Konečně jsem se dočkali pátka a sluníčka!
Jaký jste měli týden? A moje slovenské maturujicí čtenářky, jak jste zvládly písemnou část maturit?
Já jsem překvapivě měla pohodovější týden a plno volného času. Jenže takhle unavená jsem po celý týden nebyla už pěkně dlouho, a tak místo toho, abych volný čas nějak smysluplně využila, nedělala jsem vůbec nic. Ale moc dobře mi šlo koukání se na stupidní filmy. Aneb na takové ty filmy, co by na csfd.cz moc procent nenabraly, ale přesto se na ně snad každá z nás někdy podívá, protože občas takovýhle náš relax je třeba. A pokud takový odpočinek potřebujete třeba už tento víkend, jsem tady s tipy na filmy, které vám sice nic moc nedají, ale za to si u nich krásně odpočinete, uvolníte a snad i usmějete. 

On je fakt boží

Pokud jste tenhle film ještě neviděla (je tu někdo takový?), tak neváhejte a pusťtě si ho, protože je fakt boží. Já ho mám moc ráda, protože se s hlavní hrdinkou vždycky ztotožním hned od začátku a miluju její praštěnost.

Ahoj!
Dneska asi vynechám moje oblíbené dlouhé úvody a rovnou se pustím do psaní tohohle článku. Asi tři články nazpátek jsem psala, že bychom se vždycky měli na něco těšit. Ať už to bude úplně cokoliv, protože nám to aspoň na chvilku vykouzlí úsměv na tváři, budeme mít něco, k čemu se můžeme upnout a co nám pomůže překonat to, čím si teď procházíme.
A na co se to tedy těším já?

S jarem, s létem a s celkově hezčím počasím se ve mně vždycky probouzí touha po cestování. Po dobrodružstvím, po tom poznat něco nového. 
Cestování jsem vždycky milovala, ale abych byla upřímná, poslední dobou neustálým pendlováním mezi Prahou a domovem, mám cestování plné zuby a jen tak mě někdo nikam nedostane. A tak se aspoň kochám fotkami z cest, z míst, kde jsem již byla a docela bych někam vyrazila, tak kam to jen bude?

Londýn
Londýn je moje srdcovka. Navštívila jsem ho už dvakrát a myslím, že ho nikdy nebudu mít dost. Dokázala bych prosedět celé dny v jednom z londýnských parků, obdivovat místní památky od rána až do večera, nebo stepovat před Buckinghamským palácem, jestli se neukáže Harry.

Možná se divíte, proč píšu o jaře, když venku to na něj vůbec nevypadá. Jenže když já se na jaro tak těším! A vím, že nejsem sama.
Jaro. Příroda se probouzí po zimě k životu, všechno kvete, sluníčko svítí a svět je hned zas o něco krásnější. Začátek jara s sebou vždycky nese příslib čehosi nového. Změny, začátku. Máme spoustu plánů, které se ale vytratí s prvními slunečními paprsky, následně se naše plány přemění na léto, přeci jenom léto = prázdniny = na všechno budeme mít dostatek času. Z léta se stane podzim a začíná čekání na jaro, kdy se zase nic nezmění. A tak jsem si řekla, že tohle jaro bude super a něco se změní. Nebojte, nezačnu držet nějaké šílené challenge za #hotbodyforsummer a ještě šílenější diety. Jen po skončení jara chci vědět, že jaro bylo.

Předešlý článek patřil (opět) do těch stěžovacích a depresivnějších. Ale čtení komentářů mi zlepšilo náladu. Všimla jsem si, že u více z vás je teď takové to špatnější období (a ten znovu napadlý sníh tomu moc nepřidává) a je fajn vědět, že i ostatním se zrovna teď nedaří. Uf, to teda byla formulace, skvělý Domčo, teď si o tobě budou myslet, že jim to snad přeješ (což vůbec tak není!). Ale jde o to, že ať se děje cokoliv, je dobrý vědět, že v tom nejste samy. Že někdo jiný si tím také prošel/prochází a že se to dá přežít.