Když jsem na přelomu září a října přinesla domů plnou tašku vánočních dekorací z KIKu, přítel se na mě nevěřícně díval, jestli opravdu už nakupuju vánoční výzdobu. Pokud to o mně nevíte, tak já jsem naprostou milovnicí Vánoc, což absolutně nikdo nechápe, protože moje Vánoce mají k dokonalosti hodně daleko. Uvidíme, jaké budou ty letošní. 
Ale zpátky do konce září. Když jsem se šla tenkrát podívat do KIKu, uviděla jsem tam vánoční věci a já jsem nedokázala odolat. Najednou jsem měla plné ruce věcí a nevěděla jsem, co se mi líbí více. Věděla jsem, že mě čekají první Vánoce někde jinde než u rodičů a chtěla jsem to tady mít hezké. A nejspíš jsem měla i tak trošku tušení, že opět všechno zavřou a já pak budu litovat, že jsem nic nekoupila. 
Když jsem přemýšlela, čím letos odstartovat sérii vánočních článků, dekorace byly jasnou volbou. Snad i Vám trošku navodí vánoční atmosféru.

Vždycky jsem si přála zapalovat každou neděli svíčky na adventním věnci, jen rodiče tomu nikdy nebyli nakloněni. Jsem ráda, že přítel sám vybral tento svícen a já si tak splním dětský sen. 

Vánoční svícen do okna je takovou vzpomínkou na babičku, jelikož ho mám právě od ní. Jsem moc ráda, že mám alespoň kousek ní u sebe, jelikož i ona milovala všemožné dekorace a neustále si nějaké kupovala. Svítící stromeček pak máme jako dekoraci  v obýváku.

Sovička a sněhulák byly jasnou volbou. Naprosté lásky na první pohled, které jsem prostě musela mít. 

Dřevěný sobík byla jedna z největších roztomilostí, co jsem v obchodě viděla. Naprosto jsem si ho zamilovala a myslím, že s námi v obýváku bude po celý rok. 

Závěsné dekorace je podle mě strašně moc vděčný kousek, který si můžete pořídit. Dají se zavěsit kamkoliv a místům dodávají vánoční atmosféru.

Na adventní kalendáře se těším celý rok. Tento rok budu mít od přítele adventní kalendář trochu jinak aneb když milujete mimoně a zjistíte, že jsou v kinder vajíčku a vy chcete mít celou sérii. Upřímně doufám, že budu mít 24. prosince všechny. Čajový kalendář z DM si kupuju už každý rok, je skvělý. A adventní kalendář Merci jsem koupila příteli, snad z něj bude mít po celý prosinec radost.

Už jste stihli vánočně vydekorovat byt? Taky si na vánočních dekoracích ujíždíte tak moc jako já? 

♥

 Když jsem poprvé začala přemýšlet nad tím, která kniha mě inspirovala, v hlavě se mi jich vybavilo hned několik. Mám přečtených tisíce stránek a stovek knih a každý jeden příběh z nich mě inspiroval v něčem jiném. A tak jsem se o těch MÝCH knihách rozhodla napsat a zároveň se i tímto článkem soutěžím s překlady Presto.

Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho díky kterému vím, že co je důležité, je srdcím neviditelné, romány od Nicholase Sparkse a Jane Austen v tom, že pravá láska existuje a vyplatí se na ni počkat, Velké kouzlo od Elizabeth Gilbert díky kterému nikdy nepropadám panice, když mě opustí inspirace, Továrna na sny od Anie Songe v tom, že je v pořádku si hledat tu svojí cestu, kuchařky od My Cooking Diary k tomu, abych zkoušela stále nové recepty a nebo Miluj svůj život od Louise L. Hay na cestě k sobě samotné. 
Když jsem ale nad tím začala přemýšlet více, vybavovaly se mi jiné knihy. Dlouhá cesta dolů od Nicka Hornbyho, kterou naprosto miluju a která mi vždy připomene, že vždycky stojí za to zkusit vydržet ještě jeden den. Malé ženy od Louisi May Alcotte, které mi vštěpují správný pohled na život. Čekání na Godota od Samuela Beckette jako připomínka toho, abych neplýtvala slovy a časem. A Ten, kdo stojí v koutě od Stephena Chbosky, abych nezapomínala, že i jako pozorovatel jsem součástí toho všeho.

Ale nad těmito všemi knihami je jedna, která mému srdci přirostla nejvíc.

Romance pro křídlovku od Františka Hrubína. 

♥