Konečně nastal ten čas, na který jsem se těšila celý semestr. Čas vánoční. Moc mi nedochází, že dneska je už 23. prosinec, je večer, všechno cukroví mám nazdobené, dárky zabalené, stromeček ozdobený, pokoj uklizený a z mých tipů na vánoční filmy mi už zbývá jen pár posledních, které jsem ještě neviděla. Nejspíš už jsou Vánoce opravdu tady.
Poslední týdny jsem se opět trošku odmlčela. Měla jsem spoustu povinností ve škole, na poslední chvilku přepisovala celý projekt k bakalářce a když už jsem měla chviličku čas, radši jsem se šla projít ven a načerpat vánoční inspiraci, než abych trávila čas u počítače. Možná i díky tomu jsem letos zvládla navštívit trhy na Staromáku, když stánky byly ještě otevřené, ne jako loni..
Můj prosinec utekl šílenou rychlostí. Upřímně ani nevím, kam se stihl všechen ten čas vytratit. Ale možná jsem za to vlastně i ráda, že utekl tak rychle, u nekterých věcí je lepší, když utečou co nejrychleji.
Přesto bylo pár momentů, které bych nejradši zastavila a prožívala pořád dokola.
Letos poprvé jsem byla na krampusácích, což je takový pekelný průvod čertů a upřímně jsem byla strašně ráda, že nejsem mladší, protože to bych se asi zbláznila strachem, takhle jsem naštěstí pozornost čertů moc neodnesla, takže pokud budete mít někdy šanci podobný průvod vidět, neváhejte.
Začátkem prosince jsem byla i na křtu CD od Lake Malawi a ani jsem nečekala, že bych si to až tak moc užila. Připadala jsem si, jako kdybych se vrátila do mých teen let. Jako předskokany měli anglickou skupinu Banfi, kterou jsem do té doby neznala, ale od koncertu je poslouchám pořád a jsou skvělý.



Vánoční trhy. Asi nic víc typičtějšího před Vánoci navštívit nemůžete. Letos jsem si jich užila až až a ani nedokážu říct, který se mi líbil nejvíc. Ale asi ty na Staromáku, náš vánoční stromeček je bezkonkurenční. Dokonce se mi podařilo jet i vánoční tramvají. Takže pokud jste na zastávce viděli holku, která nadšeně objímala svojí kamarádku, když viděla, že se vánoční tramvaj blíží, nebyl to žádný blázen, byla jsem to já.



A asi největší radost jsem měla z toho, že konečně po dvou a půl letech, co jsem v Praze, jsem se vydala do Drážďan. A ty trhy? Naprosto jsem se zamilovala do všech postaviček na stáncích, ruských kol (na jednom jsem se i svezla) a celkově do atmosféry. Akorát mě překvapilo, kolik tam bylo Čechů, ani jsem neměla pocit, že bych opustila Česko. Ale jela bych zas..





A pát tipů na závěr.
Pokud už nevíte, na jaký film se kouknout, zkuste Noc plnou zázraků 2, Přežít Vánoce, či Trable o Vánocích.
Vánoční koledy vám vždycky zlepší náladu.
Zkuste aspoń na chvilku vypnout mobil, odpojit se od světa a prostě jen být.
A hlavně si ty Vánoce užijte, odpočiňte si, buďte v klidu, buďte rádi, smějte se a těšte se.

♥

Tenhle článek se tady měl objevit už minulý rok. Bohužel se mi ho nějak nepodařilo sepsat, a tak na článek dochází až letos. Ale aspoň vám ho vydávám celkem brzo, takže v průběhu prosince budete mít spoustu času filmy zkouknout, tak snad si i díky nim navodíte vánoční atmosféru.


Noc plná zázraků

Můj nejoblíbenější vánoční film. Je to vlastně taková polská verze Lásky nebeské, akorát méně okoukaná, s lepšími příběhy a celkově pro mě to je srdeční záležitost.

Zázrak v New Yorku

Moje srdeční záležitost číslo dvě. Mám tradici, že na tento film se dívám vždycky v dopoledne o Štědrém dni. Je to krásný film, který Vás donutí uvěřit, že Santa Claus/Ježíšek opravdu existuje.

Vánoce naruby

A třetí film, který bezpodmínečně každé Vánoce musím vidět.  Já na filmu miluju, jak se celá čvrť spojí, aby vytvořili ty jedny krásné Vánoce, nádhera.

Čtvery Vánoce

Miluju vánoční komedie a tahle je prostě skvělá. Aneb co se všechno může stát, když slavíte hnedka čtyři Vánoce.

Lásce na stopě
Tenhle film není tak úplně o Vánocích, ale hlavní hrdinové se seznámí při kupování vánočních dárků a celkově je atmosféra tak romantická, že k Vánocům patří.

Prázdniny
Bez tohohle filmu se taky neobejdou žádné moje Vánoce. Dvě nezadané ženy si na Vánoce vymějí svoje byty a na druhém konci světa najdou lásku. Miluju tenhle film.

Ach, ty Vánoce
Milý romantický film, který vás určitě nezklame. Já na filmu mám moc ráda happy end, to, že nakonec i ti, kteří nemají rádi Vánoce, si je zamilují.

Láska nebeská
Klasika. Přemýšlela jsem, jestli tento film sem zařadit, ale já sama jsem film objevila teprve nedávno, tak kdyby tu někdo náhodou byl, kdo film ještě neviděl, tak asi už víte, co si letos pustíte. Ale upřímně již zmiňovaná polská verze se mi líbí mhohem víc.

Šťastný Nový rok
Já miluju filmy, ve kterých se prolíná více příběhů dohromady a to tenhle film přesně splňuje. Ve filmu jsou zastoupeny snad všechny věkové kategorie, různé příběhy a samozřejmě nechybí ani happy endy.

Ledové království
K tomu asi ani není potřeba cokoliv psát ♥.

Vánoční koleda
Další animák, který je mojí srdeční záležitostí. Příběh nemusím asi dlouho představovat, takže snad jedině pokud jste neviděli nejnovější animovanou verzi, tak to tyto Vánoce napravte.

Polární expres
Další animák, který má krásný, dojemný a kouzelný příběh. Splňuje snad všechny předpoklady vánočních animáků.

Santa má bráchu
Moc si nedokážu vysvětlit, proč se mi tento film tak moc líbí, možná to bude tím, že mi celý přijde absurdní, ale tak mile absurdní a pokaždé jsem ráda, že továrnu skřítků nezruší.


Vánoční polibek
Krásná odpočinková romantika, kde opět dobro zvítězí nad "zlem". Film nepřináší nic nového, ale trocha toho klišé kord v období Vánoce je fajn.

Velká vánoční jízda
 Další z mých oblíbených vánočních animáků, ve kterém se dozvíte, jak jen to ten Santa všechno stíhá.

Zatímco jsi spal
Další film, který mám s Vánoci pevně spjatý. Krásný romantický vánoční film. Já naprosto miluju zápletku filmu a celkově celý film. A ten konec? Nejkrásnější.

Notthing Hill
Tenhle film není moc vánoční, ale já už ho mám s Vánoci tak moc spojený, že si je bez tohoto filmu nedokážu už ani představit.

Který film máte rádi i vy? A jaký film byste mi doporučili?

♥

Tak nějak jsem vlastně i čekala, že potom, co napíšu článek o klidu, přijde neklid. A to neklid pořádnej, uplakanej a smutnej. Je to zvláštní, že člověk se drží, je v pohodě a pak jako lusknutím prstu to přejde, ani nestihne najít kapesník a už pláče.
Nevím proč. Asi to je tím, že nad vším až moc přemýšlím. Neumím vypnout a žít přítomností. Neustále přemýšlím nad tím, co bude a jelikož to nevím, tak se objeví neklid, strach a stres. Ale vím, že to zas přejde. Stačí počkat. A tak jsem se v neděli probudila s rezignací a myšlenkou na to, že si udělám volný týden, což jsem za roky mého studia během školního roku nezažila snad ani jednou. 

Svetr ze second handu za 200 a knížka Eleanor & Park z Levných knih za stovku.

Místo mojí pondělí klasiky od půl osmý ráno do čtyř jsem strávila ve škole zhruba dvě hoďky (prosím, ať je už každé pondělí jen takto krátké!). Psala jsem test z práva. Snad ještě nikdy jsem se neučila na test míň, tak nějak jsem věřila, že odpovědi na otázky najdu v zákoníku. Díky zákoníkům jsem objevila mnohem víc otázek než odpovědí. Děkovala jsem sama sobě, že jsem nad učením nestrávila víc času.  Odpoledne jsem vyrazila do obchoďáku nakoupit vánoční dárky, nekoupila jsem ani jeden, ale aspoň při kupování vína po mě nechtěli občanku, připadala jsem si jako největší dospělák.
V úterý jsem do školy nevkročila vůbec, nechtěla jsem si kazit den. Místo toho jsem vyrazila na veletrh magisterských oborů, který mi vlastně nedal vůbec nic, ale aspoň jsme si se spolubydlící udělaly procházku po Praze a daly si pizzu, takže za mě nejlepší úterý semestru. Večer jsme vypily koupené víno.

Středeční ráno a dopoledne jsem překvapivě byla ve škole. Odpoledne jsem zasvětila objevování pražských sekáčů (chtěli byste v budoucnu o nich článek?). Koupila jsem si nejpříjemnější, nejteplejší a nejkrásnější svetr ever za dvě stovky a knížku Eleanor & Park v angličtině v Levných knihách. Celkově Levný knihy můžu doporučit i právě na cizojazyčný knížky, třeba teď jsem si všimla, že tam měli spoustu knížek v angličtině od Jo Nesba za směšné ceny oproti klasickým knihkupectvím. 

Ve čtvrtek jsem už klasicky školu bez výčitek taky vynechala. A překvapivě jsem se konečně přemluvila, sebrala odvahu a poslala část svojí bakalářky mojí vedoucí, držte mi palce, ať mě s mým návrhem nevyhodí. 

A co jsem s tímhle článkem chtěla vlastně říct? 

Že je úplně v pořádku, když si někdy uděláte volno, hodíte všechny starosti se školou/prací na vaše budoucí já a prostě si užijete den/týden/měsíc podle sebe. Nakonec zjistíte, že se vůbec nic nestane a veřte mi, ten dobrý pocit z toho, že jste si užili čas podle sebe, ve vás ještě dlouho zůstane.

Děláte si taky volné dny/týdny?

♥

Poslední měsíce v sobě cítím neklid. Nedaří se mi odpočívat, vypnout a jen tak být. Neustále cítím tlak - ať už ten, který já sama na sebe vytvářím, nebo ten, který na mě vytváří okolí.
Tlak, neklid, stres a strach mě pohlcuje.
Mám pocit, že neustále něco dělám a přitom výsledky za mnou nejsou vidět skoro žádné. Jako kdybych byla uvězněna v točícím se kruhu a čím víc se snažím, tím víc se kruh točí a tím víc je nemožné se z něj dostat, protože jediná možnost, jak z něho ven, je padnout na dno. A na dně už jsem párkrát byla a netoužím se na něj dostat znovu.
A tak jsem přijala stres jako součást svého života. Jen se mi můj #friendforlife zapomněl zmínit, že si s sebou vezme i další kamarády, kteří mi zkomplikujou život.
Když jsem byla v létě v Norsku, poprvé za dlouhou dobu jsem pocítila něco jiného. Vnitřní klid a pohodu. Byla jsem šťastná. Nic mě netrápilo. Byl to krásný pocit, očistná kúra, kterou jsem potřebovala. Tento pocit u mě přetrval ještě několik týdnů. A pak začala škola, stres a vnitřní nepohoda se vrátila do mého života a odráží se ve všem, co dělám. Mám problém se na něco soustředit, vydržet u něčeho delší dobu. Nejradši bych dělala tisíce věcí najednou a přitom nedělala vůbec nic. Neustále mám pocit, že něco nestíhám.

Zdroj

A pak mě jako každý podzim skolila nemoc, já vypadla ze svého stresujícího se kruhu a věnovala se tomu, co mě dělá šťastnou. 

Po několika měsících jsem vzala do ruky knížku a celou ji přečetla.

Otevřela jsem blogger, začala psát nové články, z jejichž myšlenek mám radost, dávají mi smysl  a těším se, až je dokončím a vydám.

Opět jsem protřídila věci, uklidila si, pár kousky oblečení udělala radost někomu jinému.

Ujasnila jsem si, že teď je mojí prioritou dokončit bakaláře. A to, že už teď někde nestoupám po kariérním žebříčku neznamená, že jsem špatná či horší než ostatní. 

Došlo mi, že tenhle klidovější režim si chci udržet co nejdýl. Protože ať už se stresujeme, nebo ne, stejně si určitými věcmi musíme projít a bez zbytečného stresování se jimi prochází mnohem líp. 

A co přináší klid vám?

♥

Miluju představu ideálně stráveného podzimního dne, který bych celý strávila zalezlá pod peřinou, s čajem v ruce, puštěným filmem a se zapálenou svíčkou, která k podzimu a zimě jednoduše patří. V reálném světě budu ráda, když takto strávím aspoň jeden den z celého podzimu. Poslední dobou jsem alespoň zkoukla pár filmů, které povětšinou nepatří k těm top nejkvalitnějším filmům, ale možná proto jsem si u nich odpočinula a zapomněla na starosti běžného života - (nejen) na podzim ideální kombinace.

I dva jsou rodina
Zrovna tenhle film moc nepotvrzuje předchozí větu, ale to vůbec nevadí. Když už žádný jiný film, tak alespoň tento si pusťte. Naprosto si mě získal, byl krásný, přitom smutný a alespoň pro mě tak reálně nereálný.
Zdroj

Nejdelší jízda
Tento a následující film jsem objevila díky tomuto článku, takže Ti Karin moc děkuju! :)
Film Nejdelší jízda byl natočen na motivy knížky od Nicholase Sparkse a nachází se v něm všechno to, díky čemu mám tohoto spisovatele tak ráda. Zamilování na první pohled, opravdová láska, která překoná všechno a šťastný konec.


Zdroj

Noc v New Yorku
Aneb co všechno se může stát a změnit za jednu jedinou noc. Moc se mi líbila myšlenka toho, že z ničeho nic potkáte přesně toho člověka, který vám nečekaně změní život a do kterého se třeba i zamilujete, i když je to to poslední, co byste čekali.


Zdroj

Proč právě on?Na tento film jsem se neuvěřitelně těšila od té chvíle, co jsem na něj viděla trailer. Je to úplně přesně ten typ komedie, který mám ráda. Stephanie je zamilovaná, ale její kluk zrovna nesplňuje měřítka ideálního přítele. Co se stane, když se její rodiče přijedou s ním seznámit?


Zdroj

Všechno nebo nic
Na české filmy se skoro vůbec nedívám, ani nevím proč, ale nějak mě nikdy moc nedokážou zaujmout už podle názvu. Název tohoto filmu mi možná i díky písničce od Ewy Farné uvízl v paměti a film jsem chtěla vidět. A byla jsem příjemně překvapená, možná začnu dávat českým filmům více šancí.

Zdroj

Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa
Jeden z nejhezčích animáků, co jsem kdy viděla. Pokud náhodou patříte do skupiny lidí, kteří ho ještě neviděli, napravte to co nejdřív, zlepší Vám celý den.



Zdroj

Všechno úplně všechno
Za mě už trochu klasický scénář teen filmů, upřímně jsem byla i zklamaná, protože jsem od filmu čekala mnohem víc, ale na druhou stranu je to jeden z těch filmů, u kterého přijdete na jiné myšlenky a uvěříte, že se můžete zamilovat. Neurazí, nenadchne, ale puste si ho, zpříjemní Vám podzimní dny.


Zdroj

Pařba o Vánocích
Ano, ještě není období Vánoc a já už Vám tady cpu film s vánoční tématikou. Ale tady tak nejde ani o Vánoce jako o pařbu. Hlavně, že si to umím obhájit, a to, že už si pár týdnů sepisuju seznam filmů, co musím během Vánoc stihnout zkouknout, nechme bez povšimnutí. Film nás překvapivě vezme na pařbu jedné firmy, která se tak trošku vyjme kontrole.


Zdroj

Viděli jste některý z filmů? Jaký film byste mi doporučili?

♥

Nikdy jsem neměla ráda názor, že negativismu a pesimismu je všude kolem nás spoustu, tak aspoň na sociální sítě budem sdílet jen to pozitivní, aby ten svět byl aspoň ještě někde krásný.
A pak jsem se jednoho dne přistihla, že něco podobného vlastně dělám i já. 

Přestala jsem na blog psát svoje myšlenky a pocity, protože by nejspíš vytvořily ten nejvíc nejsmutnější článek v celé historii blogů. A o tohle prvenství zrovna nestojím.

Vlastně se nic moc nestalo. Jen tak nějak vůbec nevím, co bude a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc propadám panice a uvrhám samu sebe a svoji duši tam, kde nechcete, aby se ocitla. A tak procházíte dnem za dnem a jste na sebe pyšní, že jste se opět zvládli nerozbrečet v tramvaji. A pak jednoho dne už ta hráz přeteče i tam a vy se ocitnete přesně v té situaci, ve které jste nikdy nechtěli být.
A pak ty slzy utřete a začnete googlit návod na šťastnější budoucnost. 

A skončíte u toho, že hledáte vejšky, kam vás vezmou bez přijímaček.
Jasně, je to jenom škola, ale když každý den chodíte někam, kde úplně nejste šťastní, necítíte se tam dobře a nechcete tam být, podepíše se to na vás. Tak nějak si vždycky říkám, že mě už tam nemůže nic moc překvapit a pak se ukáže, že Vás možná vyhodí z bakalářského semináře, což by byla přímá cesta k prodloužení studia a to je přesně to, po čem zrovna netoužíte. Když už doslova pár hodin před deadlinem vybojujete správné zapsání bakalářky do systému, ukáže se, že vaše představy ohledně psaní bakalářky se naprosto rozcházejí s  představami vaší vedoucí. Tak nějak asi nic nemůžete mít bez komplikací. Ještě nikdy jsem nebyla až tak moc připravená to vzdát.

A tak pomalu přicházíte na to, že se dostáváte do stejné pozice, ve které jste byli před třemi lety, když jste si vybírali vysokou poprvé.
Začít jinde na bakaláři, přestoupit na jinou školu na magistra, zůstat na stejné vysoké, protože dva roky už jsou přeci krátká doba, splnit si sen a odjet na rok pryč, najít si práci a začít konečně získávat tolik potřebnou praxi, udělat si rok volno a třeba napsat knížku...
A pak vám dojde, že všechno tohle se vám může ve vteřině zhroutit až vám zase jako jediné nepřijde e-mail. Nenapíšete bakalářku. Neodstátnicujete. Neuděláte třeba tu jednu důležitou zkoušku teď v zimáku..
Ale ať už to všechno dopadne jakkoliv, chci být připravená na všechny možnosti a tentokrát to nenechat na náhodném výběru podle toho, jestli se mi zrovna bude chtít jet na zápis.

Tak nějak mi nezbývá nic jiného, než doufat v to nejlepší a připravovat se na nejhorší.
Protože jsou věci, které ovlivnit nedokážete.

A nejlepší na tom je, že třeba už za týden to může být zase všechno jinak.

A jak zvládáte začátek školy vy?

♥

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že do konce tohoto léta se mi podaří splnit si všechny svoje největší cestovatelské sny (článek tady), nejspíš bych se mu vysmála s tím, že to není možné. Ale možná opravdu platí, že když si něco moc přejete, splní se vám to. Já si vždycky přála cestovat, poznávat a objevovat nová místa, ale tak nějak nikdy k tomu nebyla ta správná konstalace hvězd. Až toto léto se sešlo všechno tak, jak zřejmě mělo a já měla to štěstí navštívit hned 7 evropských zemí. Neuvěřitelný. O všech předchozích cestách jste si už mohli přečíst a o té poslední vám něco málo napíšu právě teď.

S rodiči jsme našli zájezd s názvem Metropole nad Dunají zahrnující návštěvu Bratislavy, Budapeště a Vídně a jelikož jsme ve většině z těchto měst ještě nebyli, rozhodli jsme se jet.
Cenově nás nakonec zájezd vyšel na 3 200Kč/osoba s tím, že v ceně bylo 2x ubytování, 2x snídaně a 2x večeře, doprava rychlodí po Dunaji do Vídně + samozřejmě doprava autobusem, tudíž to cenově bylo více než přívětivé. 

Jeden celý den jsme strávili v Budapešti, která mě naprosto okouzila. Konečně jsem pochopila, proč toto léto tam tolik lidí zavítalo. Naši prohlídku jsme začali nad městem u Citadelli, odkud byl mimo jiné i nádherný výhled na celé město. Odtud jsme pokračovali přes Rybářskou baštu k Budínskému hradu, což je opravdu nádherný prostorný komplex a jako bonus je odtud opět krásný výhled na celé město. Pak už následovalo přemístění k budově parlamentu, což je snad ten nejkrásnější parlament na světě, procházka po břehu Dunaje a skrz město k Bazilice svatého Štěpána, kde jsme si zaplatili vstup na věž a díky tomu jsme měli už několikátý výhled na město, tentokrát zase z trošku jiného úhlu. Před bazilikou se zrovna konal i nějaký street festival plný stánků s jídlem a všemožnými dobrotami. Jediné, co mě mrzelo bylo, že jsem se nestihla projet na místním ruském kole, ale alespoň mám zas o důvod víc se tam vrátit. Tak snad příští léto.

Další den jsem začali prohlídkou Bratislavy, kam jsem se moc těšila, ale bohužel nám kompletně celý den propršelo, za celé léto tam prý takhle moc nepršelo jako když jsme tam byli my. Bohužel si tudíž z města téměř nic nepamatuju, celý můj den se proměnil v marnou snahu ukrýt se co nejvíc před deštěm, což se mi moc nepodařilo vzhledem k tomu, že moje Conversky suším snad doteď :D. Každopádně jsme naši dešťovou tour začali u Bratislavského hradu a od něj pokračovali dolů do centra města. Moje mamka byla i přes vytrvalý déšť z města nadšená a ráda by ho brzy navštívila znovu, tak třeba se k ní přidám a konečně si užiju Bratislavu bez deště. Ano, ten déšť byl šílený. Z Bratislavy jsme pak už jen jeli lodí do Vídně, kterou jsme obhlídli v suchu z autobusu a cestu domu jsem zasvětila marné snaze trošku se ohřát. Ale i tak jsem si výlet užila a jsem moc ráda, že jsme vyrazili. 

Navštívili jste některé z měst? Kam byste se chtěli podívat vy?

♥

I když Německo nemám z domova moc daleko, nikdy jsem si k němu cestu nenašla. Párkrát jsem ho navštívila, ale nikdy to nebylo tak, že bych z něj byla nějaká extra unešená a musela se do něj vracet. Ale tohle léto se to změnilo. Hnedka po zkouškovém jsem navštívila kamarádku, která byla na Erasmu v Kolíně nad Rýnem a na začátku září jsem si splnila další z mých cestovatelských snů - Berlín ♥.
Jen ještě takové menší upozornění, nejsem ten typ blogerky, která má z cestování tisíce fotek, navštěvuje všechny fancy instagramový místa, aby potom o nich mohla psát tipy atd. Já jsem mnohem šťastnější, když si dané místo užiju po svém, svýma očima a nemusím se stresovat tím, jak to bude vypadat na fotce. Berte to spíš jako inspiraci co a jak a že cestovat jen tak random bez plánů je možný.

Kolín nad Rýnem
Do Kolína si můžete buďto zaletět, nebo jako já zvolit druhou možnost - autobus. Jela jsem FlixBusem z Florence, cesta je bez přestupu (pozor, u většiny jiných spojů je to i s přestupem), jede se cca 12 hodin přes noc. Maličko je děsivý, že autobus má v noci pár zastávek, kde vždy lidi vystupují a přistupují noví, ale dá se to v pohodě zvládnout, jen doporučuju s sebou špunty do uší. Cena cca 850 Kč/jedna cesta.
Ubytování jsem měla zadarmo u kamarádky, tak s ním vám moc neporadím, ale určitě neuděláte špatně, když prozkoumáte Airbnb.


I když jsem v Kolíně byla pár dnů, úplně jsme to nepojaly jako "musíme toho co nejvíc stihnout a vidět". Takže za mě spíš doporučuju chill u vody (na obou dvou březích Rýna je to boží), procházku po městě a posezení v parku. Určitě ale nemůžete minout Kolínský dóm (Katedrála sv. Petra), který je dominantou města a doporučuju i botanickou zahradu, která mi ani moc botanickou zahradu nepřipomínala, ale možná i proto se mi tam tak líbilo. Rozhodně si nenechte ujít ani návštěvu Muzea čokolády. A pokud máte radši nákupy, obchodů v centru naleznete spoustu, mezi nimi i Primark.


Berlín

A můj splněný sen. Tenhle výlet byl hodně random. Byla jsem s kamarádkou, bavily jsme se o cestování a jen tak z nás vypadlo, že bychom spolu mohly jet do Berlína. Pár dnů na to jsme objednaly ubytování a najednou jsme nevěřícně vyrážely vstříc dobrodružství. Jen tak, samy. Kdyby mi tohle někdo řekl ještě před pár měsíci, vysmála bych se mu, tohle nejsem já. A nebo sebe samu začínám konečně nacházet.
 

Cesta trvá 4,5 hodiny, jely jsme Student Agency a za cestu tam a zpět jsem zaplatila 950 Kč.
Ubytování jsme našly přes Airbnb. Byla to moje první zkušenost s Airbnb vůbec a měla jsem z toho všeho docela strach, ale nakonec to nemohlo být lepší. Měly jsme nádherný hipsta vzdušný byt samy pro sebe, absolutně jsem nechápala a nejradši bych se tam odstěhovala. Za tři noci jsem dala 1 600 Kč, byt byl cca 10 minutek U-Bahnem od Alexanderplatz. 

 
Vůbec jsem nečekala, že bychom Berlín mohly až tak v pohodě zvládnout. Ve všech těch linkách městské dopravy jsme se bez problémů zorientovaly a vždy na první pokus dojely tam, kam jsme chtěly. Něco podobného se mi nestává ani v Praze.
Naší tour po památkách jsmě začaly na Checkpoint Charlie, pokračovaly po stopách Berlínské zdi do Topography of Terror, dále na Postdamer Platz, Židovský památník od něj k Braniborské bráně a od ní procházkou přes Muzejní ostrov na Alexanderplatz. Druhý den jsme měly objednanou prohlídku kopule Říšského sněmu (pozor! objednávat se předem přes internetové stránky), pak jsme si zajely na zámek Charlottenburg, který je nádherný a patří k němu obrovská zahrada, kde byste klidně mohly strávit celý den a od Chatlottenburgu jsme jely na East Side Gallery, kterou jsem prostě nemohla vynechat. 

 

A i když se to nezdá, měly jsme spoustu času i na nakupování. Přímo na Alexanderplatz se nachází Primark, kde jsem udělala můj úplně nejmenší nákup v Primarku ever a jsem na sebe za to pyšná. Nákupní centrum jsem navštívily jedno a to Ring-Center Berlin, které bylo kousek od našeho bytu. Nemohly jsme vynechat ani sekáče, nejvíc jsme si zamilovaly Humana Secondhand, byly jsem rovnou ve dvou - jeden je přímo na Alexanderplatz a druhý na zastávce U-Bahnu Frankfurter Tor - tady je dokonce pětipatrový. Pokud byste chtěly navštívit více vintage secondhandy, hned dva najdete jednu zastávku metrem od Alexanderplatz (zastávka Weinmeisterstraße) - Pick'nWeight - Vintage Kilo Store a Made In Berlin. Spoustu obchodů najdete doslova na každém rohu, takže určitě je z čeho vybírat.
 

Mě celkově Berlín mile překvapil a moc se mi tam líbilo, doufám, že se tam co nejdřívě podívám znovu, přeci jen z Prahy to není zas tak daleko.




A jak to máte s Německem vy?

♥

Na první část o Norsku se můžete podívat tady.

Dalsnibba
Dalsnibba je úchvatná vyhlídka (nejen) na fjordy. Když jsme dojeli na vrchol, měli jsme obrovské štěstí v podobě výhledu bez jediného mráčku. Není výjimkou, že celý vrchol je ponořen v mracích a krom nich není vidět nic jiného.

Geiranger

 Naprosto naplnil moje sny o norských fjordech. Pokud se v Geirangeru ocitnete, určitě si nenechte ujít plavbu lodí, je to zážitek. I samotná vesnička je nádherná. Děsivý ale je, že Geiranger jednou nebude. Pokud Vás zajímá víc, podívejte se na norský film Vlna (Bølgen), ze kterého sice udělali po vzoru hollywoodských filmů drama a akčňák, ale základ filmu je bohužel pravdivý.
A překvapivě v jednom obchůdku se suvenýry prodávaly i dvě Češky. Celkově nebyl v Norsku den, abychom někde nepotkaly nějaké Čechy, to mě docela překvapilo. 

Lom
 Je nádherná vesnička, ve kterém se mi moc líbilo. Určitě nemiňte místní kostel (typický Stavkirke kostel = dřevěný sloupový kostel)  a pekárnu, která se nachází na druhém břehu od kostela. Nikdy v životě jsem nejedla lepší brownies.

Besseggen

Masakr. A ještě teď se maličko klepu, když si na výstup vzpomenu. Já úplně nejsem fanda lezení po skalách a nestabilního povrchu, takže místama pro mě cesta byla noční můrou. I když cestu bych měla spíš dát do uvozovek, cesta tam žádná nebyla a víceméně to bylo o tom dostat se do místa, kde jste viděli nejbližšího člověka před vámi. A to, že lidi většinou byli na vrcholu strmé skály a vy jste nevěřili, že byste tam vůbec někdy dolezli, je věc jiná. Ale ten pocit, když jste nakonec výstup zvládli, je k nezaplacení. Už chápu, že tento horský hřeben je označován za nejkrásnější hřebenovou túru Norska. 

Oslo

V Norsku určitě nemůžete vynechat hlavní město - Oslo. Pokud jste fandové Vikingů, určitě navštivte muzea s touto tématikou - Kon-tiki, Vikingské lodě a loď Fram. Já byla jen na Vikingských lodích a vůbec mě to neoslovilo, takže jsem další vynechala a spolu se mými spolubydícími jsme jeli lodí rovnou do centra Osla. Oslo by se mi samo o sobě líbilo, ale měli jsme poměrně málo času na to, abychom si ho stihli celé v klidu projít. Ať už ale budete mít v Oslo jakkoliv dlouhou dobu, učitě si zajděte k místní opeře, na chvilku si tam sedněte/lehněte, zavřete oči a zaposlouchejte se + určitě navštivte i Vigelandův park, je sice trošku dál od centra, ale za návštěvu určitě stojí. Pokud budete mít ještě víc času, navštivte i Holmenkollen, ten při své příští návštěvě určitě nevynechám.

Cestou jsme ještě strávili den ve švédském Göteborgu a v hlavním městě Dánska - Kodani. 

Göteborg
Je druhé největší město Švédska. Celé město se mi moc líbilo, vládla v něm příjemná poklidná přímořská atmosféra, ale kdybych se ještě někdy do Švédska podívala, mnohem více by mě lákal Stockholm.

Kodaň
Absolutně jsem vůbec nepochopila šílenství kolem místní sošky Malé mořské víly.  Ale přes počáteční rozpačitost se mi město zalíbilo a vůbec by mi nevadilo strávit v Kodani ještě o trošku víc času než jen jeden den. Nevynechejte projížďku lodí, jen si vyberte o trošku lepší počasí než my.



Norsko je opravdu nádherné a je v něm neuvěřitelně moc míst, které člověk může objevovat a poznávat. Pokud někdy budete mít možnost se tam vydat, neváhejte ani sekundu a jeďte. Je to zážitek a nepopsatelná krása.

Nepřekonatelná nádhera & splněný sen.

♥