Vždycky jsem si přála být tím člověkem, který si lehne a usne. A nikdy jsem jím nebyla. V mém případě si lehnu a dívám se do stěny na jednom boku. Zírám do stropu. Přetáčím se na druhý bok a frustrovaně koukám do místnosti. Po nějaké chvíli se překuluji na břicho a na pokraji nervového zhroucení dýchám do polštáře.
Vzdávám to a beru do ruky mobil. Po chvilce knížku a přečtu si pár stránek. Dostávám hlad a jdu k ledničce. Vracím se zpátky do postele, abych o chvilku později šla do kuchyně pro pití a vracím se zpět k mobilu. Když zjistím, že mi nic neuniklo, odkládám ho a začíná další kolo převalování s marnou snahou usnout. Občas mám tak trochu pocit, jako kdybych po zhasnutí žila druhým životem. 
Zároveň mám tak trochu i pocit, že už jsem tak trošku odborník na všemožné tipy, jak rychleji usnout, jak zkvalitnit svůj spánek, co dělat a nedělat před usnutím a po probuzení. A myslím, že podobných expertů jako jsem já, je čím dál tím víc.
A nejspíš hlavně pro nás vznikla kniha Proč spíme.

Jedná se o populárně naučnou knihu, která Vám změní pohled na spánek. Obsahuje spoustu faktů, poznatků a výsledků výzkumů o spánku, které Vás naprosto dostanou. Mně osobně nikdy nenapadlo o spánku přemýšlet nějak více do hloubky. Měla jsem přesně ten pocit, že se nic nestane, když budu pravidelně vzhůru do jedný a vstávat v šest. Že je v pohodě nemít pravidelný spánkový režim, nemoci usnout a přes den být unavená. Absolutně nikdy by mě nenapadlo, co všechno se za spánkem skrývá. Jak moc prospěšný pro nás je. Nebojte, nebudu vás tady zatěžovat fakty o tom, co všechno se v našem mozku během spánku děje, ale věřte mi, že je toho mnohem víc, než si dovedete jen představit. 

Mně tato kniha změnila život. A upřímně mě taky hodně vyděsila. Když už vím, jaké ozdravné účinky spánek má, mnohem více si hlídám, abych šla pravidelně spát kolem jedenácté a spala osm hodin. Děsím se totiž toho, o kterou část blahodárného spánku bych přišla, kdybych to nedodržela. A jsem přesvědčená o tom, že by si knihu měl přečíst úplně každý, kdo někdy řekl větu, že mu stačí se vyspat jen pár hodin a je v pohodě. Nebo že to dospí o víkendu. A nebo, že na spánek nemá čas a má důležitější věci na práci.

Když už nic jiného, zapamatujte si větu, že spánek (byť i třeba jen hodina), kterou si odepřete, už nikdy nenaspíte. Nejde spát do zásoby ani nejde následně neprospané noci dospávat. Pokud dnes budete spát méně než osm hodin, už nikdy zbylý čas nedoženete.

Já moc děkuji za zaslání této knihy, která mi otevřela oči, e-shopu Megaknihy, kde najdete v sekci zdraví nejen Proč spíme, ale i spoustu dalších knížek, díky kterým si rozšíříte obzory. 

♥

 Když jsem na přelomu září a října přinesla domů plnou tašku vánočních dekorací z KIKu, přítel se na mě nevěřícně díval, jestli opravdu už nakupuju vánoční výzdobu. Pokud to o mně nevíte, tak já jsem naprostou milovnicí Vánoc, což absolutně nikdo nechápe, protože moje Vánoce mají k dokonalosti hodně daleko. Uvidíme, jaké budou ty letošní. 
Ale zpátky do konce září. Když jsem se šla tenkrát podívat do KIKu, uviděla jsem tam vánoční věci a já jsem nedokázala odolat. Najednou jsem měla plné ruce věcí a nevěděla jsem, co se mi líbí více. Věděla jsem, že mě čekají první Vánoce někde jinde než u rodičů a chtěla jsem to tady mít hezké. A nejspíš jsem měla i tak trošku tušení, že opět všechno zavřou a já pak budu litovat, že jsem nic nekoupila. 
Když jsem přemýšlela, čím letos odstartovat sérii vánočních článků, dekorace byly jasnou volbou. Snad i Vám trošku navodí vánoční atmosféru.

Vždycky jsem si přála zapalovat každou neděli svíčky na adventním věnci, jen rodiče tomu nikdy nebyli nakloněni. Jsem ráda, že přítel sám vybral tento svícen a já si tak splním dětský sen. 

Vánoční svícen do okna je takovou vzpomínkou na babičku, jelikož ho mám právě od ní. Jsem moc ráda, že mám alespoň kousek ní u sebe, jelikož i ona milovala všemožné dekorace a neustále si nějaké kupovala. Svítící stromeček pak máme jako dekoraci  v obýváku.

Sovička a sněhulák byly jasnou volbou. Naprosté lásky na první pohled, které jsem prostě musela mít. 

Dřevěný sobík byla jedna z největších roztomilostí, co jsem v obchodě viděla. Naprosto jsem si ho zamilovala a myslím, že s námi v obýváku bude po celý rok. 

Závěsné dekorace je podle mě strašně moc vděčný kousek, který si můžete pořídit. Dají se zavěsit kamkoliv a místům dodávají vánoční atmosféru.

Na adventní kalendáře se těším celý rok. Tento rok budu mít od přítele adventní kalendář trochu jinak aneb když milujete mimoně a zjistíte, že jsou v kinder vajíčku a vy chcete mít celou sérii. Upřímně doufám, že budu mít 24. prosince všechny. Čajový kalendář z DM si kupuju už každý rok, je skvělý. A adventní kalendář Merci jsem koupila příteli, snad z něj bude mít po celý prosinec radost.

Už jste stihli vánočně vydekorovat byt? Taky si na vánočních dekoracích ujíždíte tak moc jako já? 

♥

 Nedovedu si představit lepší typ knihy do tohoto období, než je právě nějaký román, do kterého se začtete a na všechno zapomenete. Stalo se mi to právě u čtení nového románu od nakladatelství Ocelot s názvem Než jsme se odcizili od Renée Carlino. 

V knize se prolínají dvě časové roviny a dva úhly pohledu vyprávění - Grace a Matte. Jedna část příběhu se odehrává před patnácti lety, ta druhá v současnosti. V té jsou Grace i Matte od sebe, opuštění, ztracení a zaseknutí v minulosti. Dílem náhody Matte uvidí Grace v metru, jen na okamžik, než mu zmizela v černé tmě tunelu. Ale i ten okamžik stačil, aby se mu vybavily všechny vzpomínky a opět se v něm rozhořela touha zjistit, co se vlastně tenkrát stalo a proč tak najednou zmizela. 
Vracíme se do doby před patnácti lety, Matte se právě odstěhoval do New Yorku, aby zde dokončil své vysokoškolské studium a Grace je první, s kým se pro něj v neznámém městě seznámí. Stanou se nerozlučnými přáteli a postupně jsme vtahování do toho, jaké to je být zamilovaný a jak obtížné může být překlenout přátelství v něco víc. 

Jelikož mám podobný typ knížek ráda, i tato si získala moje srdce. Stylem, jakým je napsaná a mužským úhlem pohledu, mi kniha připomínala romány od Nicholase Sparkse. Ale možná díky tomuto srovnání jsem se nemohla ubránit pocitu, že aby se kniha ještě více přiblížila románům od Sparkse, něco maličkého navíc jí ještě chybělo. Moc se mi líbil děj, který se odehrával před lety, po přenesení zpět do současnosti jsem byla trošku rozpačitá. Děj mi přišel zhuštěný a podle mně by si konec zasloužil více prostoru. Ale i přes tyto mé lehké rozpaky jsem se od knížky nemohla odtrhnout a Grace i Matteho jsem si zamilovala. Dokonce tak moc, že jsem knihu dočítala v noci a usnula jsem ještě s rozsvíceným světlem. 

Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.

Pokud se chcete aspoň na chvilku odpoutat od každodenních starostí, tak tato knížka bude přesně pro vás. Pokud vás kniha zaujala, seženete ji tady v sekci románů, povídek a novel. 
A já moc děkuji e-shopu Megaknihy za její zaslání. 

A jakou knížku byste mi do těchto dní doporučili vy?

♥

 Když jsem poprvé začala přemýšlet nad tím, která kniha mě inspirovala, v hlavě se mi jich vybavilo hned několik. Mám přečtených tisíce stránek a stovek knih a každý jeden příběh z nich mě inspiroval v něčem jiném. A tak jsem se o těch MÝCH knihách rozhodla napsat a zároveň se i tímto článkem soutěžím s překlady Presto.

Malý princ od Antoina de Saint-Exupéryho díky kterému vím, že co je důležité, je srdcím neviditelné, romány od Nicholase Sparkse a Jane Austen v tom, že pravá láska existuje a vyplatí se na ni počkat, Velké kouzlo od Elizabeth Gilbert díky kterému nikdy nepropadám panice, když mě opustí inspirace, Továrna na sny od Anie Songe v tom, že je v pořádku si hledat tu svojí cestu, kuchařky od My Cooking Diary k tomu, abych zkoušela stále nové recepty a nebo Miluj svůj život od Louise L. Hay na cestě k sobě samotné. 
Když jsem ale nad tím začala přemýšlet více, vybavovaly se mi jiné knihy. Dlouhá cesta dolů od Nicka Hornbyho, kterou naprosto miluju a která mi vždy připomene, že vždycky stojí za to zkusit vydržet ještě jeden den. Malé ženy od Louisi May Alcotte, které mi vštěpují správný pohled na život. Čekání na Godota od Samuela Beckette jako připomínka toho, abych neplýtvala slovy a časem. A Ten, kdo stojí v koutě od Stephena Chbosky, abych nezapomínala, že i jako pozorovatel jsem součástí toho všeho.

Ale nad těmito všemi knihami je jedna, která mému srdci přirostla nejvíc.

Romance pro křídlovku od Františka Hrubína. 

♥

 Asi jako většina z Vás trávím i já většinu času doma. Vlastně by se zdálo, že by všechno mohlo být v pořádku. Mám čas psát diplomku, mám spoustu času na generální úklid, na zkoušení nových receptů, na blog a na hledání práce.
Realita mých dní je ale poněkud jiná. 
Abych byla upřímná, tak mám pocit, že se plácám od ničeho k ničemu. Trvá mi klidně celý den, než se k něčemu dokopu, a tak i ta nejjednodušší činnost, kterou bych běžně měla hotovou během pár minut, mi zabere klidně i několik hodin. 
Nedostatek energie, chuti cokoliv dělat a koncentrace dokončit něco do konce. 
Nic moc. 

Vracím se v myšlenkách k jaru, kdy jsme byli v podobné situaci, jen s tím rozdílem, že nás čekali slunečné dny a s tou myšlenkou se s celou situací smiřovalo lépe. Teď je to jiné, ale s klidným svědomím bych mohla sem jen vložit článek z dubna. Vypadá to, že něco přeci jen zůstává stejné. 

Chaos.

Tam venku, tam za hranicemi, tam uvnitř mě.
Vlastně ani neodkážu určit, jestli jsem, nebo nejsem OK. 

Řekla bych, že jsem. Dokud nedostanu záchvat úzkosti z toho, že musím psát diplomku. Dokud neotevřu blogger a necítím tu prázdnotu, kdy nevím, co vlastně napsat. Dokud opět nezačnu hypnotizovat mobil a čekat, kdy mi mamka zavolá, jak jí dneska je. Dokud si nechci na sebe vzít ty rifle, co jsem si koupila tři měsíce zpátky a nezjistím, že jsem opět přibrala. A dokud mě opět nepřemůžou vzpomínky na babičku a já nezačnu zas a znovu plakat nad tím, co se stalo. 

A tak se snažím každý jeden den udělat přesně to, na co se cítím a na co mám energii. Snažím se víc usmívat než mračit. Nakupuji vánoční dárky on-line a mám ze sebe neskutečnou radost, že jsem se konečně po těch několika letech poučila a nenechávám dárky na poslední chvíli. Venčím Dixinku a užívám si, že se mi splnilo moje dlouholeté přání mít pejska. Zkoušíme s přítelem nové recepty a radujeme se, že se zatím všechno dalo jíst. Snažím se dát tím mým dnům nějaký řád, aby se nestávalo, že odpoledne sedím u stolu, koukám do zdi a jsem na sebe naštvaná, že jsem opět nic nestihla. 

Zdroj

Myslím si, že tyhle časy jsou těžké pro každého z nás. I když nejspíš pro každého jinak. A tak nám všem přeju, abychom to ve zdraví zvládli a neztráceli naději, že bude líp.

Budu moc ráda, když mi do komentářů dáte vědět, jak celé tohle období zvládáte vy.
Držme se.

♥

Pokračování knižní série Strážce ztracených měst jsem se nemohla dočkat. Už před více než rokem jsem vydala článek o první dílu, který najdete tady. Až na pár detailů jsem z knížky byla nadšená a toužila jsem vědět, jak se celý příběh bude vyvíjet dál. Nedávno mi přišel e-mail od e-shopu megaknihy.cz, jestli bych neměla zájem zrecenzovat knižní novinku Exillium (Strážce ztracených měst 2) od Shannon Messenger, kterou jako novinku vydalo nakladatelství Ocelot. 

Sophie se postupně sžívá s elfím světem, do kterého přišla ze světa lidí. Po zdárném dokončení prvního roku studia na Foxfireské akademii a po zotavení z únosu, při kterém s Dexem téměř zemřeli, si naplno užívá prázdnin. Všechno se konečně zdá být v pořádku a Sophie dále rozvíjí své schopnosti při výcviku jediné samičky křídlorožce, Silveny. Ovšem její únosci jsou stále na svobodě. Sophie nachází nové stopy vedoucí k záhadné skupině Černá labuť, které ji vedou k vysvětlení mnoha nezodpovězených otázek. Je Sophie vytvořená za nějakým účelem? Jak je to se smrtí Jolie, dcery Gradyho a Edaline? A kdo jsou ve skutečnosti ti zlí? Aby našla odpověď na dlouho střežená tajemství a zachránila ty, na kterých jí nejvíce záleží, musí se znovu podrobit riziku. Proto je nutné, aby podnikla nebezpečnou cestu do nejtemnějších koutů světa, do Exillia (zdroj).

Do kouzelného světa elfů jsem se zamilovala již v prvním dílu. I když je kniha určena spíše mladším čtenářům, než jsem já, příběh Sophie se mi dostal pod kůži. 
Příběh se skvěle čte, celou knihu jsem přečetla jedním dechem, několikrát jsem nahlas vykřikla "Cože?!" a jednoduše jsem se nemohla od knížky odtrhnout. Neustále v knížce bylo něco, co mě překvapovalo a nutilo číst dál. Čekala jsem, že knížka bude pokračovat v liniích z prvního dílu, a tak jsem byla dost překvapená, že autorka stále přicházela s novými zápletkami a liniemi.

Při čtení jsem ale přeci  jen měla chvilkami pocit, že se toho zas až tak moc neděje. Přeci jen po únosu z konce prvního dílu jsem nejspíš čekala větší akci. Ale zároveň se toho v knížce vlastně stalo hrozně moc a jednotlivé události na sebe navazovaly. Líbilo se mi, že i když se jedná o fantasy knihu, řešilo se v ní mnoho témat z běžného života, například jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka. Jak jít dál. Opět se mi ale moc nelíbilo propojení s magickými zvířaty a ocenila bych více školní výuky. 

Celkově se mi tento druhý díl líbil více jak ten první. Nad tím jaký komplexní fantasy svět dokázala autorka vytvořit, mi zůstává rozum stát. A nemůžu se dočkat, jak příběh bude pokračovat. Už teď je vydaných osm dalších knih z této série plus jedna doplňující. Těším se, až všechny knihy budou dostupné v češtině. 

Džínová bunda Levi's 

Naprosto splněný sen. 

Chvilku před tím, než jsem ji našla, jsem říkala kamarádce, že bych si ještě přála najít džínovou bundu právě od Levi's. Jednu džínovou bundu sice mám, ale moc jsem si přála mít nějakou i od této značky jednoduše proto, že je to nestárnoucí kousek, který v mém šatníku bude dlouhé roky.

Levi's, 550 Kč (Brno - Textile House Vintage)

Levi's, 252 Kč (Brno - Textile House Vintage)

???, 300 Kč (Brno - Textile House Vintage)

Pokud ve vintage shopu nevychytáte nějakou akci, tak musíte počítat s tím, že ceny jsou vyšší. Pokud jste ale zvyklý nakupovat v klasických fast fashion řetězcích, nejspíš vám ceny v nich budou připadat srovnatelné, ne-li nižší než v klasických obchodech.

Za mě se určitě vyplatí zavítat i do vintage shopů, můžete v nich totiž najít krásné, originální a značkové kousky, které ve vašem šatníku vydrží dlouhé roky a v takovém případě se investice do nich vyplatí.

♥

Poslední dobou si i všímám toho, že do second handů chodím čím dál tím méně, tak nějak cítím, že oblečení už mám dost a nepotřebuji si každý týden nakoupit další. Přesto ale nakupování v sekáčích stále miluju. A co jsem si za poslední dobu koupila v těch klasických?

Sukně Terranova
Aneb když přiberete a všechny sukně, na které jste se těšili, že je budete nosit, jsou Vám malé. Jednou po praxi jsem už toho měla dost, a tak jsem zašla do nejbližšího sekáče a doufala jsem, že v něm objevím nějakou sukni pro sebe. A našla jsem tam tuto přesně podle mých představ. Je perfektní, elegantní a navíc v mojí poslední dobou nejoblíbenější barvě.

Terranova, 99 Kč (Brno - Genesis na České)

Pruhovaná trička

Byla naprostou láskou na první pohled. Modro bílé je croplé, ideální k věcem s vysokým pasem. To druhé má zase ideální barvy na podzim a naprosto ho zbožňuju.

Topshop, 21 Kč (Strakonice - hrabák na mostě); L.A. Hearts, 23 Kč (Strakonice - hrabák na mostě)

Halenka s nabíranými rukávy

Upřímně, ty nabírané rukávy jsou na mě trošku extravagantní a nebýt top od značky COS, nejspíš bych si ho ani nevyzkoušela. Ale jelikož tato značka patří k mým nejoblíbenějším, rozhodla jsem si ho alespoň vyzkoušet a jsem za to moc ráda, protože ta halenka je úplně geniální.

COS, 298 Kč (Brno - Textile house Poštovská)

Byli jste v poslední době v sekáči? Koupili jste si v něm nějaký kousek? Co je momentálně na vašem wishlistu?

♥

 První měsíc společného bydlení s přítelem máme za sebou. 
A oba jsme to ve zdraví přežili. Jediné, co přišlo k úrazu, je hrneček s fotkou s expřítelkyní, který jsme našla při uklízení kuchyně. A krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Úplně jsem si vybavila článek od Inkoustové tečky, který se mi bohužel už nepodařilo dohledat, ale který popisoval její týden bydlení s přítelem na zkoušku. A v rámci zkušebního týdne našla v jeho kuchyni hrneček s mimoněma od jeho expřítelkyně a odolávala touze omylem rozbít hrneček jeho shozením na zem. Naprosto jsem ji chápala.

Za ten měsíc máme za sebou tři návštěvy Ikei. Nové noční stolky, dvě poličky v ložnici a nebýt té obří vlajky fotbalového klubu Chelsea, kterou si přítel pověsil přímo nad postel, tak bych s tou naší ložnicí byla i celkem spokojená. Taky máme nový botník. Stále zabalený v krabici. A nový sporák díky kterému konečně můžu vařit i na víc jak jedné plotýnce najednou. Až na pár zákoutí máme z gruntu uklizenou kuchyň a já už jsem nakoupila první dekorace na Vánoce. Protože to vypadá, že je budeme slavit jen spolu my dva s naším pejskem.
Všechno je to fajn, v poklidu a bez hádek. Většinou. Upřímně mě občas přepadne ta moje náladovost a nejradši bych samu sebe ani neviděla. A občas se divím, že mi ještě nesbalil věci a neposlal pryč. 

A já asi stále nechápu, jaké mám obrovské štěstí. Že mám vedle sebe někoho, na koho se můžu na sto procent spolehnout. Někoho, kdo ve věcech nehledá problémy a překážky, proč to nejde, ale věci hned řeší a vyřeší. Někoho, kdo mě miluje, ať už mám jakoukoliv náladu a vypadám sebehůř. 
Občas se přistihnu, že se na něj jen dívám a absolutně to celé nechápu. Vím, že to za to čekání stálo. Asi jsem od prvního písmenka věděla, že on je někdo speciální. Ale nikdy by mě nenapadlo, co ty písmenka zmůžou. A že to bude on, kdo mi dá po tak dlouhé době pocit domova. On je mnohem víc, než jsem si kdy přála. On není mým splněným snem, protože je mnohem víc. 

Je neskutečná úleva mít po tolika letech bezpečné místo, kde je klid, pohoda a žádný křik. Je to léčivý balzám pro duši. A každému bych to přála.