Nedávno jsem slyšela větu, že "nepotřebujeme pár lidí, kteří dělají zero waste perfektně, ale miliony lidí, kteří to dělají neperfektně".
Tahle věta mi otevřela oči a pomohla mi pochopit všechny ty myšlenky, co mám v hlavě.
Já jsem člověk, co se snaží žít ekologicky.
Jsem vegetariánka, nepodporuju fast fashion a nakupuju v sekáčích, všude s sebou nosím plátěnky, mám svoje skleněné lahve na pití, kelímky na kafe a látkové sáčky na zeleninu a ovoce, třídím odpad a v podobném duchu bych mohla pokračovat dál.
Jsem vegetariánka, nepodporuju fast fashion a nakupuju v sekáčích, všude s sebou nosím plátěnky, mám svoje skleněné lahve na pití, kelímky na kafe a látkové sáčky na zeleninu a ovoce, třídím odpad a v podobném duchu bych mohla pokračovat dál.
Ale.
Téměř každý týden si kupuju velkou petku minerálky, nepřišla jsem na chuť znovupoužitelným sáčkům na pečivo, není mi příjemný koncept bezobalových obchodů a občas to kafe z automatu prostě potřebuju. Nemyslím si, že smyslem života je nevyprodukovávat žádný odpad a hejtovat supermarket jen kvůli tomu, že balí okurku do plastu.
A díky tomu neskutečnému tlaku ze sociálních sítích mám pocit, že toho prostě nedělám dost.
Ale o tom to přeci není.
A úplně každá snaha se počítá.
Není to o tom být perfektní, hnát všechno do extrémů jen kvůli tomu, abychom byli perfektními na sociálních sítích a nedělali jsme náhodou něco špatně.
Myslím si, že je mnohem lepší najít si to něco, v čem se najdete a co Vám bude dávat smysl, než se nutit do něčeho, co Vám tak úplně nesedí, protože pak to podle mě postrádá úplně svůj smysl. Zároveň si i myslím, že je strašně fajn, že se o téhle problematice mluví, ale nikdy by nikdo neměl něco dělat jen kvůli tomu, že je to zrovna trendy a bát se reakce ostatních, když jste se zrovna tak úplně ve veganství nenašli.
Nedávno o tomhle dávala Kamča Lindová post na Instagram, se kterým se naprosto ztotožňuju. To, že něco neděláme podle imaginárních pravidel, neznamená, že se máme cítit jako špatný člověk. A vůbec nikomu se nemusíme ospravedlňovat za to, že v něčem nejsme dobří.
Když tohle všechno vztáhnu na sebe, tak už jen taková pitomost, jako když chci do článku s mými Oblíbenostmi,radůstkami a novinkami dát rtěnku od značky, která testuje na zvířatech, mi poskytne prostor k dlouhým hodinám úvah. Vím, že o nic nejde, ale měla jsem pocit, jako kdybych si hrála na něco, co nejsem. Že na jednu stranu jsem vegetariánka, vadí mi všechno to utrpení, které se páchá na zvířatech a zároveň si s klidným svědomím koupím rtěnku od Maybellinu a ještě to přiznám na blogu.
A vím, že takhle se cítit nechci.
Teď jsem se trošku odchýlila od samotného zero waste, ale přijde mi, že je celé tohle téma hodně propojený a všechno se vším souvisí.
A jak to vnímáte vy?
♥
