Poslední dobou je to se mnou celý nějaký zvláštní. V hlavě mám spoustu nápadů na články, dokážu si je v hlavě celé představit a sepsat. Pak ale zapnu notebook, přihlásím se na blogger a nic. Zablokuju se a nedokážu si číst ani blogy ostatních. Pořád mám v sobě takový zvláštní neklid. Vím, že následující tři měsíce budou hodně těžký a s největší pravděpodobností to budou ty měsíce, který určí, co se mnou v životě vlastně bude. A největší paradox je, že stačí, abych nenapsala jeden blbej test a na všechno můžu zapomenout.
Já mám asi prostě jen hodně velkej strach.
A přijde mi neskutečný, že pokud všechno dobře dopadne, tak ze mně třeba za tři měsíce bude bakalář. Přijdu si na to hrozně malá.
Ale do té doby mě toho čeká ještě víc než dost a já upřímně netuším, jak to zvládnout. Jak to zvládaj ostatní. A jestli se to vůbec zvládnout dá. Ten život, asi.
Chtěla bych to mít všechno za sebou. Tu bakalářku. To učení. To rozhodování.
 Ale všechno má svůj čas a i kdybych se stavěla na hlavu, tak to stejně budu muset zdolat sama krok za krokem.
A je to úleva se z toho všeho aspoň částečně vypsat.

Každopádně doufám, že ať tento článek čtete kdykoliv, já právě teď sedím/pololežím a píšu bakalářku.

P.S. Neztrácejme naději na lepší zítřky.

♥

Zajímalo by mě, kolikrát si na blogu můžu stěžovat na mrazy venku, aniž bych tím začala lézt někomu na nervy. Poslední dny už jsem na tu zimu trošku rezignovala a jediné, co jsem schopná nosit, jsou rifle a svetry, ty nejlépe v šedé či černé. Celkově si na barvy moc nepotrpím, proto se vždycky sama sobě podivím, když si do skříně pořídím nějaký barevnější či extravagantnější kousek. Občas holt mám chuť tu svojí uniformní čenotu něčím rozbít.

A nemusí to být nic velkého, do očí bijícího. Myslím si, že nejdůležitější je, jak se cítíme my sami a mně k mé osobní spokojenosti stačí, když tímto výrazným prvkem je klidně i něco nenápadného, co třeba na první pohled není vidět.

Poslední dobou tímto barevným prvkem bývají moje nové ponožky, ze všech těch barev a plameňáků na mě už dýchá jaro a já tak trošku potají doufám, že si ho těmito ponožky přivolám trošku dřív.


Ponožky jsou krásně zpracované, kvalitní a opravdu je radost je nosit. Líbí se mi, když jen tak nenápadně vykukují a už se moc těším na jaro a léto, až budou vidět zas o něco více díky teplejším dnům a kratším kalhotům ;).



Já moc děkuji e-shopu zuuxo.cz za jejich zaslání. Já jsem tento obchod předtím vůbec neznala, ale byla jsem moc příjemně překvapená, jaké krásně barevné ponožky prodávají, jak je web přehledný a jednoduchý na zoerientování. Samotné ponožky předčily moje očekávání a určitě se ani vy nemusíte bát do nich zainvestovat, nebo je třeba někomu koupit jako dárek. Výhodou je i to, že nabízejí jak dámské, tak pánské ponožky, což určitě ulehčí Vaše rozhodování s výběrem.

Máte rádi takovéto barevné, lehce ulítlejší ponožky? Čím si jaro přivoláváte vy?

♥