Dlouho jsem se vám neozvala a vlastně pro to nemám ani žádný zvláštní důvod. Chyběla mi inspirace, nechtělo se mi fotit fotky, neměla jsem čas a hlavně bojuju s velkou únavou, se kterou si už moc nevím rady. Nechtěla jsem se do blogu nutit, ale pomalinku cítím,  že bych mohla být zase aktivnější. 

Minulý rok jsme s přítelem objevili Freeport Fashion Outlet v Chvalovicích-Hatě a říkali jsme si, že bychom se tam mohli před podzimem podívat a trošku doplnit šatníky. Navíc jsme tam byli v den, kdy centrum slavilo dvacáté narozeniny a ve většině obchodů probíhaly ještě větší slevy.

Puma

 Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že budu psát tento článek, zaklepala bych si na čelo.
Řidičák jsem si akčně udělala hned v osmnácti, moc jsem nad tím nepřemýšlela, v tu dobu si ho dělala většina spolužáků, a tak já taky. Autoškola byla pro mě utrpením. Moc mi to nešlo, s instruktorem jsem si nesedla a jízdy jsem udělala asi na čtvrtý pokus. Po autoškole jsem chvilku řídit zkoušela, ale vždycky vedle mě seděl můj táta, který mě dokázal vystresovat takovým způsobem, že jsem prostě jednou vystoupila a znovu za volant nesedla.
V průběhu let jsem měla myšlenky, že bych ráda někdy zase řídila, ale vždycky to skončilo jen u myšlenek. Teprve tento rok se to zlomilo. Rodiče se budou stěhovat a dojíždění za nimi by bylo ještě na dýl (už teď cesta vlakem trvá přes pět hodin). Navíc bych v jejich novém bydlišti byla odříznutá, vidět se s kamarádkami by bylo komplikované a i třeba do města bych se jen tak nedostala. 
A tak jsem se odhodlala a přihlásila jsem se na kondiční jízdy. Když jsem hnedka při první jízdě jezdila v centru Brna, byla ve mě hodně malá dušička. Měla jsem ale obrovské štěstí na instruktorku a jízdy byly úplně v pohodě, nedalo se to srovnat s jízdami v autoškole, když jsem si dělala řidičák. 
Původně jsem si myslela, že budu jezdit přítelovo autem. Zkoušela jsem to, zvládala jsem to, ale o mém příteli se to tak úplně říct nedalo. Zjistila jsem, že jeho auto je pro něj něco jako chrám, který si střeží a je k němu až přehnaně majetnický. Typický chlap.
A tak se mi v hlavě vyrojila myšlenka, že si koupím vlastní auto. 
Cesta k němu byla mnohem komplikovanější a zdlouhavější, než jsem si myslela. Nechtěla jsem si koupit auto v autobazaru nebo jen tak od někoho na internetu, bála jsem se skrytých vad a nechtěla jsem za případné opravy dát ještě víc než za samotné auto. Nakonec jsem se rozhodla si koupit auto přes tátovo známého, který má autoopravnu a vozí auta z Německa. Bohužel tím, že je krize, lidé si tolik nekupují nová auta a ty svá původní nedávají na protiúčet. Když už se nějaké objevilo, neodpovídalo mým kritériím. Chtěla jsem něco menšího a měla jsem stanovený cenový strop, který byl poměrně nízký, ale vzhledem k tomu, že jsem chtěla spíše auto na rozježdění, tak byl za mě dostačující.

Nakonec se na mě usmálo štěstí, a tak já mám své první auto!

Upřímně si nepřipadám dostatečně dospělá na to, abych ho měla.
Mám z toho obrovský respekt a pořád nějak nechápu, že já mám auto, když ještě před pár měsíci jsem si ani nedokázala představit, že bych ještě někdy řídila.
Odhodlat se a sednout si znovu za volant je pro mě hodně o sebepřekonávání. Mám strach ze situacích, které můžou nastat, mám strach z ostatních řidičů a rozhodně to není něco, co by mi šlo nějak samo a bylo pro mě přirozené. Přijde mi, že k tomu nemám cit. Vím ale, že to je třeba. Že řízení člověku hodně ulehčí život a čím dřív začnu, tím lépe. 

Já bych vám moc přála, pokud se také k něčemu dlouho odhodláváte, abyste v sobě našli tu sílu a šli do toho.

A jak to máte vy? Řídíte?

♥

Přemýšleli jste někdy nad tím, co byste udělali, kdybyste vyhráli opravdu velkou sumu peněz? Skončili byste v práci? Procestovali svět? Koupili si dům, auto a užívali si života?
Já jsem expertkou na přemýšlení co by - kdyby, takže samozřejmě mám odpověď i na tuto otázku. Koupili bych si chatičku v Norsku a pomáhala bych pejskům. Samozřejmě bych nejspíš investovala i do jiných věcí, ale o těchto dvou mám absolutní jasno. 
A právě okolo nečekané výhry v loterii se točí děj knížky Jen moje štěstí od Adele Parksové.

Anotace:
Lexi a Jake už patnáct let sázejí spolu se svými přáteli Pearsonsovými a Heathcotesovými pokaždé šest stejných čísel. Během večeří, večírků nebo letních grilování spolu vždy probírali důležité věci a společně se zasmáli, když v loterii vyhráli nanejvýš deset liber. Jenže pak se jedné sobotní noci stane nemyslitelné skutečností. Jejich šest čísel vyhraje a všechno je jinak. Lexi a Jake mají tiket s hodnotou 18 milionů liber a nechtějí se dělit. A jejich přátelé jsou odhodláni získat svůj podíl. Kam až jsou schopni zajít?

Knížka si mě získala hned svou anotací. Námět byl přesně pro mě a byla jsem zvědavá, jak s takovou výhrou postavy naloží. 
Líbilo se mi, jak k výhře přistupovali jednotlivý členové rodiny. Byla to pro mě zajímavá sonda do psychologie lidí a dokázala jsem se s tím ztotožnit. Krásně příběh ukazuje charakter lidí a potvrzuje, že peníze ho kazí. A nebo naopak ukazují, co se v nás doopravdy skrývá. Líbil se mi přístup i zbylých dvou manželských párů, ale klidně bych linku jejich případného nároku na výhru rozvinula více.
Nemůžu se ale zbavit pocitu, že z námětu toho šlo vytěžit více. Bohužel se pro mě nekonal žádný moment překvapení, podařilo se mi odhadnout už předem, jak by to mohlo být a pokud autorka chtěla do knížky přidat prvky z podsvětí a tíživých životních podmínek, měla to rozvést více. Tak, jak to bylo v knížce podaný, působilo spíše rušivě.

Za mě má knížka zajímavý námět a příběh, ale pokud je knížka řazena mezi thrillery, čekala bych více napětí a zvratů.

Co byste udělali vy, kdybyste vyhráli v loterii? Zaujala vás tato kniha? Pokud ano, seženete ji na e-shopu Grada.cz, kterému taky děkuji za zaslání výtisku.

♥

 Ne léto jsem si nutně potřebovala pořídit dva druhy věcí - šaty a černé sandálky. Původně jsem si myslela, že to bude lehký úkol - těchto dvou základních věcí přeci musejí být plné obchody. Měla jsem a zároveň i neměla pravdu. I přes záplavu šat na ramínkách jsem v kamenném obchodě nenašla ani jedny šaty, které bych si chtěla koupit. Zachránil mě až internet. U letních bot jsem byla úspěšnější, koupila jsem si pantofle, které jsem následně nosila celý červenec. Černé sandálky se mi ale sehnat nepodařilo ani online. 

Zelené šaty
Barvou pro toto léto se pro mě jednoznačně stala zelená. Tato barva se mi natolik zalíbila, že jsem si s ní koupila rovnou troje šaty. Všechny jsem postupně ulovila na Zalandu Lounge. I když jsou od různých značek, jsou všechny pohodlné, vzdušné a krásně sedí na postavě. 

Object - 579 Kč | Pieces - 389 Kč | Vero Moda - 439 Kč 

Freeport Hatě
Zavítali jsme i do outletového centra Freeport, kam se především chtěl podívat přítel. Ten odešel hned s několika taškami, moje nákupy byly poněkud skromnější. Zrovna tam byl nově otevřený Orsay, kde jsem si vybrala elegantní kraťásky do práce a k nim rovnou i halenku. Pak už jsem měla štěstí jen v Pumě, kde jsem si koupila nádhernou sportovní podprsenku o tisícovku levněji, než byla původní cena.

Orsay kraťasy - 300 Kč | Orsay halenka - 100 Kč | Puma podprsenka - 179 Kč

Pantofle
Objev tohoto léta. Nikdy mě nelákalo si pořídit pantofle na ven, přišlo mi to nepohodlné a nepraktické. Pak jsem je vídala čím dál tím víc a nakonec jsem i já podlehla a jedny si pořídila. Okamžitě jsem si je zamilovala a málokdy si vezmu nějaké jiné boty. Když jsem objevila jejich výhody, chtěla jsem si je pořídit i v hnědé variantě, nakonec jsem si je stejně jako ty černé koupila v CCC ve slevách.

A to je všechno, co se mi podařilo během léta mimo sekáče pořídit. Upřímně jsem čekala, že toho bude více, ale ve výprodejích se mi nic moc nelíbilo a celkově to, co nabízejí obchody, není úplně můj styl.

Co jste si během léta pořídili vy?

♥

Na blogu jsem se asi ještě nikdy nezmínila, že jsem velkou fanynkou Taylor Swift. Vždycky, když se mě někdo zeptal, jakého interpreta bych chtěla vidět na živo, Taylor se umístila na prvním místě. Když jsem se dozvěděla, že v rámci svého tour přijede do Evropy, měla jsem obrovskou radost a věděla jsem, že se tam prostě musím dostat. Zaregistrovala jsem se, den a hodinu, kdy šly vstupenky do prodeje jsem měla zakroužkovaný v práci v kalendáři a byla jsem strašně nervózní, aby to vyšlo. Sledovat virtuálního panáčka, jak pomalinku postupuje, mi drásalo nervy. Nakonec jsem se ale dočkala a za rok a pár dní jedu do Vídně na Taylor Swift!
I jen jak to píšu, pištím v duchu radostí.
Rok je ale přeci jenom ještě dlouhá doba, a tak mi čekání aspoň trošku zkrátila knížka na motivy písní právě Taylor Swift - Léto porušených pravidel od K. L. Walther.

Anotace:
Prosluněná letní romance inspirovaná písněmi Taylor Swift.
Meredith ztratila před osmnácti měsíci svou milovanou sestru Claire a uzavřela se před světem. Nyní přijíždí s rodiči na půvabný ostrov Martha´s Vineyard na pravidelné velké rodinné setkání, tentokrát završené svatbou sestřenice. Krátce před odjezdem Meredith navíc opustil přítel, a ona je rozhodnutá věnovat se jen kamarádům a rodině.
Celý týden se nese ve znamení svatebních příprav a každoroční rodinné hry, v níž chce Meredith na počest své sestry vyhrát. Když ale uzavře kvůli hře spojenectví s Wittem, nevlastním ženichovým bratrem, netuší, že díky němu její život získá pestré barvy.
Zůstane romantický letní románek jen pouhou vzpomínkou na jeden nezapomenutelný týden?

Knížka mě svým příběhem ihned zaujala. Podobné romány mám moc ráda, tento ale nebyl jen zalitým sluncem. Knížka vás okamžitě vtáhne do děje, budete mít pocit, že na ostrově se nacházíte spolu s postavami. Ty jsou sice různorodé, ale dohromady tvoří pevný kruh s názvem rodina. Zamilujete si je, všechny.
Příběh je nám vyprávěn z pohledu Meredith - náctileté dívky, která se snaží vyrovnat s tragickou smrtí svojí sestry, přítomností i budoucností. Týden na ostrově je (nejen) pro ni novým začátkem, nadějí na to, že najde samu sebe a že dá šanci dobrodružství. Jinou životní perspektivu ji totiž ukáže Wit, kluk, ke kterému ji to táhne a se kterým utvoří pevné spojenectví ve hře, jestli i v životě se dozvíte, pokud si knížku přečtete.

Mrzelo mě, že jsem téměř vůbec nezaznamenala inspiraci písněmi Taylor Swift. Pátrala jsem, čím by to mohlo být a zjistila jsem, že se odkazy na její písně ztratily v překladu. Když jsem viděla ukázky z knížky v angličtině, bylo to přímo do očí bijící, v češtině to téměř vymizelo, a tak, když bylo v knížce zmíněno zpěvaččino jméno, působilo to pro mě spíše nepřirozeně.

To ale nic nemění na tom, že knížka je povedenou letní romancí, od které se nebudete chtít odtrhnout. Ono pověstné ještě jednu kapitolu se snadno změní na to, že knížku neodložíte, dokud ji nedočtete.

Jakou letní knížku jste už stihli přečíst vy? A jakého interpreta byste jednou chtěli vidět naživo?

Za zaslání výtisku moc děkuji nakladatelství Grada, kde si knížku můžete i koupit.

♥