Jestli mě poslední dobou něco baví, tak je to vymýšlení toho, jak si uspořádat byt co nejvíce podle sebe, abych se tu cítila dobře. Už jsem na blogu psala, že jsem se přestěhovala skoro před půl rokem k příteli, do bytu, kde on bydlel celý život a já od té doby bojuji s tím, aby mi to tady nepřipadalo tak cizí a abych si aspoň trošku splnila svůj sen o zařizování si bytu, až se jednou odstěhuji od rodičů. 
Těmi nejnovějšími věcmi, díky kterým se tady zas cítím o něco víc doma, jsou povlečení a prostěradlo od české značky Zdeněk Staněk. 

Mám velikou radost, že jsem si v rámci spolupráce mohla pár produktů vybrat právě na stránce www.zdenekstanek.cz. Jedná se o českého výrobce povlečení, prostěradel, ale i ručníků, osušek a jiného bytového textilu. Jedná se o rodinnou firmu, jejíchž produkty jsou z vysoce kvalitního materiálu. 
Co oceňuje je především široký výběr nejen jednotlivých vzorů a barev produktů, ale i rozměrů. Naše postel má lehce atypické rozměry, a tak jsem byla příjemně překvapená, že i pro ni se našel na e-shopu vhodný rozměr prostěradla. Opravdu je z čeho vybírat.

Povlečení & Prostěradlo
Jak jsem již psala, na e-shopu je opravdu široký výběr povlečení, a tak byl trošku oříšek vybrat takové, které by se líbilo nejvíce mně i příteli. Já bych si nejradši vybrala květované, přítel zas co nejjednodušší. A jelikož jsem ho nechtěla nechat spát v kytičkách, shodli jsme se nakonec na bavlněném povlečení se žlutými a šedými vlnkami. 
Velké plus je, že si můžete vybrat, jestli chcete zapínání na zip či na knoflík. Já celý život měla povlečení se zapínáním na knoflíky, ale jakmile jsem objevila zapínání právě na zip, nemůžu si to vynachválit. Žádné rozepínání knoflíků a žádné vylézání peřiny z povlečení. 
Po té, co jsem si rozbalila balíček a převlékla jsem si postel do nového povlečení, definitivně jsem poznala, že stárnu. Jen z pohledu na povlečení jsem měla neskutečnou radost, žlutá barva krásně projasnila ložnici a já měla konečně pocit, že jsem i já něčím přispěla k zařízení bytu.
Bavlněné povlečení je neskutečně příjemné, má poměrně vysokou gramáž, jen v bílých místech lehounce prosvítá, takže pokud máte barevné peřiny, tak na to pozor. Zároveň se při používání a praní pomačká, což je ovšem u bavlněného povlečení normální a není to nic, co by žehlička nespravila.
K vybranému povlečení jsem si rovnou vybrala i froté prostěradlo ve žluté barvě, které se k povlečení krásně hodí. Z mojí zkušenosti vydrží froté prostěradla nejdéle, nijak se netrhají, dobře se navlékají a na posteli drží tak, jak mají.

Osuška & Utěrky
K objednávce jsem přidala i jednu šedivou osušku a balení utěrek. Z obojího jsem příjemně překvapená. Osuška je dostatečně velká, bavlněná a vysoce savá. To samé platí i u utěrek. Já si je vybrala ve fialové barvě a už teď přemýšlím, že si alespoň ještě jedno balení přikoupím.

Pokud i Vás některý z produktů zaujal nebo jakýkoliv jiný ze stránky Zdeněk Staněk, můžete využít můj slevový kód na 10 %. Stačí, když při objednávce zadáte kód: anotherdominika a sleva se Vám automaticky odečte.

Jak se Vám povlečení líbí? Jaké byste si vybrali vy? Znáte tuto českou značku, nebo odkud máte povlečení vy?

♥

 Sadu mýdel Manna jsem dostala od přítele k Vánocům. Tento dárek mě hodně překvapil, protože neznám moc kluků, kteří by byli tak všímavý a podobný dárek holce dali. Konkrétně jsem dostala Čistící sadu pro mastnou pleť a k tomu zřejmě jako dárek Kafrové mýdlo na obličej s aktivním uhlím, které je novinkou v sortimentu, a patrně proto do balíčku přibalili menší verzi tohoto mýdla. 
Pokud byste se o konkrétních mýdlech, jejich složení a tím, jak se mají správně používat chtěli dozvědět více, klepněte na odkazy. V rámci článku se spíše zaměřím na moji zkušenost s nimi a tím, jaké účinky po měsíci používání na moji pleť měly.

První dvě mýdla, která Vám představím, jsou ta, která používám pravidelně každý den. Světlé vlevo je COCO mýdlo s čajovníkovým olejem, které používám ráno. Černé vlevo je Eben - čistící mýdlo na obličej s aktivním uhlím, které používám večer. 
Světlé mýdlo mi přijde více jemné a k mojí pleti méně drsné, pleť po něm mám více vyživenou a méně napnutou jak po tom černém. Z černého mýdla mám naopak pocit více vyčištěné pleti. Jedná se ovšem jen o drobné rozdíly a obě dvě mýdla svoji funkci plní skvěle. Pleť vyčistí, zmatní a co je hlavní, opravdu mi na akné pomáhá. Vždycky se mi hodně tvořily pupínky, které jsem si samozřejmě vymačkávala, teď se mi naopak stávalo, že jsem neměla co vymačkávat a když už se mi nějaký pupínek vytvořil, byl jen maličký. Na co naopak mýdla neměla žádný vliv, jsou začervenalá místa na pokožce.
Důležité je i pleť hodně hydratovat. První dny se mi stávalo, že pleť po použití mýdel byla hodně napjatá a suchá se sklonem začít se loupat. Začala jsem používat více bambuckého másla a už se mi nestávalo, že by pleť byla podrážděnější. 

Celkově jsem z čistící sady velice mile překvapená. Pleť mýdla krásně vyčistí a tvoří se mi zhruba o 90% méně pupínků, což je pro mě úplný zázrak. V čem mi mýdla zatím moc nepomáhají, jsou začervenalá místa a jizvičky po akné, na ně mi sice alespoň trochu pomáhá bambucké máslo, ale čekala jsem, že mi s tím pomohou i mýdla.
Co se mi ale moc líbí je to, že mýdla jsou přírodní, netvoří se z nich zbytečný odpad a že vydrží opravdu dlouho. Používám je pravidelně každý den více než měsíc a stále mám víc jak polovinu mýdel (výjimku tvoří bílé, které používám méně často a i díky jeho větší velikosti to vypadá, že ještě vůbec neubylo).
Až mi mýdla dojdou, tak si je nejspíše koupím znovu. Ne tedy celou sadu, ale raději si pořídím vybraných mýdel plnou velikost. A taky bych už nemusela mít znovu bambucké máslo.

Budu ráda, když mi do komentářů dáte vědět, jestli s mýdly od Manny máte nějakou zkušenost, popř. jestli uvažujete nad jejich koupí.

♥

 Ještě před rokem by mě nenapadlo, že bych někdy podobný článek psala. Abych byla upřímná, tak jsem vlastně nikdy na Valentýna zadaná nebyla. Tento rok to byla pro mě taková premiéra, ze které jsem byla poměrně dost nervózní. Nakonec můj den byl krásný, s přítelem jsme byli jen spolu, koupili jsme si něco dobrého k jídlu, dostala jsem dárečky a hráli jsme karty. Přesně takový den jsem potřebovala.

Dostala jsem tuto nádhernou kytičku v dárkové krabičce. Naprosto mě to dostalo do kolen. Co je navíc skvělé je to, že se dá kytka z krabičky vyndat, a tak vám nakonec krabička zůstane.

Od přítele jsem dostala i tento krásný polštářek. Ten je naprostou roztomilostí, kterou jsem si hned zamilovala. Chápu, že podobné polštářky působí trochu kýčovitě, ale věřte mi, že když ho od někoho dostanete, tak se stane tím nejkrásnějším polštářkem, jaký máte.

Před Valentýnem byl v DM k prodeji Valentýnský DM box plný nejen kosmetických překvapeních. Tentokrát byly tři druhy a mně se podařilo ulovit hned dva z nich. Ten první mi koupil přítel hned v ten den, kdy šly do prodeje, ten druhý jsem si koupila o den později, kdy jsem náhodně viděla, že u kasy ještě box mají, a tak jsem nedokázala odolat.

Z obou dvou boxů jsem nadšená a jsem moc ráda, že opět vyzkouším nějaké nové produkty, kterých bych si třeba v drogerce ani nevšimla.

A abychom nemuseli vymýšlet, co si uvaříme k obědu, objednali jsme si Valentýnské menu z Pablo EscoBAR. V rámci menu jsme měli každý burger (v srdíčkové housce!), hranolky, limonádu a popcorn. Vše bylo vynikající až na hranolky, které se mi zdály přesolené, malé a spálené. Přítel si ale nestěžoval.

A jak jste si užili Valentýn vy? Udělali jste si z něj speciální den, nebo Vám tento den nic neříká?

♥

 Druhého února byl ten den, kdy se před mým jménem místo Bc. objevilo Ing.
A já pořád nevím, jak se vlastně cítím. 
Je to pro mě neskutečný klid na duši, že školu mám definitivně za sebou. Úleva a radost je obrovská. 
Jen ve mně převládá pocit zvláštní prázdnoty. Přeci jen žákyní a studentkou jsem byla osmnáct a půl let a do jisté míry to určovalo to, kým jsem. Jsem student, chodím do školy, musím se učit, psát seminárky, testy a skládat zkoušky. A i když jsem se snažila, aby mě to nedefinovalo, byla to vlastně nálepka, za kterou jsem se mohla schovat. A najednou jsem o to přišla. Zvláštní pocit. Ve všem tom stresování a představování si katastrofických scénářů toho, co bude, když to neudělám, jsem se zapomněla připravit na to, co by mohlo být, kdybych to zvládla.

Já jsem totiž tomu vůbec nevěřila, maličko se to změnilo teprve poté, co jsem došla rozklepaná do školy. Téma mojí diplomové práce bylo hodně obsáhlé a komplikované, komunikace s vedoucím vázla a nezbylo mi nic jiného, než si práci napsat sama. Doteď považuju za zázrak, že jsem práci dala dohromady a napsala. Bohužel jsem to schytala v posudku od oponenta, kdy mi vyčítal převážně ty věci, na které mě měl upozornit vedoucí, kdyby práci četl. Zároveň mi vyčítal i věci, ve kterých jsem byla úplně nevinně. K mojí smůle posudek vedoucího nejspíš vycházel z posudku od oponenta a to už jsem byla spíš naštvaná než smutná. 

Teprve až při samotné obhajobě mi vedoucí oznámil, jakou měl představu o práci a dost jsem se zamotala i v jeho otázkách, kdy už jsem pak ani nevěděla, jak se vlastně jmenuju a o čem jsem psala. Naštěstí mě zbytek komise podržel a já to nějak ustála.
Bylo to zvláštní, ale snažila jsem se soustředit na to, že jsem tu práci sama poctivě napsala a že tohle je ten poslední krok, který musím a chci zvládnout. A že už jsem zvládla mnohem horší věci.
A tak to nakonec bylo úspěšně za mnou a je ze mě ta inženýrka. Jen se tak ani necítím. Nemám pocit, že už jsem tak stará, abych jí byla. Ale je to tak. A až mi připraví diplom k vyzvednutí, kapitola vysoké školy pro mě bude uzavřená. 

A zbývá vyřešit, co se zbytkem života.

Logické kroky mi jsou jasné, aktualizovat životopis, hledat si práci, zvládnout pohovory a doufat, že na konci této cesty ze mě bude zaměstnanec. 
Tak mi držte palce, ať i tento další životní krok zvládnu.

Zatím jsem si zařídila konečně Netflix (díky, Terez!) a začala objevovat jeho zákoutí. Což hádám, že takhle podobně začíná spoustu příběhů toho pravého dospěláckého života.

A co vy? Máte už za sebou studentská léta? Jaký byl pro Vás přechod do dospěláckého života?

♥

 Zhruba v polovině ledna jsem s hrůzou zjistila, že se blíží Valentýn. Opatrně jsem se ptala přítele, jestli ho budeme nějak slavit. Řekl, že ano a nastala lehká panika, co budu dělat. Naštěstí mě zachránila nabídka spolupráce od e-shopu bezvatriko.cz, kde nabízejí i trička pro páry. S přítelem máme podobné věci rádi, k Vánocům jsme si dávali navzájem párové trenky, takže společná trička byla jasnou volbou.

Vybrala jsem pro nás trička s motivem pizzy, kterou máme oba dva moc rádi, často si ji dáváme a myslím, že jíst společně pizzu v tomto tričku je úplný #couplegoals. 
Výstižný je i nápis a motiv trička v podobě chybějícího dílku pizzy. Pro mě to má krásnou symboliku v tom, že já jsem ten jeho chybějící kousek, bez kterého není celek. 
Konkrétně tyto trička najdete tady, zároveň ale na e-shopu najdete spoustu jiných vtipných a výstižných motivů. 

Tričko je ze 100% bavlny, krásně sedí a na těle je příjemné. Sobě i příteli jsem vzala velikost M, mně sedí perfektně a co jsem porovnávala tričko pro příteli s těmi, co má už doma, mělo by sedět i jemu. Navíc si můžete vybrat i jakoukoliv z nabízených barev trička či potisku, jelikož ta se tisknou přímo na míru. Některé z nabízených nápisů jsou v češtině, dobrou zprávou pro moje slovenské čtenáře je, že existuje i slovenský e-shop se slovenskými texty - bezvatriko.sk.

Je super, že si můžete nechat přímo od e-shopu trička zabalit do dárkového balení, s čímž se běžně na e-shopech nesetkávám a za mě to je veliké plus, které Vám ušetří starosti s balením.

Pořídili bystě své polovičce párové tričko? Máte rádi trička s potiskem, které vyjadřují nějaký Váš postoj?

♥

Klasický článek s novými věcmi, co jsem si koupila, jsem zveřejnila na blog naposledy v červenci 2017. Sama jsem byla překvapená, jak je tomu už dlouho. Vynahrazovala jsem si to články se sekáčovými úlovky, kterých naopak bylo více než dost, jelikož jsem nakupovala právě v second handech a klasickým obchodům jsem se více méně vyhýbala. 
A pak se stala karanténa, opakované třídění šatníku, touha po něčem novém, povánoční výprodeje na e-shopech a u mě se během ledna sešlo hned několik balíčků.
A co v nich bylo Vám ukážu právě v tomto článku. Převážná část věcí je ze Zootu, kde byly (a jsou) opravdu velké slevy plus jsem našla i slevový kód na 20%.

Boty Reebok
Sama si trochu klepu na čelo, že jsem si koupila bílé boty. Potřebovala jsem nějaké tenisky, dívala jsem se různě po e-shopech a neustále jsem si říkala, že bílé tenisky brát nemám, i když se mi líbí. Pak jsem našla tyto tenisky a bylo jasno. 

Kostkovaný kabát
Kabátek jsem našla úplnou náhodou, chvilku jsem nad ním váhala a nakonec jsem si ho na zkoušku objednala. Je oversize, ale v ramenou a přes ruce (moje problémové partie při nošení kabátů a trenčkotů) mi sedí jako ulitý. Nikdy bych neřekla, že u podobného kabátu bych někdy řekla, že mi až tak moc sedne a budu se v něm cítit tak skvěle.

Jacquiline de Yong, 519 Kč (původně 1 769 Kč), Zoot

Šedý kabát
Podobný kabát, jako je tento, je ten původní důvod, proč jsem začala brouzdat po e-shopech. Hledala jsem elegantní kabát k sukním a šatům. Upřímně je na můj vkus trošku delší a jelikož jsem menší, tak se bojím, jestli mě zbytečně nezkracuje. Ale mám tak trošku tušení, že to je jen nějaká utkvělá představa v mojí hlavě, protože to, že je tak dlouhý se mi vlastně líbí. Nemám totiž ráda, když z pod kabátu vykukuje sukně/šaty, jelikož to poměrně dost deformuje postavu.

Dorothy Perkins, 855 Kč (původně 2 139 Kč), Zoot

 Čepice Napapijri
Kdo už mě trošku zná, tak ví, že miluju Norsko a všechno s ním spojené. Ve vánočním vlogu od Val z Aprés Chic jsem viděla, že dostala zimní čepice od značky Napapijri, kde vepředu je velká norská vlajka, naprosto jsem se do čepice zamilovala a musela jsem ji mít. A tak dlouho jsem na ni koukala, až mi ji nakonec koupil přítel, což jsem vůbec nečekala a jsem za to moc ráda.

Napapijri, 885 Kč (původně 1 181 Kč), Eobuv

Svetr s proužky
To bych ale nebyla já, abych v tomto haulu neměla i nějakou kousek ze sekáče. Opět jsem si něco koupila v online sekáči na IG Secondhand ESO. Tentokrát jsem neodolala proužkovanému svetru původem z H&M,  který mi krásně sedí a jsem za něj moc ráda.

Taky jste neodolali lednovým slevám? Co jste si koupili?

♥

 Nový rok vybízí k rekapitulaci a u mě to není jiné. Poslední dny jsem si dala od online života oddych, byly dny, kdy jsem ani nezapnula notebook, což se mi jen tak nestává. Místo brouzdání na netu jsem přemýšlela nad sebou a nad tím, co bych mohla udělat proto, abych byla se sebou spokojenější a cítila se lépe. Asi není překvapení, že jsem došla k podobným bodům, jaké se objevují v dobře míněných radách v časopisech.
Ale o tomto dnešní článek není.
Ten je totiž o větších cílech a snech, které přesahují rok 2021. Je o tom, co bych chtěla stihnout do třiceti. Protože buďme upřímní, už mám blíž ke třicítce než k dvacítce, a tak by možná chtělo trošku zaktualizovat můj už přes tři roky starý katalog přání, který si můžete přečíst tady. Nejsem si jistá, do jaké míry s jednotlivými body souzním dnes a možná i proto tento článek. 

Navštívit Lofoty
Můj největší cestovatelský sen.
V Norsku jsem byla již v létě 2017 a od té doby toužím potom, abych se tam znovu podívala. Naprosto jsem si to tam zamilovala, cítila jsem se šťastně a doteď jsem vděčná za to, že jsem se tam mohla podívat. Já a Norsko patříme k sobě. Strašně moc ráda bych procestovala celé Norsko až na Lofoty, jejichž dech beroucí krásu ani nedokážu popsat.

Vdát se
Nikdy jsem nebyla ten typ holky, která by toužila po svatbě. Vždycky mě ta představa spíše děsila, ale poslední roky se to úplně obrátilo a vím, že i já bych to chtěla zažít. Ten den, kdy já budu alespoň pro toho jednoho člověka tou nejkrásnější na celém světě.  

Najít si práci, která mě bude bavit a dávat mi smysl 
Vždycky jsem si myslela, že ta první práce, kterou si najdu, bude i ta má poslední. Je to vzorec, který znám od svých rodičů - najít si práci a ať v ní budu sebevíc nespokojenější, tak v ní zůstat, protože jinde to může být horší. Děsilo mě to a trvalo mi dlouho, než jsem přijala, že tak to být nemusí. Abych byla upřímná, tak teď nevím, kam se mé pracovní kroky budou ubírat, ale vím, že potřebuji a chci takovou práci, která mi bude dávat smysl a bude mě bavit.

Cesta do Santiaga de Compostela
Jeden z mých snů, kterého se hrozně bojím, ale zároveň bych ho hrozně moc chtěla zvládnout. Fascinuje mě ta myšlenka nekonečné cesty, putování a překonání sama sebe.

Napsat knihu
...nebo ji alespoň začít psát.
Psaní je něco, co mě baví, dělá mě mnou a už několik let mám v hlavě myšlenku, že bych chtěla knihu napsat. Mít něco, co tady po mě jednou fyzicky opravdu zůstane. Něco zanechat a předat.
Něco vytvořit.

A co byste si chtěli splnit vy?

♥

 Tento rok jsem si začátek roku tak trošku posunula. Ne že bych si dávala nějaká předsevzetí, ale měla jsem v hlavě pár bodů, které bych ráda začala dodržovat. Jen mi bylo jasné, že s blížícím se termínem odevzdání diplomky budu mít jiné starosti než to, že jsem si říkala, že nebudu pít dvě kafe denně a zapíjet je energeťákem. 
A tak jsem si řekla, že ten nový rok začnu 8. ledna. Den po odevzdání diplomky budu přeci nabitá energií, plná chuti do života, uklidím celý byt, navařím, napeču, přeskládám nábytek, zhubnu pět kilo, budu se věnovat blogu, připravovat se na státnice, vstávat v šest ráno, abych si zacvičila jógu a budu hledat práci. 

Asi je vám jasné, že ta realita byla někde úplně jinde.

V mých očích byl osmý leden magické datum, ve kterém se vše otočí, pocítím úlevu po odevzdán diplomky a budu šťastná.
Nedošlo mi, že ta únava si zákonitě musí vybrat svou daň a že jeden osmihodinový spánek to nespraví. Zvládla jsem jednu návštěvu u kamaráda mého přítele a moje tělo ohlásilo stopku. Tak velkou, že jsem omdlela a z únavy jsem zvracela. A k tomu jsem se cítila jako naprostá troska, protože v té mojí hlavě se pořád ozýval hlásek, že bych měla tamto a támhlensto a hlavně tohle. Nekonečný seznam všech těch věcí, co jsem chtěla, zatímco jsem byla ráda, když jsem vstala z postele a došla jsem se napít. Připadala jsem si jako úplnej looser jen proto, že jsem si prostě jen potřebovala odpočinout. 

Jen v záplavě novoročních předsevzetí a článků s vision boardy bylo zvláštní dovolit si nedělat nic. Vlastně jsem se najednou přistihla, že ani nevím, jak se to "nic" dělá. Protože i já jsem chtěla něco ve svém životě změnit, zamakat na sobě a ujasnit si ty moje plány pro tento rok.
Jen to asi bude chtít trošku víc času a možná k tomu ani celý leden stačit nebude.

A tak bych asi jen chtěla napsat, že je v pořádku, pokud ten nový rok ani vám (zatím) nepřinesl něco nového a převratného. 
A je  v pořádku, pokud necháte v kuchyni hromadu nádobí a půjdete si lehnout.
A není v pořádku nechat to zajít tak daleko, že budete únavou omdlévat a zvracet jako já.
A občas to nejdůležitější, co musíte udělat, je, si odpočinout.

A co vy, dokážete si bez výčitek odpočinout? Co vám pomáhá relaxovat?

♥