Jak už jsem psala v jednom z předešlých článků z této vánoční mini série, předvánoční čas u mě nepatří k těm nejklidnějším. Většinou, když jsem přijela před Vánoci z vysoké domů, měla jsem doslova pár dnů na to, abych nazdobila všechno cukroví, zabalila všechny dárky a vnesla Vánoce do našeho domova. 

Někdy v listopadu jsem se podívala do diáře a zjistila jsem, že před Štědrým dnem budu mít 12 dnů volna. Maličko jsem znejistila, co s tolika dny budu dělat. Aktivně jsem si zapsala na pondělí jednu zkoušku, čímž se mi z 12 dnů stalo 7. Chvilku před ní jsem se dozvěděla, že jsem nedala jeden poměrně hodně důležitý zápočet a já jsem trochu (ok, úplně) v háji. A asi není moc dobrý si před zkouškou říkat, že jste úplně blbý, že na vysoký nemáte co dělat a že existuje opravdu velká pravděpodobnost, že Vás v lednu ze školy vyhodí. Uf, nemám teď za sebou zrovna nejlepší dny a jen doufám, že načerpám alespoň nějaké síly na to všechno, co mě v lednu čeká.
Ale i přes tyto mé studijní (ne)úspěchy jsem se snažila tyhle poslední dny  před Vánoci užít. Jen mám takový pocit, že mě úplně opustila vánoční nálada. Jako kdyby se mi úplně vytratila, což je u mě hodně zvláštní, jelikož obvykle bych Vánoce mohla mít kterýkoliv den v roce. Tak nějak mi přijde, že jsem všechno dělala jen kvůli tomu, že musím. Zdobení cukroví mi vůbec nešlo. Vždycky po polití čokoládou dáváme cukroví na balkon, aby čokoláda rychleji zaschla, když jsem ho tam dala, začalo pražit slunce a když jsem cukroví přenášela zpátky domů, celé se mi rozsypalo. Byla jsem vděčná za to, že letos jsme Vánoce pojali minimalističtěji, a proto jsem nemusela balit tolik dárků, i když balení dárků jsem vždycky milovala. A už teď se děsím zítřejšího zdobení stromečku, už teď cítím, že se mi určitě podaří něco rozbít. Snad to nebude špička jako před čtyřmi roky.


Ale alespoň jsem stihla navštívit vánoční trhy v Brně. Už jsem na blogu psala, že vánoční trhy v Brně jsou jedny z nejkrásnějších, na kterých jsem kdy byla. I letos jsem se na nich byla podívat hned několikrát a pokaždé se mi na nich zalíbilo něco jiného. A upřímně mi ani nevadí, že jsem letos poprvé po několika letech nenavštívila vánoční trhy v Praze, protože ty brněnské mají svoje kouzlo, které musíte zažít.

Já vím, že tento článek nepatří zrovna k těm nejoptimističtějším, ale takový je holt život. Asi na mě padnul předvánoční splín a já mám strach. Mám strach, že ten zápočet nezvládnu, že budu muset skončit na vysoké. Někdy mám strach, že nic z tohohle nemá smysl a nikdy si nesplním svoje sny. Mám strach, že nejsem dost dobrá. A hlavně mám strach o babičku, která má rakovinu, ale bohužel se nemůže začít s chemoterapiemi, jelikož její tělo je oslabené z předchozích operačních zákroků. A je to dost šílené.
A tak možná jen zkuste být rádi za to všechno, co ve svém životě máte a absolutně nic neberte jako samozřejmost, protože nikdy nevíte, kdy co a koho můžete ztratit.

Já moc doufám, že jsem na Vás přenesla alespoň trochu té vánoční atmosféry z fotek, které jsem pořídila v průběhu mých návštěv trhů v Brně. Miluju je.
A jelikož je toto můj poslední článek před Štědrým dnem, přeju Vám ty nejkrásnější Vánoce,  co nejklidnější prožití vánočních svátků a ať prožijete celé Vánoce podle svých představ.

♥

Já jsme člověk, který se celý rok na Vánoce těší. Jsem naprostá milovnice a zbožňovatelka Vánoc. Nikdo to úplně moc nechápe. Když nad tím přemýšlím, tak to vlastně nechápu ani já. Od té doby, co jsem na vysoké, je pro mě prosinec symbolem zápočtových testů, odevzdávání seminárek a prvních zkoušek. Ani vánoční čas nepatří u nás doma k těm nejklidnějším. 

Ale já miluju ten pocit. Miluju tu představu Vánoc. Miluju ten klid, který v sobě mám, když pomyslím na Vánoce.

V notebooku mám složku speciálně s vánočními filmy, do které už od léta nakukuju a přemýšlím, jak moc brzy je na to, abych si je pustila. Zhruba od září otravuju rodiče, jestli už můžu ozdobit stromeček a letos jsem úplně ignorovala podzimní výzdobu a už od října mám v pokojíku vystaveného mého nejmilejšího santu.

Věřím tomu, že nejsem sama, koho před Vánoci převálcovávají povinnosti. 

A proto píšu tento článek, abych Vám ukázala, že jde si vánoční náladu začlenit do Vašeho každodenního života.

Vánoční trhy

Vánoční trhy jsem nikdy moc neměla ráda, moc jsem nechápala, proč by se někdo chtěl v zimě tlačit mezi tolika lidmi a kupovat ty předražené a mnohdy i zbytečné věci. A pak jsem začala studovat v Praze, následně v Brně a vánoční trhy jsem si naprosto zamilovala. Miluju se jen tak procházet, nasávat atmosféru, kochat se a na chvilku se zpomalit. Navíc v Brně jsou vánoční trhy naprosto dokonalý a upřímně říkám, že je tady máme mnohem hezčí než v Praze.

Filmy

Miluju filmy s vánoční tematikou. Za ty roky už jich mám ve své sbírce opravdu víc než dost. O některých z nich jsem psala i v tomto článku, tak se určitě mrkněte. A abych ho maličko upgradovala, tak Noc plná zázraků už má dvě pokračování, určitě nevynechejte Trable o Vánocích a Základ rodiny a pokud se chcete podívat i na nějaké trošku starší filmy, tak si pusťte Otec rodiny (úplně to není film o Vánocích, ale i ty se tam objevují a svým příběhem se k Vánocům hodí) a Vánoční prázdniny (film z roku 1989, který je naprosto božský a když jsem se na něj dívala, tak jsem se smála na celý vlak).

Dekorace

Nemyslím si, že je potřeba mít na každém centimetru čtverečním něco vánočního, ale miluju ty vánoční dekorace, které Vás na první pohled zaujmou a je úplně jedno, jestli to je ten nejkýčovitější sob, kterého jste kdy viděli. Pro mě se tou dekorací stal santa, snad nikdy v životě jsem neviděla roztomilejšího a už od října mi hrdě stojí na poličce. Mám takový tušení, že už tam zůstane po celý rok.

Obchody & nákupní centra

Já vím. Neděste se. Taky se obchodům a obchodním centrům v tomto čase vyhýbám. Na druhou stranu miluju se procházet po obchodech s dekoracemi a obdivovat všechny ty sněhuláky, soby, santy.. miluju to a vždycky mi to zlepší náladu. 

Cukroví & punč

A když už nic jiného nezabere, kupte si krabičku cukroví a ovocný punč (třeba ten z DM je úplně dokonalý) a pusťte si Ledový království, nebo kterýkoliv jiný vánoční film. 

Dopřejte si aspoň ty dvě hodiny naprostého klidu a jedení cukroví, které jste nemuseli péct.

Co také naprosto miluju, je adventní čajový kalendář z DM, který mi každý  den zkracuje čekání na Vánoce.

A jak jste na tom s vánoční náladou vy?

♥

Víš, já jen že se v tom všem zas ztrácím.
V nás se ztrácím.

Já vím, že někde jsme spolu. V minulém životě. V tom budoucím. V paralelním s tím naším.

Chybíš mi.

Tak hrozně moc, že nevím, jak dlouho zvládnu dýchat za nás za oba. 

Vždycky jsem věřila v to, že tady pro nás na světě je ta jedna druhá polovina. 

Já ji našla.

A pak jsem ji ztratila. 

A s tím i kousek sebe.

Víš, já že si jen přeji žít v tom paralelním světě. 

Doufám, že se tam spolu smějeme všem našim chybám. 

Tomu, jak se míjíme.

A doufám, že tam někde jsi. Že ještě někde jsi. 

Že se nevytrácíš jako má vzpomínka na Tebe.. 

Tak moc mi chybíš.

Vlastně ne. 

Ta představa nás dvou mi chybí. 

Ale vím, že to tak mělo být.

Že my dva spolu nemůžeme být.

Víš, já jen že už mám plné zuby toho, jak tě všude hledám. 

Tvoje gesto, co udělal ten kluk v tramvaji.

Ty oči.

Ty děsně hnědý oči.

Ty, do kterých jsem se na první pohled zamilovala. 

Jsem bláhová, že?

Úplně vidím tvůj pohrdavý pohled.
Víš, já jen že už na tebe nemůžu pořád jen čekat.
Protože bych se nikdy nedočkala.
A ty to víš.
Líp než já.
Škoda, žes mi to neřekl rovnou.
Ale to nikdy nebyl tvůj styl.

Víš, já jen že nejsi tak dokonalý, jak ses mi zdál.

A je čas si říct to poslední sbohem.

Dokud ve mě zůstala ještě alespoň nějaká část mě, kterou si nezničil.
Víš, tak se měj.


 ♥

Na mém blogu se v průběhu let objevilo už mnoho wishlistů. Víceméně ve všech se objevují věci, hlavně tedy oblečení, co bych si chtěla pořídit. Realita wishlistů bývala často ale někde úplně jinde. Respektive vždycky jsem se snažila o reálné wishlisty s věcmi, které jsem v tu chvíli opravdu chtěla. Ale upřímně na mém pomyslném wishlistu perfektně padnoucí džíny vystřídala trošku jiná přání.

Už jste si někdy zkoušeli nakreslit vlastní wishlist? Je to trošku zvláštní cesta. Spíše než na něco konkrétního jsem se snažila zaměřit na pocity. Na to, co daná kresba bude vyjadřovat. Upřímně, když se na to teď dívám, ve všech čárkách vidím jedno pojítko. Pro mě neskutečně moc důležité. Svobodu. 

Jasně, máme to štěstí, že žijeme ve svobodné zemi. Máme tolik možností, že to může být až svazující. A tady se dostávám k té svobodě, co mám na mysli. Odprostit se od toho všeho, co bych měla, nebo co si myslím, že bych měla a nebát se jít tou vlastní cestou. 

K tomu se pojí asi teď můj největší cíl, který si chci příští rok splnit. Cesta do Santiago de Compostela. Nejsem ten typ člověka, který by prostě sbalil batoh a jel. Já mám ráda věci promyšlený a naplánovaný, takže teď jsem ve stadiu, kdy o téhle mé cestě povídám snad každému na potkání, protože mám pocit, že tím se tenhle sen přibližuje skutečnosti. A přemýšlím, jestli si k Vánocům budu přát krosnu nebo pohorky. Upřímně mi cestování neskutečně moc chybí. Ale ve skrytu duše vím, že na to teď není ten správný čas. Že i kdybych někam vycestovala, nedokázala bych si to užít a ve finále bych z toho byla ještě víc vystresovaná, než když jen sedím doma. Ale doufám, že už se mi to konečně podaří prolomit a moje cesta do Santiaga mě nastartuje tím správným směrem.

A se svobodou se vlastně pojí i to, co bych chtěla dělat. Tvořit. Miluju psaní a mým snem je napsat knihu. Vím, že jsem tenhle svůj sen pořád odkládala někam do koutů mé mysli, protože jsem si myslela, že to nemá cenu. Že by si tu knížku nikdo nepřečetl. Že by vlastně ani nikdy nebyla vydána a zbyly by zní jen černá písmenka na bílém podkladu. Celou dobu mi ale unikalo, že o to přeci vůbec nejde. Že nejdůležitější je ten pocit, když ťukám do klávesnici, jsem šťastná a sama se sebou. Sama sebou. A tak je to vlastně i s blogem. Když jsem začínala a viděla jsem, že někdo má třeba 30 pravidelných čtenářů, říkala jsem si, že to je něco. Že je to strašně moc lidí na jednom místě a že já jich nikdy nebudu mít tolik. Teď je tu Vás přes 300 a já to tak nějak úplně moc nechápu. 

Ale pohání mě to dál. Vím, že se chci zlepšovat. A tak jsem se rozhodla si splnit můj dlouhodobý sen a pořídila jsem si nový foťák. Přála bych Vám zažít tu radost, kterou z něj mám. 

Skate a tetování. 

Kdyby si tyhle dvě slova přečetla moje mamka, určitě by neměla daleko k tomu, aby se složila. Mít skate/longboard je už dlouho mým snem. Jsem zamilovaná jen do toho pocitu jízdy. Cítím v tom neskutečnou svobodu a volnost. Ale sen, který v sobě nosím už několik let, je tetování. V průběhu času několikrát přišla období, kdy jsem tenhle svůj sen zpochybňovala, přeci jen je to něco na celý život. Ale víte co? ..nikdy jsem nebyla víc přesvědčená o tom, že tetování chci.

A co se nachází na tom Vašem wishlistu?

♥

Když se mě sem tam někdo zeptá, jaké je vlastně moje nejoblíbenější roční období, vždycky znejistím. Něco miluji na každém z nich, ale vždycky ve svých úvahách dojdu k tomu, že nejméně ráda mám podzim. Brzy se stmívá, často prší, začíná škola a nikdy nevím, jak se obléknout, aneb ráno zima, odpoledne teplo. 

Letos se ale moje pozornost zaměřila na něco jiného. Na barevné listí. Já vím, objev století. Ale ať jdu, kam jdu, tak moji pozornost upoutávají barevné stromy, listí všude kolem a já se často přistihnu přitom, že si přeji, aby tohle období nikdy neskončilo. 

Abych byla upřímná, tak ty poslední dny se mi zas trošku ten můj svět bortí a stojí mě hodně energie, abych si ho poskládala zase dohromady. Občas si jen přeji vědět, jak tohle všechno dopadne... 

A i proto jsem ráda, že jsem si našla ten čas a jen jsem šla fotit listí. Kdo by to byl do mě ještě před rokem řekl.
Ale občas je fajn alespoň na chvilku zahodit všechny starosti za hlavu a udělat přesně to, co v tu danou chvíli chceme my sami.

 ..aneb když po letech znovu objevíte dětskou radost z houpání..

A co vy a podzim? Máte ho rádi, nebo se ho snažíte jen nějak přetrpět?

P.S. Toto je zároveň i mým prvním článkem v plánovaném mini série jak si zpříjemnit podzim a zimu. Tak snad se Vám tato mini série (zatím) bez názvu bude líbit.

 ♥

Právě jsem si našla můj přes tři roky starý článek o výstavě o Andy Warholovi (tady) a nejradši bych ho jen zkopírovala. Stále nejsem jeho žádnou velkou fanynkou, ale jeho tvorbu miluju. Když kamarádka navrhla, že bychom se mohly jít podívat na nějakou výstavu, hned mě napadla právě tato s jeho díly. Tentokrát jsme ji ale spojily i s výstavou Alfonse Muchy.

Ale zpátky k Warholovi.

Za ty tři roky, co jsem tam nebyla, se výstava poměrně dost změnila. Přibyla místnůstka pod střechou s fotkami a informacemi o jeho širší rodině, ubylo pár jeho děl a výstava tak dostala zcela jiný ráz. Ve dvou místnostech si pohráli více se světlem. Přijde mi, jako kdyby se výstava více zaměřila na jeho život a rodinu a jako kdyby se vytratila jeho ikonická díla. Sice se mi výstava předtím líbila více, ale i tak nelituju, že jsem se na ni znovu vyprala, jednoduše jeho tvorbu miluju a i kdyby tam byl jen jeden jeho obraz, tak by mi to za to stálo.

V rámci stejné galerie je jedno patro zasvěcené Alfonsi Muchovy. Upřímně mi jeho tvorba nic moc neříká a trošku se za to stydím, jelikož je to Umělec s velkým U. Jeho obrazy jsou úplně jiné než ty Andyho Warhola a kord, když si dáte tyto dvě výstavy za sebou, tak je to obrovský rozdíl.



Obě dvě výstavy (plus i výstavu s díly Salvadora Dalího) najdete v Central Gallery na Staroměstském náměstí. Vstupenka na jednu výstavu stojí pro studenty 150 Kč, na dvě pak 200 Kč a kdybyste chtěli jít na všechny tři, zaplatíte 300 Kč.

Jelikož nám po výstavách poměrně dost vyhládlo, zašly jsme si do UGO Salaterie, kde jsem byla úplně poprvé, ale i po první návštěvě Vám ji můžu s klidným svědomím doporučit. Už teď vím, že jsem tam určitě nebyla naposledy a už teď lituju svojí peněženku.
Klasicky jsme pak zašly ještě do Světozoru, což je cukrárna, která mi v Brně neskutečně moc chybí. Nikdy v životě jsem nejedla lepší dorty než právě tam a věřte mi, ať si vyberete jakýkoliv dort, tak nikdy nebudete zklamaní.


Já jsem strašně moc ráda, že jsem zase mohla strávit nějaký čas v Praze a navštívit tak alespoň některá z mých oblíbených míst. Ale nejvíc jsem šťastná, že jsem se opět viděla s mojí kamarádkou, která mi v Brně taky hrozně moc chybí.

A jak byste si užili den v Praze vy?

♥

Úplně si pamatuju, že jsem si na začátku září říkala, že moje léto bylo takové nic moc. Že jsem toho moc nestihla a jen jsem doufala, že se to během září aspoň trošku změní.

Ok.

Vzhledem k těm všem fuckupům měsíce září bych řekla, že se mi to povedlo.

Trošku mám pocit, že kdybych měla napsat o všech fuckupech, stačilo by to na román, takže tady je mých top 5 fuckupů, které mluví asi za vše.

#happyafterall

Svatba sestřenice

Aneb když už víc jak rok nepijete alkohol, berete léky, na které byste pít neměli a vy dojdete k závěru, že jediná šance, jak tu svatbu přežít (a nezmrznout) je, začít pít. Úplně to nebyl dobrej nápad.  Překvapivě mi ani nebylo blbě, což doteď moc nechápu, protože jsem (jako vždy) začala kombinovat všechno možné. Jsem holt nepoučitelná. Pamatuju si, že mě jeden kluk vehementně přesvědčoval, že je moje nová sestřenka. A doteď jsem se nedokázala dopočítat, s kým vším jsem si ťukala panákem. Ale myslím, že i díky tomu jsem si svatbu moc užila. Jen by mě zajímalo, jestli se někdy poučím a přestanu ten alkohol míchat jeden přes druhý. A abych nekecala, odpadla jsem mezi prvníma hned po dětech.

Kluk z tanečních

Po zhruba osmi letech mi napsal kluk, se kterým jsem tancovala v tanečních. Domluvili jsme se, že půjdeme na kafe. A znáte to, já už si v hlavě pomalu malovala obrázek toho, jak spolu zestárneme na zápraží našeho domečku. Dobře, na můj vkus jsem se toho dozvěděla až moc o jeho bývalé přítelkyni Elišce. Tohle byl úplně ukázkovej fuckup.

Víno a zpráva TOMU klukovi

To takhle u nás byla pouť a s kamarádkou jsme si řekli, že se na ni půjdeme podívat, pak posedíme, možná si půjdeme zatancovat.. znáte to. Ehm, ve tři v noci jsem lehce ovíněná psala klukovi, díky kterému vzniknul tento článek. Nejsem na to nejpyšnější a doteď se bojím si přečíst tu zprávu, co jsem mu poslala. Každopádně to nebyl zrovna nejlepší nápad a mám pocit, že mám v hlavě ještě větší zmatek než předtím. Aneb když už si myslím, že už to nemůže být složitější, tak se to ještě o něco víc zkomplikuje. Ale hlavně, že podle něj máme všechno vyjasněné... Je třeba dodávat, že tohle byl fuckup jako z učebnice?

Seznamka

Dlouhou dobu jsem říkala, že já a seznamka to nikdy. A už tam jsem taky. Ehm, jakoby doteď to moc nechápu a mám pocit, že ti chlapi jsou fakt divní a zajímalo by mě, jestli si na ty svoje prapodivný zprávy někoho najdou. Celý ten systém mi přijde jako jeden velkej fuckup a trošku mě děsí, co tam vlastně dělám já.

Doktorka

Aneb většinu času při mé pravidelné každoměsíční  návštěvě jsem měla pocit, jako kdybych mluvila do zdi. Pak už to došlo do takového stádia, že jsem jen seděla a mlčela, což je moje poslední fáze před tím, než vybouchnu. Skončilo to tím, že jsem si odnesla svých sedm krabiček léků z lékárny, které jsem doma naštvaně zmačkala a hodila do kouta. Načež jsem je zase sebrala a začala jsem si hledat jiného doktorovi.

Já doufám, že jsem Vás aspoň trošku pobavila. Když si v hlavě promítám to svoje září, tak mám pocit, jako kdybych ho celý prožila v nějakém absurdním světě, který je celý padlý na hlavu a upřímně kdybych se tak moc nesmála, tak nevím, jak bych to září zvládla.

A jaké bylo to vaše září?

♥

Nikdy jsem nebyla fanynkou seriálů. Vždycky jsem si radši pustila film. Ani nevím, proč tomu tak bylo, ale za poslední rok se to ve mně úplně obrátilo a já jsem seriálům celkem dost propadla.

13 Reasons Why
Thirteen Reasons Why je možná právě tím seriálem, který ve mně spustil seriálovou mánii. Z druhé série jsem byla zklamaná a byla jsem zvědavá, jak se autoři popasují s tou třetí. První půlka pro mě byla zklamáním, moc jsem se nedokázala vžít s Ani, ale pak jsem se do seriálu dostala a začal mi dávat smysl. Nevěřila bych, že to napíši, ale Bryce mi začal být sympatický a bylo mi líto, jak to s ním dopadlo. Celá série vlastně byla úžasnou demonstrací efektu motýlích křídel. A už teď se těším na tu čtvrtou.

Zdroj

Euphoria
Po 13 Reasons Why jsem cítila, že si potřebuju od teen prostředí dát oddych. Moc dlouho mi to nevydrželo, jelikož snad všude na mě vyskakoval seriál Euphoria. Hned první díl jsem zhruba v polovině stopla a říkala jsem si, že tohle ani náhodou. Pak jsem seriálu dala druhou šanci a pochopila jsem, proč je tak populární. Myslím, že prostředí teenagerů ukazuje zas z jiného úhlu. Více realistického. Myslím, že kdyby se na něj podívali rodiče, tak by se asi hodně zhrozili. Na druhou stranu možná ale do jisté míry i ukazuje to, jak by rodiče nás mohli více pochopit. Plus se mi líbilo, že seriál poodkrývá další témata, která jsem zatím v jiných seriálech a filmech z teen prostředí neviděla.

Zdroj

Příběh služebnice
Na třetí sérii tohoto seriálu jsem se těšila, ale byla pro mě zklamáním. Celá série mi přišla taková nemastná neslaná, jako kdyby jí něco chybělo. Byla tam pasáže a linky, které se mi líbily, ale nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu zrovna u tohoto seriálu, ale po většinu času u mě převládala nuda. Přesto se tvůrcům podařilo ve mně probudit zvědavost, jak to bude dál v další sérii.

Zdroj

Myslím si, že většina z nás už se vrátila zpátky do školních lavic. Mně začal nový semestr tento týden a nemám z toho zas až tak moc špatný pocit. Zatím. Tak jsem zvědavá, co budu psát za pár týdnů. Každopádně s blížícím se začátkem školy se ve mně usídlil pocit, že potřebuju do svého šatníku aspoň pár nových kousků. 

Kabelka & Boty

Kombinace této kabelky a bot mi přijde úplně geniální. Do bot jsem se zamilovala na první pohled a stačilo si je jednou nazout a bylo mi hned jasné, že jdou se mnou domů. Jsou neskutečně pohodlný, sedí mi perfektně a když je mám na noze, tak mám pocit, že zvládnu úplně cokoliv. Do kabelky jsem se taky zamilovala na první pohled. Do školy je úplně perfektní, vejde se mi do ní můj jeden sešit na všechno (:D), pití, svačina, penál, plátěnka a ještě spoustu dalších jiných nezbytností, co s sebou neustále nosím. 

Star Collection, 140 Kč & New Look, 70 Kč (Strakonice - Velké náměstí - "po schodech nahoru")

Vínová mikina s výšivkou

Tato mikina byla láska s velkým L. Úžasnější mikinu jsem snad ani nikdy neviděla. Je to dokonalost sama. Navíc v kombinaci s botami a kabelkou z předchozí fotky to je naprosto perfektní kombinace.

 New Look, 89 Kč (Strakonice - Velké náměstí - "po schodech nahoru")

Svetřík Ralph Lauren

 Já značku Ralph Lauren naprosto miluju a jsem vždycky nadšená, když nějaký kousek právě od této značky v sekáči najdu. Tento svetřík je úplně dokonalý, je tenčí, takže je úplně ideální na začátek podzimu, vypadá elegantně, ale zároveň je neskutečně pohodlný.

Ralph Lauren, 79 Kč  (Strakonice - Velké náměstí - "po schodech nahoru")

 Nike mikina

Jasně, tato mikina není určená primárně do školy, ale je tak neskutečně moc pohodlná, že už jsem ji v té škole měla. 

Nike, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo)) 

Bílý crop svetr

Já na zimu miluju svetry, do kterých se můžu úplně zachumlat. Tento svetr to úplně nesplňuje, ale je naprosto perfektní třeba k světle modré sukni, kterou Vám ukážu za chvilku. Vlastně jsme si ho i k té sukni koupila, protože ta kombinace je naprosto geniální.

Forever 21, 55 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu)

Halenka se vzorem

Podobný typ halenek se 3/4 rukávem jsem si v poslední době úplně zamilovala. Líbí se, že každý outfit díky podobným halenkám vypadá elegantně, ale zároveň je to ale i neskutečně pohodlný kousek oblečení.

 Marks and Spencer, 23 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu) 

Modré tričko s mašlí

Toto tričko byla další láska na první pohled. Je z příjemného materiálu a moc se mi líbí, že na rukávech a na zádech se dají uvázat mašličky. Je to krásný kousek a už teď vím, že ho vynosím víc než dost.

 Marks and Spencer, 25 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu) 

Tričko Adidas

Triček s dlouhým rukávem není nikdy dost. Toto mi je sice trošku delší, ale s ohrnutými rukávy vypadá naprosto božsky. To, že je neskutečně pohodlné snad ani nemusím psát. 

 Adidas, 54 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu) 

Modré 3/4 kalhoty

V jednom článku s mými předchozími sekáčovými úlovky jsem Vám ukazovala černé kalhoty (tady), které jsem si naprosto zamilovala a tyto modré se jim dost podobají. Čím jsem starší, tím víc upřednostňuju pohodlí a tyto kalhoty jsou pohodlnost sama. 

 Primark, 45 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu) 

Světle modrá sukýnka

Pamatuje si ještě někdo, jak jsem Vám v tomto článku ukazovala sukni jako pro princeznu, o které jsem psala, že to je nejkrásnější sukně, jakou jsme kdy měla?  ..tak už mám doma její světle modrou sestřičku a je minimálně stejně tak úžasná jako ta tmavě modrá.

Orsay, 150 Kč + 54 Kč pošta (Vinted)

Boho šaty

Původně jsem tyto šaty v second handu nechala, ale nemohla jsem na ně přestat myslet, a tak když jsem je tam při mojí další návštěvě opět našla, musela jsem je mít. Nikdy bych neřekla, že zrovna tento styl šatů bych si zamilovala.

 River Island, 20 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu) 

Šaty na svatbu

Mám pocit, že jediné, co dokážu napsat, je to, že tohle jsou jedny z nejkrásnějších šatů, co jsem kdy viděla. Jsou nádherné, úžasně pohodlné a vypadají naprosto božsky. Kupovala jsem si je na svatbu sestřenice a už teď vymýšlím kombinace se svetrama, abych je mohla nosit i během podzimu. 

Sweewe, 55 Kč (Strakonice - hrabák na mostě naproti hradu) 

Taky jste si nakoupila nějaké nové kousky do školy? 

P.S. Omlouvám se, že tentokrát fotky nepatří k těm nejlepším. Stále se sžívám s novým notebookem a foťákem #longstoryshort.

♥