Těšila jsem se na nový rok. Na novou dekádu. Tak moc jsem doufala v lepší dny. Dokonce jsem měla i naplánované a napsané články o tom, jak nakopnout tuto dekádu tím správným směrem. Jen jsem žádný z těchto článků nebyla schopná vydat. Nedokázala jsem dát ven článek, který by nereflektoval moje pocity v tu danou chvíli. Nevím, jestli vůbec tento článek vydat chci. Ale nejsem si jistá, jestli a kdy bych dokázala vydat nějaký jiný článek bez toho, aby tento byl venku.

Zemřela mi babička. 

Po krátké těžké nemoci, jak se píše na parte, které mám vedle sebe a neustále se na něj nevěřícně dívám. 

Všichni jsme věděli, že babička umírá, že je to otázka dnů. Jediný, kdo to nevěděl, byla sama babička. Naděje na to, že se babička dostala do lepších rukou a nemocnice, vyhasla přesně den po vánočních svátcích. Už v tu chvíli nám řekli, že pro babičku nemůžou nic udělat, jen ji dávat utišující léky proti bolesti. 

Nedovedu si představit větší bezmoc než tu, když Vám před očima umírá někdo blízký a vy nemůžete udělat vůbec nic. Když jsem za ní byla naposledy s taťkou, nedokázala jsem jí lhát o tom, že nabere sílu, že zase bude chodit na zahradu a nikdy jsem se necítila víc bezmocná. 

Jednou ráno volala teta, že jí volali z nemocnice, že s babičkou je to hodně vážný a že mají přijet. Než jsme tam dorazili my, babička zemřela. 

Nikdy nezapomenu na to, jak tam babička ležela. Tak klidná. Pořád jsem doufala, že se probere. Že otevře oči, že se nadechne. I když jsem ji viděla na vlastní oči, nedokázala jsem uvěřit, že je skutečně mrtvá. Že ty oči už má zavřený navždy. Absolutně jsem nebyla připravená na to, že ji tam takto uvidím ležet. Je to něco šíleného, na co se nejde předem připravit. Když jsem ji držela za její chladnou ruku a vyslala jsem k ní všechny myšlenky o tom, jak moc ji miluju, tak mi teprve došlo, že je to opravdu konec. A v tu chvíli jsem se zhroutila poprvé.

Druhý den byl snad ještě horší a přežila jsem ho jen díky utlumujícím lékům.

Nebyla jsem připravená přijímat upřímnou soustrast.
Nebyla jsem připravená na to vidět ji v rakvi.
Nebyla jsem připravená na to slyšet, jak zatloukají její rakev. Je to nejhorší zvuk na světě. Ty duté rány slyším doteď.

Nebyla jsem připravená na pohřeb.

Nebyla jsem připravená na nic z toho, co přišlo.

A já vím, že přijdou horší věci.

Vím, že se v průběhu života budu muset rozloučit se spoustou lidí.

Nikdo z nás tohle nepřežije.

Ale pro teď to tak strašně moc bolí.

Přijde mi neskutečný, že to číslo, co mám v mobilu, už nikdo nezvedne. Že už mi nikdy neřekne, jak moc jsem šikovná a že všechno zvládnu. Tak moc mě mrzí, že už nebudu u důležitých milníků v mém životě. Že jí to nebudu moc říct. Že neuslyším její hlas.

Tak moc bojovala.

A ta zákeřná nemoc ji nedala ani šanci.
Tak moc bych si přála, aby to nebyla pravda. Aby se ten poslední měsíc nestal. Aby moje největší starost během zkouškového bylo učení se na zkoušky a zkoušky samotné. Přijde mi neskutečný paradox, že celý semestr jsem se děsila jedné zkoušky a v její den bych dala cokoliv za to, abych na ni mohla jít. Cokoliv jen, abych se nemusela připravovat na pohřeb.
Pořád mi to všechno běhá v hlavě, nemůžu to zastavit. Nezvládám to a nevím, jak se nahodit zpátky. Nepomáhá se utěšovat, že jí už nic nebolí, že se netrápila, že se tam na mě ze shora dívá. Asi je na to všechno ještě moc brzo.

Miluju Tě.

P.S. Aby toho nebylo málo, po pohřbu jsme jeli do nemocnice za dědou, který tam nečekaně skončil den před pohřbem. Ani si nedokážete představit, jak moc doufám, že to bude mít lepší konec. A jak obrovský mám strach.

♥

Rok 2019.

Vstupovala jsem do něj s naprostým klidem. Víte, jak ke konci roku na FB nebo IG jsou obrázky s náhodně rozmístěnými písmenky a podle toho, jaká tři slova najdete jako první, tak takový bude Váš rok?

Já jsem si tam nemohla najít lepší tři slova.

LOVE. HEAL. HAPPINESS.

O půlnoci jsem usínala s naprostým klidem.

Jen jsem si toho klidu během roku moc neužila.

Upřímně během podzimu jsem se bála už jen pomyslet na to, že už je toho opravdu dost a teď už bude jen líp. Že musí být líp. Jednou jsem to napsala kamarádce do chatu a přesně po odeslání zprávy za mnou přišla mamka, že je děda na pohotovosti. 

A když už babička byla pár dní po operaci na JIPce a pomaličku jsme plánovali, jak to bude, až ji pustí domů, přišla zpráva, že babička má rakovinu. A to jsme ještě nevěděli, co nás čeká dál. Ani to nedokážu napsat, ale babička je v nemocnici, bohužel pro ni doktoři mohou udělat jen to, že jí dávají léky proti bolesti a všichni víme, že už tu s námi moc dlouho nebude.

Během podzimu jsem i měla pocit, jako kdybych zažila dva šílený rozchody hnedka za sebou. Paradoxně jsem ani jedním z nich nechodila. V té době vznikl i tento článek a následně i tento článek. Byla jsem z toho všechno hodně rozházená a rozhozená. Už dlouho jsem kvůli nějakému klukovi tak moc nebrečela. Ale doufám, že už je to všechno za mnou.

♥

Jak už jsem psala v jednom z předešlých článků z této vánoční mini série, předvánoční čas u mě nepatří k těm nejklidnějším. Většinou, když jsem přijela před Vánoci z vysoké domů, měla jsem doslova pár dnů na to, abych nazdobila všechno cukroví, zabalila všechny dárky a vnesla Vánoce do našeho domova. 

Někdy v listopadu jsem se podívala do diáře a zjistila jsem, že před Štědrým dnem budu mít 12 dnů volna. Maličko jsem znejistila, co s tolika dny budu dělat. Aktivně jsem si zapsala na pondělí jednu zkoušku, čímž se mi z 12 dnů stalo 7. Chvilku před ní jsem se dozvěděla, že jsem nedala jeden poměrně hodně důležitý zápočet a já jsem trochu (ok, úplně) v háji. A asi není moc dobrý si před zkouškou říkat, že jste úplně blbý, že na vysoký nemáte co dělat a že existuje opravdu velká pravděpodobnost, že Vás v lednu ze školy vyhodí. Uf, nemám teď za sebou zrovna nejlepší dny a jen doufám, že načerpám alespoň nějaké síly na to všechno, co mě v lednu čeká.
Ale i přes tyto mé studijní (ne)úspěchy jsem se snažila tyhle poslední dny  před Vánoci užít. Jen mám takový pocit, že mě úplně opustila vánoční nálada. Jako kdyby se mi úplně vytratila, což je u mě hodně zvláštní, jelikož obvykle bych Vánoce mohla mít kterýkoliv den v roce. Tak nějak mi přijde, že jsem všechno dělala jen kvůli tomu, že musím. Zdobení cukroví mi vůbec nešlo. Vždycky po polití čokoládou dáváme cukroví na balkon, aby čokoláda rychleji zaschla, když jsem ho tam dala, začalo pražit slunce a když jsem cukroví přenášela zpátky domů, celé se mi rozsypalo. Byla jsem vděčná za to, že letos jsme Vánoce pojali minimalističtěji, a proto jsem nemusela balit tolik dárků, i když balení dárků jsem vždycky milovala. A už teď se děsím zítřejšího zdobení stromečku, už teď cítím, že se mi určitě podaří něco rozbít. Snad to nebude špička jako před čtyřmi roky.


Ale alespoň jsem stihla navštívit vánoční trhy v Brně. Už jsem na blogu psala, že vánoční trhy v Brně jsou jedny z nejkrásnějších, na kterých jsem kdy byla. I letos jsem se na nich byla podívat hned několikrát a pokaždé se mi na nich zalíbilo něco jiného. A upřímně mi ani nevadí, že jsem letos poprvé po několika letech nenavštívila vánoční trhy v Praze, protože ty brněnské mají svoje kouzlo, které musíte zažít.

Já vím, že tento článek nepatří zrovna k těm nejoptimističtějším, ale takový je holt život. Asi na mě padnul předvánoční splín a já mám strach. Mám strach, že ten zápočet nezvládnu, že budu muset skončit na vysoké. Někdy mám strach, že nic z tohohle nemá smysl a nikdy si nesplním svoje sny. Mám strach, že nejsem dost dobrá. A hlavně mám strach o babičku, která má rakovinu, ale bohužel se nemůže začít s chemoterapiemi, jelikož její tělo je oslabené z předchozích operačních zákroků. A je to dost šílené.
A tak možná jen zkuste být rádi za to všechno, co ve svém životě máte a absolutně nic neberte jako samozřejmost, protože nikdy nevíte, kdy co a koho můžete ztratit.

Já moc doufám, že jsem na Vás přenesla alespoň trochu té vánoční atmosféry z fotek, které jsem pořídila v průběhu mých návštěv trhů v Brně. Miluju je.
A jelikož je toto můj poslední článek před Štědrým dnem, přeju Vám ty nejkrásnější Vánoce,  co nejklidnější prožití vánočních svátků a ať prožijete celé Vánoce podle svých představ.

♥

Třetí adventní neděle.
Doufám, že už jste se stihli podívat na některý z vánočních filmů, prošli jste si vánoční trhy a aspoň na chvilku jste zpomalili a užili si to pravé (před)vánoční kouzlo.

Ve všem tom předvánočním shonu a ve všudepřítomném obrazu dokonalých Vánoc je těžké si udržet chladnou hlavu a najít si tu chvilku pro sebe. Ale stojí to za to. Protože žádná touha po dokonalých Vánocích nestojí za to, abyste 25. prosince úplně vysílení sebou plácli na gauč a nechali si celé kouzlo Vánoc proklouznout mezi prsty.

Já už se těším, až za pár dní (doslova) pobalím věci v Brně na koleji, pojedu domů a jen budu balit dárky, zdobit cukroví a dívat se na vánoční filmy.


Jen doufám, že tento rok mi kouzlo Vánoc mezi prsty neproklouzne. Že se opět nenechám převálcovat všemi těmi povinnostmi, které na mě po Vánocích čekají. Jejich tolik, že už teď mě to děsí, protože buďme upřímní, ten konec semestru mi nevyšel zrovna podle mých představ a to, co jsem nezvládla, se mi přesunulo na leden. Snad v průběhu ledna budu úspěšnější.


A co vy? Daří se Vám i v tomto čase zpomalit? Na co se těšíte?

♥

Původně jsem tento článek pojala úplně jinak. A úplně prapůvodně žádný takovýto článek v plánu nebyl. V prosinci jsem chtěla každou adventní neděli vydat článek s vánoční tematikou, ale pak se něco stalo, co vedlo k napsání článku, který nikdy nevydám, ale který mi vnukl myšlenku na tento článek.

Zdroj

Vždycky jsem měla adventní čas spojení s potkáváním se. Pro mě jsou Vánoce mimo jiné i o tom, aby lidé trávili čas spolu. Aby byli spolu. Aby si na sebe našli ten čas. A proto mi přijde paradoxní myšlenka, ke které jsem se v tom původním článku dostala. 

A možná je ten správný čas začít nechávat to všechno negativní v tomto roce. Protřídit si vztahy a vkročit do nového roku s čistým štítem. Neříkám, že to nebude těžký a že to nebude bolet, ale věřím, že ten nádech, až se tím vším prokoušete, bude stát za to.

Já jsem docela nedávno někoho poznala. Někoho, o kom jsem si myslela, že v mém životě bude mít místo na mnohem delší čas, než jak tomu bylo ve skutečnosti. Ale kord poslední měsíc jsem měla pocit neustálého déjá vu, celou dobu jsem věděla, že je něco špatně a já nejsem  vůbec šťastná. A tak jsem udělala něco, co bych nikdy dříve neudělala. Postavila jsem se sama za sebe, dala jsem samu sebe na první místo a prostě jsem to ukončila. Přestala jsem čekat, doufat a jednoduše jsem chtěla vědět, na čem jsem. 
Asi hned vteřinu poté jsem litovala. Vlastně jsem si asi ani neuvědomovala, jak moc mi na něm záleží. Nejhorší je ten pocit vědět, že o mě vůbec nebojoval. Ani trošku. Že mě nechal tak lehce odejít jako kdybych pro něj nic neznamenala. Ale ve skrytu duše vím, že to jsou jen další důvody, proč je dobře, že jsem ho nechala jít. Nikdy nic dobrého nemůže vzniknout na základě výmluv a lží. A já si těch výmluv přečetla tolik, že už to stačilo.


A tak se vracím zpátky k myšlence z úvodu. Možná je teď ten správný čas, abyste zpomalili a v myšlenkách se vrátili ke všem lidem, kteří tento rok prošli Vaším životem. K těm, kteří v něm zůstali, ale i k těm, se kterými kontakt ustal. Abyste se přestali bát nechat lidi z Vašeho života odejít. Je to v pořádku. Nemá smysl si všechny lidi silou držet ve svém životě. Někdy je prostě lepší je nechat jít bez toho, aniž byste řešili čí je to vina a kdo co udělal špatně. Já vím, že to bude alespoň ze začátku hodně bolet, ale věřte tomu, že všechno se děje z nějakého důvodu.
A tak si (nejen) během adventu nechte ten čas sami pro sebe. Buďte sami se sebou. A nebojte se toho, na co během toho času, který si pro sebe dáte, přijdete.
Možná Vám to ulehčí vstup do příštího roku.
Ale stejně tak důležité je, udělat si pořádek i v tom online světě. Koho sledujete, kdo Vás inspiruje a kým se necháváte ovlivňovat.

Ale možná je v tomto adventním čase nejdůležitější to, abyste se uvelebili do křesla s šálkem čaje, pustili si vánoční film či písničky, dali jste si ten čas sami pro sebe a nechali aspoň na chvilku všechno plynout.
A buďte k sobě hodnější.
Dejte si ten čas, který potřebujete.
Nechte to staré v minulosti, kam patří.
Protože nejde o to, čí je to vina a kdo co udělal špatně, ale o to, kým jste se díky tomu stali.
Tak se zkuste mít o trochu víc rádi.
Všechno bude v pořádku.

♥

Já jsme člověk, který se celý rok na Vánoce těší. Jsem naprostá milovnice a zbožňovatelka Vánoc. Nikdo to úplně moc nechápe. Když nad tím přemýšlím, tak to vlastně nechápu ani já. Od té doby, co jsem na vysoké, je pro mě prosinec symbolem zápočtových testů, odevzdávání seminárek a prvních zkoušek. Ani vánoční čas nepatří u nás doma k těm nejklidnějším. 

Ale já miluju ten pocit. Miluju tu představu Vánoc. Miluju ten klid, který v sobě mám, když pomyslím na Vánoce.

V notebooku mám složku speciálně s vánočními filmy, do které už od léta nakukuju a přemýšlím, jak moc brzy je na to, abych si je pustila. Zhruba od září otravuju rodiče, jestli už můžu ozdobit stromeček a letos jsem úplně ignorovala podzimní výzdobu a už od října mám v pokojíku vystaveného mého nejmilejšího santu.

Věřím tomu, že nejsem sama, koho před Vánoci převálcovávají povinnosti. 

A proto píšu tento článek, abych Vám ukázala, že jde si vánoční náladu začlenit do Vašeho každodenního života.

Vánoční trhy

Vánoční trhy jsem nikdy moc neměla ráda, moc jsem nechápala, proč by se někdo chtěl v zimě tlačit mezi tolika lidmi a kupovat ty předražené a mnohdy i zbytečné věci. A pak jsem začala studovat v Praze, následně v Brně a vánoční trhy jsem si naprosto zamilovala. Miluju se jen tak procházet, nasávat atmosféru, kochat se a na chvilku se zpomalit. Navíc v Brně jsou vánoční trhy naprosto dokonalý a upřímně říkám, že je tady máme mnohem hezčí než v Praze.

Filmy

Miluju filmy s vánoční tematikou. Za ty roky už jich mám ve své sbírce opravdu víc než dost. O některých z nich jsem psala i v tomto článku, tak se určitě mrkněte. A abych ho maličko upgradovala, tak Noc plná zázraků už má dvě pokračování, určitě nevynechejte Trable o Vánocích a Základ rodiny a pokud se chcete podívat i na nějaké trošku starší filmy, tak si pusťte Otec rodiny (úplně to není film o Vánocích, ale i ty se tam objevují a svým příběhem se k Vánocům hodí) a Vánoční prázdniny (film z roku 1989, který je naprosto božský a když jsem se na něj dívala, tak jsem se smála na celý vlak).

Dekorace

Nemyslím si, že je potřeba mít na každém centimetru čtverečním něco vánočního, ale miluju ty vánoční dekorace, které Vás na první pohled zaujmou a je úplně jedno, jestli to je ten nejkýčovitější sob, kterého jste kdy viděli. Pro mě se tou dekorací stal santa, snad nikdy v životě jsem neviděla roztomilejšího a už od října mi hrdě stojí na poličce. Mám takový tušení, že už tam zůstane po celý rok.

Obchody & nákupní centra

Já vím. Neděste se. Taky se obchodům a obchodním centrům v tomto čase vyhýbám. Na druhou stranu miluju se procházet po obchodech s dekoracemi a obdivovat všechny ty sněhuláky, soby, santy.. miluju to a vždycky mi to zlepší náladu. 

Cukroví & punč

A když už nic jiného nezabere, kupte si krabičku cukroví a ovocný punč (třeba ten z DM je úplně dokonalý) a pusťte si Ledový království, nebo kterýkoliv jiný vánoční film. 

Dopřejte si aspoň ty dvě hodiny naprostého klidu a jedení cukroví, které jste nemuseli péct.

Co také naprosto miluju, je adventní čajový kalendář z DM, který mi každý  den zkracuje čekání na Vánoce.

A jak jste na tom s vánoční náladou vy?

♥

Merch oblíbeného klubu

Pokud Váš přítel/taťka/brácha/kamarád fandí nějakému klubu, máte napůl vyhráno. Já mému taťkovi už několik let kupuju kalendář na následující rok. Výhodou je, že je každý rok nový, takže dárek mám vyřešený hned. Vždycky k tomu ještě něco přidám, minulý rok to byl třeba hrneček, ponožky a rukavice.
Tento rok to je pivo se slavistickou etiketou, kterou klub nechal vyrobit.

Čaje
Neznám nikoho, kdo by nepil čaj. Krabička čajů je podle mě úplně skvělým dárkem, kord teď před Vánoci je v obchodech spousta dárkových krabiček, takže je z čeho vybírat. Já jsem třeba minulý rok koupila mamce Bylinný mix od Pickwicku a kamarádce sypané čaje z Tigeru.

Knížky + papírnictví
Asi už není rok, kdy bych někomu nedala knížku.
Jako první tady ale mám svatební plánovač, který jsem dávala kamarádce, která zrovna plánovala svatbu. Pokud i někdo z Vašeho okolí plánuje svatbu, je svatební plánovač úplně ideálním tipem.
Další moje kamarádka miluje kočky, a tak když jsem uviděla knížku Chovejte se jako kočka, hned jsem věděla, co jí k Vánocům dám. Pokud o někom z Vašeho okolí víte, že má rád dejme tomu třeba ty kočky, tak můžete dárky směřovat k této tématice. Já už takhle dala kamarádce třeba hrníček, keramickou sošku nebo třeba právě minulý rok tuhle knížku.
A takovým mým posledním tipem z této oblasti je sešit od brněnské značky Peas in Heart, který se mi hrozně zalíbil a přišlo mi to úplně skvělý, že vždycky, když do něj bude kamarádka psát, tak si na mě vzpomene.

Kosmetika Lush
Upřímně já kosmetiku nerada dávám, protože mám vždycky strach, abych se strefila správně, protože každé z nás vyhovují jiné produkty. Minulý rok jsem ale udělala výjimku a koupila kamarádce scrub na rty a bombu do koupele od Lushe. Oba dva produkty naprosto božsky voněly a myslím si, že zrovna scrub a bomba do koupele jsou v rámci kosmetiky ještě celkem univerzální dárky, u kterých je velká šance, že se trefíte.

Oblečení
Oblečení je další věcí, kterou si tak úplně netroufám někomu dávat. Výjimku tvoří pouze můj brácha, kterému téměř každý rok dávám tričko. Mamce zase dávám pravidelně teplé ponožky. Minulý rok jsem mamce dávala ještě šátek, který si sama vybrala, takže jsem měla jistotu, že se trefím.

Pamatujete se ještě, co jste komu dali minulý rok?

P.S. Vůbec to nechápu, ale tento rok se mi poprvé podařilo nakoupit všechny vánoční dárky do konce listopadu. Jak jste na tom s nakupováním vánočních dárků vy?

♥

Hyaluron Specialist denní krém, 199 Kč

♥