Podzim je tady a s ním i ideální čas zachumlat se pod deku a přečíst si nějakou pěknou knížku. Tak třeba využijete i některých z mých tipů.

 Hotýlek | Alena Mornštajnová
Po přečtení Hany jsem chtěla tvorbu paní Mornštjanové prozkoumat více a přečíst si i další knihy od ní. Tou druhou byl právě Hotýlek. Podobně jako v Haně, i v této knize se propojoval příběh jedné rodiny, jejich jednolitých členů a jejich životních osudů. To vše zasazeno do kontextu druhé světové války, nástupu komunistů a životu v komunistickém režimu. Námět to byl sice zajímavý, ale v některých ohledech mi knížka přišla nepravděpodobná a konec uspěchaný. Znovu bych si ji už přečíst nemusela.

Slepá mapa | Alena Mornštajnová
Ve Slepé mapě opět sledujeme osud úzké skupiny lidí a jejich životních příběhů v průběhu 20. století. Okrajově první světovou válku, nástup nacismu, druhou světovou válku a život pod nadvládou komunistů. I když kniha dobře vykresluje život obyčejných lidí (nejen) v období vlády komunismu, úplně jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu stejnou knížku jako Hotýlek jen s jinými jmény. Aby nedošlo k omylu, příběh je jiný, ale základ zůstává stejný. Kniha se opět dobře četla a příběh se mi líbil více než ten v Hotýlku, jen si nejsme jistá, jestli mě láká si od autorky ještě něco přečíst. V nejbližší době nejspíš ne.

Deset let se ségrou | Lucie a Nicole Ehrenbergerovi
Knížka, která popisuje deset let společné práce na značce A Cup of Style. Já holky sleduju už možná i osm let, takže mám pocit, že už je vlastně znám, proto jsem si knížku ani nechtěla kupovat, protože jsem měla pocit, že by mi nic nového nepřinesla. Nakonec ale zvítězila zvědavost a chuť holky podpořit, a tak jsem si knihu koupila i já. 
Přečetla jsem ji během dvou dnů a byla jsem sama překvapená, jak moc příjemné čtení to bylo. Znovu jsem si uvědomila, proč blog vlastně píšu já a že je to něco, co mě neskutečně moc baví a naplňuje. 
Holky jsou neskutečnou inspirací ve všem, co dělají a jaké žijí životy.

Vězeň času | Matt Haig
Knížka s pro mě zajímavým námětem o tom, jaké by to bylo, kdybychom byli takřka nesmrtelní. I přes to, že se mi ne vždy kniha líbila a nemohla jsem se ubránit pocitům, že některé věci byly v ději navíc a kazily mi celkový dojem z příběhu, jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Myslím, že celkem realisticky zachycovala, že být nesmrtelní vlastně není žádná výhra a po čase by nás i to omrzelo. Celkově jsem ale od příběhu čekala víc a nemyslím si, že bych si Vězně času chtěla ještě někdy přečíst znovu.

Sedmilhářky | Marika Šopovská, Berenika Kohoutová
Knížka ve formě blogových zápisků, které si mezi sebou Marika s Berenikou vyměňovaly. Jedná se o pohodové a odpočinkové čtení, které příjemně uteče, nečekejte ale žádnou kvalitní literaturu.

A co jste přečetli vy? Čtete během podzimu více?

♥

 Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by riskoval a rád zkoušel nové věci. Vždycky jsem to ale chtěla umět. Aspoň na chvilku utišit proud myšlenek v mojí hlavě a prostě do toho jít. Jsou lidé, kterým to jde a těm jsem tiše záviděla. V mém případě jsem si musela všechno důkladně promyslet, podívat se na situaci z různých úhlů pohledu, hodiny a hodiny se tím vším probírat a výsledek byl vždy stejný. 
Nejde to.
Nemůžu.
Nemám na to.
Je to moc šílený.
Nemám to promyšlený.
Co když to nevyjde.
A tak zůstávalo všechno stejné a postupně jsem se smiřovala s tím, že i když mám duši dobrodruha, který by do všeho skákal po hlavě, moje já má rádo jistoty. Chce vědět, co bude zítra, jestli bude mít dostatek peněz, spokojenou budoucnost. Bojím se změn a zůstávám raději na místech, kde mi sice není tak úplně dobře, ale aspoň to tam znám a nemusí mě děsit neznámo. Nerada věci měním, protože mě děsí nejistota. To, co by bylo, kdybych něco ukončila a změnila svůj směr.
Mám až panický strach ze zavřených dveří, kterými se nejde vrátit zpátky. 

Zdroj

Od malinka jsem zvyklá, že je běžné si na všechno stěžovat a zůstávat tam, kde nám třeba není tak úplně dobře, ale přeci nikdo na nás nikde nečeká, tak zůstaneme tam, kde jsme. Tohle byl můj vzor, se kterým jsem sice nikdy vnitřně nesouhlasila, ale i tak jsem se podle něj chovala. Možná kvůli těmto větám mám tak ráda jistoty. Ať už jsou jakékoliv. Důvěrně je znám a děsí mě méně než to neznámo, které by nastalo, kdybych je neměla. 
Ale pak tu jsou dva život měnící okamžiky, kdy jsem dokázala hlavu utišit, hodit všechno za sebe a jít do toho po hlavě. Překvapivě mi to do života přineslo samé pozitivní změny a bez nich bych teď nebyla na místě, kde jsem. Tou první událostí bylo, když jsem se rozhodla jít studovat do Brna. Někde uvnitř jsem cítila, že to chci víc než cokoliv jiného. To neznámo sice nahánělo strach, neměla jsem žádný plán B a věděla jsem, že na všechno budu sama daleko od všeho, co znám, ale někde tam uvnitř jsem věděla, že to musím udělat. Podruhé se mi to stalo, když jsem se rozhodla bydlet s přítelem. Vsadila jsem všechno na jednu kartu a věděla jsem, že když to nevyjde, bude to hodně špatný a budu hodně víte kde. Ale přesto nebylo vlastně o čem přemýšlet. 
I přes to, že změny jsou v životě potřeba, pořád mi ztráta jistot nahání obrovský strach. Tak velký, že mě donutí zůstat tam, kde vlastně ani být nechci. 
Vím, že i teď se na jednom takovém místě nacházím. 
A uvnitř mě je opět ten kolotoč myšlenek, který ve výsledku má jasné obrysy, ale život za nimi je tak nejasný, že se bojím. Hodně se bojím. A přitom bych tam moc chtěla nepodepsat pokračování pracovní smlouvy. Jen to v situaci, ve které se s přítelem nacházíme, absolutně není rozumný nápad, ale i tak mám chuť do toho skočit po hlavě a v průběhu se naučit, jak v tom plavat.

Co vy a Vaše jistoty? Držíte se jich, nebo rádi objevujete nové možnosti?

♥

 Další dva měsíce jsou za námi a já jsem tu s dalším shrnutím knížek, které jsem za uplynulé týdny přečetla. 

Dokud žijí motýli | Hanni Münzer
Nádherný román, který jsem si zamilovala. Po prvních pár desítkách stránek jsem měla pocit, že už hlavní hrdinku Penelope znám, ale snad každá další kapitola mě přesvědčovala, že jsem se zmýlila. Líbilo se mi, kam se příběh vyvíjel a jak se Penelope proměňovala. Zamilovala jsem si i myšlenku toho, že vše se děje z nějakého důvodu a že se osud nakonec uzavře. 
Doporučuju.

Evvie Drakeová začíná znovu | Linda Holmes
Knížka, ke které jsem se dostala díky tomu, že jsem si kupovala výše zmíněnou knížku a tato a ta následující k tomu byly jako dárek. 
Je to jedna z těch knížek, která neurazí, ale ani nenadchne. Četla se snadno a rychle, ale myslím, že si za nějakou dobu ani nevzpomenu, že jsem ji četla. Jak už název knížky napovídá, Evvie chce začít nový život, jen v ten den, kdy se rozhodne odejít od svého manžela, má její manžel nehodu, při které zemře. A tak se z Evvie stává vdova, od které se očekává, že bude truchlit. Jejím novým spolubydlícím se stává bývalý vrcholový basebollista, kterému z ničeho nic přestalo jít nadhazování. Oba dva se snaží vypořádat s minulostí a začít znovu. 

Daleko od stromu | Robin Benway
Zajímavá knížka o tom, jaké to je být adoptován a najednou zjistit, že máte další dva pokrevní sourozence. Líbilo se mi, že každý ze sourozenců měl jiný příběh, jiný osud a že knížka ukazuje, že tak nějak nic není perfektní a každý se s tím svým osudem musí poprat po svém. Zároveň ale knížka ukazuje i to, že máme držet pospolu a věřit si. 

Medová smrt | Hanni Münzer
Medová smrt je kniha, o které se okrajově autorka zmiňuje v knize Dokud žijí motýli. Jelikož se mi tato kniha líbila, chtěla jsem si pořídit i tuto. 
S klidným svědomím můžu říct, že to je nejlepší kniha, jakou jsem letos četla.
Svým motivem mi připomínala Hanu od Mornštajnové, jen s tím rozdílem, že se odehrávala převážně přímo v nacistickém Německu a že Hana byla oproti Medové smrti ještě slabý odvar. Podle mě je tohle knížka, kterou by si měl přečíst opravdu každý. Zachycuje etapu dějin především pohledem mladé dívky, které je nejprve okouzlena světem, ve kterém si díky milenci - vysokému funkcionáři SS může koupit cokoliv chce, později ji ale dochází, jakou je to vykoupené cenou a rozhodne se jednat..

Marlene | Hanni Münzer
Marlene je pokračování Medové smrti, tentokrát se děj odehrává okolo Marlene, bojovnice odboje, která udělá vše pro to, aby přežila. Odvážná ženská hrdinka, jejíchž osud byl až neskutečný. A to je jediný problém, který jsem s knihou měla. Přišlo mi, že to, čím si Marlene prošla, bylo až moc a kdyby to byla realita, nedovedu si představit, že by to přežila. Jinak to bylo ale opět dechberoucí čtení, od kterého jsem se nemohla odtrhnout. Bez váhání doporučuju.

A co jste v uplynulých týdnech přečetli vy? Zaujala vás některá z knih?

♥

Pokud můj blog čtete déle, možná si pamatujete, že jsem zmiňovala, že v bytě, ve kterém s přítelem bydlím, se úplně moc necítím jako doma. Zařízení bytu není úplně podle mého vkusu a chyběl mi tady nějaký prostor, který by byl jen můj. A tak jsem začala pomalinku vyvíjet tlak na přítele, abychom pokoj, ve kterém bylo jen odkladiště a skladiště věcí, předělali a aby tak vznikl pokoj, ve kterém bych mohla být na notebooku, číst si a sledovat seriály bez toho, abychom se navzájem s přítelem rušili. Zároveň aby pokoj sloužil i pro návštěvu, kdyby u nás chtěla přespat. 
Tou poslední tečkou za tím, aby pokojík byl hotový, byly obrázky z mého oblíbeného e-shopu s moderními a cenově dostupnými plakáty a rámečky Poster Store.

Oproti předešlé spolupráci (článek i s více informacemi o tomto e-shopu najdete TADY), v rámci které jsem si vybrala především motivy přírody do ložnice, jsem si tentokrát vybrala více zamilované a romantické plakáty v kombinaci s lehce abstraktní Fridou Kahlo. Tentokrát jsem si k motivům vybrala světlé dubové rámy, které podobně jako ty černé jsou kvalitní a bytelné. 
Co se mi na plakátech líbí, je jejich vysoká kvalita. Certifikovaný papír používaný k jejich výrobě splňuje nejvyšší ekologické a sociální standardy. Věřte mi, že kvalita plakátů se vůbec nedá srovnat s těmi, které si koupíte v rámečcích v obchodě a už vůbec ne s těmi, co byste si vytiskli doma. 

Motivy jsem měla vybrané takřka okamžitě, jen jsem nevěděla, jak je vhodně rozmístit. S tím mi tentokrát pomohl Průvodce pro dokonalou dekoraci na zdi, kde najdete hned několik šablon na rozmístění obrazů včetně jejich rozměrů.

Vzhledem k dispozicím pokoje rozmístění obrazů bylo jednoduché. Jednu zeď jsem měla úplně volnou, tím pádem byla vhodná pro větší uskupení obrazů. Na protější stranu jsem na poličku chtěla plakát s Fridou Kahlo, do kterého jsem se naprosto zamilovala. Sama jsem si potom ještě doobjednala plakát s citátem na poličku k růžové Fridě a ještě jednu Fridu nad stůl, protože jsem měla pocit, že krásně dotvoří celý interiér.

Pokud i vy byste si chtěli podobně vyzdobit byt, mám pro Vás slevový kód na 45% při zadání kódu OTHER45.
Slevový kód platí na všechny plakáty od 1. září do 7. září. Kód neplatí pro kategorii Kolekce umělců a pro rámečky.

Jak se vám můj výběr obrazů líbí? Líbí se vám spíše romantické motivy nebo třeba ty přírodní, které jsem si vybrala minule?

♥