Původně jsem tento článek pojala úplně jinak. A úplně prapůvodně žádný takovýto článek v plánu nebyl. V prosinci jsem chtěla každou adventní neděli vydat článek s vánoční tematikou, ale pak se něco stalo, co vedlo k napsání článku, který nikdy nevydám, ale který mi vnukl myšlenku na tento článek.

Zdroj

Vždycky jsem měla adventní čas spojení s potkáváním se. Pro mě jsou Vánoce mimo jiné i o tom, aby lidé trávili čas spolu. Aby byli spolu. Aby si na sebe našli ten čas. A proto mi přijde paradoxní myšlenka, ke které jsem se v tom původním článku dostala. 

A možná je ten správný čas začít nechávat to všechno negativní v tomto roce. Protřídit si vztahy a vkročit do nového roku s čistým štítem. Neříkám, že to nebude těžký a že to nebude bolet, ale věřím, že ten nádech, až se tím vším prokoušete, bude stát za to.

Já jsem docela nedávno někoho poznala. Někoho, o kom jsem si myslela, že v mém životě bude mít místo na mnohem delší čas, než jak tomu bylo ve skutečnosti. Ale kord poslední měsíc jsem měla pocit neustálého déjá vu, celou dobu jsem věděla, že je něco špatně a já nejsem  vůbec šťastná. A tak jsem udělala něco, co bych nikdy dříve neudělala. Postavila jsem se sama za sebe, dala jsem samu sebe na první místo a prostě jsem to ukončila. Přestala jsem čekat, doufat a jednoduše jsem chtěla vědět, na čem jsem. 
Asi hned vteřinu poté jsem litovala. Vlastně jsem si asi ani neuvědomovala, jak moc mi na něm záleží. Nejhorší je ten pocit vědět, že o mě vůbec nebojoval. Ani trošku. Že mě nechal tak lehce odejít jako kdybych pro něj nic neznamenala. Ale ve skrytu duše vím, že to jsou jen další důvody, proč je dobře, že jsem ho nechala jít. Nikdy nic dobrého nemůže vzniknout na základě výmluv a lží. A já si těch výmluv přečetla tolik, že už to stačilo.


A tak se vracím zpátky k myšlence z úvodu. Možná je teď ten správný čas, abyste zpomalili a v myšlenkách se vrátili ke všem lidem, kteří tento rok prošli Vaším životem. K těm, kteří v něm zůstali, ale i k těm, se kterými kontakt ustal. Abyste se přestali bát nechat lidi z Vašeho života odejít. Je to v pořádku. Nemá smysl si všechny lidi silou držet ve svém životě. Někdy je prostě lepší je nechat jít bez toho, aniž byste řešili čí je to vina a kdo co udělal špatně. Já vím, že to bude alespoň ze začátku hodně bolet, ale věřte tomu, že všechno se děje z nějakého důvodu.
A tak si (nejen) během adventu nechte ten čas sami pro sebe. Buďte sami se sebou. A nebojte se toho, na co během toho času, který si pro sebe dáte, přijdete.
Možná Vám to ulehčí vstup do příštího roku.
Ale stejně tak důležité je, udělat si pořádek i v tom online světě. Koho sledujete, kdo Vás inspiruje a kým se necháváte ovlivňovat.

Ale možná je v tomto adventním čase nejdůležitější to, abyste se uvelebili do křesla s šálkem čaje, pustili si vánoční film či písničky, dali jste si ten čas sami pro sebe a nechali aspoň na chvilku všechno plynout.
A buďte k sobě hodnější.
Dejte si ten čas, který potřebujete.
Nechte to staré v minulosti, kam patří.
Protože nejde o to, čí je to vina a kdo co udělal špatně, ale o to, kým jste se díky tomu stali.
Tak se zkuste mít o trochu víc rádi.
Všechno bude v pořádku.

♥

Já jsme člověk, který se celý rok na Vánoce těší. Jsem naprostá milovnice a zbožňovatelka Vánoc. Nikdo to úplně moc nechápe. Když nad tím přemýšlím, tak to vlastně nechápu ani já. Od té doby, co jsem na vysoké, je pro mě prosinec symbolem zápočtových testů, odevzdávání seminárek a prvních zkoušek. Ani vánoční čas nepatří u nás doma k těm nejklidnějším. 

Ale já miluju ten pocit. Miluju tu představu Vánoc. Miluju ten klid, který v sobě mám, když pomyslím na Vánoce.

V notebooku mám složku speciálně s vánočními filmy, do které už od léta nakukuju a přemýšlím, jak moc brzy je na to, abych si je pustila. Zhruba od září otravuju rodiče, jestli už můžu ozdobit stromeček a letos jsem úplně ignorovala podzimní výzdobu a už od října mám v pokojíku vystaveného mého nejmilejšího santu.

Věřím tomu, že nejsem sama, koho před Vánoci převálcovávají povinnosti. 

A proto píšu tento článek, abych Vám ukázala, že jde si vánoční náladu začlenit do Vašeho každodenního života.

Vánoční trhy

Vánoční trhy jsem nikdy moc neměla ráda, moc jsem nechápala, proč by se někdo chtěl v zimě tlačit mezi tolika lidmi a kupovat ty předražené a mnohdy i zbytečné věci. A pak jsem začala studovat v Praze, následně v Brně a vánoční trhy jsem si naprosto zamilovala. Miluju se jen tak procházet, nasávat atmosféru, kochat se a na chvilku se zpomalit. Navíc v Brně jsou vánoční trhy naprosto dokonalý a upřímně říkám, že je tady máme mnohem hezčí než v Praze.

Filmy

Miluju filmy s vánoční tematikou. Za ty roky už jich mám ve své sbírce opravdu víc než dost. O některých z nich jsem psala i v tomto článku, tak se určitě mrkněte. A abych ho maličko upgradovala, tak Noc plná zázraků už má dvě pokračování, určitě nevynechejte Trable o Vánocích a Základ rodiny a pokud se chcete podívat i na nějaké trošku starší filmy, tak si pusťte Otec rodiny (úplně to není film o Vánocích, ale i ty se tam objevují a svým příběhem se k Vánocům hodí) a Vánoční prázdniny (film z roku 1989, který je naprosto božský a když jsem se na něj dívala, tak jsem se smála na celý vlak).

Dekorace

Nemyslím si, že je potřeba mít na každém centimetru čtverečním něco vánočního, ale miluju ty vánoční dekorace, které Vás na první pohled zaujmou a je úplně jedno, jestli to je ten nejkýčovitější sob, kterého jste kdy viděli. Pro mě se tou dekorací stal santa, snad nikdy v životě jsem neviděla roztomilejšího a už od října mi hrdě stojí na poličce. Mám takový tušení, že už tam zůstane po celý rok.

Obchody & nákupní centra

Já vím. Neděste se. Taky se obchodům a obchodním centrům v tomto čase vyhýbám. Na druhou stranu miluju se procházet po obchodech s dekoracemi a obdivovat všechny ty sněhuláky, soby, santy.. miluju to a vždycky mi to zlepší náladu. 

Cukroví & punč

A když už nic jiného nezabere, kupte si krabičku cukroví a ovocný punč (třeba ten z DM je úplně dokonalý) a pusťte si Ledový království, nebo kterýkoliv jiný vánoční film. 

Dopřejte si aspoň ty dvě hodiny naprostého klidu a jedení cukroví, které jste nemuseli péct.

Co také naprosto miluju, je adventní čajový kalendář z DM, který mi každý  den zkracuje čekání na Vánoce.

A jak jste na tom s vánoční náladou vy?

♥

Merch oblíbeného klubu

Pokud Váš přítel/taťka/brácha/kamarád fandí nějakému klubu, máte napůl vyhráno. Já mému taťkovi už několik let kupuju kalendář na následující rok. Výhodou je, že je každý rok nový, takže dárek mám vyřešený hned. Vždycky k tomu ještě něco přidám, minulý rok to byl třeba hrneček, ponožky a rukavice.
Tento rok to je pivo se slavistickou etiketou, kterou klub nechal vyrobit.

Čaje
Neznám nikoho, kdo by nepil čaj. Krabička čajů je podle mě úplně skvělým dárkem, kord teď před Vánoci je v obchodech spousta dárkových krabiček, takže je z čeho vybírat. Já jsem třeba minulý rok koupila mamce Bylinný mix od Pickwicku a kamarádce sypané čaje z Tigeru.

Knížky + papírnictví
Asi už není rok, kdy bych někomu nedala knížku.
Jako první tady ale mám svatební plánovač, který jsem dávala kamarádce, která zrovna plánovala svatbu. Pokud i někdo z Vašeho okolí plánuje svatbu, je svatební plánovač úplně ideálním tipem.
Další moje kamarádka miluje kočky, a tak když jsem uviděla knížku Chovejte se jako kočka, hned jsem věděla, co jí k Vánocům dám. Pokud o někom z Vašeho okolí víte, že má rád dejme tomu třeba ty kočky, tak můžete dárky směřovat k této tématice. Já už takhle dala kamarádce třeba hrníček, keramickou sošku nebo třeba právě minulý rok tuhle knížku.
A takovým mým posledním tipem z této oblasti je sešit od brněnské značky Peas in Heart, který se mi hrozně zalíbil a přišlo mi to úplně skvělý, že vždycky, když do něj bude kamarádka psát, tak si na mě vzpomene.

Kosmetika Lush
Upřímně já kosmetiku nerada dávám, protože mám vždycky strach, abych se strefila správně, protože každé z nás vyhovují jiné produkty. Minulý rok jsem ale udělala výjimku a koupila kamarádce scrub na rty a bombu do koupele od Lushe. Oba dva produkty naprosto božsky voněly a myslím si, že zrovna scrub a bomba do koupele jsou v rámci kosmetiky ještě celkem univerzální dárky, u kterých je velká šance, že se trefíte.

Oblečení
Oblečení je další věcí, kterou si tak úplně netroufám někomu dávat. Výjimku tvoří pouze můj brácha, kterému téměř každý rok dávám tričko. Mamce zase dávám pravidelně teplé ponožky. Minulý rok jsem mamce dávala ještě šátek, který si sama vybrala, takže jsem měla jistotu, že se trefím.

Pamatujete se ještě, co jste komu dali minulý rok?

P.S. Vůbec to nechápu, ale tento rok se mi poprvé podařilo nakoupit všechny vánoční dárky do konce listopadu. Jak jste na tom s nakupováním vánočních dárků vy?

♥

Hyaluron Specialist denní krém, 199 Kč

♥

V rámci dlouhodobé spolupráce s e-shopem megakniky.cz jsem měla možnost si opět vybrat nějakou zajímavou knížku.
Ještě, než Vám ji představím, napsala bych ráda něco málo o samotném e-shopu. Já osobně knížky už nekupuju přímo v knihkupectví. Je pro mě mnohem pohodlnější objednat si je z internetu a vždycky si je objednávám právě z tohoto e-shopu (jedinou výjimku jsem udělala před pár týdny, kdy jsem si kupovala knížku od Pavla Callty a jako správná fanynka jsem ji potřebovala mít ještě z předprodeje). A jelikož jsem s Megaknihami měla vždycky jen tu nejlepší zkušenost, jsem ráda, že jsme už před pár lety navázali spolupráci. Navíc je i super, že u některých knížek je poštovné zdarma, čehož já poměrně často využívám, protože díky takovéto knížce nemusím platit poštovné ani u těch ostatních knížek, co mám v košíku.



Ale teď už k samotné knížce.
Když jsem přemýšlela, jak knihu popsat, první slovo, co se mi vybavilo, je lidskost. Přijde mi, že knihy s podobnou tematikou se většinou zaměřují jen na jedno téma a pohled daného autora bývá dost striktní. Když se daný autor trefí do Vašeho rozpoložení, je super, že Vás utvrdí v tom, čemu věříte, ale myslím si, že je mnohem důležitější mít všeobecný přehled a informace podložené články, studiemi, knihami, ale i osobními zkušenostmi.
A přesně toto v sobě knížka propojuje.
Autorka má skutečně široký přehled (nejen) o různých výživových směrech i o výživě jako takové. Oceňuji, že nikomu nevnucuje, že tento jeden konkrétní směr je ten nejlepší, ale že je otevřená všem možnostem.


Velmi osobní kniha o zdraví je rozdělena do osmi hlavních kapitol, které se týkají zdraví člověka v komplexní rovině. Nejobsáhlejší kapitolou je kapitola o jídle, kterou následují kapitoly o nápojích, pohybu, prostředí, práci, prevenci, terapii a kráse.
Už jen z názvů kapitol je zřejmé, že autorka Margit Slimáková knížku pojala ze všech možných pohledů a faktorů, které mají vliv na naše zdraví a zahrnula do ní široký přehled poznatků, názorů a studií, které se týkají současných výživových, životních a dietářských trendů. Kapitoly na sebe nenavazují, což je za mě velká výhoda, jelikož si vždycky můžu najít to, co mě v tu danou chvíli zajímá. Zároveň je i velkým plusem to, že vzhledem ke struktuře knihy se k ní můžete kdykoliv vrátit, listovat si v ní, nebo ji naopak zavřít a dopřát si čas na vstřebání všech názorů a myšlenek.


Samotné zpracování knížky je naprosto perfektní. Vše je přehledně a logicky uspořádáno a označeno. Pro mě to je úplné pohlazení po duši. Líbí se mi, že knížka není tvořena jen souvislými texty, ale že jsou na stránkách zvýrazněny stěžejní věty, jednotlivé doporučení, výhody či nevýhody jsou přehledně uspořádány do seznamů a oceňuji, že je text prokládán životnímu zkušenostmi samotné autorky, což z knížky opravdu dělá velmi osobní knihu o zdraví.


Nenapadlo by mě, že by mě knížka týkající se primárně výživy a zdravotního stylu mohla až tak moc chytnout. Je napsána srozumitelně, přehledně a nenapadají mě lepší slova než mile a lidsky. Zároveň se mi moc líbí, že se knížka dívá na zdraví ze všech možných úhlů, respektive nedočteme se v ní, že když budeme jíst tohle a tamto, tak budeme zdraví, ale pozornost věnuje i našemu životu jako takovému. Moc se mi líbí například kapitola o prevenci, která se mimo jiné zabývá smyslem života jako prevencí nemocí, spánkem, alkoholem a kouřením či zvyky spokojených lidí.
Podle mě je to přesně ta knížka, kterou by si měl každý přečíst, aby nepodléhal dietám, výživovým trendům a vlastně všudypřítomnému nátlaku být ve všem perfektní.

Znáte tuto knížku? Co na ni říkáte? Objednáváte knížky z internetu, nebo si pro ni radši zajdete do knihkupectví?

♥

Úplně přesně nevím, čím to je, ale tento rok tmu, zimu a plískanice moc nezvládám. Nejvíc ubíjející je pro mě brzké stmívání, vždycky mám pocit, že jakmile se setmí, je den u konce a já už vůbec nic nestihnu. A to je přitom třeba teprve pět hodin odpoledne. Což je mimochodem právě i teď, když začínám psát tento článek. Ležím zachumlaná  pod peřinou, v uších mi už asi posté hraje písnička Umbrella upravená pro Quick Step (aneb když Stardance objevíte až při desáté sérii a reálně uvažujete, jestli někdy zvládnete zatančit quickstep právě na tuto písničku) a přemýšlím, kolikáté kafe už dneska budu pít a jestli to je ještě ok. Taky býváte přes podzim a zimu unavenější?

Myslím, že nebyla příhodnější doba, kdy mi mohla přijít nabídka na spolupráci právě s e-shopem Gourmetkava, který se specializuje na prodej kávy a všeho možného příslušenství, které s kávou souvisí. 

Já i když kávu piju téměř denně už několik let, nejsem žádnou velkou gurmánkou. Nejspíš to souvisí i s tím, že se u nás doma káva začala pít zhruba ve stejnou dobu, kdy jsem ji začala pít já, což znamená, že u nás doma nemá pití kávy žádnou dlouhou historií, jsem nenáročná a v kavárnách jsem si vždycky vystačila s kapučínem. 

Myslím si ale, že čím je člověk starší, tím víc ocení dobrou a kvalitní kávu. Pití kávy už není symbolem dospěláckého života, ale symbolem těch pár vzácných minut, které si pro sebe ráno či v průběhu dne najdeme. Pořád mám pití kávy spojené s pauzou, k zastavení a snad i zklidnění.

Proto jsem ráda, že díky mému novému french pressu dostalo pití kávy zas trošku jiný rozměr. Když jsem tohoto pomocníka začala vídat na Instagramu, úplně jsem moc nechápala, co na tom ty lidi vidí. Ale je to boží, jednoduchý a chuť kávy z něj se nedá srovnávat s chutí těch instantních, co jsem až do nedávna pila. Nemůžu si pomoc, ale při přípravě kávy si připadám tak nějak dospěleji.

Navíc je super, že french press je univerzálním pomocníkem, a tak můžete vyzkoušet kávy ze všech možných koutů zeměkoule. Moje první volba padla na Guatemalskou kávu Trés Maria, jejíž chuť by měla být dokonale vyvážená, příjemně sladká a doplněná chutí zralého tropického ovoce. 

A jak jste na tom s pitím kávy vy? Dopřáváte si rádi kvalitnější kávu?

P.S. Článek vznikl díky barterové spolupráci s e-shopem Gourmetkava.

Poslední dobou mám pocit, že absolutně nic nestíhám, nevím, co dřív, a tak pro jistotu nedělám nic. Jestli budu psát nějaké shrnutí tohoto roku, nejspíš o tom napíšu něco víc, každopádně si myslím, že dnešek je ideálním dnem na moji relax neděli. 

Vždycky je dobrý nápad najít si ten čas sami pro sebe. I kdyby to mělo být pět minut čtení knížky, chvilkové nicnedělání a koukání do zdi, nebo třeba puštění si Ulice (moje guilty pleasure). 

Maska na obličej

Masku si snažím dávat každý týden. Jelikož mám poměrně hodně dioptrií, tak maska na obličeji pro mě znamená několik minut absolutního nic nedělání, protože vůbec na nic nevidím. Už jsem na blogu psala několikrát, že miluju právě bílý jíl.

Vana & Bomba do koupele

Jak já jsem vždycky milovala naložit se do vany. Ale s nástupem na vysokou a nedělními odjezdy na kolej, na naložení se do vany nějak nezbýval čas. Moje nedělní odjezdy se přeložily na úterý, a tak mám více času na všechno. Navíc mi kamarádka k svátku dala bombu do koupele od Lush, která byla mojí úplně první bombou do koupele právě od této značky a takhle zrelaxovaná jsem už dlouho nebyla.

Knížka

Střídají se u mě období, kdy čtu hodně a kdy naopak málo. Zrovna jsem ve stádiu, kdybych četla nejradši pořád, jen ten čas krapet chybí. Přesto se snažím si každý den alespoň na chvilku knížku otevřít. 

Nalakování si nehtů

Ještě poměrně nedávno jsem měla období, kdy jsem si nehty nelakovala vůbec. Ale. Pro mě to je přesně ta chvilka, při které nedělám nic jiného kromě lakování nehtů a následného hodinového nicnedělání (a sledování Ulice) ze strachu, že si je někde rozryju. 

Naplánovaní si týden & Pořádek ve věcech

Už jsem si zvykla, že si vždycky najdu čas na to, abych si dala dokupy diář, to, co mě čeká, odškrtala si uběhlé dny, zařadila si všechny papíry do správných desek a pozjišťovala si, co všechno bych si měla načíst na další týden. Vím, že to jako úplnej relax nezní, ale mě uklidňuje, že si všechno dám takto do pořádku. 

Film

A čím lepším zakončit relax neděli, než puštěním si oblíbeného filmu. Já jsem si nedávno po delší době pustila dva z mých nejoblíbenějších filmů - He´s Just Not That Into You (Až tak moc tě nežere - ale český dabing úplně nedoporučuju) a Snídaňový klub.

Čaj
A co víc se k podzimu a zimě hodí než čaj?

A jak si užíváte tu svoji relax neděli vy?

♥

Víš, já jen že se v tom všem zas ztrácím.
V nás se ztrácím.

Já vím, že někde jsme spolu. V minulém životě. V tom budoucím. V paralelním s tím naším.

Chybíš mi.

Tak hrozně moc, že nevím, jak dlouho zvládnu dýchat za nás za oba. 

Vždycky jsem věřila v to, že tady pro nás na světě je ta jedna druhá polovina. 

Já ji našla.

A pak jsem ji ztratila. 

A s tím i kousek sebe.

Víš, já že si jen přeji žít v tom paralelním světě. 

Doufám, že se tam spolu smějeme všem našim chybám. 

Tomu, jak se míjíme.

A doufám, že tam někde jsi. Že ještě někde jsi. 

Že se nevytrácíš jako má vzpomínka na Tebe.. 

Tak moc mi chybíš.

Vlastně ne. 

Ta představa nás dvou mi chybí. 

Ale vím, že to tak mělo být.

Že my dva spolu nemůžeme být.

Víš, já jen že už mám plné zuby toho, jak tě všude hledám. 

Tvoje gesto, co udělal ten kluk v tramvaji.

Ty oči.

Ty děsně hnědý oči.

Ty, do kterých jsem se na první pohled zamilovala. 

Jsem bláhová, že?

Úplně vidím tvůj pohrdavý pohled.
Víš, já jen že už na tebe nemůžu pořád jen čekat.
Protože bych se nikdy nedočkala.
A ty to víš.
Líp než já.
Škoda, žes mi to neřekl rovnou.
Ale to nikdy nebyl tvůj styl.

Víš, já jen že nejsi tak dokonalý, jak ses mi zdál.

A je čas si říct to poslední sbohem.

Dokud ve mě zůstala ještě alespoň nějaká část mě, kterou si nezničil.
Víš, tak se měj.


 ♥

Na mém blogu se v průběhu let objevilo už mnoho wishlistů. Víceméně ve všech se objevují věci, hlavně tedy oblečení, co bych si chtěla pořídit. Realita wishlistů bývala často ale někde úplně jinde. Respektive vždycky jsem se snažila o reálné wishlisty s věcmi, které jsem v tu chvíli opravdu chtěla. Ale upřímně na mém pomyslném wishlistu perfektně padnoucí džíny vystřídala trošku jiná přání.

Už jste si někdy zkoušeli nakreslit vlastní wishlist? Je to trošku zvláštní cesta. Spíše než na něco konkrétního jsem se snažila zaměřit na pocity. Na to, co daná kresba bude vyjadřovat. Upřímně, když se na to teď dívám, ve všech čárkách vidím jedno pojítko. Pro mě neskutečně moc důležité. Svobodu. 

Jasně, máme to štěstí, že žijeme ve svobodné zemi. Máme tolik možností, že to může být až svazující. A tady se dostávám k té svobodě, co mám na mysli. Odprostit se od toho všeho, co bych měla, nebo co si myslím, že bych měla a nebát se jít tou vlastní cestou. 

K tomu se pojí asi teď můj největší cíl, který si chci příští rok splnit. Cesta do Santiago de Compostela. Nejsem ten typ člověka, který by prostě sbalil batoh a jel. Já mám ráda věci promyšlený a naplánovaný, takže teď jsem ve stadiu, kdy o téhle mé cestě povídám snad každému na potkání, protože mám pocit, že tím se tenhle sen přibližuje skutečnosti. A přemýšlím, jestli si k Vánocům budu přát krosnu nebo pohorky. Upřímně mi cestování neskutečně moc chybí. Ale ve skrytu duše vím, že na to teď není ten správný čas. Že i kdybych někam vycestovala, nedokázala bych si to užít a ve finále bych z toho byla ještě víc vystresovaná, než když jen sedím doma. Ale doufám, že už se mi to konečně podaří prolomit a moje cesta do Santiaga mě nastartuje tím správným směrem.

A se svobodou se vlastně pojí i to, co bych chtěla dělat. Tvořit. Miluju psaní a mým snem je napsat knihu. Vím, že jsem tenhle svůj sen pořád odkládala někam do koutů mé mysli, protože jsem si myslela, že to nemá cenu. Že by si tu knížku nikdo nepřečetl. Že by vlastně ani nikdy nebyla vydána a zbyly by zní jen černá písmenka na bílém podkladu. Celou dobu mi ale unikalo, že o to přeci vůbec nejde. Že nejdůležitější je ten pocit, když ťukám do klávesnici, jsem šťastná a sama se sebou. Sama sebou. A tak je to vlastně i s blogem. Když jsem začínala a viděla jsem, že někdo má třeba 30 pravidelných čtenářů, říkala jsem si, že to je něco. Že je to strašně moc lidí na jednom místě a že já jich nikdy nebudu mít tolik. Teď je tu Vás přes 300 a já to tak nějak úplně moc nechápu. 

Ale pohání mě to dál. Vím, že se chci zlepšovat. A tak jsem se rozhodla si splnit můj dlouhodobý sen a pořídila jsem si nový foťák. Přála bych Vám zažít tu radost, kterou z něj mám. 

Skate a tetování. 

Kdyby si tyhle dvě slova přečetla moje mamka, určitě by neměla daleko k tomu, aby se složila. Mít skate/longboard je už dlouho mým snem. Jsem zamilovaná jen do toho pocitu jízdy. Cítím v tom neskutečnou svobodu a volnost. Ale sen, který v sobě nosím už několik let, je tetování. V průběhu času několikrát přišla období, kdy jsem tenhle svůj sen zpochybňovala, přeci jen je to něco na celý život. Ale víte co? ..nikdy jsem nebyla víc přesvědčená o tom, že tetování chci.

A co se nachází na tom Vašem wishlistu?

♥