Tento rok jsem si začátek roku tak trošku posunula. Ne že bych si dávala nějaká předsevzetí, ale měla jsem v hlavě pár bodů, které bych ráda začala dodržovat. Jen mi bylo jasné, že s blížícím se termínem odevzdání diplomky budu mít jiné starosti než to, že jsem si říkala, že nebudu pít dvě kafe denně a zapíjet je energeťákem. 
A tak jsem si řekla, že ten nový rok začnu 8. ledna. Den po odevzdání diplomky budu přeci nabitá energií, plná chuti do života, uklidím celý byt, navařím, napeču, přeskládám nábytek, zhubnu pět kilo, budu se věnovat blogu, připravovat se na státnice, vstávat v šest ráno, abych si zacvičila jógu a budu hledat práci. 

Asi je vám jasné, že ta realita byla někde úplně jinde.

V mých očích byl osmý leden magické datum, ve kterém se vše otočí, pocítím úlevu po odevzdán diplomky a budu šťastná.
Nedošlo mi, že ta únava si zákonitě musí vybrat svou daň a že jeden osmihodinový spánek to nespraví. Zvládla jsem jednu návštěvu u kamaráda mého přítele a moje tělo ohlásilo stopku. Tak velkou, že jsem omdlela a z únavy jsem zvracela. A k tomu jsem se cítila jako naprostá troska, protože v té mojí hlavě se pořád ozýval hlásek, že bych měla tamto a támhlensto a hlavně tohle. Nekonečný seznam všech těch věcí, co jsem chtěla, zatímco jsem byla ráda, když jsem vstala z postele a došla jsem se napít. Připadala jsem si jako úplnej looser jen proto, že jsem si prostě jen potřebovala odpočinout. 

Jen v záplavě novoročních předsevzetí a článků s vision boardy bylo zvláštní dovolit si nedělat nic. Vlastně jsem se najednou přistihla, že ani nevím, jak se to "nic" dělá. Protože i já jsem chtěla něco ve svém životě změnit, zamakat na sobě a ujasnit si ty moje plány pro tento rok.
Jen to asi bude chtít trošku víc času a možná k tomu ani celý leden stačit nebude.

A tak bych asi jen chtěla napsat, že je v pořádku, pokud ten nový rok ani vám (zatím) nepřinesl něco nového a převratného. 
A je  v pořádku, pokud necháte v kuchyni hromadu nádobí a půjdete si lehnout.
A není v pořádku nechat to zajít tak daleko, že budete únavou omdlévat a zvracet jako já.
A občas to nejdůležitější, co musíte udělat, je, si odpočinout.

A co vy, dokážete si bez výčitek odpočinout? Co vám pomáhá relaxovat?

♥

 Knížka s jednoduchým a jasným názvem Lidé vypráví příběh o lidech očima mimozemšťana, který má tajnou misi na zemi – zamezit zveřejnění vyřešené matematické rovnice, která by způsobila pokrok lidstva, na který nejsme připravení. O tom je ve zkratce kniha Lidé od Matta Haiga, kterou jako novinku vydalo nakladatelství Ocelot a za jejíž výtisk k recenzi děkuji e-shopu Megaknihy.

I když už je to nějaký ten týden, co jsem knížku dočetla, pořád z ní mám rozporuplné pocity. Zhruba první polovina knížky se mi nelíbila. Představa mimozemšťana na zemi, který svýma očima prozkoumává lidský svět může znít zajímavě, ale nelíbilo se mi, jakým pohrdavým pohledem to bylo napsáno. Nemyslím si, že by to, co jsme jako lidé dokázali, muselo být tak podhodnocováno a hodno kritice. Nedokázala jsem se smířit ani s tím, že by bylo nutné hned každého zabít jen pro to, že možná o vyřešené rovnici ví. Nejspíš, kdybych si nepřečetla ukázku z knížky, již během první půlky bych knihu odložila, což běžně nedělám.

Pak se ale příběh překlání a náš mimozemšťan zjišťuje, že to s námi lidmi nejspíš nebude tak černobílé, jak byl učen. Že možná máme nějakou naději, že v nás je láska, dobrota a laskavost. A tak i on, čím více času s námi tráví, se tím více stává člověkem s city. Je to zajímavá proměna, která i mě dodala naději, že to možná s námi nebude zas až tak zlé.

Knížka bezesporu přináší zajímavý pohled na lidský život. Na to, že možná na první pohled věci nemusí mít logiku a dávat smysl, ale nakonec tvoří dokonalý celek. Na to, že být člověkem možná není tak úplně špatné. A kdyby první polovina knihy nevyznívala tak pohrdavě, byla bych z ní mnohem více nadšená. Četla jsem, že pohled mimozemšťana na svět má odrážet skutečnost, že nemoci duše, kterými si i sám autor prošel, vyvolávají v lidech pocit odcizení od světa. Myšlenka je to zajímavá, ale nemyslím si, že by bylo vhodně uchopená a že by právě první část příběhu mohla někomu pomoc necítit se tak sám.

Nejvíc se mi z knížky líbily doporučení, které dává otec (mimozemšťan) svému synovi. Jsou to doporučení, které odrážejí jeho zkušenosti z lidského světa a jsou skvěle sepsána. Možná i díky tomu ve mně převládá zklamání z knížky, jelikož jsou to právě ty věty, které jsem si přečetla na obalu knihy, které mě tak zaujaly a díky kterým jsem čekala, že v podobném duchu se bude odvíjet celá kniha.

A nebo jsem jen prostě optimistka, co věří tomu, že lidstvo dělá, co může a že na tom nejsme tak špatně.

Věřím tomu, že někomu, kdo má k bytostem z vesmíru bližší vztah jak já, se bude kniha líbit. Vlastně i pro mě bylo do jisté míry fascinující pozorovat, jak ten náš svět může vnímat někdo zvenčí. A věřím tomu, že Vám knížka dodá naději, že to s námi není tak špatné.

Pokud Vás kniha Lidé zaujala, najdete ji na Megaknihách v sekci Motivace a osobní rozvoj.

 Jak už nejspíš moji pravidelní čtenáři ví, na konci srpna (teď už minulého roku) jsem se přestěhovala ke svému příteli. Pro mě to byla a vlastně i pořád je obrovská změna. Vždycky jsem se těšila, až se odstěhuji do vlastního, jen jsem vždycky měla představu, že až se tak stane, tak si celý byt zařídím od začátku podle sebe. Nevěděla jsem, že se přestěhuji do bytu, který bude kompletně zařízený a tak prostoru na nějaké změny moc nebude. Upřímně s tím pořád bojuju a občas mi to tu ještě pořád připadá cizí, i proto jsem nevydala žádné články o tom, jak si to tady zařizujeme apod. Jednoduše nebylo o čem moc psát. 
Přesto se neustále (a nenápadně) snažím tady přetvářet věci podle sebe a zároveň tu zůstává stále i dost věcí, které mám(e) v plánu ještě zvelebit. 
I proto jsem byla nadšená a neváhala jsem ani vteřinu, když mi přišla nabídka spolupráce s e-shopem Bonami, kde najdete spoustu inspirace pro krásné bydlení. Nejspíš ani nemohla přijít v lepší čas a jsem moc ráda, že jejím prostřednictví jsem si mohla náš byt zase o něco více zútulnit.

 Myslím si, že pro spoustu z nás nebude jednoduché zhodnotit rok 2020. Upřímně ani nevím, co napsat. Ráda bych ho shrnula jedním slovem, dala mu nějakou nálepku a spokojeně ho sama v sobě uzavřela. Jen to v případě roku s dvacítkou na konci není tak jednoduché. 
A tak nejlepší bude začít od začátku.
Rok pro mě nezačal zrovna nejlépe. Zemřela mi moje babička a mě to rozlomila na tisíc kousíčků. Upřímně se mi je ještě nepodařilo dát dohromady a nejspíš mi nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že už se mi to ani nikdy plně nepodaří. Já pořád měla pocit, že čas pomůže, že přijde někdo/něco, co tu díru zocelí. Ale nejspíš jsou věci, které spravit nejde. Není den, abych si na babičku nevzpomněla a netoužila po tom, aby tu s námi ještě chvilku byla. Tak strašně moc bych ji chtěla vzít za ruku, říct jí, jak ji miluju a tak moc bych chtěla vědět, jestli se bála. Ale nic z tohoto se už nestane. A to bolí. A doteď nevím, jak se s tím lidé dokáží vyrovnat a brát život takový, jaký je. Protože čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi to zdá celé šílenější, neskutečnější a bláznivější. A tím víc mám pocit naprosté marnosti a zbytečnosti. 

Ale takový už je život.

A i ten můj běžel dál. 
Vstříc celosvětové pandemii. Upřímně si nejsem jistá, do jaké míry se mě dotkla. Ta jarní byla sice krizová, ale myslím si, že jen díky ní jsem napsala teoretickou část diplomové práce. A možná i díky ní jsem začala chodit se svým přítelem, jelikož jsem měla čas nad vším přemýšlet a výsledkem bylo, že jsem sebrala odvahu a napsala mu, že mě mrzí, že nám to nevyšlo a že už od začátku se mi líbil. Ano, až tam mě karanténa dohnala. A ano, už mi z ní trošku i hrabalo. 

A od té chvíle dostal můj život úplně jiné obrátky.

Abych byla upřímná, tak netuším, co mi ten příští rok přinese. Vím, že na začátku ledna snad odevzdám hotovou diplomku, věřím a doufám, že na začátku února odstátnicuju, ale to jsou kromě návštěvy zubaře jediné dva pevné body v příštím roce. Řekla bych, že mě konec studia a začátek dospěláckého života děsí mnohem víc, než si sama sobě přiznávám. Zároveň si ale myslím, že tím, že ve škole jsem byla naposledy v březnu, nebydlím už na koleji a během praxe jsem si dokázala, že se dokážu adaptovat do pracovního procesu, tak ten přechod nebude tak krutý a krušný, jak jsem si ještě před pár měsíci myslela. 

Jsem hodně zvědavá, co vám za pár měsíců o tom všem napíšu.

Vám všem přeju do nového roku jen to nejlepší, děkuju, že tady jste.

♥

 Tyto Vánoce byly úplně jiné než kdykoliv předtím. Upřímně jsem se na ně strašně moc těšila. Těšila jsem se, že konečně prožiju klidné Vánoce podle mých představ. Bohužel realita byla jiná a já ještě nikdy o Vánocích tak moc nebrečela. Ale co se dá dělat, i tak jsem si to v rámci možností užila. 

Přes den a štědrovečerní večeři jsme si užili s přítelem jen sami ve dvou, což bylo sice trošku hektický, ale vlastně moc hezký.

Jelikož tento rok neplánuji článek s vánočními dárky, alespoň některé vám ukážu v tomto článku. Jedná se především o dárky od přítele, plyšovou pandu jsem si pak koupila jako dárek od rodičů. Knížku Cesta ven ze šíleného světa jsem dostala od Teri a svíčku, čaj a sůl do koupele jsem vyhrála v narozeninové soutěži u Lenky.
Jinak jsme společně s přítelem dostali toustovač 3v1, povlečení a pánve, já pak ještě andělíčka z úvodní fotky, voňavky a parfém, sadu sprcháčů od Alverde, knížku Jsme všichni sněhové vločky?, náramky, záložku do knížky, set sprcháče a tělového mléka a peníze.

Já doufám, že jste si užili vánoční svátky a budu ráda, pokud mi do komentářů napíšete, z čeho jste v posledních dnech měli největší radost.

♥

Když jsem přemýšlela, jaký článek čtvrtou adventní neděli vydat, napadl mě právě ten, který by shrnoval můj adventní čas prostřednictvím fotek. Upřímně ten můj advent byl jiný, než jsem čekala a než jsem si přála, ale tak už to tak občas bývá. 
Přesto jsem stihla několikrát navštívit vánoční trhy, dát si na nich svařák, projet se na ruském kole, upéct cukroví a i nějaký ten vánoční film jsem si pustila. Navíc jsem zkoukla nový seriál na Netflixu s názvem Dash & Lily, který byl skvělý a zaručeně Vám navodí vánoční náladu.
Ale jelikož je mi jasné, že u spousty z nás jsou přípravy v plném proudu a není času nazbyt, pojďme se rovnou podívat na fotky, které charakterizují ten můj advent.

 Upřímně nečekala jsem, že další sekáčové úlovky přijdou tak brzy. Ale některé kousky jsem si stihla koupit ještě před lockdownem, jiné v průběhu něj, a tak se mi podařilo nakoupit pár kousků, které jsem si zamilovala a které jsem musela mít.

Perfektní šaty
Hned, jakmile jsem tyto šaty uviděla, zamilovala jsem se do nich. Jsou nádherně zpracované, ze skvělého materiálu, sedí mi, jako kdyby byly ušité přímo pro mě a myslím si, že mi i sluší. Přesně takovéto šaty mi v šatníku chyběly. 

Vínový svetr s krajkou
Aneb další láska na první pohled. Jakmile jsem se tohoto svetru dotkla a podívala jsem se na něj, věděla jsem, že si ho musím alespoň vyzkoušet. Nečekala jsem, že mi až tak moc sedne. Je neskutečně příjemný, dělá nádhernou postavu a cítím se v něm hrozně moc dobře.

Černý svetr s nabíranými rukávy
Tento svetr mě okamžitě zaujal. Je jiný, nápaditý a získal si mě svými rukávy. Byla bych z něj ještě o něco nadšenější, kdyby měl jinak řešený výstřih, ale i tak se jedná o svetr z příjemného materiálu, který určitě unosím. 

Věci na Vánoce
Aneb Vánoce už jsou za rohem a Domča opět zjišťuje, že nemá dostatek věcí s vánočním motivem. Dlouho jsem se držela a žádný svetr s vánočním motivem jsem si nekoupila, jednoduše jsem čekala na ten pravý. A pak jsem ho našla a naprosto jsem se do té roztomilosti zamilovala. A stejně tak to bylo i s tričkem s motivem Me to You. 

Šála
Já v šálách přes podzim a zimu doslova žiju. Je to kousek, díky kterému ten stejný kabát vypadá pokaždé jinak, zahřejí Vás a když Vám je i vevnitř zima, skvěle poslouží jako deka. Ani nespočítám, kolik přednášek jsem strávila zabalená právě do některé z mých šál. Překvapivě jsem zjistila, že žádnou světlou ještě nemám, takže když jsem uviděla tuto, nebylo o čem a musela se mnou domů.

Boty Puma
Aneb ani zavřené sekáče mě nezastavily. Už v období první vlny koronaviru některé second handy zahájily online prodej, mimo jiné i jeden z mého rodného města Secondhand ESO (ano, to je ten "po schodech nahoru"). Většinou všechny věci jsou během pár vteřin pryč, ale tyto boty si na mě počkaly. 
Jsou krásné, mega pohodlné a já jsem moc ráda, že se podařilo ulovit právě mně.



Puma, 239 Kč (Secondhand ESO Strakonice, Instagram)

Také jste si v průběhu lockdownu koupili nějaký kousek z druhé ruky online? Jaký poslední kousek jste si v second handu koupili?

♥

 Jsou to tři roky, co jsem vydala článek s tipy na vánoční filmy. Najdete ho TADY. Tři roky jsou poměrně dlouhá doba a asi nemusím psát, že jsem se od té doby stihla podívat na spoustu dalších filmů. 

Zdroj

Trable o Vánocích
Je filmem, bez kterého si už nedovedu Vánoce představit. Každý rok Trable o Vánocích vidím alespoň jednou a neuvěřitelně mě příběh baví, každá jedna z postav je geniální.

Základ rodiny
Film, který jsem si za poslední roky zamilovala. Naprosto zbožňuju roli Sarah Jessici Parker, jejímu tragicky-komickému osudu se budete smát i vy.

Noc plná zázraků 2 & 3
V předešlém článku s tipy jsem psala, že Noc plná zázraků je mým nejoblíbenějším vánočním filmem. V tu chvíli jsem ovšem nevěděla, že existuje i druhé a třetí pokračování, tento rok dokonce šel do kina i čtvrtý díl. Jednička se mi pořád líbí nejvíce, ale i ostatní filmy stojí za to.

Srdce k pronajmutí
Je film, který už je trošku starší, ale to mu nic neubírá z jeho kouzla. Jak už název filmu napovídá, mladý majitel továrny si "pronajme" ženu s holčičkou, aby udělal dojem na důležitého obchodního partnera. Ale že by to z toho vzniklo něco více než jen uzavřená obchodní smlouva?

Vánoční prázdniny
Film s Chevy Chasem v hlavní rolu je geniální. Pustila jsem si ho poprvé minulý rok, když jsem jela vlakem. Nemohla jsem si pomoc a smála jsem se na celý vagon. Pro mě to je jedna z nejlepších vánočních komedií všech dob. 

Přežít Vánoce
Další skvělá komedie, tentokrát s Benem Affleckem v hlavní roli. Ten si na vánoční svátky pronajme náhradní rodinu a požaduje po nich, abych oslavili Vánoce tak, jak je slavil během svého dětství.

Sváteční rande
Jsem si jistá, že letošní novinka na Netflixu Sváteční rande vám nemohla uniknout. Upřímně se nedivím, že tento film každý doporučuje, já sama jsem ho viděla už dvakrát. Je skvělý a určitě vám zpříjemní nejeden večer. 

Last Christmas
Je novinkou z minulého roku. Upřímně jsem od filmu čekala asi něco více, když jsem si ale film pustila podruhé, už jsem mu propadla i já. Pokud si někdy budete připadat jako ta největší zoufalka na světě, vzpomeňte si na Kate v podání Emillie Clarke a budete v klidu. 

The Princess Switch (Princezna z cukrárny)
Film v podobném duchu jako dva předchozí, romantický příběh, krásná vánoční atmosféra a navíc tento rok vyšel druhý díl, na který se moc těším, až si ho pustím.

Byla to divoká noc, Pařba o Vánocích a Matky na tahu o Vánocích
Tohle jsou pro mě tři nejlepší vánoční komedie. Já naprosto miluju filmy, kde  se partička lidí sejde na party a příběh filmu nám ukazuje, co šíleného hrdinové prožijí. 

Ledové království: Vánoce s Olafem
Tento krátký film nemůžu opomenout. Ledového království jsem totiž velká fanynka (vážně, jedničku už umím téměř celou nazpaměť), a tak i tento film nesmí na mém seznamu filmů chybět. Je kouzelný.

Který vánoční film máte nejraději vy?

♥

Vánoce se už nezadržitelně blíží a myslím si, že už i ti největší vánoční zatvrzelci pomalu ale jistě začínají nakupovat vánoční dárky. A jelikož tipů na dárky není nikdy dost, dneska jsem si pro vás ve spolupráci s e-shopem Trenýkárna.cz připravila tip na dárek v podobě trenek pro páry, kterými potěšíte nejen sebe, ale i svojí drahou polovičku. A pokud váháte, jestli by zrovna nějaké veselé trenky potěšily toho vašeho přítele, věřte mi, že ano. Když jsem ukázala příteli ty, které jsem nám vybrala já, tak moc se mu ten nápad zalíbil, že nám okamžitě objednal ještě další.

Spodní prádlo pro pár je hitem posledních měsíců. Jsem si jistá, že každý z nás už viděl alespoň jednu fotku páru na Instagramu, který je měl. Mně se vždycky moc líbily, sama jsem se po nich dívala a přemýšlela jsem, že bych nám je k Vánocům pořídila. Ty od značky ELKA byly jasnou volbou, jedná se o českou udržitelnou značku, která šije v České republice. Mají nádherné vzory, ze kterých si určitě vyberete.
Já jsem se okamžitě zamilovala do těchto modrých s velkými bílými srdíčky.