Inecto je britská značka, kterou jsem objevila minulý rok v létě. Koupila jsem si od ní kondicionér, který jsem si naprosto zamilovala a moje vlasy ho úplně zbožňují, a tak bylo jasné, že jen u kondicionéru nezůstanu. Postupně se moje sbírka rozrostla ještě o šampon, vlasový olejíček a masku na vlasy. 

Značka si mě získala nejen tím, jak mým vlasům prospívá, ale i tím, že je 100% veganská a netestuje na zvířatech. Až 90% ingrediancí je přírodních, trošku mě mrzí, že to není 100%, ale třeba se k tomu značka jednou dopracuje.
Dle jejich stránek značka spolupracuje s farmami po celém světě, aby do jejich produktů byly používány oleje jen z udržitelného zdroje a obsahují čistý kokosový olej (popřípadě arganový).


Já jsem moc ráda, že jsem tuto značku objevila, protože pro moje vlasy je to úplný zázrak. Asi úplně nemá smysl, abych Vám tady popisovala každý jednotlivý produkt zvlášť, jelikož bych používala stále stejná pochvalná přídavná jména dokola, takže snad jen ať už se rozhodnete vyzkoušet cokoliv, určitě nebudete zklamaní.
Moc se mi líbí i design produktů, který mi přijde čistý a zároveň hravý. Je to něco jiného než u klasických vlasových přípravků. A ta vůně? Naprostá nádhera.
Já jsem všechno dostala od Ježíška, ale můžu prozradit, že Ježíšek nakupoval v Rossmanu. Ceny jsou v rozmezí od 100 Kč do 150 Kč, ale co jsem teď koukala, tak na internetových e-shopech se dají sehnat ještě levněji.
Inecto Naturals se neomezuje jen na vlasové přípravky, ale najdete od ní i ty z řady péče o pleť.

Znáte tuto značku? Vyzkoušeli jste už od ní něco? Co na své vlasy používáte vy?

♥

V ideálním světě jsem za sebou měla mít všechny zkoušky a užívat si volna. V tom reálném tu jednu poslední před sebou stále posouvám, jelikož jsem nemocná a to poslední, na co mám teď sílu, je učení. Holt nikdo z nás nežije ve snovém světě.
Za začátku jsem z toho byla celkem dost špatná, přeci jen když se několik týdnů/měsíců těšíte na ten jeden den, kdy si budete moc konečně aspoň na chvilku oddychnout a najednou se ten den vzdaluje, není to nic moc. Na druhou stranu se mi aspoň prodloužila doba, po kterou se můžu těšit, až to bude za mnou.
Těšení se.
Já jsem přesně ten typ člověka, který neustále musí mít něco, na co se může těšit. A vždycky to musí být něco konkrétního, něco ohraničeného datumem. A zároveň, když už to něco, na co jsem se tak moc těšila, je za mnou, dokážu z toho klidně následující měsíc žít. Mít radost, neustále někom o tom povídat, nebo se jen tak sama pro sebe smát. Já v tomhle kolotoči vidím jeden ze smyslů života.

Koncerty
Na tento rok mám dokonce už tři lístky a neuvěřitelně strašně moc se těším na každý jeden z nich. Na ten první z nich mám lístek dokonce už od srpna, vůbec nechápu, jak ten půl rok mohl utéct, ale už za pár dnů je tady.


Mnich, který prodal své ferrari
O této knížce jsem povídala kamarádce během podzimu a absolutně jsem nevěřila tomu okamžiku, když jsem si ji rozbalila jako dárek k Vánocům. Jestli tohle čteš, ještě jednou moc děkuju! ♥  Těšila jsem se, až se do knížky po zkouškovém v klidu začtu, místo toho jsem jsem si jí díky nemoci přečetla uprostřed zkouškového a jsem za to moc ráda, protože knížka je skvělá a něco takového jsem si potřebovala zrovna teď přečíst.

Aromalampa & vosky
A jeden z nejlepších dárků, co jsem letos dostala. Mamka mi chtěla udělat radost a k Vánocům mi koupit svíčky, místo toho mi ale nevědomky koupila vosky od YC, a tak jsem u stromečku pořád čekala, kdy vybalím i aromalampu, bohužel jsem ji tam neobjevila, ale koupila jsem si ji o pár dnů později v Praze a od té doby se těším pokaždé, když si nějaký vosk rozehřeju. Nechápu, jak jsem bez toho mohla žít tak dlouho.


Svetr
I když už moc v klasických řetězcích nenakupuju, po Vánocích mě popadla chuť nakoupit si nové hezké věcičky do skříně a po celodenním obíhání obchoďáku se mi podařilo koupit přesně 1 kousek. Ale je to úlovek za 10 dalších, jelikož přesně takhle nějak si představuju svetr mých snů.



Škola
A poslední zkouška v tomto semestru je stále přede mnou. Upřímně jsem hodně zvědavá, jak  dopadne. Jen tak mezi námi, bude to asi ta klíčová zkouška, která rozhodne o tom, co se mnou bude dál. Jednou Vám to nejspíš vysvětlím víc.



A na co se těšíte vy? Co vám dělá poslední dobou radost?

♥

Sebeláska.
Poslední dobou jedno z nejčastěji skloňovaných slov. Články, videa, posty a hashtagy. Čím víc tohle slovo vídám, tím víc se nemůžu zbavit pocitu, že to je jen prázdný pojem.



Nejdřív jsem z této osvěty byla nadšená. Konečně někdo upozorňuje na to, že vyumělkovaná krása na Instagramu není realita. Že každá z nás je krásná svým vlastním způsobem. Že je to vlastně o té vnitřní kráse. Ta je ta nejdůležitější. Zároveň to ale neznamená, že bychom se sebou neměli nic dělat. Jestli nám pomůže, když si prodloužíme vlasy, tak si je prodlužme. Svoje tělo miluju, ale to neznamená, že nebudu každý den dřít v posilovně, abych byla ještě spokojenější. A nezapomeňte na inspirující příběhy lidí, které trápily širší boky, křivý nos. Akné. Kudrnaté vlasy. Malá prsa. Jako zázrakem to díky sebelásce překonali a teď jsou všichni šťastní.
Nevím, ale mě to nepomohlo absolutně v ničem. Naopak. Když jsem vídala ty naoko spokojené lidi, říkala jsem si, co je se mnou špatně, že se sebou nejsem stejně jako ony tak spokojená? Proč se taky tak moc nemám ráda? Nemělo by mě náhodou taky trápit, že mám akné? A jak se najednou začít mít tak moc ráda, abych nepoužívala hashtag sebeláska jen jako prázdné gesto?
Virtuální sebeláska může mít přesně opačný efekt, než jaký zamýšlí.
Já si myslím, že je naprosto normální o sobě zejména během dospívání pochybovat. Je to proces, díky kterému se utváříme. A tím, že tyhle teen holky vidí a slyší, jak by se sebou měly být spokojené, tak tím pro ně sebeláska může být zničující.
Chce tomu dát čas.
Proto většinou ty inspirující příběhy příchází od lidí, kteří si už něco odžili a svoje teen léta mají za sebou. Čím je člověk starší, tak tím začíná řešit jiné, horší a závažnější problémy. Sebeláska přichází postupně. Pomalu a vlastně i nevědomky se začne vkrádat do našeho života.
Pro mě sebeláska není o vzhledu. Vlastně ani o té vnitřní kráse. Ani o tom být sama sebou a už vůbec ne o tom hashtagu (asi jste si už všimli, že obzvlášť ten nemám ráda).
Pro mě je o tom mít se ráda. Tak akorát. Ochraňovat se. Myslet na sebe. Starat se o sebe. Dělat všechno pro to, abyste se nikdy nedostali do situace, kdy nebudete chtít dál žít. Neubližovat si psychicky ani fyzicky. Najít si každý den něco, na co se těšit. Z čeho mít radost. Co vám dává smysl.
Nic z tohohle nepřijde samo. Nepřijde to hned. Chce tomu dát čas. Moře času. A jednou to přijde. A ani tomu nebude potřeba dávat nálepku sebelásky.
Já bych si moc přála, aby jednou každý z nás k té nejčistší sebelásce došel, protože věřím, že potom ten náš život dostane zase úplně jiný rozměr. Ale asi by to neměl být ten náš největší cíl, za kterými se poženeme s nadějí, že pak budeme konečně šťastní.
Jsem ráda, že se o sebelásce mluví, že vznikají projekty na její podporu, že ji lidé vnímají a zamýšlí se nad ní, na druhou stranu se nemůžu zbavit pocitu, že to až do takové míry není správné a prospěšné. Pročtěte si tento návod, začněte se řídit těmito body, přečtěte si inspirativní příběhy a aleluja sebeláska je tady.
Je možný, že jsem to celý nepochopila. Jsem mimo cílovou skupinu. A taky je dost pravděpodobný, že mám úplně jiný starosti. A čím víc se toho na mě kupí, tím víc se mám ráda. Že to nikdy nevzdám a vždycky ve mně zůstává naděje, že to nakonec všechno dá smysl.
Vzpomínáte na to, jak jsem psala, že tomu chce dát čas? Absolutně žádný návod vám nepomůže.

A jak sebelásku vnímáte vy?

♥

Poslední dny se blogovým světem šíří články o roce, který právě skončil. Já necítím, že bych podobný článek chtěla psát, místo toho mě pohání touha napsat článek o tom roce budoucím. Takové moje cíle, přání a sny. Směsice všeho, co mi lítá hlavou. Toho, co si chci sepsat, abych na to v průběhu roku nezapomněla a mohla se k tomu neustále vracet.
Upřímně si vůbec nejsem jistá, jestli na tenhle rok jsem připravená. Ještě chvilku bych potřebovala rok 2017, abych si nějaké věci dořešila a nepřenášela si je do nového roku. Zároveň ale nový rok nevnímám jako předěl. Poprvé nemám pocit, že teď je nový rok, tak všechno bude jinak a všechno bude super. Vnímám to tak, že jsem na cestě, která možná změnila konečnou číslovku, ale pořád pokračuje dál.


Besseggen, Norsko - 2017

Tenhle rok bude další z těch zlomových. Čeká mě snad už poslední semestr mého bakalářského studia. Bakalářka. Státnice. A naprosto nejistá budoucnost, která může přinést naprosto cokoliv. V mojí hlavě se odehrává nekonečné množství možností a mám takový pocit, že se jednou ráno probudím a budu vědět. Možná i proto mě strach z budoucnosti momentálně úplně opustil. Zvláštní pocit. Pocit beztíže, který miluju. 

Moc bych si přála, abych zvládla zbytek zkoušek, co mě ještě čeká, napsala bakalářku a nakonec nějak i odstátnicovala. Vůbec si nedokážu představit ten pocit úlevy, který pak určitě přijde. Snad se ho dočkám.
Bylo by fajn, kdyby se mi nějak podařilo vymyslet, co tedy bude se mnou dál.
Přála bych si, abych byla zdravější, aby mi už nikdy nebylo tak zle jako teď v průběhu podzimu. Bude to ještě hodně dlouhá a nelehká cesta.
Chtěla bych se znovu podívat do Norska. To je můj obrovský sen. Norsko jednoduše miluju a není den, abych si na něj nevzpomněla.
Tetování. Další věc, nad kterou denně přemýšlím. Je načase si tento sen splnit.
Batoh Fjällräven Kanken. Ve Skandinávii jsem jim naprosto propadla a není den, abych nepřemýšlela nad tím, která barvička to bude.
Najít si brigádu/práci. Abych měla (nejen) na Norsko.
Věnovat se víc blogu. Blogování miluju a pokaždé, když se přihlásím do tohohle našeho světa, ztrácím pojem o čase, znamení toho, že je to něco, co mě naplňuje. Je načase ho přestat flákat.
Ještě víc se přiblížit k veganství.
Víc číst a míň prokrastinovat.
Vždycky si najít něco, na co se těším.
Zamilovat se.

A jaké jsou ty vaše cíle/sny/přání do roku 2018?

♥