Myslím, že jsem se na vysokou docela i těšila.
Myslím, že tenhle pocit mě už rozhodně přešel.
Ikdyž vlastně ani nevím, co jsem čekala. Každopádně můj první týden začal v neděli.

Neděle
Po dlouhém přemlouvání jsem přesvědčila rodiče, aby mě ke kolejím dovezli autem a pomohli mi s věcmi. Protože opravdu nevím, jak bych peřinu, polštář, kabelku, tašku, polici a dva obrovské kufry táhla autobusem, metrem a pro změnu ještě jedním autobusem. O stavu kolejích raději pomlčím, protože pro to snad ani neexistují slova. Každopádně odpoledne jsme vyrazili na vinobraní na Pražském hradě a když už nic jiného, burčák vždycky zlepší náladu.

Pondělí
Pondělí mám ráda. Škola mi začíná v jedenáct. Sice mi cesta zabere hoďku a čekají mě 4 hodiny práva, ale pořád začínám v jedenáct, takže tak :D. A odpoledne mě ještě čekal management, čili předmět/obor, kterému jsem se chtěla věnovat. Už nechci. Za hodinu a půl jsem se dozvěděla jen to, že manager musí umět komunikovat s lidmi a mít osobní vztah se zaměstanci. Jako kdybych to nevěděla ;).

Úterý
Odpadla mi němčina! Radostnější zprávu jsem snad ani dostat nemohla, celý den volna byl přede mnou! 

Středa
Přednášky a cvičení v kuse. A řeknu vám, že cvičení z matematiky pro ekonomy bude stát opravdu za to, kord když máte profesora, který učil snad ještě za první republiku. Ve středu mám i marketing, čili obor, který jsem ještě před rokem chtěla studovat  a pořád si s tou myšlenkou pohrávám. Po prvním hodině s "profesorem", který vlastně ani není profesor, vlastně jsem ani nepochopila, co tam dělá, jsem děkovala Bohu, že marketing nestuduju. Potkat tam takovýhle lidi, tak asi umřu.

Čtvrtek

Poslední den! Pojedu z koleje hrůzy domů! ..ale ještě před tím mě čeká přednáška z ekologie, ne, nepochopila jsem, proč tam tento předmět mám. Každopádně jsem se dozvěděla, že k tomuto předmětu žádný skripta neexistují, že je sice měli napsat, ale ještě se k tomu nedostali, ale kdyby náhodou je psát začali, tak to co napíšou, nám pošlou.. ale moc s tím počítat nemáme..
Pak následovala ájina. Konečně se objevil někdo, kdo mi je sympatický a konečně cvičení, kam se budu snad i těšit.. ale o tom třeba zase někdy příště.

Abych to shrnula, získala jsem pocit, že si na vysoké škole může učit prakticky kdokoliv (a že to nikdy nedělá pro peníze, protože by je to ani náhodou neuživilo), že to rozhodně není žádné léhárko (kord, když už mám naplánováno bezpočet testů) a že to musím zvládnout, když to zvládli i jiní.

P.S. Berte to trošku s nadhledem, přeci jenom si myslím, že studuju na jedné z nejlepších škol v ČR a první týden je víceméně jen o rozkoukání, kdy vám někdo na první pohled sedne, nebo ne..
P.P.S. Nejlepší pocit (alespoň na vysoký) je, když se s někym rozloučíte s tím, že se uvidíte příští týden.
P.P.P.S. A taky si musím začít hledat byt, kolej life není nic pro mě.
P.P.P.P.S. A jestli tady mám nějaké pražačky, které by měly čas a chuť třeba zajít na kafčo, můžete se mi ozvat do komentářů, nebo rovnou na e-mail (anotherdominika@gmail.com), budu jedině ráda! :)

Jak jste se mohli dočíst už TADY, jsem velkou milovnicí sekáčů..
Co mě hodně překvapilo bylo, že spousta z vás je na tom stejně. Ale hodně z vás psalo, že vás od návštěvy sekáčů odrazuje to, že to je strašná hrabárna.. Takovéto sekáče mě odrazují taky, ale naštěstí už je spousta sekáčů, ve kterých máte zboží krásně vystavěné na ramínkách a žádná hrabárna se nekoná! :)

Ale teď už ke kouskám, které jsem v sekáčích ulovila já.

Tento košilo-svetr jsem si zamilovala na první pohled. K high-waisted věcím naprostý must have na podzim! :)
Zlaté tričko asi pro mě nebude na běžné nošení, ale kdybych třeba vyrazila na nějakou party, bude se hodit.
Já, jakožto milovnice svetrů, jsem zjistila zajímavou věc. Mám nedostatek svetrů. A tak vám představuju můj první svetrový úlovek. Přála bych vám, abyste se ho mohli dotknout, protože příjemnější svetr nemáte.

košilo-svetr - 69 Kč, zlaté tričko River Island - 129 Kč, svetr New look, 144 Kč

• Moře. Před vámi nekonečná třpytící se hladina, v dáli obrysy ostrovů, za vámi skalnaté hory.
• Nic nemuset. Volnost. Svoboda. Pocit, který jsem posledních pár měsíců neznala.
• Hodinku, dvě jen tak přemýšlet, co je vlastně za den. Nakonec usoudit, že je něco mezi úterkem a čtvrtkem. Plus mínus jeden den.
• Odvykačka. Už ani nejsem zvyklá být bez internetu. Protože si zvykat nemusím. Najednou všechny ty důležité věci, co musíte každý den zkontrolovat, nejsou důležité.
• Všude samý Čech. S trochou štěstí Slovák. Cítíte se tu jako doma.
• Je maličko problém najít něco k snídani, když drtivou většinu toho, co normálně lidi snídají, nejíte. Když vynecháte salámy, sýry, párky vajíčka a jiné podobné fuj věci, moc vám toho nezbyde. ..a nebo se vám taky může stát, že povečeříte americké brambory s kečupem, zatímco se ostatní cpou husou. Když si to tak vemu, tak nemám tušení, jak jsem za týden mohla nabrat tři kila. Holt zmrzliny jsou zrádný. Kord ty s příchutí Snickers. 
• Lidé na přistýlce dostávají místo osušek ručníky. Což asi není moc zajímavý, dokud na tý přistýlce nejste vy a nesnažíte se do mini ručníčku nasoukat všechny vlasy.
• Utekl to rychleji, než bych kdy považovala za možné.
• Chci zpátky.

Uf, srpen je za námi. Šíleně to uteklo. A když píšu šíleně, myslím tím přímo kosmickou rychlostí.
Když si to tak vemu, tak vlastně nevím, o čem bych měla psát. Což je divný, když jsem se za celý měsíc ani nezastavila. Ale abych byla upřímná, tak tyhle rekapitulace měsíců mám vážně ráda, aspoň se budu moct zpětně podívat, jaké byly.