Jsou potraviny, které jsem objevila díky tomu, že jsem přestala jíst maso a začala objevovat nové a nové produkty.


Červená a černá čočka
Jasně, čočku jsme doma dělali už od nepaměti,  ale vždycky to byla klasická "zelená", kterou jsme několik hodin namáčeli a na to já upřímně moc nejsem. A pak jsem objevila tu červenou, posléze černou, z nichž se ani jedna nemusí namáčet a za pár minut je máte uvařené. Je to skvělá příloha k čemukoliv a nebo jen tak jako čočkový salát.

Kuskus a bulgur
Další přílohy, které jsem si zamilovala především díky tomu, že jsou superrychlé a  moc dobré, jsou právě kuskus a bulgur. Miluju je.

Cizrna

Cizrna je luštěnina, kterou jsem si úplně zamilovala. Je super, že se hodí snad k čemukoliv a je prospěšná pro naše zdraví.

My jsme doma nikdy fazole nedělali. Nějak to není potravina, kterou bychom doma vyhledávali. Zajímavé je, že to byla jedna z prvních surovin, po které jsem instinktivně šáhla, když jsem přestala jíst maso. Opět mi přijde, že je to surovina, kterou bych mohla přidat téměř do jakékoliv jídla.

Tofu

Jasně, tofu nejspíš už všichni znáte, ale pro mě před pár lety, kdy v obchodech byl jen minimální výber, to byl objev s velkým O. Vůbec nechápu, jak je možné, že jsem se ho ještě nepřejedla. Mám pocit, že se mi hodí snad do každého jídla a pokaždé mi v něm chutná trošku jinak.
P.S. Za mě je nejlepší ten lahůdkový z Lidlu :)

Tempeh
Tempeh je neskutečně dobrý. Je super jednoduchý na přípravu a má široké využití. Mně sice o něco víc chutná tofu, takže po tempehu zas tak často nešahám, ale pokud jste třeba vy zrovna tofu na chuť nepřišli, zkuste dát šanci ještě tempehu.

Rostlinné náhražky masa
 Nejsou nejzdravější, ale jednou za čas proč ne. I v běžných supermarketech jich seženete mnoho - od čevapčiči až po řízky a nugetky. Já právě po těchto náhražkách masa šahám často na koleji, kdy se mi ve společné kuchyňce nechce trávit zbytečně moc času (plus se snažím s sebou brát jen to, co unesu na jednou, jelikož mám strach tam jen tak nechat hrnec), a tak právě využívám těchto potravin, které jsou superrychlé na přípravu a když je doplníte zeleninou, tak je to pořád lepší, než čínská polévka.

Hummus
Hummus byl první "pomazánka na chleba", po které jsem šáhla, když jsem přestala jíst uzeniny. Existuje spoustu různých příchutí, ale u mě vždycky vyhraje ten s rajčaty a bazalkou. Hummus je navíc i skvělý jen tak k zelenině, nebo si ho někdo dává i k pečeným bramborům.

Rostlinné pomazánky
Mimo hummus jsou ale skvělé i rostlinné pomazánky. Existuje jich strašně moc od spousty značek, ale ať už natrefíte na jakoukoliv, tak nikdy neuděláte chybu, když šáhnete po té s příchutí tataráčku. Nově ale teď mají v Lidlu s příchutí pražené cibulky, která je taky skvělá.

Sójový zajíc 
Poměrně dlouhou dobu jsem řešila, co budu používat do kafe místo klasického mléka. Na jednom fóru jsem se dočetla právě o sójovém zajíci a úplně jsem si ho zamilovala. Domácí kafe mi snad nikdy nechutnalo líp a víc.

A jaké potraviny máte rádi vy?

♥

Určitě Vás nemohla minout vlna dánského Hygge, ale co takové nizozemské Niksen?
Niksen = nicnedělání. 

Když jsem si poprvé o Niksen četla, snad každá buňka se mi v těle rozkmitala a já věděla, že to je něco pro mě. Jasně, nicnedělání není žádnou převratnou novinkou, ale kdo z nás skutečně umí zastavit a nic nedělat? Prostě si jen tak být, pomalu usrkávat čaj, pozorovat mraky a nechtít nic víc. Přijde mi, jako kdybychom se v současnosti spíše předháněli v tom, kdo toho zvládne udělat víc. Tahle doba je hodně zaměřená na výkon a je čím dál tím víc těžší se ve všech těch povinnostech neztratit. A tak, kdybychom někomu řekli, že jsme si dovolili celé odpoledne nedělat nic, nejspíš by se na nás díval divně a nechápavě. Když bychom ale řekli, že jsme se procvičovali v Niksen, znělo by to mnohem lépe a možná bychom se i dočkali obdivného souhlasu. 

Upřímně, já neumím nic nedělat. I když nic nedělám, tak mi neustále v hlavě víří myšlenky, a to má k Niksen hodně daleko. A k rozptýlení myšlenek a odpočinku ještě dál. Jelikož tu moji hlavu jen tak zastavit nejde, rozhodla jsem se na to jít po svém. A tak jsem nedávno půlku soboty strávila tím, že jsem si z časopisů vystřihávala inspirační obrázky a slova a z nich jsem si pak udělala novou nástěnku. Druhou půlu soboty jsem strávila skládáním puzzlí. Zajímavé je, že ani při jedné činnosti jsem nemyslela na nic jiného kromě toho, jak na mě ten obrázek působí a který dílek kam pasuje. Dlouho jsem ze sebe neměla lepší pocit a přitom to je taková blbost. Vlastně by se dalo říci, že jsem dělala samé zbytečnosti. A možná právě přes tyto zbytečné činnosit se můžeme dostat i k samotnému nicnedělání.


A takovéto nicnedělání může být pro nás vlastně i prospěšné. Na chvilku se zastavit, odložit mobily a jen odpočívat. Vědomě. Náš mozek i v průběhu dne potřebuje pauzu a regeneraci tak, aby  mohl zase vydávat 100% výkon. A takové nicnedělání může být prospěšné i pro nás samotné, pro naši duši. Během našeho nicnedělání můžou vzniknout ty nejlepší nápady a možná najdeme cestu i sami k sobě. Právě tyto nápady dostanou prostor k tomu, abychom jim začali věnovat pozornost.

Niksen pro začátečníky
I když se to nezdá, tak začít jen tak s Niksen není vůbec jednoduché.  Upřímně je těžký se najednou soustředit na nicnedělání a nechat se jen tak unášet naším bytím. Spoustu z nás má tendenci si něco najít jen, abychom se zabavili. Mně pomáhá dělat právě již zmíněné "zbytečné" činnosti, při kterých dokážu dokonale vypnout. Ať už skládám puzzle, vystřihuju srdíčka, lakuju si nehty či si vytvářím fotoalbum. Hodně mi pomáhá dělat něco rukama a mám takový tušení, že jednou skončím u vyrábění lapačů snů. Nicméně jsem tím chtěla říct, že nemusíte zrovna vydržet sedět hodinu bez hnutí v meditační pozici, abyste zažili to pravé nicnedělání. Na druhou stranu ale i při józe zažívám zklidnění - a když se zrovna nesnažím o nějaký cvik, které moje zkrácené tělo absolutně nedokáže pojmout, tak se alespoň v mojí mysl k nicnedělání blížím.

Já doufám, že Niksen se stane mým každodenním rituálem. Vědomě nic nedělat, odpočívat a být jen v přítomném okamžiku. Zní to jako samozřejmost, ale schválně si to sami zkuste.
Jak Vám to jde?

♥

Musím se přiznat, že poslední dobou je hrabárna second handem, ve kterém nakupuju nejčastěji a nejradši. Ono když jednou objevíte kouzlo hrabárny s těmi úžasnými cenami, tak se Vám najednou ty ostatní sekáče budou zdát "drahé".

Černé kalhoty

Když jsem tyto kalhoty našla, byla to láska na první šáhnutí a pohled. Vůbec bych nevěřila, že mi podobné kalhoty až tak moc sednou. Dělají perfektní postavu, jsou elegantní, ale zároveň pohodlné a i se mi líbí, že končí nad kotníky. 

 Topshop, 31 Kč

Bílá braletka ASOS

Neznám nic pohodlnějšího než braletky/bezkosticové podprsenky. U této se mi líbí, že na zádech jsou ramínka překřížené. Myslím si, že vzhledem k tomu, že braletka je delší, tak by ji někdo odvážnější mohl nosit i jako top. Já ji ale určitě budu nosit pod oblečením.

 ASOS, 8 Kč

Žlutý top
Já bych nikdy nevěřila, že si během jednoho léta koupím dokonce tři žluté/hořčicové věci. Tento top mě zaujal na první pohled - k džínovým kraťasům je úplně dokonalý.
P.S. Omlouvám se, že je top tak zmačkaný, ale nestihla jsem ho vyžehlit.

 
Topshop, 11 Kč

Proužkované kalhoty Brandy Melville
Tyto kalhoty jsou až neuvěřitelně pohodlný. Tak nějak tuším, že to dopadne tak, že je budu nosit na doma, na ven i na spaní.


Brandy Melville, 23 Kč

 Volánkový crop top
Ten je tak nádherný. Když jsem ho našla, tak jsem jen doufala, že mi bude. Akorát jsou mi trošku delší ramínka, ale nic, co bych nedokázala spravit. Miluju ho.


Topshop, 11 Kč

Tepláky Nike
Tyhle tepláčky jsou naprosto boží. Po teplácích jsem se nikdy v second handech nedívala, ale před pár týdny jsem zjistila, že bych potřebovala nějaké nové a najednou je nacházím snad v každém sekáči. Tyto jsou super pohodlné a měkoučké.


Nike, 31 Kč

Mikina The North Face
Původně jsem myslela, že mikinu vezmu mamce. A pak mi došlo, že bych ji vlastně užila i já. Pořád mám totiž v hlavě to, že se vydám na pouť do Santiaga.


The North Face, 24 Kč

Vínové boty Vans
Nechápu, jak se to stalo, ale v hrabáku jsem našla boty od Vans přesně v mojí velikosti. V mém srdci sice asi pořád na první místě budou Conversky, ale těmto botám jsem nemohla odolat.

Vans, 115 Kč

Sportovní šortky Nike
Tyto šortky od Nike jsou dalším skvělým úlovkem. Sedí mi naprosto perfektně, jsou nádherné a úplně jako nové.

Nike, 16 Kč

Zlatá halenka
Tato halenka je úplně úžasná a krásná. Líbí se mi, že si ji můžete vzít k sukni, ale třeba i jen k riflím. Já jsem se do ní zamilovala hned na první pohled.


H&M, 10 Kč

Tričko Hollister
Možná už víte, že značka Hollister patří k mým love brandům. Vždycky, když nějaký kousek od této značky v sekáči najdu, zbystřím a jen málokdy si ten kousek neodnesu domů.

Hollister, 10 Kč

Vánoční tričko
Já jsem tak trošku blázen do věcí s vánočním motivem. Nejradši bych si nakoupila celý šatník jen s věcmi, které mají něco společného s Vánocemi. Ale jak víme, Vánoce nikdy netrvají dostatečně dlouho, takže se budu muset spokojit s tímto tričkem. Ale řekněte sami, dokázali byste textu na něm říct ne?

Primark, 7 Kč

Byly jste někdy v hrabáku vy?


♥

Bohužel/bohudík už znám samu sebe dost dobře na to, abych věděla, že sama se k nějakému cvičení nedokopu. Můžu se sebevíc přemlouvat, ale prostě to nejde a není to jen výmluva. A tak, když jsem natrefila na leták s týdenním večerním kurzem jógy, věděla jsem, že buď teď, nebo nikdy.

Zdroj

Pondělí
Upřímně? Vůbec se mi tam nechtělo. To jsem s větším nadšením šla i ráno k zubaři. Ještě hodinu před tím jsem doma brečela, nejen z toho, kam jsem se to zase přihlásila. A to nepřeháním, jsem holt strašpytel. Ale hned, jakmile jsem tam vkročila, všechno ze mě spadlo. Takhle uvolněně a klidně jsem se už dlouho necítila.  V duchu jsem si začala plánovat, jak jógu začnu cvičit pravidelně.

Úterý
Byl den blbec. Asi úplně nechci zacházet do podrobností, ale ten den jsem přes hodinu brečela a snažila jsem se nějak vstřebat to, že pro mě bude nejlepší, když skončím se školou. Celou jógu jsem byla duchem nepřítomná a asi není nejlepší, když při závěrečné relaxi po dvou hodinách jógy půlku relaxace probrečíte. Takhle uplakanej den jsem už dlouho nezažila. A jóga šla úplně mimo mě. Myslím si, že jóga může být skvělá pro sklidnění a relaxaci, ale nikdy ji necvičte, když jste až moc rozhození.

Středa
Upřímně jsem jen doufala, že se znovu při meditaci nerozbrečím. Nerozbrečela jsem se a po celou dobu se mi podařilo vypnout moji hlavu a jen se soustředit na dech. Po úterku jsem ani nevěřila, že to je možné.

Čtvrtek
Jestli si jsem něčím jistá, tak tím, že pozdrav slunci nikdy nebude moje oblíbená sestava. Nikdy. Nesnáším ji. Po celou dobu jsem měla pocit, jako kdyby mi někdo zpřerazil všechny kosti v horní polovině zad a když už se zlomeniny začaly hojit, tak mi na ně položil stokilové závaží. Ale obrovský posun jsem spatřila v tom, že dřív by mě rozházelo, že jsem patřila k těm nejslabším, teď mi to bylo úplně ukradený, měla jsem dost starostí se svým tělem. Taky jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že jsem celou dobu cvičila bikram jógu. Skvělé bylo i to, že po celou dobu jsem se soustředila pouze na jógu.

Pátek
Volala jsem si s mamkou a ptala se mě, proč pořád hekám a říkám jau. Když jsem jí řekla, že mě bolí každá část těla - i ty, o kterých jsem ani netušila, že můžou bolet, nevěřila a řekla mi, že při józe se přece jen leží, tak co blbnu. Ok, zajímalo by mě, kde se tento mýtus vzal.
Vůbec jsem si nedovedla představit v tomto stavu cvičit jógu. Ale nějakým zázrakem mi jóga celé tělo tak zrelaxovala, že jsem ani nemohla uvěřit, že mě ještě ráno tak moc bolelo. Jediný mínus bylo, že jsem ke konci opět začala ztrácet koncentraci a závěrečná meditace pro mě byla utrpením. 
Zdroj

Jóga je úžasná. Dřív jsem zkoušela i pilates a Tai-či, ale ani jedno cvičení mi nesedlo. Já mám obrovský problém v tom, že jakmile je pozornost zaměřená na dech a je úplně přesně dané jak dlouho se máte nadechovat a vydechovat, tak já se začnu dusit. Víte, jak se říká, že když jste třeba ve stresu, tak máte zkusit nějaké dechové cvičení? V mém případě se dechové cvičení změní na boj o život, jelikož já úplně přestanu dýchat a vůbec netuším, jestli se zrovna nadechuju nebo vydechuju. Každopádně na józe bylo fajn, že ty pohyby plynou a vlastně jsou to právě ty pohyby, které se dechu přizpůsobují a ne naopak.

Zároveň jsem si i uvědomila, že mně i mému tělu neskutečně moc chybí pohyb. Že jsem celá ztuhlá a zkrácená. A snad každý den jsem si říkala, jak je neskutečné, co všechno naše tělo dokáže, když mu dáme prostor.

Jsem si jistá, že s jógou budu pokračovat i dál. Během léta ji mám v plánu procvičovat doma, tak jsem zvědavá, jak mi to bez skupiny lidí okolo mě půjde. A od září, jestli se tedy vrátím do školy, mám v plánu si najít nějaký kurz v Brně, popřípadě chodit na kurz tady u nás.

A co vy? Zkoušeli jste někdy jógu? Dejte mi vědět do komentářů.

Namasté.
♥

Jsem moc ráda, že se mi díky pokračující spolupráci s e-shopem megaknihy.cz rozšiřují mé čtenářské obzory. Fantasy nepatří mezi žánry, které bych vyhledávala. Když mi ale přišla nabídka zrecenzovat knižní novinku Strážce ztracených měst od Shannon Messenger, kterou jako novinku vydalo nakladatelství Ocelot, řekla jsem si, proč nezkusit něco nového.

Sophie je dvanáctiletá dívka, která vyniká chytrostí. Ve škole ale nemá moc kamarádů, spolužáci ji považují za šprtku a podivínku. Vše se však brzy změní, když potká Fitze, záhadného kluka, který jediný rozumí jejím problémům. Fitz jí ukáže místo, kam doopravdy patří a odhalí jí její zvláštní schopnost, o které jen tušila. Sophie je telepatka, dokáže slyšet a číst myšlenky ostatních. Ale aby mohla naplno rozvinout své schopnosti, musí opustit svou rodinu a svět, ve kterém dosud žila. Vztahy mezi lidmi a elfy jsou totiž zakázané. Sophie posléze nastoupí na Foxfire, slavnou akademii pro nadané elfy, kde se pere s předměty, popírajícími všechny pozemské zákonitosti, o nichž se doposud učila. Kromě probírané látky se také potýká s novými schopnosti, které musí ovládnout, a se svou záhadnou myslí. Postupně také zjišťuje, že i mezi elfy je poměrně neobyčejná. A to nejen kvůli svým hnědým očím. Ke konci roku však musí obstát ve zkoušce mnohem těžší, než je jakýkoliv akademický předmět. Sophie má totiž nevědomky klíč k něčemu, pro co by ostatní zabíjeli. A zjišťuje, že i mírumilovný svět elfů má svá temná zákoutí.zdroj

Z popisu je celkem jasné, že knížka je určena především pro mladistvé. Ale do magického světa, který autorka vytvořila, jsem se zamilovala i já. Kouzelný svět elfů je prostě úžasný - ani se mi ho nechtělo opouštět. Líbily se mi náznaky toho, co jako lidstvo děláme špatně. Až mě trošku zamrzelo, že my nemáme žádné elfy, kteří by nás aspoň na dálku chránili.
Strážce ztracených měst je přesně ta knížka, od které se nebudete moc odtrhnout. Strašně moc jsem chtěla vědět, jak se jednotlivé střípky do sebe propojí. Samozřejmě knížka měla úplně jiný konec, než jsem čekala.


Akorát mi přišla škoda, že nás celý příběh připravuje na nějaké velké vyústění, které mi ale přišlo hodně zkrácené. Mám pocit, že by si jednotlivé události zasloužily větší prostor, i když chápu, že pak by knížka byla nejspíš už příliš dlouhá (což by mi ale vůbec nevadilo). Ale co mi vadilo, byla celá rezervace zvířat rodiny, u které Sophie žila. Chápu, že všechny ty neuvěřitelné zážitky se zvířaty, které v našem světě neexistují, musejí být úžasné pro mladší čtenáře, ale mě zrovna neoslnily.

Celkově bych knížku doporučila všem - ať už těm, kteří fantasy milují, tak i tem, kteří jsou podobně jako já fantasy začátečníci. Četla jsem dokonce i názory, že je knížka podobná světu Harryho Pottera. A to je poklona, díky které stojí za to, si knížku přečíst.

Zaujala Vás tato knížka? Máte rádi fantasy?

♥

Věřím, že ti z Vás, co jsou nějakou delší dobu single, tuhle otázku slýchávají dost často. Určitě častěji, než byste chtěli. Já tuhle otázku nesnáším. Život není jako romantický film, ve kterém během prvních scén poznáte lásku svého života. To, že s nikým nechodím, není jen moje volba. Rozhodně jsem si to takhle v mých představách nevysnila. A věřte mi, že každá další obdobná otázka bolí víc a víc. 

Jednou jsem při cestě vlakem měla přemýšlivou náladu a promítala jsem si všechny moje vztahy/nevztahy. Chtěla jsem znát odpověď na otázku. Chtěla jsem vědět, co mám na tu nepříjemnou otázku odpovídat. 

Překvapivě jsem přišla na odpověď. Je tak jednoduchá, že mě až zaskočila. Zároveň je šíleně těžké si to vůbec přiznat. Ani o tom nedokážu mluvit a jen doufám, že mi vypsání z toho pomůže. 

Já jsem totiž zamilovaná.

Jak prosté.

Zdroj

Potkala jsem někoho. A myslela jsem si, že tentokrát to bude jiný, že by to mohlo být jiný. Všechny ty řeči o tom pravém okamžiku, správném místě, o tom, že to přijde, až to budu nejmíň čekat, o správné konstalaci hvězd, karmě a všem ostatním najednou dávaly smysl. Všechno se spojilo do jedné chvíle a já naprosto podlehla iluzi, že tentokrát to vyjde. Ani já samu sebe jsem nedokázala předsvědčit o tom, že by to vyjít nemuselo. A to je už co říct.
Mohl to být začátek čehokoliv.
A byl to začátek konce.
A já to naprosto nechápu. Tentokrát fakt ne.

Tohle jsem napsala do článku na začátku roku 2017. A ani po dvou a půl letech nechápu. Mám pocit, jako kdybych byla zaseknutá v nějakém zvláštním meziprostoru, ve kterém neustále doufám, že spolu budeme. Doteď mám v živý paměti, jak jsem ho poprvé uviděla. Stačil jeden jediný pohled a já byla ztracená. Stačí zavřít oči a já jsem zpátky v tom okamžiku. Celý semestr týden co týden jsem si říkala, ať si nedělám zbytečný iluze, ale celou dobu jsem něco mezi námi cítila. Každý pohled, pozdrav, slovo... Říkala jsem si, že budu v pohodě. Skončí semestr, už se neuvidíme a přejde to. Možná by to byla pravda, nebýt poslední hodiny. Romantické vyznání před celou třídou. Klišé jak z amerického filmu. A já byla definitivně ztracená. Kdybych věděla, co bude následovat, nikdy bych na tu poslední hodinu nešla.
Celá tahle zkušenost mě zlomila. Rozlomila na malinké kousíčky, které se mi stále nedaří pospojovat dohromady. Ale je úleva si aspoň konečně nehrát na hrdinku a přiznat si to. A věřím tomu, že v tomhle zvláštním meziprostoru se nenacházím sama.

 Zdroj

Vlastně jsem možná celou tu dobu čekala, že přijde někdo, kdo ty rozbité kousky slepí dohromady. Ale vtip je v tom, že to můžu udělat jen já sama. Vím, že jednou přijde den, kdy se z něj stane jen vybledlá vzpomínka bez jasných obrysů. Vím, že jednou přijde ten, z nějž se nestane jen vybledlá vzpomínka. Ale v mém životě pro něj nebude místo, dokud si ten svůj zmatek ve mně neuzavřu. Jen to zatím tak moc bolí, že mu nedokážu odpustit. Vím, že jsem si tohle nezasloužila. A nejspíš už nikdy nebudu věřit nikomu, kdo mi řekne, že udělá všechno, co bude moc, abych byla šťastná.
Je zvláštní, jak moc dokážeme milovat ty, kteří si nezaslouží ani jednu láskyplnou myšlenku.



„Láska je vždycky složitá. Ale lidi pořád musejí milovat jeden druhého, drahoušku. Občas musíme mít zlomená srdce. To znamená, že jsme to aspoň zkusili."
Odpověděla jsem: „Naposledy jsem si zlomila srdce tak vážně, že to stále bolí. A mít zlomené srdce ještě dva roky potom, co celá ta love story skončila?"
„Drahoušku, já jsem z jižní Brazílie. Dokážu si uchovat zlomené srdce kvůli ženě, kterou jsem nikdy ani nepolíbil, třeba až deset let."

A co Vaše zkušenosti? Také jste někdy byli zaseknutí v podobném zvláštním meziprostoru?

♥

Toto léto se moje kamarádka vdávala a já jsem si poměrně dlouhou dobu lámala hlavu s tím, co ji dám. Rovnou jsem zavrhla, že bych ji dala peníze či nějaký spotřebič do domácnosti, a tak jsem poměrně dlouhou dobu střádala všechno možné, co jsem kde objevila a co by se mi hodilo do mého balíčku. A jelikož se dřív nebo pozdějš začnou určitě vdávat a ženit i lidi kolem Vás, rozhodla jsem se sepsat článek s tipy právě na svatební dary.

Hrníčky s motivem Mr. & Mrs.
Od začátku mi bylo jasné, že chci sehnat nějaký kousek nádobí právě s tímto motivem. Nakonec jsem našla tento úplně perfektní set hrníčků a misek v Butlers. Bohužel jsou kousky už vyprodané, ale na internetu určitě najdete spoustu hrníčků právě s tímto motivem. Za mě to je úplně krásný dárek, který jen tak někoho nenapadne, který novomanželé určitě využijí a který je navíc i opravdu krásný.


Svíčka Wedding Day
Jakmile jsem zjistila, že YC vyrábí svíčku právě s názvem Wedding Day, věděla jsem, že ji musím koupit. Je to dárek, který sice spíše potěší nevěstu, ale opět je to krásný symbol a připomínka toho jejich dne D.


Symbolická knížka
Mně se hodně líbil nápad nějaké knížky, která by se týkala právě manželství, ale nějak jsem úplně nemohla najít tu vhodnou, až jsem úplnou náhodou našla v knihkupectví knížku Wedding Anniversaries: From Paper to Diamond a bylo jasné, že právě tahle knížka je naprosto dokonalá. Moc se mi líbí myšlenka, že se k ní můžou opakovaně každý rok vracet a přečíst si, jaké výročí právě slaví.

Ozdoba na stromeček "První Vánoce jako pan a paní"
Strašně se mi líbí ozdoby na stromeček s nápisem First Christmas as Mr. & Mrs., ale úplně se mi nedařilo najít nějakou, která by se mi líbila a nepřišla mi úplně kýčovitá. Už jsem to začínala vzdávat, a pak jsem v DM našla ozdoby na stromeček, do kterých si můžete dát vlastní fotku a bez váhání jsem je kupovala. Byla jsem úplně nadšená, že jsem něco takového úplnou náhodou sehnala, do té doby jsem vůbec nevěděla, že se něco podobného dá koupit.



Prkénko s osobním dotekem
Prkénko na krájení se sice může zdát jako ryze praktický dárek, ale jen do té doby, než necháte udělat prkénko na míru. Mně se ten nápad moc zalíbil a přišlo mi to jako skvělý dárek, který je praktický, ale zároveň osobní. Konkrétně jsem ho objednávala na této stránce.


Ale určitě se najde ještě spoustu dalších skvělých tipů na krásné svatební dary, a tak budu ráda, když se o ně podělíte v komentářích.

♥

Nedávno jsem měla narozeniny. Dvacáté čtvrté. Šílenost. Bude to znít jako klišé, ale čím jsem starší, tím to všechno letí mnohem rychleji. Před pár měsíci jsem viděla video od Monici Říhové, které je jednoduše skvělé (video) a po jejím vzoru jsem se rozhodla sepsat tento článek. 

Já ve 24.

Už vím, jaké to je si šáhnout na úplné dno. A vím, jaké to je, když se to dno propadne a zpřetrhá poslední nitky toho, co vás drželo při životě. Vím, jaké to je se modlit, abyste umřeli jen, aby ta bolest skončila. Tohle je podle mě to nejúplnější dno a upřímně doufám, že se nikdo z Vás nedostane tak nízko. 

 Zároveň vím i to, jaké to je ztratit samu sebe a nevědět, kdo vlastně jste.

Zažívám to, co doufám, že nikdo z Vás neprožije za celý život. 

Tu bolest. Bezmoc. Strach. Beznaděj. Temnotu. Samotu. Ten pocit, že už nemůžete dál. Že už se nikdy nepodíváte ven. To, že léky nezabírají. Vidět ve všech očích to, že by Vám chtěli pomoc, ale neví jak.

Doufám, že se už nikdy nedostanu do bodu, kdy už nebudu chtít žít. 

Nikdy by mě nenapadlo, že ve 24 budu brát 4 různé léky denně (+  páté, které mám pro případ, že ostatní nezabírají a mně je zle). Když mi nedávno přibyly ty čtvrté, psychicky mě to srazilo zas o něco níž. Ale konečně to vypadá (ťuk, ťuk, ťuk), že by to mohly být ty léky, které mi konečně zabírají.

Ale zároveň je to skvělý odrazový můstek. Když už jste jednou tak nízko, nakonec Vám nezbyde nic jiného, než se postupně škrábat nahoru.

A vím, že mě tohle všechno změnilo. Zformovalo. Už mě jen tak něco nerozhází. Nebojím se říct si o pomoc. Nepotřebuju si nic dokazovat. Nebojím si přiznat, že je něco nad moje síly a já to nezvládnu.

I přes to všechno jsem šťastná. Jsem šťastná, že mám kolem sebe úžasné lidi. Konečně mi došlo, že nezáleží na tom, kolik jich je, ale jak je to přátelství pevné. Jsem štastná, že jsem přestala jíst maso, že mě nepohltil konzum a že ty životní hodnoty mám celkem dost dobře srovnaný. Jsem šťastná, že jsem dokázala vytvořit takovouhle krásnou komunitu na mém blogu. Miluju to. 

Jsem vděčná za každý nový den. Klišé, ale potom, co jsem napsala výše, je víc než pravdivé. Jsem vděčná za všechny ty zážitky, co mám. Jsem vděčná, že se teď cítím fajn. Je spousta věcí, na kterých musím ještě zapracovat, ale věřím, že bude líp.

Snažím se žít v symbióze sama se sebou a se svým okolím. 

Jsem ta zvláštní holka, co nosí "obnošený hadry" ze sekáče, je vegetariánkou, sní o tetování a o tom, že se odstěhuje do Norska, nepije alkohol, miluje tofu a i přes odpor k chemii do sebe každý den cpe prášky, protože je nemocná. 

A doufám, že moje pětadvacetileté já je šťastné. Doufám, že ses nenechala ničím odradit a šla si cestu do Santiago de Compostela. Taky doufám, že ses konečně pustila do učení norštiny a došla si dál než jen do druhé lekce. Věřím, že jsi to konečně přestala odkládat a tvé tělo ti už zdobí nějaké to tetování. A taky, že ti zas nehráblo, nenechala sis ostříhat vlasy a konečně sis nechala narůst dlouhé delší vlasy. Doufám, že tě ten týdenní kurz jógy nakopnul a ty ses začala pravidelně hýbat. A taky by bylo fajn, abys už konečně začala psát tu knížku, jejíchž námět už máš v hlavě. Ale ze všeho nejvíc doufám, že ti ubyly nějaké léky, že ses mohla v pohodě vrátit do školy, začít psát diplomku, že jsi šťastná, máš milujícího přítele a v rámci možností jsi zdavá.

Jsi na dobré cestě, tak to nevzdávej.

♥

Upřímně nevím, jak je to možný, že už jsem zase nashromáždila dostatek věcí na další sekáčové úlovky. Ale když se tak dívám na všechny ty věci, tak jsem za ně neskutečně moc ráda a miluju je. Navíc v tomto článku u každého kousku uvádím i to, kde jsem ho koupila. Můžete mi dát do komentářů vědět, jestli je to pro Vás něčím přínosný.

Džínová bunda
Už ani nevím, jak dlouho jsem v sekáčích hledala tu pravou, lehce oversize džínovou bundu pro mě. Zjistila jsem, že najít tu mojí vysněnou není vůbec jednoduchý a musela jsem se obrnit velkou trpělivostí. Když jsem byla naposledy v Brně, zašla jsem ještě do second handu. Ani se mi tam moc nechtělo, protože jsem se druhý den měla vystěhovat z koleje a věcí, které jsem měla odvést sama domů, jsem měla víc než dost. Klasicky jsem šla k džínovým bundám a našla jsem tam tuhle. Láska na první pohled s velkým L. Je dokonalá. Oversize tak akorát, z pevné džínoviny a v mých očích naprosto dokonalá. Lepším úlovkem jsem se s Brnem rozloučit nemohla.

 Columbia Jeans, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo))

Nike mikina

Když jsem našla v second handu tuto mikinu, hned jsem věděla, že to je úlovek s velkým Ú.  Neskutečně se mi líbí kombinace barev, která je úplně dokonalá. Musím ale přiznat, že mikina je o dvě velikosti větší, než je moje běžná velikost, ale myslím, že zrovna u sportovnější mikiny to vůbec nevadí. Mikina je tak neskutečně pohodlná, že i kdybych ji měla "jen" na doma, tak se mi tahle koupě vyplatila.

 Nike, 69 Kč (Písek - Profi Second Hand)

Modrá vzorovaná sukně na léto
Nad koupí této sukně jsem v kabince hodně váhala. Měla jsem pocit, že mě rozšiřuje a vzhledem k tomu, že jsem malá, tak délka ke kolenům taky není úplně nejlichotivější. Ale říkala jsem si, že žádnou takovouhle sukni na léto nemám a strašně moc se mi líbil její vzor. V podobném vzoru už mám doma jedny kalhoty na léto, který strašně moc ráda nosím a tak nějak jsem věděla, že bych litovala, kdybych si sukni nekoupila.
Sukni miluju každý den víc a víc a už teď můžu říct, že bude mým nejnošenějším kouskem (nejen) toto léto.

Stradivarious, 99 Kč (Brno - Genesis na České)

Trička Hollister
V second handech jsem už ulovila jednu mikinu a jeden svetr právě od značky Hollister. Strašně dobře se mi tyhle kousky nosí a mám takový pocit, že se Hollister stává mým love brandem. Když jsem v second handu objevila tyhle dvě trička, tak jsem bez váhání věděla, že se mnou půjdou domů.


Hollister, každé 39 Kč (Písek - Profi Second Hand)

 Šaty na léto
Krásné něžné lehké šaty na léto. Už teď se těším, až je vynosím.


Calliope, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo))

Bílé tričko Ralph Lauren & šedé tričko GAP
Tohle je pro mě další úlovek s velkým Ú. Ale nechci si tady hrát na to, že jsem našla super úžasné tričko od Raplha Laurena za pár korun, protože by to tak úplně nebyla pravda. Bohužel je tričko v dolní části trošku ušpiněné, ale já kord teď v létě nosím trička zastrkaná ať už v šortkách, nebo v sukni a tím pádem je pro mě tričko úplně parádní. Měla jsem ho například k modré sukni, kterou jsem Vám ukázala v tomto haulu a takhle dobře jsem se v nějakém outfitu už dlouho necítila.
Tak nějak mám pocit, že obyčejných basic triček není nikdy dost. A když je navíc od značky GAP, tak jsem se ani moc dlouho nerozmýšlela. Obě dvě trička jsou z moc příjemného materiálu.


Ralph Lauren; 59 Kč (Brno - Genesis Zelný trh); GAP, 39kč (Písek - Profi Second Hand)

Proužkované tričko & Adidas tričko
Koupi Adidas trička jsem si ospravedlnila tím, že ho koupím pro mamku. Asi není moc velkým překvapením, že jsem si ho nakonec nechala pro sebe. Ale ta barva je prostě tak dokonalá, že bych ještě teď litovala, kdybych ho nekoupila.

 Bershka, 50 Kč (Brno - Textile house); Adidas, 105 Kč (Brno - Textile house)

Když vidím, jakou kopici věcí jsem si za poslední dobu koupila, říkám si, že už bych měla trošku brzdit. Navíc když se stěhujete z koleje a máte dvě příjemně plné skříně vcucnout do jedné, tak mi věřte, že do sekáčů radši už ani nevkročíte, protože byste další nový kousek neměli kam dát.

Který kousek se Vám líbí nejvíc? Co jste si naposledy v second handě koupili vy?

♥