Zjišťuji, že tento typ článků mám čím dál tím raději. Schovám totiž do něj všechno to, o co se chci s Vámi podělit bez toho, abych o jednotlivých oblíbenostech uměle vymýšlela celé články. Což je přesně to, co mi vyhovuje.
Takže co jsem si oblíbila či koupila během posledních týdnů?

Boty

Největší tři lásky za poslední dobu. Věděla jsem, že pokud mi to vyjde s nějakou praxí, budu si potřebovat koupit nějaké elegantnější boty, které bych na ni mohla nosit. U nás ve městě rušili Baťu. Když jsem šla okolo, viděla jsem, že mají na vše slevu 70 %. Nedalo mi to a zašla jsem se tam podívat. Zamilovala jsem se hned do třech párů bot, které jsem tam nechat prostě nemohla. Navíc mít troje kvalitní úplně nové boty za 840 Kč je prostě sen, kord když vím, že je bez problému unosím.

Květinkové lodičky 120 Kč (PC 999 Kč), Vínové boty 420 Kč (PC 1399 Kč), Světle růžové 300 Kč (PC 1799 Kč)

DM box
Pokud sledujete trošku dění okolo DM boxu, tak určitě víte, že tentokrát šel box do prodeje až v pět hodin odpoledne. Problém byl ale v tom, že boxy nešly projet kasou, nikdo nevěděl, kdy to půjde a tvořily se velké fronty. V jedné z nich jsem stála i já, ale nakonec jsem to vzdala a smířila jsme se s tím, že box mít nebudu. Ale druhý den jsem šla kolem DM a viděla jsem, že je u pokladny ještě mají. Z boxu jsem nadšená, co jsem se dívala na obsahy ostatních boxů, tento můj se mi líbil nejvíce. Vše z něj využiji, takže za mě super a jsem ráda, že vyzkouším nové produkty.

Garnier Fructis SOS Repair 10IN1 

V minulých oblíbenostech jsem Vám ukazovala DM box, ve kterém byl i tento přípravek na vlasy od Garnier. Neměla jsem od něj žádná velká očekávání, ale naprosto mě překvapil. Jelikož už jsem nebyla delší dobu u kadeřnice, měla jsem už poměrně hodně roztřepené konečky, které jsem si myslela, že už nic nezachrání. A SOS Repair to dokázal, což je skoro až zázrak. 

Jóga se Still On The Way

Již v průběhu karantény jsem se vrátila zpátky k józe. Pokaždé jógu cvičím od Still On The Way. Její videa mi sedí, líbí se mi, že si můžu vybrat, na co bych se ve cvičení chtěla ten den zaměřit, její hlas mě uklidňuje a vyhovuje mi i tempo cvičení. Ne že bych cvičila každý den, ale dokonce jsem zvládla i její měsíc s jógou.
A pro mě velkým překvapením je, že jsem šla i na lekci jógy do Yoga House v Brně. Celé prostředí tam je moc příjemné, uklidňující a je super, že si můžete vybrat, na jakou jógu se zrovna cítíte, jelikož máte na výběr z mnoha typů jógy.

Lewis Capaldi
Můj velký oblíbenec posledních dní. I když bych možná měla uvést, že od něj poslouchám prakticky dvě písničky pořád dokola - Someone You Love a Before You Go. Nemůžu si pomoc, ale něčím se mi tyto dva songy dotkly a nemůžu je pustit z hlavy.

Zdroj



A jaké jsou Vaše poslední oblíbenosti? Ulovili jste poslední DM box?

♥

A doufám, že moje pětadvacetileté já je šťastné. Doufám, že ses nenechala ničím odradit a šla si cestu do Santiago de Compostela. Taky doufám, že ses konečně pustila do učení norštiny a došla si dál než jen do druhé lekce. Věřím, že jsi to konečně přestala odkládat a tvé tělo ti už zdobí nějaké to tetování. A taky, že ti zas nehráblo, nenechala sis ostříhat vlasy a konečně sis nechala narůst dlouhé delší vlasy. Doufám, že tě ten týdenní kurz jógy nakopnul a ty ses začala pravidelně hýbat. A taky by bylo fajn, abys už konečně začala psát tu knížku, jejíchž námět už máš v hlavě. Ale ze všeho nejvíc doufám, že ti ubyly nějaké léky, že ses mohla v pohodě vrátit do školy, začít psát diplomku, že jsi šťastná, máš milujícího přítele a v rámci možností jsi zdravá.

Tímto jsem ukončila článek, který jsem napsala před rokem na moje narozeniny. O rok později tu sedím a znovu si ho čtu. Je zvláštní, kolik věcí se může za jeden rok změnit. Nemyslím ani tak ty vnější věci, ale spíš to, jak se cítím uvnitř, sama v sobě. Přesto, že jsem v článku psala, že jsem šťastná, necítila jsem to tak. Sice to svým způsobem byla pravda, ale spíš jsem měla pocit, že jsem jedno velké selhání, cítila jsem se hodně osamělá a vůbec jsem nevěděla, co bude dál. Nejlíp by moje tehdejší rozpoložení popsalo moje oblíbené slovíčko chaos. Byla jsem ztracená sama v sobě, ve svém životě. Ve všem jsem ztrácela smysl a nevěděla jsem, co udělat proto, abych se cítila lépe.

A tak jsem prostě jen přežívala a doufala, že bude líp.

A líp je.

Nedokážu určit ten moment, kdy jsem se začala cítit lépe. Mám pocit, že jsem postupovala den za dnem a doufala jsem, že to nějak zvládnu. Ale paradoxně mi nejvíc pomohla právě karanténa. Život se zastavil, konečně jsem měla pocit, že mi tam venku nic neuniká a já se mohla soustředit na to, jak vnímám samu sebe, co jsou moje myšlenky a co jsou věty, které jsem jen přejala jako pravdu, i když mi jen ubližovaly.  Je to těžká cesta probírat se tím vším zas od začátku, ale pro mě je to osvobozující. Pořád nejsem úplně OK, ale jen když si promítnu to, co jsem za poslední měsíc zvládla, co jsem si sama dokázala zařídit a co jsem všechno zažila, tak v tom všem vidím obrovský pokrok. 

Ale zpět k začátku článku. 
Když jsem před rokem psala moje přání pro nadcházející rok, netušila jsem, že mi moji cestu do Santiaga překazí celosvětová pandemie. Ještě v lednu jsem vybírala ty správné trekové boty a o pár týdnů později jsem děkovala, že mi žádné boty neseděly, jelikož bylo jasné, že letos do Santiaga nepůjdu. Norštinu jsem se stále učit nezačala, ale aspoň jsem trošku oprášila moje základy francouzštiny.  Tetování stále ještě nemám, ale aspoň už mám vybraného tatéra, jen ještě sebrat odvahu a objednat se. Nehráblo mi, nenechala jsem si ostříhat vlasy a jsou tak nejdelší za poslední roky. Jsem zvědavá, kam až dorostou. O pravidelném pohybu si můžu nechat jen zdát, ale rozhodně se hýbu mnohem více jak před rokem. Knížku jsem psát stále tak úplně nezačala, ale aspoň už mám ve Wordu napsaný její název. Jedny léky mi ubyly, do školy jsem se vrátila, diplomku pilně píšu a jsem nejšťastnější za poslední roky. 

Ale největším překvapením pro mě, že ten milující přítel, o kterém jsem před rokem jen marně snila, se opravdu objevil. 

Neuvěřitelný ♥.

To moje čtvrt století nebylo jednoduché a už vůbec ne ideální. Vlastně to byla několik let jen ponurá černá díra. Ale konečně jsem na světle a ve světě, který si začínám utvářet já sama. Tak nějak tuším, že jsem si opět vybrala tu nejtěžší cestu, ale taková já už asi jsem. Říká se přeci přes překážky ke hvězdám, že? A já už se na ty hvězdy moc těším.

Překvapivě stále netuším, co bude. Nevím, co bude za dva měsíce natož pak za rok. Vím, jak bych si přála, aby to ideálně bylo. Vím, jaká jsou ta moje přání pro nadcházející rok. 

Chci dopsat diplomku a úspěšně ji obhájit. Klidně za E, ale ať to zvládnu a mám to za sebou. 

Pokud dodělám školu, tak to pro mě bude znamenat i konec bydlení na kolejích a hledání si toho svého místa, kde bych chtěla bydlet. 

A zároveň to bude znamenat i hledání si práce. Dospělácký život se vším všudy. Jaj.

A tak nějak tuším, že mě život zas překvapí. A že spousta věcí bude úplně jinak. A že i kdybych si vytvořila plán toho, jak ten dospělácký život zvládnout, tak nakonec bude vše jinak.

Ale jsem v klidu. Vždyť mi je teprve pětadvacet. Není kam pospíchat.

myslím že môže byť

nie je to až tak zlé

myslím že môže byť

raz prídem určite viem

kam som nedošiel

A jak ten svůj věk vnímáte vy?

♥

Mám pocit, že poslední dny kolem mě jen sprintují a já nestíhám vůbec nic.
A mám pocit, že to není jen pocit.
Na jednu stranu je to fajn, konečně mám pocit, že žiji a že jen tak nepřežívám. Z různých důvodů, o kterých se mi psát nechce, moje poslední dvě léta nebyla nic moc. Bála jsem se, že toto léto bude podobné. Nechci to zakřiknout, ale zatím to vypadá, že bude úplně jiné.

Zdroj

V tomto článku jsem psala o svých strašácích.
Na jinou kolej jsem už pár dní přestěhovaná a zatím to vypadá, že jsem na spolubydlící měla až neuvěřitelné štěstí. Jediné, z čeho jsem za začátku byla hodně rozpačitá bylo to, že už se znaly a tím pádem jsem si tam připadala navíc jako takový vetřelec. Ale myslím, že už si to nějak sedlo, navíc jedna z nich se za dva týdny vystěhuje a budeme tam tak snad jen ve dvou.
Už za dva dny nastupuji na praxi. Doteď jsem se nevzpamatovala z toho, jak se to najednou seběhlo tak moc rychle. Ještě před pár dny jsem neměla vůbec nic a najednou už budu začínat. Navíc na místě, o kterém jsem jen snila a nikdy by mě nenapadlo, že si tam jednou vyzkouším pracovat. A i když mám strach, tak jsem spíš jen nadšená, že už to snad vyjde a že to bude znamenat další splněný krok k mému cíli - k dokončení studia.
A s dokončením studia souvisí i diplomka. Konečně se mi podařilo domluvit se s vedoucím a měli jsme online meeting. Po té, co jsem se od něj dozvěděla, že vlastně zkoumám novou oblast, kterou se ještě nikdo v ČR nezabýval, o které on sám toho moc neví a že je tedy vlastně na mně, abych si našla zdroje a zpracovala to, myslela jsem, že končím. Ale to, co už mám, není tak špatné, vlastně je to spíš hodně dobrý a teoretickou část už mám tak z 90 % hotovou, během léta začnu s praktickou částí, v září dostanu zápočet a pak už bude zbývat "jen" diplomku dopsat a obhájit.
I jen jak to teď píšu, dochází mi, že ten konec mých studií se neuvěřitelnou rychlostí blíží. Že už to není jen neurčitý bod v budoucnosti, ale něco, co nabývá konkrétních rozměrů a co opět všechno změní. A jsem hodně zvědavá, jak to všechno bude vypadat třeba za rok. Až snad budu sedět u sebe doma ve vlastní domácnosti. Ať už to bude kdekoliv.

Ale zpátky do přítomnosti. Je sobota odpoledne a já už úplně odpadla. Nejradši bych celý den jen ležela a dívala se na seriál. Řekla bych, že na mě jde můj každoroční přednarozeninový splín. Příští týden mi je 25, čtvrt století, naprostá šílenost. Vždycky jsem si myslela, že můj život v pětadvaceti bude vypadat úplně jinak, než vypadá teď. Ale hádám, že všechno má svůj čas.
A ten můj snad teprve přijde.

A jak teď čas vnímáte vy?

♥

Při jedné z mých posledních návštěv second handu jsem dostala nápad na tento článek. O výhodách nakupování v second handech se toho můžete dočíst hodně, ale buďme upřímní, i tohle nakupování má svoje negativa.

Myslím si, že by bylo fajn dát z mého pohledu ty největší plusy a mínusy nákupů v sekáči do jednoho článku. Možná si všimnete, že se některé plusy a mínusy prolínají aneb každá mince má dvě strany.

Bundičky na jaro, každá za 59 Kč

Plusy

Cena

- v second handech nakoupíte oblečení několikanásobně levněji než v klasických řetězcích, což je kord pro studenty nesmírná výhoda

Originalita

- je skvělé, že jen tak někoho v tom stejném kousku na ulici nepotkáte

- můžete si najít svůj originální osobitý styl

Značkové oblečení

- tento bod souvisí i s tím prvním - pokud chcete najít značkový kousek za zlomek ceny, second handy jsou to pravé místo

Tvar

- u věcí z druhé ruky máte velkou šanci, že už se Vám neseperou a nezmění tvar, a to především díky tomu, že daný kousek již byl prán, a tak máte větší šanci, že už zůstane stejný

Chemikálie

- určitě doporučuji si o chemikáliích v oblečení a i o samotných materiálech přečíst něco více (např. v knížce od Dewii - Eko průvodce je tohle téma skvěle zpracované), ale jen ve zkratce - oblečení, které si koupíte v běžných řetězcích, obsahuje v sobě zdraví škodlivé chemikálie, které přes svoji kůži vstřebáváme do sebe a které se praním z oblečení vymývají a dostávají se tak do životního prostředí

- jinak řečeno - oblečení ze sekáče je pro nás zdravější než to z klasických řetězců, jelikož díky tomu, že již bylo prané, obsahuje v sobě menší míru chemikálií

Životní prostředí

- opět jen ve zkratce, ale textilní průmysl je jedním z největších zdrojů znečištění životního prostředí. Textilní průmysl potřebuje na výrobu oděvů stále více materiálů, oblečení putuje z jednoho konce světa na druhý, chemikálie z praní se dostávají do vody, zplodiny ze spalování neprodaného oblečení do ovzduší a v podobném duchu bych mohla pokračovat dál

- tzn. dáváním oblečení druhou šanci šetříme životní prostředí

Kožené boty a elegantní bílá mikinka, každý kousek za 10 Kč

Mínusy

Čas

- nemůžete čekat, že přijdete do sekáče, hnedka uvidíte dokonale vyskládané kousky v různých velikostech u sebe a jednoduše si vyberete to, co se Vám líbí. Nakupování v second handech chce svůj čas Někdy opravdu hodně času a trpělivosti, jelikož ne vždy v nich hnedka najdete to, co zrovna hledáte.

Cena

- bez debat patří cena k velkým lákadlům, proč nakupovat v second handech. Ale pamatujete si, jak jsem psala, že každá mince má dvě strany? ..tou odvrácenou stranou je, že nízké ceny mohou vést k tomu, že ztratíme hlavu a nakupujeme toho mnohem více jen proto, že to je přeci tak levné. A pak se nám doma kupí věci, které nám vlastně ani tak moc nesedí, podporujeme tím plýtvání a zbytečně utrácíme naše peníze

Životní prostředí

- aneb další odvrácená strana mince. Oblečení do second handů (když pominu různé charitativní second handy typu Moment) se k nám dováží převážně ze zahraničí, což znamená, že než se oblečení dostane do sekáče, urazí další stovky kilometrů, což přispívá k emisi skleníkových plynů. Dalo by se říci, že oblečení vlastně cestuje nadvakrát.

Kvalita

- u tohoto bodu váhám, jestli ho zařadit mezi mínusy, nebo ne. Ale je pravda, že většina oblečení, které v sekáči můžeme najít, má už to nejlepší za sebou a chce si dávat pozor na opravdu každý detail daného kousku, abyste pak nebyli doma nemile překvapení. 

Nepodporujete tím etickou výrobu

- buďme naprosto upřímní, oblečení, co si v sekáči koupíme, je ten stejný "kus hadru" jako ve fast fashion řetězci, co byl vyroben v otřesných pracovních podmínkách. Nepřímo tím tedy stále podporujeme fast fashion a klademe tlak na to, aby i v second handech bylo neustále "nové" zboží.

Co z toho vyplývá? To nejlepší, co můžeme udělat, je pořádně vynosit to oblečení, co už máme ve skříni. 

Ten neudržitelnější šatník už máme doma.

A jaké plusy a mínusy vnímáte vy?

♥

Když se řekne Jane Austen, nejspíš se většině z Vás vybaví její snad nejslavnější dílo Pýcha a předsudek. Románů ale autorka napsala za svůj život celkem sedm. Pět z nich jsem měla doma už několik let, během karantény jsem je postupně znovu přečetla a nakonec jsem si objednala i zbylé dvě. A pokud jste od Jane Austen žádnou knížku nečetli, možná Vás tento článek přesvědčí, abyste to změnili.

P.S. Nebudu popisovat děje jednotlivých knih, jelikož témata jsou si hodně podobná a vykreslovat jednotlivé postavy a co se mezi nimi děje, by bylo na dlouho a nejspíš bych to ani tak nezvládla. Jedná se o knihy, jejichž hlavní hrdinkou je mladá žena, která popisuje svoje pocity, jednotlivé rozhovory a v podstatě vždy je na konci šťastně zamilovaná. Proto se zaměřuju spíše na pocity, které z knížek mám. 

Pýcha a předsudek
Zřejmě nejznámější knihou od Jane Austen je Pýcha a předsudek. Příběh o slečnách Bennetových je evergreeným, který si v každé době najde svoje čtenáře. Co na knize oceňuji je mimo jiné i to, že v ní nejsou žádné obsáhlé popisy míst, přírody či vnitřních pocitů hrdinky. Děj knížky je rychlý a v příběhu se toho stane opravdu hodně. Já naprosto miluju vnitřní proměnu Elizabeth a pana Darcyho, jejich příběh lásky je prostě kouzelný.

Emma

Když jsem Emmu četla poprvé, měla jsem pocit, že to je zbytečně rozvláčná kniha, ve které se toho moc neděje a nudila mě. Ale je to kniha, do které jsem musela dospět, abych ji dokázala ocenit. 

Emmu si zamilujete. Tato mladá slečna si vzala do hlavy, že má skvělý úsudek ohledně toho, kdo by se ke komu hodil a kdo by si koho měl vzít. Řekněme, že v tom úplně úspěšná není. Pokud vydržíte pár dlouhých pasážích o ničem a zaměříte se na omyly v jejích úsudcích a smíříte se s charaktery postav, tak Vás Emma bude bavit.

Mansfieldské panství
Pořád nevím, co si o Mansfieldském panství myslet. Hlavní hrdinku Fanny si zamilujete, ale celkově mi knížka přijde zdlouhavá a její konec zbytečně uspěchaný. Možná je to vlastně i něco, co mě na tvorbě Jane Austen vadí. Všechny tyto romány končí v okamžiku, kdy se hlavní hrdinka zasnoubí, maximálně je tam pár větami popsáno, co bylo dál..

Rozum a cit

Je knížka, která ve mně po každém přečtení zanechává nejmenší dojem. Přijde mi, že jednotlivé motivy znám už z jiných jejích knížek (Rozum a cit ale začala Austen psát jako první knihu a zároveň se i jedná o její první publikovanou knihu, takže to spíš může být tak, že jednotlivým motivům je v jiných jejich knihách věnováno více pozornosti, a proto mě Rozum a cit nechytl za srdce). Ale i tak si v průběhu čtení Elinor i Mariannu vždycky oblíbím a  držím jim palce, aby bylo na konci všechno dobré. Možná bych Rozum a cit doporučila jako tu první knihu, kterou si od autorky přečíst. Děj plyne rychleji než u Emmy a jednotlivých motivů je tam tolik, že dostane celkem dobrý přehled o tom, o čem autorka píše. 

Opatství Northanger
Opatství Northanger je výjiměčné především tím, že není psáno z pohledu hlavní hrdinky, ale je jasně oddělené, že autorka se stává vypravěčkou příběhu včetně svých postřehů a "poznámek pod okraj". Miluji charaktery jednotlivých postav, jediné, s čím mám při každém čtení problém, je jakási až dětská naivita Catherine a její dychtivost po strašidelných až hororových příbězích. Jinak je to zas taková jiná Jane Austen a slibuju Vám, že s knížkou strávíte fajn odpoledne.

Anna Elliotová (někdy také Pýcha a přemlouvání)

Anna je asi mojí nejoblíbenější knihou. Každé její čtení je pro mě pohlazení po duši. Pro mě je Anna vzorem mladé dívky pro všechny ostatní hrdinky Jane Austenové. Je mi jí vždycky líto a pokaždé jí přeju jen to nejlepší. 

Lady Susan
Lady Susan mě neskutečně mile překvapila. Jedná se o román v dopisech, u kterého se určitě nebudete nudit. Knížka je svižná, pisatelé a adresáti dopisů jsou různí a věřím, že na konci stejně jako já budete litovat, že Lady Susan není delší.


Četli jste některou z knih? Čtete rádi i romány napsané v dávné minulosti, nebo upřednostňujete knížky nové? Jaký typ knížek čtete nejraději?

♥