Nedávno jsem měla narozeniny. Dvacáté čtvrté. Šílenost. Bude to znít jako klišé, ale čím jsem starší, tím to všechno letí mnohem rychleji. Před pár měsíci jsem viděla video od Monici Říhové, které je jednoduše skvělé (video) a po jejím vzoru jsem se rozhodla sepsat tento článek. 

Já ve 24.

Už vím, jaké to je si šáhnout na úplné dno. A vím, jaké to je, když se to dno propadne a zpřetrhá poslední nitky toho, co vás drželo při životě. Vím, jaké to je se modlit, abyste umřeli jen, aby ta bolest skončila. Tohle je podle mě to nejúplnější dno a upřímně doufám, že se nikdo z Vás nedostane tak nízko. 

 Zároveň vím i to, jaké to je ztratit samu sebe a nevědět, kdo vlastně jste.

Zažívám to, co doufám, že nikdo z Vás neprožije za celý život. 

Tu bolest. Bezmoc. Strach. Beznaděj. Temnotu. Samotu. Ten pocit, že už nemůžete dál. Že už se nikdy nepodíváte ven. To, že léky nezabírají. Vidět ve všech očích to, že by Vám chtěli pomoc, ale neví jak.

Doufám, že se už nikdy nedostanu do bodu, kdy už nebudu chtít žít. 

Nikdy by mě nenapadlo, že ve 24 budu brát 4 různé léky denně (+  páté, které mám pro případ, že ostatní nezabírají a mně je zle). Když mi nedávno přibyly ty čtvrté, psychicky mě to srazilo zas o něco níž. Ale konečně to vypadá (ťuk, ťuk, ťuk), že by to mohly být ty léky, které mi konečně zabírají.

Ale zároveň je to skvělý odrazový můstek. Když už jste jednou tak nízko, nakonec Vám nezbyde nic jiného, než se postupně škrábat nahoru.

A vím, že mě tohle všechno změnilo. Zformovalo. Už mě jen tak něco nerozhází. Nebojím se říct si o pomoc. Nepotřebuju si nic dokazovat. Nebojím si přiznat, že je něco nad moje síly a já to nezvládnu.

I přes to všechno jsem šťastná. Jsem šťastná, že mám kolem sebe úžasné lidi. Konečně mi došlo, že nezáleží na tom, kolik jich je, ale jak je to přátelství pevné. Jsem štastná, že jsem přestala jíst maso, že mě nepohltil konzum a že ty životní hodnoty mám celkem dost dobře srovnaný. Jsem šťastná, že jsem dokázala vytvořit takovouhle krásnou komunitu na mém blogu. Miluju to. 

Jsem vděčná za každý nový den. Klišé, ale potom, co jsem napsala výše, je víc než pravdivé. Jsem vděčná za všechny ty zážitky, co mám. Jsem vděčná, že se teď cítím fajn. Je spousta věcí, na kterých musím ještě zapracovat, ale věřím, že bude líp.

Snažím se žít v symbióze sama se sebou a se svým okolím. 

Jsem ta zvláštní holka, co nosí "obnošený hadry" ze sekáče, je vegetariánkou, sní o tetování a o tom, že se odstěhuje do Norska, nepije alkohol, miluje tofu a i přes odpor k chemii do sebe každý den cpe prášky, protože je nemocná. 

A doufám, že moje pětadvacetileté já je šťastné. Doufám, že ses nenechala ničím odradit a šla si cestu do Santiago de Compostela. Taky doufám, že ses konečně pustila do učení norštiny a došla si dál než jen do druhé lekce. Věřím, že jsi to konečně přestala odkládat a tvé tělo ti už zdobí nějaké to tetování. A taky, že ti zas nehráblo, nenechala sis ostříhat vlasy a konečně sis nechala narůst dlouhé delší vlasy. Doufám, že tě ten týdenní kurz jógy nakopnul a ty ses začala pravidelně hýbat. A taky by bylo fajn, abys už konečně začala psát tu knížku, jejíchž námět už máš v hlavě. Ale ze všeho nejvíc doufám, že ti ubyly nějaké léky, že ses mohla v pohodě vrátit do školy, začít psát diplomku, že jsi šťastná, máš milujícího přítele a v rámci možností jsi zdavá.

Jsi na dobré cestě, tak to nevzdávej.

♥

Upřímně nevím, jak je to možný, že už jsem zase nashromáždila dostatek věcí na další sekáčové úlovky. Ale když se tak dívám na všechny ty věci, tak jsem za ně neskutečně moc ráda a miluju je. Navíc v tomto článku u každého kousku uvádím i to, kde jsem ho koupila. Můžete mi dát do komentářů vědět, jestli je to pro Vás něčím přínosný.

Džínová bunda
Už ani nevím, jak dlouho jsem v sekáčích hledala tu pravou, lehce oversize džínovou bundu pro mě. Zjistila jsem, že najít tu mojí vysněnou není vůbec jednoduchý a musela jsem se obrnit velkou trpělivostí. Když jsem byla naposledy v Brně, zašla jsem ještě do second handu. Ani se mi tam moc nechtělo, protože jsem se druhý den měla vystěhovat z koleje a věcí, které jsem měla odvést sama domů, jsem měla víc než dost. Klasicky jsem šla k džínovým bundám a našla jsem tam tuhle. Láska na první pohled s velkým L. Je dokonalá. Oversize tak akorát, z pevné džínoviny a v mých očích naprosto dokonalá. Lepším úlovkem jsem se s Brnem rozloučit nemohla.

 Columbia Jeans, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo))

Nike mikina

Když jsem našla v second handu tuto mikinu, hned jsem věděla, že to je úlovek s velkým Ú.  Neskutečně se mi líbí kombinace barev, která je úplně dokonalá. Musím ale přiznat, že mikina je o dvě velikosti větší, než je moje běžná velikost, ale myslím, že zrovna u sportovnější mikiny to vůbec nevadí. Mikina je tak neskutečně pohodlná, že i kdybych ji měla "jen" na doma, tak se mi tahle koupě vyplatila.

 Nike, 69 Kč (Písek - Profi Second Hand)

Modrá vzorovaná sukně na léto
Nad koupí této sukně jsem v kabince hodně váhala. Měla jsem pocit, že mě rozšiřuje a vzhledem k tomu, že jsem malá, tak délka ke kolenům taky není úplně nejlichotivější. Ale říkala jsem si, že žádnou takovouhle sukni na léto nemám a strašně moc se mi líbil její vzor. V podobném vzoru už mám doma jedny kalhoty na léto, který strašně moc ráda nosím a tak nějak jsem věděla, že bych litovala, kdybych si sukni nekoupila.
Sukni miluju každý den víc a víc a už teď můžu říct, že bude mým nejnošenějším kouskem (nejen) toto léto.

Stradivarious, 99 Kč (Brno - Genesis na České)

Trička Hollister
V second handech jsem už ulovila jednu mikinu a jeden svetr právě od značky Hollister. Strašně dobře se mi tyhle kousky nosí a mám takový pocit, že se Hollister stává mým love brandem. Když jsem v second handu objevila tyhle dvě trička, tak jsem bez váhání věděla, že se mnou půjdou domů.


Hollister, každé 39 Kč (Písek - Profi Second Hand)

 Šaty na léto
Krásné něžné lehké šaty na léto. Už teď se těším, až je vynosím.


Calliope, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo))

Bílé tričko Ralph Lauren & šedé tričko GAP
Tohle je pro mě další úlovek s velkým Ú. Ale nechci si tady hrát na to, že jsem našla super úžasné tričko od Raplha Laurena za pár korun, protože by to tak úplně nebyla pravda. Bohužel je tričko v dolní části trošku ušpiněné, ale já kord teď v létě nosím trička zastrkaná ať už v šortkách, nebo v sukni a tím pádem je pro mě tričko úplně parádní. Měla jsem ho například k modré sukni, kterou jsem Vám ukázala v tomto haulu a takhle dobře jsem se v nějakém outfitu už dlouho necítila.
Tak nějak mám pocit, že obyčejných basic triček není nikdy dost. A když je navíc od značky GAP, tak jsem se ani moc dlouho nerozmýšlela. Obě dvě trička jsou z moc příjemného materiálu.


Ralph Lauren; 59 Kč (Brno - Genesis Zelný trh); GAP, 39kč (Písek - Profi Second Hand)

Proužkované tričko & Adidas tričko
Koupi Adidas trička jsem si ospravedlnila tím, že ho koupím pro mamku. Asi není moc velkým překvapením, že jsem si ho nakonec nechala pro sebe. Ale ta barva je prostě tak dokonalá, že bych ještě teď litovala, kdybych ho nekoupila.

 Bershka, 50 Kč (Brno - Textile house); Adidas, 105 Kč (Brno - Textile house)

Když vidím, jakou kopici věcí jsem si za poslední dobu koupila, říkám si, že už bych měla trošku brzdit. Navíc když se stěhujete z koleje a máte dvě příjemně plné skříně vcucnout do jedné, tak mi věřte, že do sekáčů radši už ani nevkročíte, protože byste další nový kousek neměli kam dát.

Který kousek se Vám líbí nejvíc? Co jste si naposledy v second handě koupili vy?

♥

Po delší době jsem našla opět pár mých oblíbeností a oblíbenců za poslední dobu. Možná si něco/někoho oblíbíte i vy. A nebo třeba díky mým radůstkám najdete i nějakou radůstku pro sebe.

Julia Michaels
Jestli je nějaké CD, na které jsem se těšila, tak je to právě Inner Monologue Part 2 od Julia Michaels.  Každá písnička je něco naprosto dokonalého a texty jsou tak trefné, že Vás z toho bude až mrazit.



Ed Sheeran
Ed Sheeran je spolu s Pavlem Calltou mým nejoblíbenějším zpěvákem. Song Give Me Love je jednou z mých nejoblíbenějších písniček od prvního poslechu až dodnes. Když jsem zjistila, že bude mít koncert v Praze, věděla jsem, že si musím koupit lístek. V ten den, kdy se lístky začaly prodávat, jsem ani nešla do školy a nervózně jsem seděla u notebooku. Byla jsem z toho celkem dost vystresovaná, ale podařilo se, a tak jsem mohla v neděli vyrazit na koncert.
Celý koncert byl něco neskutečného a já asi ani nic moc víc psát nechci, protože bych stejně nenašla slova, jak tento zážitek popsat.
♥ splněný sen ♥

Zdroj



Miley Cyrus 
Nové EP od Miley Cyrus se mi na první poslech nelíbilo. Ale už při druhém poslechu jsem si songy zamilovala. Jsou jiné a podle mě má Miley na víc, ale nejdůležitejší je, že z její tvorby je jasně znát, že dělá songy, které jsou jejímu srdci nejblíž. A jestli je pravda, že po EP She Is Coming přijdou ještě další dvě, tak už teď se nemůžu dočkat.

 Zdroj


Podcasty
Jak by řekla Valentina z The Coffee-chic podcastu, nejspíš jsem poslední měsíce žila pod kamenem, jelikož podcasty jsem objevila teprve před pár týdny. Naprosto jsem jim propadla a zamilovala jsem si je. Je to úžasná relaxace, kdy jen posloucháte a nic víc nemusíte. Já jsem si tedy oblíbila při pouštění podcastů uklízet a věřte mi, že poslední dobou uklízím až podezřele často.
Nejvíc jsem si (zatím) oblíbila Čas kávičky (doporučuju!!), The Coffee-chic podcast, Vyleť z hnízda, Started from the bottom, V oblacích a Jaký si to uděláš?.

Hra o trůny
A další důlaz toho, že jsem poslední roky žila asi pod kamenem. Celé šílenství okolo Her o trůny mě míjelo. Pak přišla poslední série a úplně všude byly články rozebírající snad každou minutu jednotlivých dílů. Ze zvědavosti jsem si pustila první díl a naprosto jsem seriálu propadla. Za dva měsíce jsem se dostala (už) do páté série a jakmile seriál dokoukám, pouštím si ho zas od začátku, protože zhruba první dvě série jsem zkoukla tak rychle, že občas mám ve jménech a událostech hokej ještě teď. A upřímně je neskutečná úleva, že tím, že jsem si četla spoustu článků o osmé sérii, tak vím, kdo ještě v poslední sérii žije. Ale stejně je mojí nejčastější reakcí na to, co se v seriálu děje: "a doprd..." následované "ne, to nedělej".

Zdroj

Časopisy Joy a Elle
Časopisy si už jen kvůli dárku téměř nekupuji. Za tento rok jsem si koupila jen jeden. A pak během dvou dnů vyšlo Joy a Elle a já nadšeně utíkala do první trafiky.
V Joy je jako dárek tělový sprej od Dermacolu, který už jeden doma mám a zamilovala jsem si ho, a tak jsem byla nadšená, že byl jako dárek k časopisu. Za 40 Kč je to úplná paráda.
V Elle je zase jako dárek cestovní taštička Notino. Na cesty mi přijde super praktická a líbí se mi i její jednoduchý design. Za 120 Kč mám z této plné taštičky velkou radost.


Plátěnka Vědomá volba
Pokud v Dm nakoupíte produkty se zelenou cenovkou minimálně za 199 Kč, dostanete k nákupu tuhle úžasnou plátěnku za 1 Kč. Za mě to je super akce a doufám, že celá kampaň Vědomá volba bude úspěšná.


 A co/koho jste si za poslední dobu oblíbili vy?

♥

Nedávno jsem si udělala s mamkou výlet na nákupy do Prahy. Po několika měsících jsem strávila celý den procházením obchodů a byl to zážitek, který ještě teď v sobě zpracovávám. 

Já už naštěstí nejsem ten typ člověka, který by trávil čas v obchodních centrech a odcházel z nich s taškami plných nových věcí. Vlastně jsem si tento rok ve fast fashion řetězci koupila jen dvě věci - z toho jednu právě teď s mamkou - šaty, které jsou přesně takové, jaké jsem měla vysněné. Přesto se mi v hlavě rozblikala pomyslná kontrolka, kterou následoval příliv myšlenek. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že jsem ty šaty nutně k životu nepotřebovala, tak proč jsem si je kupovala a podpořila fast fashion řetězec. Možná si potřebuju sama před sebou ospravedlnit to, že to je v naprostém pořádku a úplný bojkot řetězců není tou nejsprávnější cestou. Nevím, proč jsem měla tendenci si kazit radost. Ale asi už na mě ten všude přítomný tlak na to, být ve všem perfektní, byl moc.
Upřímně jsem si ani neuvědomovala, že jsem schopná věci dovést až do takových extrémů. Místo, abych byla šťastná a vděčná, že jsem prožila takový krásný den bez toho, aby se mi v jeho průběhu udělalo špatně, tak jsem si zkazila veškerou radost a zaplnila samu sebe výčitkami. Pomalu jsem si dokázala vyčíst i to, že vůbec existuju a dýchám. Šílenost.

S mamkou jsme zavítaly i do těch dražších obchodů a jak už jsem byla v nakupovacím moodu, najednou se ve mně objevil pocit, že to chci. Všechno. Že chci být bohatá, abych si mohla koupit všechny ty značkové kabelky, věci od Calvina Kleina a Tommyho Hilfigera. Frustrovaně jsem se ptala mamky, jestli někdy budu bohatá. Najednou se ve mně usídlil pocit, že nemám nic, že si nic pořádného nemůžu dovolit a jednoduše že nejsem dost dobrá. Paradoxem je, že by mě nic z tohohle nenapadlo, kdybych nestrávila čas někde, kde si hrají na pozlátko štěstí. 

A pak jsem samu sebe viděla v odrazu skla tramvaje a jen si pomyslela, co to blbnu. Na sobě jsem měla mojí nejmilovanější sukni ze sekáče, nejpohodlnější boty taky ze sekáče a skvělou plátěnku od Dewii. Navíc kabelku, která zcela objektivně byla z lepšího materiálu než ty, které jsem viděla v obchodě. A tak mi zas a znovu došlo, že ten život je o něčem úplně jiném než o tom, kde nakupujete a jaké značky máte na sobě. Ještě ten týden před tímhle bylo mým highligtem to, že jsem si sama venku mohla koupit točenou zmrzlinu. Protože někdy je sakra těžký vůbec ráno vstát z postele.

Zároveň mi i došlo, že moje priority jsou asi někde úplně jinde. Mnohem radši budu šetřit každou korunu, abych se mohla znovu podívat do Norska, abych mohla cestovat a nebo třeba jen dělat radost ostatním. Dává mi to větší smysl, než hledat štěstí na dně tašek s novými věcmi. A bez váhání bych dala všechny peníze za to, aby si moje nemoci, diagnózy a léky sbalily všechny svoje saky paky do kufříku a odešly pryč.

Člověk toho k životu vlastně moc nepotřebuje. Klišé, ale čím dál tím víc si uvědomuju pravdivost těchto slov. A upřímně doufám, že obchodní centrum navštívím zase až za pár měsíců, nejlíp až příští rok.
A abych se vrátila zpátky na začátek. Svoje nové šaty miluju. Jsem neskutečně ráda, že můj šatník doslova a do písmene rozkvétá přímo před mýma očima. Aspoň na chvilku jsem sama v sobě zabednila všechny ty myšlenky o tom, že fast fashion podporovat nechci a dovolila jsem si mít radost. Doufám, že příště už svoje myšlenky nenechám zajít až do takových extrémů a půjdu si tou svojí zlatou střední cestou.

It's ok not to be perfect.

A jak na Vás působí obchodní centra?

♥

Úplně si nejsem jistá, jestli chci, aby se můj blog ubíral směrem k tomu, abych Vám dávala tipy na filmy. Už u minulého i předminulého článku jsem váhala, jestli ho vydat, a tak budu moc ráda, když mi dáte vědět, jestli mám tyhle články psát dál. Jestli v nich vidíte nějaký přínos, nebo jestli Vás je vůbec baví číst.

After: Polibek
Samotný děj filmu není nijak převratný - vzorná a bezproblémová dívka Tessa začíná chodit na univerzitu a díky své spolubydlící potká Hardina. Kluka, který je jejím pravým opakem. Bezhlavě se do něj zamiluje, dokud nezjistí, že jeho úmysly od začátku nejsou takové, jaké se zdají.
Už teď vím, že k tomutu filmu se budu často vracet.  Naprosto si mě získal a na konci mi ukápla i slzička. Myslím si, že do hlavních postav nemohli obsadit lepší herce. A i když jsem film viděla teprve včera, tak už dneska mám chuť si ho pustit znovu. A to je už co říct.

Zdroj

Bláznivá pětka
Je film o pěti kamarádech, kteří mají sen, že jednou budou bydlet spolu. Jeden z nich má bohatého tátu, a tak se rozhodne, že díky penízům od něj jim společně pronajme byt. Akorát se jeho táta dozví, že mu celou dobu lhal a nestuduje medicínu, ale věnuje se herectví.. A tak začne bláznivý plán, jak získat peníze na placení nájmu.
Mně se film moc líbil, připomínal mi klasické americké komedie, ale zároveň byl v něčem jiný. U filmu jsem se bavila a zároveň jsem byla zvědavá, co bude dál.

Zdroj

Rudá volavka 
 Rudou volavku jsem chtěla vidět už od doby, co byl film v kině, jen jsem na film úplně zapomněla. Ale jsem moc ráda, že si ke mně film nakonec cestu našel. Jak už to u mě bývá, tak film na mě byl docela dost drsný a některý scény jsem nedávala, ale celkově to byla fascinující podívaná a celou dobu jsem napjatě čekala, jak film skončí. Až do posledních záběrů jsem netušila, jaké vlastně bude rozzuzlení celého příběhu.

Zdroj

Jak vycvičit draka 3
Animované filmy ze série Jak vycvičit draka jsem objevila teprve minulý rok a vím, že jsem z nich byla nadšená. Bylo úplně jasné, že si třetí díl nenechám ujít. Mám pocit, že z těch třech filmů je právě tento třetí nejslabší, ale přijde mi, že tuto trilogii celkem dobře uzavírá. Pokud se Vám líbily předchozí díly, tak určitě nebudete zklamaní.

Zdroj

The Perfect Date

Klasický teen film z dílny Netflixu. Hlavní hrdina Brooks má sen - jít studovat na Yale, jen není úplně z bohaté rodiny a tak hledá způsoby, jak si vydělat peníze. Jeho kamarád mu vytvořil aplikaci, díky které si ho dívky mohou objednat na dokonalé rande...
Asi není úplně ničím převratný, ale mně se moc líbil a ráda si film pustím znovu. Navíc se mi strašně moc líbí vlasy hlavní hrdinky a hodně přemýšlím nad tím, že si ombré nechám udělat taky. 

Zdroj

The Last Summer 
Příběh sleduje několik mladých lidí při jejich prázdninách po střední.  Moc se mi líbilo, že film byl jako z reálného života a ukazuje různé možnosti, pro které se lidi po střední rozhodují. Mně se film moc líbil, opět to je sice další film z teen prostředí, ale je pojatý zas z jiného úhlu. 

 Zdroj

Chvilky
Poslední dobou se snažím dávat šanci i českým filmům, ale upřímně z nich nebývám úplně nadšená. Chvilky byly ale filmem, který mě dostal a byla jsem z něj unešená. Film nevypráví klasický příběh, ale skládá se z momentů - chvilek z Anežčina života. Až mě překvapilo, jak jednotlivé chvilky byly reálné a před hereckými výkony klobouk dolů.

Zdroj

Souboj s rodinou (Fighting with My Family)
I když filmy ze zápasnickýho prostředí nejsou zrovna těmi, které bych vyhledávala, tak tento film se mi líbil a klidně bych si ho pustila znovu. Film se točí kolem jedné rodiny, která se živí zápasy v ringu. Jejich děti mají sen - dostat se na prestižní WWE do Ameriky.
Povede se jim to? Jak se s novou situací vypořádají? To se dozvíte, když si film pustíte.

 Zdroj


A co jste za poslední dobu viděli vy?

♥

Hrabárnám, čili second handům, kde oblečení máte na kopicích a vy se jimi musíte sami prohrabat, jsem se dlouho vyhýbala. Asi ani  nemusím psát proč, určitě Vám na to stačí Vaše představivost.

Před nějakou dobou jednu takovou hrabárnu otevřeli u nás ve městě a pokaždé, když jsem šla okolo, tak mě překvapovalo, kolik v něm vždycky bylo lidí. Nikdy jsem se ale neodhodlala jít dovnitř. Ale stačila jedna návštěva a já tomu naprosto propadla. Některé kousky z něj jsem Vám už ukazovala v rámci mých sekáčových úlovků, ale tentokrát jsem se rozhodla jim věnovat speciální článek. Tak trošku i doufám, že díky tomuto článku dáte i vy tomuto typu second handů šanci. Úplně chápu, že až takovýhle prohrabování věcí není úplně až tak lákavé. Ale opět to připodobním Primarku nebo výprodejím v Zaře, kde jsem taky zažila obrovský kupy oblečení na jedný hromadě, takže ve výsledku hrabárny nejsou zas až tak ničím jiný. V naší hrabárně je navíc i úplně skvělé, že se oblečení prodává na váhu a každý den je cena nižší až do té doby, než naskladní nové zboží.

Růžový svetr Polo Ralph Lauren
Tento svetr je obrovská Láska. Jeden svetr ze sekáče od Ralpha Laurena už mám a je úžasný, opravdu je na něm kvalita znát. Úplnou náhodou jsem šáhla po tomto svetru a absolutně jsem nechápala. Nečekala jsem, že to bude svetr právě od Ralpha Laurena. Opět je kvalitní, příjemný a má i nádhernou barvičku.

Polo Ralph Lauren, 67 Kč

Proužkované tričko

Basic bílé proužkované tričko mi v šatníku chybělo. A asi mi chybělo tak moc, že jsem si v poslední době koupila rovnou tři. U tohoro trička se mi moc líbí volánový efekt kolek rukávů, díky čemuž na mě tričko působí víc žensky. Navíc je krásně lehké - na léto úplně ideální. 

Mango, 15 Kč

Žluté sportovní tričko s dlouhým rukávem

Nejsem si tak úplně jistá, jestli jsem Vám tady někdy popisovala mojí situaci se žlutou barvou. Poslední měsíce cokoliv je žluté, beru s sebou do kabinky a zkouším, úplně jsem se do téhle barvy zbláznila. Jen je problém, že mi žlutá vůbec ani trošku nesluší. Vypadám v ní jako kdybych se vrátila z propařené noci s neskutečnou kocovinou. Ale řekla jsem si, že už to konečně prolomím a když si koupím žlutou věc na sport, tak bych to možná i mohla snést. Držte mi palce. ..a jako bonus je tričko úplně nové.

Nike, 25 Kč

Hnědý pásek

Hnědý pásek jsem sháněla k šatům, které jsem si koupila na kamarádčinu svatbu. Upřímně jsem byla až vyděšená, kolik pásky v obchodech stojí. Navíc, když jsem potřebovala extra krátký tak, aby když ho zapnu, tak aby moc nepřesahoval, byl to skoro nemožný úkol. A proto jsem moc ráda za tenhle. Je přesně takový, jaký jsem si představovala a navíc i dokonale ladí ke kabelce, co už mám koupenou..

 ???, 4 Kč

Tepláky Nike

Přijde mi, že tyhle tepláky jsem si úplně přivolala. Den předtím jsem si uklízela skříň a říkala jsem si, že bych potřebovala ještě jedny tepláky, jelikož jsem měla jen jedny, které už ale nebyly úplně reprezentativní. A druhý den jsem zašla do hrabárny a vyhrabala jsem si tam tyto. Miluju je.

Nike, 52 Kč

Žlutý top na léto

Pamatujete si, jak jsem před chvilkou popisovala můj vztah ke žluté? Tak si ho pomalu, ale jistě, zlepšuju. Jsem si jistá, že bych si tento top ještě před pár měsíci nekoupila, ale teď jsem se do něj zamilovala. Je neskutečně zvláštní, jak se během chvilky může proměnit Váš vztah k barvičkám. Ještě před rokem jsem nosila černo černou, když jsem se hodně rozšoupla, tak šedou. A teď jsem si koupila žlutý top.

Topshop, 16 Kč

Krémové boty na podpatku
Já nejsem ten typ holky, která by nosila podpatky. Ale věděla jsem, že si potřebuju koupit boty na podpatku ve světlejší barvě na kamarádčinu svatbu. Věřte mi, že to není vůbec jednoduchý úkol, kord když potřebujete, aby podpatek byl dostatečně široký a vysoký tak akorát. Nenapadlo by mě, že takové najdu zrovna v hrabáku. Překvapivě jsou tak pohodlné, že je možná budu nosit i na denní nošení. Divný, já vím.


Next, 96 Kč
Šortky
Úplně obyčejné basic šortky jsem do své skříně ještě potřebovala, takže jsem nadšená, že jsem si je našla v sekáči a nekoupila si je v "normálním" obchodě.
Atmosphere, 20 Kč; Adidas, 24 Kč

Šaty Burberry
Já ani nemám slov, nejlepší úlovek ever. Za normálních okolností bych si šaty od této značky nemohla dovolit, a pak si šaty od nich vyhrabu v hrabáku. Občas tenhle svět nechápu. Šaty jsou úžasné, krásné, vzdušné, příjemné a miluju je.

 Burberry, 40 Kč

A co vy? Dali jste už někdy šanci hrabáku? Co říkáte na moje úlovky?

♥

Jsem vegetariánka. A setkávám se s nejrůznějšími reakcemi. Tyhle jsou za mě ty TOP z těch všech.

 

♥

"Tak proto si tak hubená!"

- Moje nejoblíbenější reakce ever. To, jestli jsem, nebo nejsem hubená vůbec nesouvisí s tím, že nejím maso. Samozřejmě, pokud jste byli zvyklý jíst fláky masa porochňaná v omasku, tak s největší pravděpodobností dojde k váhovému úbytku, to ale nebyl můj případ. Vegetariánstí/veganství nerovná se zdravá strava. 

"A co teda jíš?"
- Nejčastější otázka, která následuje hned poté, co někomu řeknu, že nejím maso, uzeniny a drtivou většinu mléčných výrobků. Pravdou je, že jím pořád něco. Určitě jím víc teď, než když jsem vegetariánkou nebyla. Takže ne, neumírám hlady.

"A to ti to maso vůbec nechybí? Nemáš na něj někdy chuť?"
- Nechybí. Nemám. Na druhou stranu jsem jenom člověk a občas se mi stane, že vidím v obchodě nějaké pečivo nebo pizzu se salámem a dostanu na tu chuť. Většinou to bývá tehdy, když jdu ze školy, mám hlad a jsem líná si něco chystat. Na druhou stranu vím, že i kdybych si to koupila, nebyla bych schopná to spolknout. Přijde mi to tak moc nereálný, že vím, že už si nic podobného nikdy nekoupím.
Jediné, co mi začíná dost chybět, je jahodový jogurt. Já jogurty z mléka nejím už přes dva roky. Občas si kupuju sójovou variantu, ale ještě jsem nenašla dobrý jahodový. Nejvíc mi z veganských jogurtů chutná borůvkový z Lidlu a já se modlím, aby rozšířili sortiment a mohla bych si kupovat můj milovaný jahodový jogurt.

"To bych nemohl/a."
- Myslel si dřív každý vegetarián/vegan.

"A co si dáváš na chleba?"
- Jako kdyby na chleba patřil jen kus salámu nebo sýra. Zkuste někdy rostlinné pomazánky, jsou výborný a levnější než kus salámu.

"To musí být drahý."
- Ano i ne. Pokud si budete chtít kupovat neutále rostlinné náhražky salámů, párku a sýrů, kupovat si Alpra mlíka apod., tak se asi nedoplatíte. Pokud to vezmete rozumně, tak ještě ušetříte.
Na druhou stranu mi přijde šílené, že je "levnější" to všechno násilí, které je pácháno na zvířatech než vypěstovat a zpracovat rostlinnou alternativu.

"Já proti vegetariánům a veganům nic nemám."
- Další z mých oblíbených reakcí. Doteď mi nikdo nedokázal vysvětlit, co by proti nám vlastně měl mít. Chápu, že takoví ti radikální vegani, kteří to cpou všem na potkání, jsou moc i na mě, ale na druhou stranu jen když řeknu, že nejím maso a dostane se mi odpovědi, že proti vegetariánům či veganům nic nemám, tak mám vždycky chuť odpověď, že proti masožravcům taky nic nemám.
Skutečně bych si přála, aby se kolem toho všeho přestala dělat taková věda. Já si myslím, že by si každý měl jíst, co on sám chce, jen by měl mít alespoň nějaké povědomí o tom, jak se ten kus masa dostal na jeho talíř.

A jaká je Vaše nejčastější reakce?

♥

Když mi knížní novinka Nenechám tě odejít od nakladatelství Ocelot  díky spolupráci s e-shopem MegaKnihy.cz uprostřed zkouškového přišla, říkala jsem si, že takhle tlustá knížka se zkouškovým nejde moc dohromady. Ale stačila jedna cesta vlakem, já knížce naprosto propadla a za tři dny ji celou přečetla.

Před jedenácti lety uprchla Lindsey s dcerou Sophií před svým násilnickým manželem, který se ji pokusil zabít. Našla si nový domov, začala s podnikáním a snažila se odstřihnout od svého starého života. Myslela si, že unikla temné minulosti a že je v bezpečí. Po jedenácti letech je však exmanžel Andrew propuštěn z vězení a Lindsey se začínají dít strašidelné věci. Někdo se jí vkrade do domu, pokusí se otrávit psa a napadne jejího přítele. Andrew tvrdí, že to není on. Že se změnil. Může mu věřit? Nebo za útoky stojí někdo, kdo je Lindsey blíž než si sama myslí? A jak se může drobná lest, kterou Lindsey před lety provedla, změnit v její největší noční můru? Psychologický román Nenechám tě odejít popisuje rodinné drama založené na efektu motýlích křídel. Kniha zachycuje majetnickou lásku, která se jednoho dne vymkne kontrole.1

Knížka je rozdělana do tří částí. V té první se střídá retrospektivní vyprávění se současností a právě tato část mě bavila nejvíc. Pro mě bylo až fascinující pozorovat, jak se příběh Lindsey a Andrewa vyvíjel. Jelikož mám takovou povahu, že opravdu nemám ráda násilí a týrání - ať už psychické, tak fyzické, tak to pro mě bylo docela náročné čtení, ale přijde mi, že právě tato část byla nejvíce dynamická. Od druhé části už jsme čistě jen v přítomnosti a střídá se příběh z pohledu Lindsay a Sophie. Musím se přiznat, že mi tohle vyprávění ze dvou pohledů možná trošku vadilo a do jistý míry mi přišlo zbytečný, na druhou stranu mu ale naprosto rozumím - jako dílek skládačky doplňoval příběh.


Upřímně jsem ani nečekala, že mě knížka až tak moc chytne a nebudu ji moc přestat číst, protože tak strašně moc budu chtít vědět, co bude dál. Možná je to i tím, že jsem knížek s podobným tématem moc nečetla, ale takovýhle konec jsem nečekala. Moc se mi líbilo zpracování efektu motýlích křídel. Mně celkově tahle samotná myšlenka přijde úplně dokonalá a ve spojení s tímto příběh je to úplná pecka.
Pokud hledáte knížku, do které se od první stránky začtete a nebudu moc přestat, tak tahle knížka je přesně pro Vás. A i když při jejím čtením budete ztrácet naději v dobrý konec, tak nakonec všechno dopadne tak, jak má.

Nenechám tě odejít - Chevy Stevens, 400 stran

Znáte tuto knížku? Zaujala Vás? Jakou knížku si chcete během léta přečíst?

♥

Jsem docela hodně překvapená, že už uběhla poměrně dlouhá doba od toho, kdy jsem naposledy vydala článek. Ale musím říct, že jsem se už neskutečně těšila na to, až si budu moc v klidu sednout k notebooku, otevřít si blogger a začít psát. V uplynulých týdnech jsem toho klidu moc neměla a k tomu, abych se dostala ke psaní článku, moc nepřispělo ani to, že těsně před zkouškovém mi křuplo v notebooku a teprve tento týden se mi vrátil opravený. Teda skoro opravený, ale hlavní je, že funguje.

 Zdroj

Už je to víc než týden od okamžiku, kdy jsem udělala poslední zkoušku tohoto semestru. Upřímně tohle zkouškové pro mě bylo jedno z nejtěžších. Ne kvůli množství zkoušek, ale kvůli tomu, že mi to učení absolutně vůbec nešlo. Téměř celé jaro mi bylo hodně mizerně. Až tak moc, že jsem v druhé půlce semestru byla ve škole jen jednou, ostatní dny jsem nebyla schopná do školy fyzicky dojít. Jen když jsem si teď vybavila, co jsem prožívala, tak mě z toho až mrazí. Ale navýšily se mi dávky léků, začala jsem ještě s další léčbou a cítím se už naštěstí o něco líp.
Ale zpátky ke zkouškovému. Poprvé za celou mojí vysokoškolskou kariéru se mi stávalo, že jsem chodila na zkoušky nepřipravená. Veškeré informace, co jsem si přečetla, mě úplně míjely a holt jsem měla trošku jiné starosti než zkoušky. Nějakým zázrakem jsem prolezla s odřenýma ušima a vlastně jsem za tuhle zkušenost vděčná. Ukázala mi, že když člověk chce, tak to jde. Každý den jsem měla s to chutí to vzdát, ale sebrala jsem zbytky sil a zvládla jsem to. Upřímně jsem ale jeden předmět vzdát musela. Bohužel to byl jeden z těch klíčových a už teď to pro mě znamená, že budu muset prodlužovat. Já vím, není to žádná tragédie, ale je to pro mě zvláštní pocit, protože nejsem jedna z těch, co něco vzdává bez boje.
Hodně přemýšlím nad tím, jací jste vlastně šťastlivci, aniž byste si to plně uvědomovali. Absolutně nic není samozřejmostí. A pokud máte tu možnost a nemáte k tomu úplný odpor, tak to studium nevzdávejte předem. A pokud Vám první volba vysoké zrovna nesedla, tak se nebojte zkusit nějakou jinou. Já jsem neskutečně šťastná, že jsem se před rokem rozhodla pro změnu.

Bude líp.

Už ani nespočítám, kolikrát jsem si tuhle větu za poslední týdny řekla. Ale cítím, že jsem na správné cestě a doufám, že se v září do školy budu moc vrátit v plné síle. 

A tak, ať si teď procházíte čímkoliv, věřte, že bude líp. Že to zvládnete. Já Vám věřím.

 Uf, mám pocit, že tenhle článek nemá hlavu ani patu, ale zároveň vím, že kdo bude chtít, tak si v něm ten smysl najde. A možná jsem si jen potřebovala zachytit pár svých myšlenek. Ty mnou totiž poslední dobou prolétávají sem a tam a já jen doufám, že to zvládnu. Mám před sebou ještě dlouhou cestu.

♥