Krásný mezisváteční čas vám všem. Víc jak půl roku jsem o sobě nedala vědět a popravdě jsem takto dlouhou pauzu neplánovala. Už dlouho dobu jsem ale cítila, že mi blog nedává to, co dříve. Přišla jsem si už "stará" na to, abych psala nakupovací články, nebavilo mě fotit a upravovat fotky a celkově jsem nebyla spokojená s tím, jak jsem blog vedla. Moje neaktivita byla nejspíš přirozeným vyústěním situace.

A tak jsem z online světa utekla do toho reálného, který se mi za těch pár měsíců obrátil vzhůru nohama. 

Poslední článek jsem na blogu vydala v dubnu, v době, kdy jsem byla uvíznutá ve vztahu, ze kterého jsem nevěděla jak odejít. Problémy jsme měli dlouhé měsíce a celou tu dobu jsem se snažila vydržet věci, které byly proti mým základním potřebám a vnitřnímu nastavení. Neustále jsem doufala, že se to zlepší. Dlouho jsem se s tím snažila popasovat a naučit se s tím žít. Bohužel z jeho strany nepřicházela žádná snaha, spíš naopak. Postupně jsem se cítila čím dál tím víc přehlíženě, nemilovaně a nešťastně. Žila jsem v tom, že je všechno moje chyba, že si všechno jen vsugerovávám, To, že realita odpovídala přesně tomu, co se údajně odehrávalo jen v mé hlavě, byla věc vedlejší. Dlouho jsem nevěděla, co mám dělat, jestli to všechno zvládnu opustit a odejít. Velký zlom pro mě nastal, když mi v červnu zemřel děda. Byla to pro mě rána, na kterou jsem nebyla připravená a na kterou jsem zůstala sama. A nejspíš v tu chvíli mi došlo, že opravdu budu radši sama, než čekat na útěchu a podporu od člověka, pro kterého je všechno ostatní přednější. 

A tak jsem vyslovila to slovo "rozchod" a věděla jsem, že tentokrát už ho nevezmu zpět. Takhle zpětně vůbec nechápu, co jsem si nechala všechno líbit a jak jsem mohla dovolit, aby se někdo ke mně takto choval. Jsou ale věci, které člověku dojdou až s odstupem času a já můžu být vděčná sama sobě, že jsem z toho dokázala odejít. 

Nebylo to jednoduché, ale stálo to za to. 

O pár měsíců později se cítím šťastně a milovaně. 

Mám vedle sebe někoho, s kým si opravdu rozumím, kdo mě podporuje a v ničem mě nenechá samotnou. Takový můj vysněný zázrak. Máme za sebou krásné vánoční svátky a před sebou spoustu nejen cestovatelských plánů. Ale o tom zase někdy příště.

Přeju Vám krásné poslední dny v roce 2024 a do nového roku Vám přeju jen to nejlepší.
Ať je ten nový rok přesně takový, jaký si přejete.

P.S. Slibuju, že se ozvu dřív jak za půl roku.

♥

Už několik měsíců jsem cítila, že mi opravdu chybí cestování. Čím dál tím víc se ve mně probouzela touha, že chci a slíbila jsem si, že pokud se mi naskytne nějaká příležitost, tak řeknu ano a pojedu. Ta možnost přišla, a tak jsem v polovině března na pár dní odletěla s kamarádkou do Londýna.
Jen tak, bez jasného cíle a plánu. 
V Londýně už jsem totiž dvakrát byla, hlavní památky už jsem viděla a navštívila, teďka jsem si spíš chtěla v klidu vychutnat atmosféru města a užít si ten pocit, že jsem v Londýně.

Celkem jsme v Londýně byly v podstatě na dva a půl dne, na jednu noc jsme se ubytovaly v hotelu u letiště Stansted, zbylé dvě noci pak v Z Hotels - Shoreditch. Po Londýně jsme se pohybovaly metrem a i když mě pohled na spletitou síť metra vyděsil, není se čeho bát. Dá se v něm poměrně snadno zorientovat (píše člověk, který se ztratí naprosto kdekoliv), jen doporučuju mít v mobilu staženou aplikaci se zastávkami, já používala Tube Map. Při nástupu a výstupu jsme používaly platební kartu, za den nás tak cestování vyšlo cca na 250 Kč.

Dny jsme měly poměrně nabyté, přesto jsme ale nestihly všechno, co jsme chtěly.
Mně osobně se moc líbily dvě vyhlídky - The Lookout a Sky Garden. Každá z nich je trochu jiná, z obou je ale úžasný výhled na Londýn a moc je doporučuju. 
Prošly jsme se i po Tower Bridge, kolem Big Benu, k Buckinghamskému paláci, po Chinatownu a Oxford Street, navštívily jsme Přírodopisné muzeum a mojí oblíbenou galerii Tate Modern.

Minulý rok jsem konečně objevila kouzlo Harryho Pottera, a proto jsem se chtěla jet podívat k nástupišti 9 a 3/4. Naprosto mě ale odradilo, jaký komerční "zážitek" z toho udělali. Nakonec jsem se spokojila jen s procházkou po Milennium Bridge a doufám, že příště vyjde třeba i Studio Harryho Pottera.

Byli jste někdy v Londýně? Kam jste se už tento rok stihli podívat vy?

♥

 Krásné mezi svátkové období přeji všem.
Dlouho jsem se Vám neozvala, nemám pro to žádnou zvláštní omluvu, potřebovala jsem jen trochu oddych a počkat si, až mě sdílení prostřednictvím písmenek a fotek bude opět těšit. Netvrdím, že se v plné síle vracím, ale chtěla bych se ozývat častěji než v posledních třech měsících. 

Konec roku i mě svádí k balancování, ale nepřišla jsem na slovo, které by tento rok popsalo. V mnoha věcech jsem na sebe opravdu pyšná, dokázala jsem změnit práci, po mnoha letech jsem sebrala odvahu, začala jsem opět řídit a dokonce jsem si koupila i vlastní auto. V podstatě až do letošního podzimu jsem byla v Brně sama, neměla jsem tady žádnou kamarádku a nevěděla jsem, jak to změnit. A pak jsem párkrát vykročila z komfortní zóny a najednou mám kolem sebe pár skvělých kamarádek, se kterými se cítím opravdu dobře. 
Na druhou stranu podstatnou část roku řešíme zdravotní stav naší fenky Dixinky. O Velikonocích nám oslepla, vypadá to, že prodělala mozkovou mrtvičku a od té doby s přítelem diskutujeme o tom, jestli je už čas ji nechat uspat. A bohužel ji zbývá posledních pár dní, než nastane ten čas. Trhá mi to srdce a nedovedu si představit, jak to zvládnu. Stejně tak řešíme zdravotní stav dědy, který v tomto roce byl několikrát hospitalizovaný. Zároveň mě i mrzí, že jsem v tomto roce podstatě nikde nebyla, žádné výlety ani dovolená. Objevování k životu potřebuju a tím, že jsem to neměla, jako kdyby i kousek mě chyběl.
A co bych si přála do nového roku? Víc síly zvládat i ty nepříjemné věci v životě. Víc cestovat, víc se hýbat a jíst lépe. Víc si ten život utvářet podle sebe a dělat to, co mi dělá radost. 

♥

Ale zpátky k předvánočnímu období. To mi uteklo opravdu hodně rychle. V práci mě čekala úplně nová agenda, ke které jsem měla jen opravdu rychlý rychlokurz a chvilkama mi doslova všechno padalo na hlavu a ani na minutu jsem se nezastavila. I přes to jsem se snažila si adventní čas si užít. Vyzdobila jsem si byt (možná trošku až kýčovitě), chodila jsem na trhy, průběžně jsem balila dárky, byla jsem si posedět s kolegy z práce, s kamarádkou jsme si udělaly takový předvánoční dýchánek, dokonce jsem byla i na vánočním koncertu v divadle a upekla jsem pár druhů cukroví.

A pak přišly samotné Vánoce. Byly zas trošku jinačí než ty předchozí roky, ale nakonec byly vlastně taky fajn. Byla jsem ráda, že na Štědrý den jsme byli v klidu sami doma a nikam jsme nespěchali.
Měla jsem i velkou radost z dárků. O většině z nich jsem nevěděla a nejvíc mě asi překvapil poukaz na tetování, tento rok jsem ho už opravdu nečekala, přeci jen na posledních třech jsem byla v listopadu. Od mé rodiny jsem dostala především peníze na nový mobil, ty jsem ale samozřejmě nefotila.
A pro zasmání - od přítelovo matky jsem dostala krém na hluboké vrásky určený pro ženy ve věku 65+. Až do letošních Vánoc jsem si myslela, že podobné historky se stávají jen ve filmech ;).

A naše Dixinka ♥

♥