Po delší době jsem našla opět pár mých oblíbeností a oblíbenců za poslední dobu. Možná si něco/někoho oblíbíte i vy. A nebo třeba díky mým radůstkám najdete i nějakou radůstku pro sebe.

Julia Michaels
Jestli je nějaké CD, na které jsem se těšila, tak je to právě Inner Monologue Part 2 od Julia Michaels.  Každá písnička je něco naprosto dokonalého a texty jsou tak trefné, že Vás z toho bude až mrazit.



Ed Sheeran
Ed Sheeran je spolu s Pavlem Calltou mým nejoblíbenějším zpěvákem. Song Give Me Love je jednou z mých nejoblíbenějších písniček od prvního poslechu až dodnes. Když jsem zjistila, že bude mít koncert v Praze, věděla jsem, že si musím koupit lístek. V ten den, kdy se lístky začaly prodávat, jsem ani nešla do školy a nervózně jsem seděla u notebooku. Byla jsem z toho celkem dost vystresovaná, ale podařilo se, a tak jsem mohla v neděli vyrazit na koncert.
Celý koncert byl něco neskutečného a já asi ani nic moc víc psát nechci, protože bych stejně nenašla slova, jak tento zážitek popsat.
♥ splněný sen ♥

Zdroj



Miley Cyrus 
Nové EP od Miley Cyrus se mi na první poslech nelíbilo. Ale už při druhém poslechu jsem si songy zamilovala. Jsou jiné a podle mě má Miley na víc, ale nejdůležitejší je, že z její tvorby je jasně znát, že dělá songy, které jsou jejímu srdci nejblíž. A jestli je pravda, že po EP She Is Coming přijdou ještě další dvě, tak už teď se nemůžu dočkat.

 Zdroj


Podcasty
Jak by řekla Valentina z The Coffee-chic podcastu, nejspíš jsem poslední měsíce žila pod kamenem, jelikož podcasty jsem objevila teprve před pár týdny. Naprosto jsem jim propadla a zamilovala jsem si je. Je to úžasná relaxace, kdy jen posloucháte a nic víc nemusíte. Já jsem si tedy oblíbila při pouštění podcastů uklízet a věřte mi, že poslední dobou uklízím až podezřele často.
Nejvíc jsem si (zatím) oblíbila Čas kávičky (doporučuju!!), The Coffee-chic podcast, Vyleť z hnízda, Started from the bottom, V oblacích a Jaký si to uděláš?.

Hra o trůny
A další důlaz toho, že jsem poslední roky žila asi pod kamenem. Celé šílenství okolo Her o trůny mě míjelo. Pak přišla poslední série a úplně všude byly články rozebírající snad každou minutu jednotlivých dílů. Ze zvědavosti jsem si pustila první díl a naprosto jsem seriálu propadla. Za dva měsíce jsem se dostala (už) do páté série a jakmile seriál dokoukám, pouštím si ho zas od začátku, protože zhruba první dvě série jsem zkoukla tak rychle, že občas mám ve jménech a událostech hokej ještě teď. A upřímně je neskutečná úleva, že tím, že jsem si četla spoustu článků o osmé sérii, tak vím, kdo ještě v poslední sérii žije. Ale stejně je mojí nejčastější reakcí na to, co se v seriálu děje: "a doprd..." následované "ne, to nedělej".

Zdroj

Časopisy Joy a Elle
Časopisy si už jen kvůli dárku téměř nekupuji. Za tento rok jsem si koupila jen jeden. A pak během dvou dnů vyšlo Joy a Elle a já nadšeně utíkala do první trafiky.
V Joy je jako dárek tělový sprej od Dermacolu, který už jeden doma mám a zamilovala jsem si ho, a tak jsem byla nadšená, že byl jako dárek k časopisu. Za 40 Kč je to úplná paráda.
V Elle je zase jako dárek cestovní taštička Notino. Na cesty mi přijde super praktická a líbí se mi i její jednoduchý design. Za 120 Kč mám z této plné taštičky velkou radost.


Plátěnka Vědomá volba
Pokud v Dm nakoupíte produkty se zelenou cenovkou minimálně za 199 Kč, dostanete k nákupu tuhle úžasnou plátěnku za 1 Kč. Za mě to je super akce a doufám, že celá kampaň Vědomá volba bude úspěšná.


 A co/koho jste si za poslední dobu oblíbili vy?

♥

Nedávno jsem si udělala s mamkou výlet na nákupy do Prahy. Po několika měsících jsem strávila celý den procházením obchodů a byl to zážitek, který ještě teď v sobě zpracovávám. 

Já už naštěstí nejsem ten typ člověka, který by trávil čas v obchodních centrech a odcházel z nich s taškami plných nových věcí. Vlastně jsem si tento rok ve fast fashion řetězci koupila jen dvě věci - z toho jednu právě teď s mamkou - šaty, které jsou přesně takové, jaké jsem měla vysněné. Přesto se mi v hlavě rozblikala pomyslná kontrolka, kterou následoval příliv myšlenek. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem ty šaty nutně k životu nepotřebovala, tak proč jsem si je kupovala a podpořila fast fashion řetězec. Možná si potřebuju sama před sebou ospravedlnit to, že to je v naprostém pořádku a úplný bojkot řetězců není tou nejsprávnější cestou. Nevím, proč jsem měla tendenci si kazit radost. Ale asi už na mě ten všude přítomný tlak na to, být ve všem perfektní, byl moc.
Upřímně jsem si ani neuvědomovala, že jsem schopná věci dovést až do takových extrémů. Místo, abych byla šťastná a vděčná, že jsem prožila takový krásný den bez toho, aby se mi v jeho průběhu udělalo špatně, tak jsem si zkazila veškerou radost a zaplnila samu sebe výčitkami. Pomalu jsem si dokázala vyčíst i to, že vůbec existuju a dýchám. Šílenost.

S mamkou jsme zavítaly i do těch dražších obchodů a jak už jsem byla v nakupovacím moodu, najednou se ve mně objevil pocit, že to chci. Všechno. Že chci být bohatá, abych si mohla koupit všechny ty značkové kabelky, věci od Calvina Kleina a Tommyho Hilfigera. Frustrovaně jsem se ptala mamky, jestli někdy budu bohatá. Najednou se ve mně usídlil pocit, že nemám nic, že si nic pořádného nemůžu dovolit a jednoduše že nejsem dost dobrá. Paradoxem je, že by mě nic z tohohle nenapadlo, kdybych nestrávila čas někde, kde si hrají na pozlátko štěstí. 

A pak jsem samu sebe viděla v odrazu skla tramvaje a jen si pomyslela, co to blbnu. Na sobě jsem měla mojí nejmilovanější sukni ze sekáče, nejpohodlnější boty taky ze sekáče a skvělou plátěnku od Dewii. Navíc kabelku, která zcela objektivně byla z lepšího materiálu než ty, které jsem viděla v obchodě. A tak mi zas a znovu došlo, že ten život je o něčem úplně jiném než o tom, kde nakupujete a jaké značky máte na sobě. Ještě ten týden před tímhle bylo mým highligtem to, že jsem si sama venku mohla koupit točenou zmrzlinu. Protože někdy je sakra těžký vůbec ráno vstát z postele.

Zároveň mi i došlo, že moje priority jsou asi někde úplně jinde. Mnohem radši budu šetřit každou korunu, abych se mohla znovu podívat do Norska, abych mohla cestovat a nebo třeba jen dělat radost ostatním. Dává mi to větší smysl, než hledat štěstí na dně tašek s novými věcmi. A bez váhání bych dala všechny peníze za to, aby si moje nemoci, diagnózy a léky sbalily všechny svoje saky paky do kufříku a odešly pryč.

Člověk toho k životu vlastně moc nepotřebuje. Klišé, ale čím dál tím víc si uvědomuju pravdivost těchto slov. A upřímně doufám, že obchodní centrum navštívím zase až za pár měsíců, nejlíp až příští rok.
A abych se vrátila zpátky na začátek. Svoje nové šaty miluju. Jsem neskutečně ráda, že můj šatník doslova a do písmene rozkvétá přímo před mýma očima. Aspoň na chvilku jsem sama v sobě zabednila všechny ty myšlenky o tom, že fast fashion podporovat nechci a dovolila jsem si mít radost. Doufám, že příště už svoje myšlenky nenechám zajít až do takových extrémů a půjdu si tou svojí zlatou střední cestou.

It's ok not to be perfect.

A jak na Vás působí obchodní centra?

♥

Úplně si nejsem jistá, jestli chci, aby se můj blog ubíral směrem k tomu, abych Vám dávala tipy na filmy. Už u minulého i předminulého článku jsem váhala, jestli ho vydat, a tak budu moc ráda, když mi dáte vědět, jestli mám tyhle články psát dál. Jestli v nich vidíte nějaký přínos, nebo jestli Vás je vůbec baví číst.

After: Polibek
Samotný děj filmu není nijak převratný - vzorná a bezproblémová dívka Tessa začíná chodit na univerzitu a díky své spolubydlící potká Hardina. Kluka, který je jejím pravým opakem. Bezhlavě se do něj zamiluje, dokud nezjistí, že jeho úmysly od začátku nejsou takové, jaké se zdají.
Už teď vím, že k tomutu filmu se budu často vracet.  Naprosto si mě získal a na konci mi ukápla i slzička. Myslím si, že do hlavních postav nemohli obsadit lepší herce. A i když jsem film viděla teprve včera, tak už dneska mám chuť si ho pustit znovu. A to je už co říct.

Zdroj

Bláznivá pětka
Je film o pěti kamarádech, kteří mají sen, že jednou budou bydlet spolu. Jeden z nich má bohatého tátu, a tak se rozhodne, že díky penízům od něj jim společně pronajme byt. Akorát se jeho táta dozví, že mu celou dobu lhal a nestuduje medicínu, ale věnuje se herectví.. A tak začne bláznivý plán, jak získat peníze na placení nájmu.
Mně se film moc líbil, připomínal mi klasické americké komedie, ale zároveň byl v něčem jiný. U filmu jsem se bavila a zároveň jsem byla zvědavá, co bude dál.

Zdroj

Rudá volavka 
 Rudou volavku jsem chtěla vidět už od doby, co byl film v kině, jen jsem na film úplně zapomněla. Ale jsem moc ráda, že si ke mně film nakonec cestu našel. Jak už to u mě bývá, tak film na mě byl docela dost drsný a některý scény jsem nedávala, ale celkově to byla fascinující podívaná a celou dobu jsem napjatě čekala, jak film skončí. Až do posledních záběrů jsem netušila, jaké vlastně bude rozzuzlení celého příběhu.

Zdroj

Jak vycvičit draka 3
Animované filmy ze série Jak vycvičit draka jsem objevila teprve minulý rok a vím, že jsem z nich byla nadšená. Bylo úplně jasné, že si třetí díl nenechám ujít. Mám pocit, že z těch třech filmů je právě tento třetí nejslabší, ale přijde mi, že tuto trilogii celkem dobře uzavírá. Pokud se Vám líbily předchozí díly, tak určitě nebudete zklamaní.

Zdroj

The Perfect Date

Klasický teen film z dílny Netflixu. Hlavní hrdina Brooks má sen - jít studovat na Yale, jen není úplně z bohaté rodiny a tak hledá způsoby, jak si vydělat peníze. Jeho kamarád mu vytvořil aplikaci, díky které si ho dívky mohou objednat na dokonalé rande...
Asi není úplně ničím převratný, ale mně se moc líbil a ráda si film pustím znovu. Navíc se mi strašně moc líbí vlasy hlavní hrdinky a hodně přemýšlím nad tím, že si ombré nechám udělat taky. 

Zdroj

The Last Summer 
Příběh sleduje několik mladých lidí při jejich prázdninách po střední.  Moc se mi líbilo, že film byl jako z reálného života a ukazuje různé možnosti, pro které se lidi po střední rozhodují. Mně se film moc líbil, opět to je sice další film z teen prostředí, ale je pojatý zas z jiného úhlu. 

 Zdroj

Chvilky
Poslední dobou se snažím dávat šanci i českým filmům, ale upřímně z nich nebývám úplně nadšená. Chvilky byly ale filmem, který mě dostal a byla jsem z něj unešená. Film nevypráví klasický příběh, ale skládá se z momentů - chvilek z Anežčina života. Až mě překvapilo, jak jednotlivé chvilky byly reálné a před hereckými výkony klobouk dolů.

Zdroj

Souboj s rodinou (Fighting with My Family)
I když filmy ze zápasnickýho prostředí nejsou zrovna těmi, které bych vyhledávala, tak tento film se mi líbil a klidně bych si ho pustila znovu. Film se točí kolem jedné rodiny, která se živí zápasy v ringu. Jejich děti mají sen - dostat se na prestižní WWE do Ameriky.
Povede se jim to? Jak se s novou situací vypořádají? To se dozvíte, když si film pustíte.

 Zdroj


A co jste za poslední dobu viděli vy?

♥

Hrabárnám, čili second handům, kde oblečení máte na kopicích a vy se jimi musíte sami prohrabat, jsem se dlouho vyhýbala. Asi ani  nemusím psát proč, určitě Vám na to stačí Vaše představivost.

Před nějakou dobou jednu takovou hrabárnu otevřeli u nás ve městě a pokaždé, když jsem šla okolo, tak mě překvapovalo, kolik v něm vždycky bylo lidí. Nikdy jsem se ale neodhodlala jít dovnitř. Ale stačila jedna návštěva a já tomu naprosto propadla. Některé kousky z něj jsem Vám už ukazovala v rámci mých sekáčových úlovků, ale tentokrát jsem se rozhodla jim věnovat speciální článek. Tak trošku i doufám, že díky tomuto článku dáte i vy tomuto typu second handů šanci. Úplně chápu, že až takovýhle prohrabování věcí není úplně až tak lákavé. Ale opět to připodobním Primarku nebo výprodejím v Zaře, kde jsem taky zažila obrovský kupy oblečení na jedný hromadě, takže ve výsledku hrabárny nejsou zas až tak ničím jiný. V naší hrabárně je navíc i úplně skvělé, že se oblečení prodává na váhu a každý den je cena nižší až do té doby, než naskladní nové zboží.

Růžový svetr Polo Ralph Lauren
Tento svetr je obrovská Láska. Jeden svetr ze sekáče od Ralpha Laurena už mám a je úžasný, opravdu je na něm kvalita znát. Úplnou náhodou jsem šáhla po tomto svetru a absolutně jsem nechápala. Nečekala jsem, že to bude svetr právě od Ralpha Laurena. Opět je kvalitní, příjemný a má i nádhernou barvičku.

Polo Ralph Lauren, 67 Kč

Proužkované tričko

Basic bílé proužkované tričko mi v šatníku chybělo. A asi mi chybělo tak moc, že jsem si v poslední době koupila rovnou tři. U tohoro trička se mi moc líbí volánový efekt kolek rukávů, díky čemuž na mě tričko působí víc žensky. Navíc je krásně lehké - na léto úplně ideální. 

Mango, 15 Kč

Žluté sportovní tričko s dlouhým rukávem

Nejsem si tak úplně jistá, jestli jsem Vám tady někdy popisovala mojí situaci se žlutou barvou. Poslední měsíce cokoliv je žluté, beru s sebou do kabinky a zkouším, úplně jsem se do téhle barvy zbláznila. Jen je problém, že mi žlutá vůbec ani trošku nesluší. Vypadám v ní jako kdybych se vrátila z propařené noci s neskutečnou kocovinou. Ale řekla jsem si, že už to konečně prolomím a když si koupím žlutou věc na sport, tak bych to možná i mohla snést. Držte mi palce. ..a jako bonus je tričko úplně nové.

Nike, 25 Kč

Hnědý pásek

Hnědý pásek jsem sháněla k šatům, které jsem si koupila na kamarádčinu svatbu. Upřímně jsem byla až vyděšená, kolik pásky v obchodech stojí. Navíc, když jsem potřebovala extra krátký tak, aby když ho zapnu, tak aby moc nepřesahoval, byl to skoro nemožný úkol. A proto jsem moc ráda za tenhle. Je přesně takový, jaký jsem si představovala a navíc i dokonale ladí ke kabelce, co už mám koupenou..

 ???, 4 Kč

Tepláky Nike

Přijde mi, že tyhle tepláky jsem si úplně přivolala. Den předtím jsem si uklízela skříň a říkala jsem si, že bych potřebovala ještě jedny tepláky, jelikož jsem měla jen jedny, které už ale nebyly úplně reprezentativní. A druhý den jsem zašla do hrabárny a vyhrabala jsem si tam tyto. Miluju je.

Nike, 52 Kč

Žlutý top na léto

Pamatujete si, jak jsem před chvilkou popisovala můj vztah ke žluté? Tak si ho pomalu, ale jistě, zlepšuju. Jsem si jistá, že bych si tento top ještě před pár měsíci nekoupila, ale teď jsem se do něj zamilovala. Je neskutečně zvláštní, jak se během chvilky může proměnit Váš vztah k barvičkám. Ještě před rokem jsem nosila černo černou, když jsem se hodně rozšoupla, tak šedou. A teď jsem si koupila žlutý top.

Topshop, 16 Kč

Krémové boty na podpatku
Já nejsem ten typ holky, která by nosila podpatky. Ale věděla jsem, že si potřebuju koupit boty na podpatku ve světlejší barvě na kamarádčinu svatbu. Věřte mi, že to není vůbec jednoduchý úkol, kord když potřebujete, aby podpatek byl dostatečně široký a vysoký tak akorát. Nenapadlo by mě, že takové najdu zrovna v hrabáku. Překvapivě jsou tak pohodlné, že je možná budu nosit i na denní nošení. Divný, já vím.


Next, 96 Kč
Šortky
Úplně obyčejné basic šortky jsem do své skříně ještě potřebovala, takže jsem nadšená, že jsem si je našla v sekáči a nekoupila si je v "normálním" obchodě.
Atmosphere, 20 Kč; Adidas, 24 Kč

Šaty Burberry
Já ani nemám slov, nejlepší úlovek ever. Za normálních okolností bych si šaty od této značky nemohla dovolit, a pak si šaty od nich vyhrabu v hrabáku. Občas tenhle svět nechápu. Šaty jsou úžasné, krásné, vzdušné, příjemné a miluju je.

 Burberry, 40 Kč

A co vy? Dali jste už někdy šanci hrabáku? Co říkáte na moje úlovky?

♥

Jsem vegetariánka. A setkávám se s nejrůznějšími reakcemi. Tyhle jsou za mě ty TOP z těch všech.

 

♥

"Tak proto si tak hubená!"

- Moje nejoblíbenější reakce ever. To, jestli jsem, nebo nejsem hubená vůbec nesouvisí s tím, že nejím maso. Samozřejmě, pokud jste byli zvyklý jíst fláky masa porochňaná v omasku, tak s největší pravděpodobností dojde k váhovému úbytku, to ale nebyl můj případ. Vegetariánstí/veganství nerovná se zdravá strava. 

"A co teda jíš?"
- Nejčastější otázka, která následuje hned poté, co někomu řeknu, že nejím maso, uzeniny a drtivou většinu mléčných výrobků. Pravdou je, že jím pořád něco. Určitě jím víc teď, než když jsem vegetariánkou nebyla. Takže ne, neumírám hlady.

"A to ti to maso vůbec nechybí? Nemáš na něj někdy chuť?"
- Nechybí. Nemám. Na druhou stranu jsem jenom člověk a občas se mi stane, že vidím v obchodě nějaké pečivo nebo pizzu se salámem a dostanu na tu chuť. Většinou to bývá tehdy, když jdu ze školy, mám hlad a jsem líná si něco chystat. Na druhou stranu vím, že i kdybych si to koupila, nebyla bych schopná to spolknout. Přijde mi to tak moc nereálný, že vím, že už si nic podobného nikdy nekoupím.
Jediné, co mi začíná dost chybět, je jahodový jogurt. Já jogurty z mléka nejím už přes dva roky. Občas si kupuju sójovou variantu, ale ještě jsem nenašla dobrý jahodový. Nejvíc mi z veganských jogurtů chutná borůvkový z Lidlu a já se modlím, aby rozšířili sortiment a mohla bych si kupovat můj milovaný jahodový jogurt.

"To bych nemohl/a."
- Myslel si dřív každý vegetarián/vegan.

"A co si dáváš na chleba?"
- Jako kdyby na chleba patřil jen kus salámu nebo sýra. Zkuste někdy rostlinné pomazánky, jsou výborný a levnější než kus salámu.

"To musí být drahý."
- Ano i ne. Pokud si budete chtít kupovat neutále rostlinné náhražky salámů, párku a sýrů, kupovat si Alpra mlíka apod., tak se asi nedoplatíte. Pokud to vezmete rozumně, tak ještě ušetříte.
Na druhou stranu mi přijde šílené, že je "levnější" to všechno násilí, které je pácháno na zvířatech než vypěstovat a zpracovat rostlinnou alternativu.

"Já proti vegetariánům a veganům nic nemám."
- Další z mých oblíbených reakcí. Doteď mi nikdo nedokázal vysvětlit, co by proti nám vlastně měl mít. Chápu, že takoví ti radikální vegani, kteří to cpou všem na potkání, jsou moc i na mě, ale na druhou stranu jen když řeknu, že nejím maso a dostane se mi odpovědi, že proti vegetariánům či veganům nic nemám, tak mám vždycky chuť odpověď, že proti masožravcům taky nic nemám.
Skutečně bych si přála, aby se kolem toho všeho přestala dělat taková věda. Já si myslím, že by si každý měl jíst, co on sám chce, jen by měl mít alespoň nějaké povědomí o tom, jak se ten kus masa dostal na jeho talíř.

A jaká je Vaše nejčastější reakce?

♥

Když mi knížní novinka Nenechám tě odejít od nakladatelství Ocelot  díky spolupráci s e-shopem MegaKnihy.cz uprostřed zkouškového přišla, říkala jsem si, že takhle tlustá knížka se zkouškovým nejde moc dohromady. Ale stačila jedna cesta vlakem, já knížce naprosto propadla a za tři dny ji celou přečetla.

Před jedenácti lety uprchla Lindsey s dcerou Sophií před svým násilnickým manželem, který se ji pokusil zabít. Našla si nový domov, začala s podnikáním a snažila se odstřihnout od svého starého života. Myslela si, že unikla temné minulosti a že je v bezpečí. Po jedenácti letech je však exmanžel Andrew propuštěn z vězení a Lindsey se začínají dít strašidelné věci. Někdo se jí vkrade do domu, pokusí se otrávit psa a napadne jejího přítele. Andrew tvrdí, že to není on. Že se změnil. Může mu věřit? Nebo za útoky stojí někdo, kdo je Lindsey blíž než si sama myslí? A jak se může drobná lest, kterou Lindsey před lety provedla, změnit v její největší noční můru? Psychologický román Nenechám tě odejít popisuje rodinné drama založené na efektu motýlích křídel. Kniha zachycuje majetnickou lásku, která se jednoho dne vymkne kontrole.1

Knížka je rozdělana do tří částí. V té první se střídá retrospektivní vyprávění se současností a právě tato část mě bavila nejvíc. Pro mě bylo až fascinující pozorovat, jak se příběh Lindsey a Andrewa vyvíjel. Jelikož mám takovou povahu, že opravdu nemám ráda násilí a týrání - ať už psychické, tak fyzické, tak to pro mě bylo docela náročné čtení, ale přijde mi, že právě tato část byla nejvíce dynamická. Od druhé části už jsme čistě jen v přítomnosti a střídá se příběh z pohledu Lindsay a Sophie. Musím se přiznat, že mi tohle vyprávění ze dvou pohledů možná trošku vadilo a do jistý míry mi přišlo zbytečný, na druhou stranu mu ale naprosto rozumím - jako dílek skládačky doplňoval příběh.


Upřímně jsem ani nečekala, že mě knížka až tak moc chytne a nebudu ji moc přestat číst, protože tak strašně moc budu chtít vědět, co bude dál. Možná je to i tím, že jsem knížek s podobným tématem moc nečetla, ale takovýhle konec jsem nečekala. Moc se mi líbilo zpracování efektu motýlích křídel. Mně celkově tahle samotná myšlenka přijde úplně dokonalá a ve spojení s tímto příběh je to úplná pecka.
Pokud hledáte knížku, do které se od první stránky začtete a nebudu moc přestat, tak tahle knížka je přesně pro Vás. A i když při jejím čtením budete ztrácet naději v dobrý konec, tak nakonec všechno dopadne tak, jak má.

Nenechám tě odejít - Chevy Stevens, 400 stran

Znáte tuto knížku? Zaujala Vás? Jakou knížku si chcete během léta přečíst?

♥

Jsem docela hodně překvapená, že už uběhla poměrně dlouhá doba od toho, kdy jsem naposledy vydala článek. Ale musím říct, že jsem se už neskutečně těšila na to, až si budu moc v klidu sednout k notebooku, otevřít si blogger a začít psát. V uplynulých týdnech jsem toho klidu moc neměla a k tomu, abych se dostala ke psaní článku, moc nepřispělo ani to, že těsně před zkouškovém mi křuplo v notebooku a teprve tento týden se mi vrátil opravený. Teda skoro opravený, ale hlavní je, že funguje.

 Zdroj

Už je to víc než týden od okamžiku, kdy jsem udělala poslední zkoušku tohoto semestru. Upřímně tohle zkouškové pro mě bylo jedno z nejtěžších. Ne kvůli množství zkoušek, ale kvůli tomu, že mi to učení absolutně vůbec nešlo. Téměř celé jaro mi bylo hodně mizerně. Až tak moc, že jsem v druhé půlce semestru byla ve škole jen jednou, ostatní dny jsem nebyla schopná do školy fyzicky dojít. Jen když jsem si teď vybavila, co jsem prožívala, tak mě z toho až mrazí. Ale navýšily se mi dávky léků, začala jsem ještě s další léčbou a cítím se už naštěstí o něco líp.
Ale zpátky ke zkouškovému. Poprvé za celou mojí vysokoškolskou kariéru se mi stávalo, že jsem chodila na zkoušky nepřipravená. Veškeré informace, co jsem si přečetla, mě úplně míjely a holt jsem měla trošku jiné starosti než zkoušky. Nějakým zázrakem jsem prolezla s odřenýma ušima a vlastně jsem za tuhle zkušenost vděčná. Ukázala mi, že když člověk chce, tak to jde. Každý den jsem měla s to chutí to vzdát, ale sebrala jsem zbytky sil a zvládla jsem to. Upřímně jsem ale jeden předmět vzdát musela. Bohužel to byl jeden z těch klíčových a už teď to pro mě znamená, že budu muset prodlužovat. Já vím, není to žádná tragédie, ale je to pro mě zvláštní pocit, protože nejsem jedna z těch, co něco vzdává bez boje.
Hodně přemýšlím nad tím, jací jste vlastně šťastlivci, aniž byste si to plně uvědomovali. Absolutně nic není samozřejmostí. A pokud máte tu možnost a nemáte k tomu úplný odpor, tak to studium nevzdávejte předem. A pokud Vám první volba vysoké zrovna nesedla, tak se nebojte zkusit nějakou jinou. Já jsem neskutečně šťastná, že jsem se před rokem rozhodla pro změnu.

Bude líp.

Už ani nespočítám, kolikrát jsem si tuhle větu za poslední týdny řekla. Ale cítím, že jsem na správné cestě a doufám, že se v září do školy budu moc vrátit v plné síle. 

A tak, ať si teď procházíte čímkoliv, věřte, že bude líp. Že to zvládnete. Já Vám věřím.

 Uf, mám pocit, že tenhle článek nemá hlavu ani patu, ale zároveň vím, že kdo bude chtít, tak si v něm ten smysl najde. A možná jsem si jen potřebovala zachytit pár svých myšlenek. Ty mnou totiž poslední dobou prolétávají sem a tam a já jen doufám, že to zvládnu. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.

♥

Pokaždé mě překvapí, kolik z Vás se v komentářích najde, kteří píšete, že nemáte na second handy štěstí, že ve Vašem městě žádné dobré nejsou apod. A proto jsem se rozhodla projít všechny komentáře pod mými články se sekáčovými úlovky a dát dohromady ty nejčastější předsudky a moje tipy, jak je překonat.

 Tohle všechno se dá koupit za 44 Kč, je třeba ještě víc slov, proč zkusit do second handu zajít?

Nenajdu tam tak dobré kousky jako ty aneb nemám šťastnou ruku

Za každým mým úlovkem, který Vám tady ukážu, se skrývá spoustu času, který jsem strávila hledáním. Určitě to není tak, že bych přišla do sekáče, šáhla po první věci, řekla si, že je skvělá, zaplatila a šla domů. Stejně tak je spousta návštěv, kdy nenajdu vůbec nic. 

Pokud vyrazíte do second handů, tak je potřeba mít dostatek času a skutečně projít jeden kousek za druhým. Uvidíte, že pokud budete trpělivý, tak ty skvělé kousky tam najdete taky.

U nás ve městě není žádný pořádný sekáč

Zajímala by mě definice "pořádného" sekáče. I proto se bráním tomu, abych napsala článek s tipy na second handy, jelikož je to úplně vždycky o štěstí a neexistuje žádný second hand, do kterého byste vešli a pokaždé si z něj něco odnesli. Třeba já bydlím u takového menšího města a nikdy by mě nenapadlo, že u nás v sekáči najdu svetr od Ralpha Laurena nebo mikinu Hollister, ale stalo. Podle mě to je i hodně o přístupu, pokud si budete říkat, že žádný takový sekáč u Vás ve městě nemáte a kvůli tomu do nich nikdy nevkročíte, tak si myslím, že to je hodně velká škoda a měli byste jim dát šanci.

Vadí mi ta představa, že někdo tu věc už nosil

Spíš byste měli být rádi, že tu věc už někdo nosil a pral,  protože praním se chemikálie z oblečení vymývají a tím je pro naši kůži toto oblečení zdravější. Pokud Vás tahle myšlenka aspoň trošku zaujala, tak si určitě o tom najděte víc. Něco málo jsem zmínila například v tomto článků. Stejně jako oblečení z klasických řetězců je i oblečení ze sekáče vhodné před nošením vyprat, takže i toto oblečení bude krásně čisté, jak jste zvyklý. A s největší provděpodobností si už někdo i oblečení z klasických řetězců někdo před Vámi v kabince zkoušel, a tak vlastně ani to nové oblečení není tak úplně nové..

U nás takovéto značkové věci nemají

Předně, nakupování v sekáčích není o soustředění se na značky. Je skvělý, když najdete nějaký super značkový kousek za pár korun, ale pokud to je jediný účel nakupování v sekáčích, tak je mi z toho trošku smutno. Zkuste nejít jen po značkách a uvidíte, že budete mít šťastnější ruku,

Já to v těch sekáčích neumím 

A zkusili jste to? V second handech se nakupuje úplně stejně jako v "normálních" obchodech. Přijdete, prohlídnete si věci, vyzkoušíte si je v kabince, když Vám něco sedne, koupíte si to, a když ne, jednoduše věc vrátíte zpátky a jdete pryč. Vážně to není taková věda, ale jak už jsem psala, tak to chce mít hlavně dostatek času a projít opravdu každou sekci včetně té pánské nebo dětstké.

Neláká mě prohrabování se v kopici oblečení

Vždycky, když si tenhle argument přečtu, tak si vybavím slevy v Zaře  a upřímně jsem snad nikdy nebyla v second handě, ve které by to vypadlo hůř než o výprodejích v tomto řetězci. Pokud zvládáte výprodeje v Zaře nebo třeba Primark, tak určitě zvládnete i sekáč. 

Zvláštní kategorií jsou tzv. hrabárny, kterým jsem se i já dlouhou dobu vyhýbala, ale stačila jedna návštěva a já jsem tomu naprosto propadla. Podle mě je to opět hodně i o přístupu. Pokud tam půjdete s tím, že ble, hrabárna, tak asi úplně úspěšní nebudete, pokud tam ale půjdete s otevřenou myslí a budete si to naopak užívat, smát se všem těm šílenostem, co tam vyhrabete a najdete tam pár těch fakt super kousků, tak už nebude chtít nakupovat nikde jinde.

Odrazuje mě, že oblečení není uspořádané podle velikosti

Mně taky. Ale z mojí zkušenosti je super vzít si na zkoušení i věci, které nejsou ve Vaší velikosti. Každá značka šije jinak, tvary jsou různé a jednoduše každý kus oblečení sedí jinak. A tím, že oblečení není seřazené podle velikosti, tak Vás to "donutí" projít každý kousek a nikdy nevíte, co najdete. Plus i v "normálních" obchodech kolikrát oblečení není řazené přesně podle velikostí.

A jaký je ten Váš důvod, proč nedáváte second handům šanci?

♥

Nedávno jsem slyšela větu, že "nepotřebujeme pár lidí, kteří dělají zero waste perfektně, ale miliony lidí, kteří to dělají neperfektně". 

Tahle věta mi otevřela oči a pomohla mi pochopit všechny ty myšlenky, co mám v hlavě. 

 

Já jsem člověk, co se snaží žít ekologicky.
Jsem vegetariánka, nepodporuju fast fashion a nakupuju v sekáčích, všude s sebou nosím plátěnky, mám svoje skleněné lahve na pití, kelímky na kafe a látkové sáčky na zeleninu a ovoce, třídím odpad a v podobném duchu bych mohla pokračovat dál. 

Ale. 

Téměř každý týden si kupuju velkou petku minerálky, nepřišla jsem na chuť znovupoužitelným sáčkům na pečivo, není mi příjemný koncept bezobalových obchodů a občas to kafe z automatu prostě potřebuju. Nemyslím si, že smyslem života je nevyprodukovávat žádný odpad a hejtovat supermarket jen kvůli tomu, že balí okurku do plastu.

A díky tomu neskutečnému tlaku ze sociálních sítích mám pocit, že toho prostě nedělám dost. 

Ale o tom to přeci není. 

A úplně každá snaha se počítá. 

Není to o tom být perfektní, hnát všechno do extrémů jen kvůli tomu, abychom byli perfektními na sociálních sítích a nedělali jsme náhodou něco špatně.

Myslím si, že je mnohem lepší najít si to něco, v čem se najdete a co Vám bude dávat smysl, než se nutit do něčeho, co Vám tak úplně nesedí, protože pak to podle mě postrádá úplně svůj smysl. Zároveň si i myslím, že je strašně fajn, že se o téhle problematice mluví, ale nikdy by nikdo neměl něco dělat jen kvůli tomu, že je to zrovna trendy a bát se reakce ostatních, když jste se zrovna tak úplně ve veganství nenašli. 

Nedávno o tomhle dávala Kamča Lindová post na Instagram, se kterým se naprosto ztotožňuju. To, že něco neděláme podle imaginárních pravidel, neznamená, že se máme cítit jako špatný člověk. A vůbec nikomu se nemusíme ospravedlňovat za to, že v něčem nejsme dobří.

Když tohle všechno vztáhnu na sebe, tak už jen taková pitomost, jako když chci do článku s mými Oblíbenostmi,radůstkami a novinkami dát rtěnku od značky, která testuje na zvířatech, mi poskytne prostor k dlouhým hodinám úvah. Vím, že o nic nejde, ale měla jsem pocit, jako kdybych si hrála na něco, co nejsem. Že na jednu stranu jsem vegetariánka, vadí mi všechno to utrpení, které se páchá na zvířatech a zároveň si s klidným svědomím koupím rtěnku od Maybellinu a ještě to přiznám na blogu. 

A vím, že takhle se cítit nechci.

Teď jsem se trošku odchýlila od samotného zero waste, ale přijde mi, že je celé tohle téma hodně propojený a všechno se vším souvisí.

A jak to vnímáte vy?

♥