou fyzicky opravdu zůstane. Něco zanechat a předat.
Něco vytvořit.

A co byste si chtěli splnit vy?

♥

 Tento rok jsem si začátek roku tak trošku posunula. Ne že bych si dávala nějaká předsevzetí, ale měla jsem v hlavě pár bodů, které bych ráda začala dodržovat. Jen mi bylo jasné, že s blížícím se termínem odevzdání diplomky budu mít jiné starosti než to, že jsem si říkala, že nebudu pít dvě kafe denně a zapíjet je energeťákem. 
A tak jsem si řekla, že ten nový rok začnu 8. ledna. Den po odevzdání diplomky budu přeci nabitá energií, plná chuti do života, uklidím celý byt, navařím, napeču, přeskládám nábytek, zhubnu pět kilo, budu se věnovat blogu, připravovat se na státnice, vstávat v šest ráno, abych si zacvičila jógu a budu hledat práci. 

Asi je vám jasné, že ta realita byla někde úplně jinde.

V mých očích byl osmý leden magické datum, ve kterém se vše otočí, pocítím úlevu po odevzdán diplomky a budu šťastná.
Nedošlo mi, že ta únava si zákonitě musí vybrat svou daň a že jeden osmihodinový spánek to nespraví. Zvládla jsem jednu návštěvu u kamaráda mého přítele a moje tělo ohlásilo stopku. Tak velkou, že jsem omdlela a z únavy jsem zvracela. A k tomu jsem se cítila jako naprostá troska, protože v té mojí hlavě se pořád ozýval hlásek, že bych měla tamto a támhlensto a hlavně tohle. Nekonečný seznam všech těch věcí, co jsem chtěla, zatímco jsem byla ráda, když jsem vstala z postele a došla jsem se napít. Připadala jsem si jako úplnej looser jen proto, že jsem si prostě jen potřebovala odpočinout. 

Jen v záplavě novoročních předsevzetí a článků s vision boardy bylo zvláštní dovolit si nedělat nic. Vlastně jsem se najednou přistihla, že ani nevím, jak se to "nic" dělá. Protože i já jsem chtěla něco ve svém životě změnit, zamakat na sobě a ujasnit si ty moje plány pro tento rok.
Jen to asi bude chtít trošku víc času a možná k tomu ani celý leden stačit nebude.

A tak bych asi jen chtěla napsat, že je v pořádku, pokud ten nový rok ani vám (zatím) nepřinesl něco nového a převratného. 
A je  v pořádku, pokud necháte v kuchyni hromadu nádobí a půjdete si lehnout.
A není v pořádku nechat to zajít tak daleko, že budete únavou omdlévat a zvracet jako já.
A občas to nejdůležitější, co musíte udělat, je, si odpočinout.

A co vy, dokážete si bez výčitek odpočinout? Co vám pomáhá relaxovat?

♥

 Knížka s jednoduchým a jasným názvem Lidé vypráví příběh o lidech očima mimozemšťana, který má tajnou misi na zemi – zamezit zveřejnění vyřešené matematické rovnice, která by způsobila pokrok lidstva, na který nejsme připravení. O tom je ve zkratce kniha Lidé od Matta Haiga, kterou jako novinku vydalo nakladatelství Ocelot a za jejíž výtisk k recenzi děkuji e-shopu Megaknihy.

I když už je to nějaký ten týden, co jsem knížku dočetla, pořád z ní mám rozporuplné pocity. Zhruba první polovina knížky se mi nelíbila. Představa mimozemšťana na zemi, který svýma očima prozkoumává lidský svět může znít zajímavě, ale nelíbilo se mi, jakým pohrdavým pohledem to bylo napsáno. Nemyslím si, že by to, co jsme jako lidé dokázali, muselo být tak podhodnocováno a hodno kritice. Nedokázala jsem se smířit ani s tím, že by bylo nutné hned každého zabít jen pro to, že možná o vyřešené rovnici ví. Nejspíš, kdybych si nepřečetla ukázku z knížky, již během první půlky bych knihu odložila, což běžně nedělám.

Pak se ale příběh překlání a náš mimozemšťan zjišťuje, že to s námi lidmi nejspíš nebude tak černobílé, jak byl učen. Že možná máme nějakou naději, že v nás je láska, dobrota a laskavost. A tak i on, čím více času s námi tráví, se tím více stává člověkem s city. Je to zajímavá proměna, která i mě dodala naději, že to možná s námi nebude zas až tak zlé.

Knížka bezesporu přináší zajímavý pohled na lidský život. Na to, že možná na první pohled věci nemusí mít logiku a dávat smysl, ale nakonec tvoří dokonalý celek. Na to, že být člověkem možná není tak úplně špatné. A kdyby první polovina knihy nevyznívala tak pohrdavě, byla bych z ní mnohem více nadšená. Četla jsem, že pohled mimozemšťana na svět má odrážet skutečnost, že nemoci duše, kterými si i sám autor prošel, vyvolávají v lidech pocit odcizení od světa. Myšlenka je to zajímavá, ale nemyslím si, že by bylo vhodně uchopená a že by právě první část příběhu mohla někomu pomoc necítit se tak sám.

Nejvíc se mi z knížky líbily doporučení, které dává otec (mimozemšťan) svému synovi. Jsou to doporučení, které odrážejí jeho zkušenosti z lidského světa a jsou skvěle sepsána. Možná i díky tomu ve mně převládá zklamání z knížky, jelikož jsou to právě ty věty, které jsem si přečetla na obalu knihy, které mě tak zaujaly a díky kterým jsem čekala, že v podobném duchu se bude odvíjet celá kniha.

A nebo jsem jen prostě optimistka, co věří tomu, že lidstvo dělá, co může a že na tom nejsme tak špatně.

Věřím tomu, že někomu, kdo má k bytostem z vesmíru bližší vztah jak já, se bude kniha líbit. Vlastně i pro mě bylo do jisté míry fascinující pozorovat, jak ten náš svět může vnímat někdo zvenčí. A věřím tomu, že Vám knížka dodá naději, že to s námi není tak špatné.

Pokud Vás kniha Lidé zaujala, najdete ji na Megaknihách v sekci Motivace a osobní rozvoj.

 Jak už nejspíš moji pravidelní čtenáři ví, na konci srpna (teď už minulého roku) jsem se přestěhovala ke svému příteli. Pro mě to byla a vlastně i pořád je obrovská změna. Vždycky jsem se těšila, až se odstěhuji do vlastního, jen jsem vždycky měla představu, že až se tak stane, tak si celý byt zařídím od začátku podle sebe. Nevěděla jsem, že se přestěhuji do bytu, který bude kompletně zařízený a tak prostoru na nějaké změny moc nebude. Upřímně s tím pořád bojuju a občas mi to tu ještě pořád připadá cizí, i proto jsem nevydala žádné články o tom, jak si to tady zařizujeme apod. Jednoduše nebylo o čem moc psát. 
Přesto se neustále (a nenápadně) snažím tady přetvářet věci podle sebe a zároveň tu zůstává stále i dost věcí, které mám(e) v plánu ještě zvelebit. 
I proto jsem byla nadšená a neváhala jsem ani vteřinu, když mi přišla nabídka spolupráce s e-shopem Bonami, kde najdete spoustu inspirace pro krásné bydlení. Nejspíš ani nemohla přijít v lepší čas a jsem moc ráda, že jejím prostřednictví jsem si mohla náš byt zase o něco více zútulnit.