Při jedné z mých posledních návštěv second handu jsem dostala nápad na tento článek. O výhodách nakupování v second handech se toho můžete dočíst hodně, ale buďme upřímní, i tohle nakupování má svoje negativa.

Myslím si, že by bylo fajn dát z mého pohledu ty největší plusy a mínusy nákupů v sekáči do jednoho článku. Možná si všimnete, že se některé plusy a mínusy prolínají aneb každá mince má dvě strany.

Bundičky na jaro, každá za 59 Kč

Plusy

Cena

- v second handech nakoupíte oblečení několikanásobně levněji než v klasických řetězcích, což je kord pro studenty nesmírná výhoda

Originalita

- je skvělé, že jen tak někoho v tom stejném kousku na ulici nepotkáte

- můžete si najít svůj originální osobitý styl

Značkové oblečení

- tento bod souvisí i s tím prvním - pokud chcete najít značkový kousek za zlomek ceny, second handy jsou to pravé místo

Tvar

- u věcí z druhé ruky máte velkou šanci, že už se Vám neseperou a nezmění tvar, a to především díky tomu, že daný kousek již byl prán, a tak máte větší šanci, že už zůstane stejný

Chemikálie

- určitě doporučuji si o chemikáliích v oblečení a i o samotných materiálech přečíst něco více (např. v knížce od Dewii - Eko průvodce je tohle téma skvěle zpracované), ale jen ve zkratce - oblečení, které si koupíte v běžných řetězcích, obsahuje v sobě zdraví škodlivé chemikálie, které přes svoji kůži vstřebáváme do sebe a které se praním z oblečení vymývají a dostávají se tak do životního prostředí

- jinak řečeno - oblečení ze sekáče je pro nás zdravější než to z klasických řetězců, jelikož díky tomu, že již bylo prané, obsahuje v sobě menší míru chemikálií

Životní prostředí

- opět jen ve zkratce, ale textilní průmysl je jedním z největších zdrojů znečištění životního prostředí. Textilní průmysl potřebuje na výrobu oděvů stále více materiálů, oblečení putuje z jednoho konce světa na druhý, chemikálie z praní se dostávají do vody, zplodiny ze spalování neprodaného oblečení do ovzduší a v podobném duchu bych mohla pokračovat dál

- tzn. dáváním oblečení druhou šanci šetříme životní prostředí

Kožené boty a elegantní bílá mikinka, každý kousek za 10 Kč

Mínusy

Čas

- nemůžete čekat, že přijdete do sekáče, hnedka uvidíte dokonale vyskládané kousky v různých velikostech u sebe a jednoduše si vyberete to, co se Vám líbí. Nakupování v second handech chce svůj čas Někdy opravdu hodně času a trpělivosti, jelikož ne vždy v nich hnedka najdete to, co zrovna hledáte.

Cena

- bez debat patří cena k velkým lákadlům, proč nakupovat v second handech. Ale pamatujete si, jak jsem psala, že každá mince má dvě strany? ..tou odvrácenou stranou je, že nízké ceny mohou vést k tomu, že ztratíme hlavu a nakupujeme toho mnohem více jen proto, že to je přeci tak levné. A pak se nám doma kupí věci, které nám vlastně ani tak moc nesedí, podporujeme tím plýtvání a zbytečně utrácíme naše peníze

Životní prostředí

- aneb další odvrácená strana mince. Oblečení do second handů (když pominu různé charitativní second handy typu Moment) se k nám dováží převážně ze zahraničí, což znamená, že než se oblečení dostane do sekáče, urazí další stovky kilometrů, což přispívá k emisi skleníkových plynů. Dalo by se říci, že oblečení vlastně cestuje nadvakrát.

Kvalita

- u tohoto bodu váhám, jestli ho zařadit mezi mínusy, nebo ne. Ale je pravda, že většina oblečení, které v sekáči můžeme najít, má už to nejlepší za sebou a chce si dávat pozor na opravdu každý detail daného kousku, abyste pak nebyli doma nemile překvapení. 

Nepodporujete tím etickou výrobu

- buďme naprosto upřímní, oblečení, co si v sekáči koupíme, je ten stejný "kus hadru" jako ve fast fashion řetězci, co byl vyroben v otřesných pracovních podmínkách. Nepřímo tím tedy stále podporujeme fast fashion a klademe tlak na to, aby i v second handech bylo neustále "nové" zboží.

Co z toho vyplývá? To nejlepší, co můžeme udělat, je pořádně vynosit to oblečení, co už máme ve skříni. 

Ten neudržitelnější šatník už máme doma.

A jaké plusy a mínusy vnímáte vy?

♥

Když se řekne Jane Austen, nejspíš se většině z Vás vybaví její snad nejslavnější dílo Pýcha a předsudek. Románů ale autorka napsala za svůj život celkem sedm. Pět z nich jsem měla doma už několik let, během karantény jsem je postupně znovu přečetla a nakonec jsem si objednala i zbylé dvě. A pokud jste od Jane Austen žádnou knížku nečetli, možná Vás tento článek přesvědčí, abyste to změnili.

P.S. Nebudu popisovat děje jednotlivých knih, jelikož témata jsou si hodně podobná a vykreslovat jednotlivé postavy a co se mezi nimi děje, by bylo na dlouho a nejspíš bych to ani tak nezvládla. Jedná se o knihy, jejichž hlavní hrdinkou je mladá žena, která popisuje svoje pocity, jednotlivé rozhovory a v podstatě vždy je na konci šťastně zamilovaná. Proto se zaměřuju spíše na pocity, které z knížek mám. 

Pýcha a předsudek
Zřejmě nejznámější knihou od Jane Austen je Pýcha a předsudek. Příběh o slečnách Bennetových je evergreeným, který si v každé době najde svoje čtenáře. Co na knize oceňuji je mimo jiné i to, že v ní nejsou žádné obsáhlé popisy míst, přírody či vnitřních pocitů hrdinky. Děj knížky je rychlý a v příběhu se toho stane opravdu hodně. Já naprosto miluju vnitřní proměnu Elizabeth a pana Darcyho, jejich příběh lásky je prostě kouzelný.

Emma

Když jsem Emmu četla poprvé, měla jsem pocit, že to je zbytečně rozvláčná kniha, ve které se toho moc neděje a nudila mě. Ale je to kniha, do které jsem musela dospět, abych ji dokázala ocenit. 

Emmu si zamilujete. Tato mladá slečna si vzala do hlavy, že má skvělý úsudek ohledně toho, kdo by se ke komu hodil a kdo by si koho měl vzít. Řekněme, že v tom úplně úspěšná není. Pokud vydržíte pár dlouhých pasážích o ničem a zaměříte se na omyly v jejích úsudcích a smíříte se s charaktery postav, tak Vás Emma bude bavit.

Mansfieldské panství
Pořád nevím, co si o Mansfieldském panství myslet. Hlavní hrdinku Fanny si zamilujete, ale celkově mi knížka přijde zdlouhavá a její konec zbytečně uspěchaný. Možná je to vlastně i něco, co mě na tvorbě Jane Austen vadí. Všechny tyto romány končí v okamžiku, kdy se hlavní hrdinka zasnoubí, maximálně je tam pár větami popsáno, co bylo dál..

Rozum a cit

Je knížka, která ve mně po každém přečtení zanechává nejmenší dojem. Přijde mi, že jednotlivé motivy znám už z jiných jejích knížek (Rozum a cit ale začala Austen psát jako první knihu a zároveň se i jedná o její první publikovanou knihu, takže to spíš může být tak, že jednotlivým motivům je v jiných jejich knihách věnováno více pozornosti, a proto mě Rozum a cit nechytl za srdce). Ale i tak si v průběhu čtení Elinor i Mariannu vždycky oblíbím a  držím jim palce, aby bylo na konci všechno dobré. Možná bych Rozum a cit doporučila jako tu první knihu, kterou si od autorky přečíst. Děj plyne rychleji než u Emmy a jednotlivých motivů je tam tolik, že dostane celkem dobrý přehled o tom, o čem autorka píše. 

Opatství Northanger
Opatství Northanger je výjiměčné především tím, že není psáno z pohledu hlavní hrdinky, ale je jasně oddělené, že autorka se stává vypravěčkou příběhu včetně svých postřehů a "poznámek pod okraj". Miluji charaktery jednotlivých postav, jediné, s čím mám při každém čtení problém, je jakási až dětská naivita Catherine a její dychtivost po strašidelných až hororových příbězích. Jinak je to zas taková jiná Jane Austen a slibuju Vám, že s knížkou strávíte fajn odpoledne.

Anna Elliotová (někdy také Pýcha a přemlouvání)

Anna je asi mojí nejoblíbenější knihou. Každé její čtení je pro mě pohlazení po duši. Pro mě je Anna vzorem mladé dívky pro všechny ostatní hrdinky Jane Austenové. Je mi jí vždycky líto a pokaždé jí přeju jen to nejlepší. 

Lady Susan
Lady Susan mě neskutečně mile překvapila. Jedná se o román v dopisech, u kterého se určitě nebudete nudit. Knížka je svižná, pisatelé a adresáti dopisů jsou různí a věřím, že na konci stejně jako já budete litovat, že Lady Susan není delší.


Četli jste některou z knih? Čtete rádi i romány napsané v dávné minulosti, nebo upřednostňujete knížky nové? Jaký typ knížek čtete nejraději?

♥

Nikdy by mě nenapadlo, že podobný článek někdy napíšu. Ale ten minulý týden byl plný zážitků a když si ho promítám v hlavě, jen se usmívám a jsem ráda, že po tom všem se to teď snad už obrací k lepšímu. Jen doufám, že jsem to teď nezakřikla.
Zároveň je tento článek součástí výzvy Brno bloguje na téma výlety a akce v Česku, tak snad Vám dám aspoň pár tipů, kam se podívat napříč celou Českou republikou.


Valtice
Aneb rychlo výlet s Terkou (která píše skvělý blog Glitter Shard). Ve Valticích jsem už byla před pár lety, ale upřímně jsem si z nich nic moc nepamatovala. Jsem ráda, že jsem mohla zámek znovu navštívit. Navíc po celou sezónu 2020 můžete na zámku navštívit výstavu kostýmu z filmu Marie Terezie II, který se zde natáčel a který jsem sice (zatím) neviděla, ale i jen vidět na vlastní oči kostýmy z něj stojí za to.




Brněnská přehrada
V Brně studuji už téměř dva roky a na přehradě jsem byla poprvé teprve minulý týden. Upřímně jsem si myslela, že přehrada je někde dál za městem a že se tam nedá dojet MHD (tou se tam dá dojet bez problémů). Já jsem z přehrady byla nadšená, miluju takováto místa i přes to, že tam bylo spoustu lidí, cítila jsem klid. Navíc jsme si s přítelem zahráli i minigolf, který pro zpestření a pobavení můžu jen doporučit.



Rožmberk nad Vltavou
A přesouváme se téměř na druhou půlku ČR, konkrétně do Rožmberku nad Vltavou. Město jsem v předchozích letech navštívila díky festivalu Hrady CZ, ale vlastně město jako takové či hrad jsem ani jednou nenavštívila. Na Rožmberku je navíc nově přístupná věž Jakobínka, na kterou ale doporučuju koupit si lístky předem, aby se vám nestalo to, co nám, že tento okruh bude již ráno na celý den vyprodaný.



Český Krumlov
V České Krumlově jsme zažili trošku aprílové počasí, což můžete vidět i na fotkách. Počasí pod mrakem vystřídal déšť, který následovalo slunečné počasí. Pokud jste chtěli navštívit Krumlov bez turistů, nejspíše jste už tu nejlepší dobu prošvihli, jelikož všude bylo opravdu hodně lidí, ale i přes to je město nádherné a za návštěvu určitě stojí.






Něco jako piknik
Po delší době jsem se o víkendu viděla s kamarádkou, což byl ideální čas na vyzkoušení nealko vín, které jsem dostala na vyzkoušení v rámci spolupráce s alkohol.cz. Vybrala jsem si dvě růžová - Carl Jung Rose a Vintense Syrah, která nám s kamarádkou chutnalo o něco více. Co nás ale obě dvě překvapilo bylo, že bychom ani nepoznaly, že nepijeme klasické víno. Takže pokud alkohol nepijete, právě nealko víno může být skvělou alternativou.


Škola
Nejspíš to tak podle tohoto článku nevypadá, ale minulý týden jsem měla i zkoušku z pracovního práva. I přes to, že jsem učení mohla věnovat mnohem více času, jsem zkoušku úspěšně zvládla a možná to byla i moje poslední klasická zkouška na vysoké. Snad už všechny povinné zkoušky mám za sebou a nevím, jestli, popř. jaké předměty si zapíšu na podzimní semestr.
Do toho se stále snažím psát diplomku, což je běh na dlouhou trať a cílovou rovinku stále nevidím.


A kromě tohohle všeho mě Terka vzala i do kočičí kavárny v Brně, o které minulý týden vydala i článek. V sekáči jsem si koupila (další) rifle a rozkoukala jsem sérii filmů Marie Terezie.

A jaký týden jste měli vy?

♥

Určitě jste všichni zaznamenali důležitost toho, abychom podporovali lokální prodejce, značky a podniky. Existuje nespočet podniků, které můžete svým nákupem podpořit a jedním z nich jsou i second handy. Zaznamenala jsem, že například známý charitativní pražský second hand Moment musel zavřít jednu svou pobočku a i u nás ve městě ne všechny sekáče tuto náročnou situaci zvládly přežít.
Tak zkuste i vy podpořit svůj oblíbený sekáč.

Černý batůžek
Můj nejoblíbenější úlovek. Je minimalistický, elegantní a navíc byl ještě s visačkou.


Modrá halenka
Na první ohmat materiálu jsem se zamilovala. Halenka je z krásného vzdušného materiálu, ideální na léto a naprosto miluju její oversize střih.


Sportovní topy
Mojí slabostí je sportovní oblečení. Do mojí sbírky přibyly dva sportovní topy - šedé triko na jógu a šedé tílko.


Next, 7 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě); F&F, 25 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Topy Hollister
Alá batikované tričko od Hollister je pánské S, ale popravdě ani nevidím rozdíl oproti dámskému S. Sedí skvěle a líbí se mi, že je takovým zajímavým basic kouskem. Tílko bude ideální na léto, upřímně jsem ani nečekala, že mi až tak moc sedne.

tričko 49 Kč  (Strakonice - Velké náměstí - "po schodech nahoru"); tílko, 5 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Šedé tričko s krajkou
Toto tričko jsem našla v Brně, když jsme se byly s Terkou (zdravím!) podívat do jednoho sekáče. Moc se mi líbí krajka, která je ve spodní části trička. Moc se těším, až ho (nejen) během léta budu nosit, myslím, že právě na léto bude úplně ideální.

H&M, 59 Kč (Brno - Genesis na České)

Černá mikina Pink
Moc doteď nechápu, jak jsem mikinu od značky Pink (spadá pod Victoria Secret) mohla najít v sekáči. Mikina je skvělá, hrozně příjemná a jednoduše z ní mám radost.

Pink, 79 Kč (Strakonice - Velké náměstí - "po schodech nahoru")

Plavky Adidas
Pořád si nejsem jistá, jestli tohle nebyla unáhlená koupě, ale upřímně nové plavky Adidas jsem tam nechat asi nemohla, kord, když doma mám jen jedny použitelné plavky.

Adidas, 90 Kč (Strakonice - Velké náměstí - "po schodech nahoru")

Rifle
Jestli je nějaký kousek oblečení, který mi v šatníku opravdu chyběl, jsou to klasické rifle. Měla jsem dvoje - jedny, co mi byly malé a druhé, které už byly dost sedřené. Rifle, které by mi padly, jsem nemohla nikde najít, ani v sekáči, ani v klasickém řetězci. A pak při jedné návštěvě sekáče jsem našla hned dvoje, nejspíš jsem si je k sobě přivolala.

H&M, 60 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě); Wrangler, 75 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Šedé Conversky
Conversky naprosto miluju, tohle už je můj čtvrtý pár. Asi k nim není třeba něco dodávat, Conversky jsou nejlepší boty, co znám.

Converse, 41 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Také jste po otevření obchodů do nich zavítali? Pořídili jste si něco? Budete se snažit podporovat místní podniky?

♥

Napsala jsem dva články, které se lehce týkají Brna. Když jsem si je teď zpětně hledala a četla, byla jsem sama překvapená, kolik odvahy mi daly. Najdete je tady a tady.

Přesto, že jsem psala o změnách a nových začátcích, nepověděla jsem Vám příběh, který se za tím vším skrývá a jak jsem se vlastně v Brně ocitla. Jaké to skutečně bylo a jaké to je teď.
Zároveň je článek součástí Výzvy jako Brno od Brno bloguje.


Když jsem se rozhodovala kam půjdu na vysokou, Praha pro mě byla jasnou volbou a nad žádným jiným městem jsem ani neuvažovala. Dívala jsem se sice na různé vysoké, ale Praha byla mým vysněným městem, kde jsem chtěla být. Nepopiratelnou výhodou bylo i to, že Praha je jen hodinu a půl autobusem od domova, několikrát jsem ji už navštívila, znala jsem v ní záchytné body a šly tam se mnou i kamarádky. Jen mi postupem času začalo docházet, že to nebylo úplně to nejlepší rozhodnutí. Na škole jsem byla hodně nešťastná, prakticky jsem se tři roky jen trápila a postupem času jsem ztratila jakýkoliv smysl v tom, co jsem studovala. Můj bakalářský obor vůbec nenaplnil moje očekávání, celý systém na VŠE mi nevyhovoval a nakonec se mi zprotivila i celé Praha. Všude moc lidí, turistů, všichni neustále někam pospíchali a mně chyběl klid.
V průběhu třeťáku jsem přemýšlela, co dál. I když jsem věděla, že by to bylo nejjednodušší, nechtěla jsem dál studovat můj obor, nechtěla jsem zůstat na VŠE a ani jsem si nebyla jistá, jestli chci být ještě v Praze.
Chtěla jsem a potřebovala jsem změnu.
Doteď nevím, kde se ten pocit vzal, usídlil se ve mně ale natolik pevně, že jsem věděla, že to musím zkusit. Můj vnitřní hlas mi říkal, abych šla studovat magistra do Brna. Začala jsem  hledat vysoký a obory, podala jsem si tam jednu jedinou přihlášku a vsadila jsem všechno na jednu kartu.

Poprvé v životě jsem v Brně byla na přijímačkách a město už na mě nejspíš ani nemohlo zanechat horší dojem. Doteď jsi pamatuju, jak jsem seděla před fakultou a zděšeně jsem volala kamarádce, že jsem někde v lese úplně mimo všechno a že to je druhej jižák (koleje v Praze na Jižní Městě, které jsou tak trochu na konci světa a kde má jednu budovu i VŠE).
A začala jsem psát přijímačky. Ty se skládaly ze dvou částí - z odborné části a z mikroekonomie a makroekonomie. Nevím, jak se mi to stalo, ale úplně jsem v přípravě zazdila mikro i makro. Když jsem si hledala zkušební test na můj obor, našla jsem jen tu odbornou část a nejspíš jsem přehlídla, že právě mikro a makro je společné pro všechny. Nikdy jsem na mikro nebyla dobrá a makro taky nepatřilo k mým silným stránkám. Odborná část byla z učiva z bakaláře, ale jelikož jsem studovala úplně jiný obor a moc jsem nevěděla, jak se na tuto část za tak krátkou dobu připravit, zatipovala jsem si i v této části. Byla jsem úplně v háji, nasedla jsem do autobusu zpátky do Prahy a snad nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsem dojela do Prahy. Doteď si pamatuju, jak jsem se dívala na osvětlenou Prahu, říkala jsem si, že to byl hodně blbej nápad a do Brna už nikdy víc.
Postupem času jsem nad tím začala přemýšlet a začínala jsem být na sebe hodně naštvaná, že jsem to tak pokazila. Nevěřila jsem, že bych se tam dostala.
A pak se mi objevila zelená fajfka a já jsem byla přijatá. 
Byla jsem šíleně šťastná, neskutečně se mi ulevilo, ani vteřinu jsem neváhala a celá moje existence věděla, že v září začíná studovat v Brně. Žádná jiná alternativa už nepřicházela v úvahu.
Podruhé jsem byla v Brně na zápisu a město ve mně zanechalo mnohem lepší dojem. Bylo krásně, měla jsem čas si město i trošku projít a vnitřně jsem věděla, že jsem se rozhodla správně.
A tak jsem v Brně začala na Masarykově univerzitě studovat Veřejnou ekonomiku a správu. Asi úplně všichni si mysleli, že jsem se zbláznila. Vlastně doteď to nikdo z mé rodiny nepochopil. A někdy to nechápu ani já sama.
Do Brna mi cesta od rodičů trvá přes pět hodin vlakem. Když k tomu přičtu i čas, abych se na vlak dostala a abych pak dojela na kolej (a to ani nemluvím o věčných zpožděních, můj osobní rekord je 100 minut, ale byly i vlaky, které do Brna vůbec nedorazily, nebo měly i pět hodin zpoždění, takže jsem na to vlastně ještě dobře), tak cestování mi zabere téměř celý den. V Brně jsem vůbec nikoho neznala, neznala jsem ani Brno jako takové, školu, systém městské hromadné dopravy, nic.
Ty první týdny byly naprosto šílené. 
Čekala jsem, že to pro mě bude náročné, ale nevěděla jsem, že až tolik. Kompletně všechno pro mě byl jeden velký chaos. Ve škole jsem měla pocit, že na mě mluví nějakou cizí řečí (bohužel někdy doslova, zvyknout si na "moravštinu" mi chvilku trvalo), ve všech předmětech jsem byla ztracená a vůbec jsem nechápala školní systém. Spolužáci se už většinou znali z bakaláře, už tam byli vytvořené skupinky a já měla pocit, že se na mě dívají jako na tu cizí. A jelikož nepatřím mezi ty nejprůbojnější, nenašla jsem odvahu se mezi ně zapojit. Brno pro mě bylo jedním velkým chaosem, šalinkartou počínaje a samotnými šalinami konče. Neměla jsem ani moc štěstí na spolubydlící. Studovala medicínu a pokaždé, když jsem na ni promluvila, tak se zatvářila, že ji ruším od učení. Nenašly jsme společnou řeč.
Nebyla jsem ale úplně sama. Potkala jsem pár lidí, ale upřímně by bylo asi lepší, kdybych je vůbec nepoznala.
Byla jsem totálně ztracená, sama a osamělá. Daleko od všeho a od všech, co jsem znala. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem utéct zpátky. Měla jsem pocit, že se Brno ke mně otočilo zády. Nechtěla jsem tam být, neměla jsem sílu objevovat jeho krásy a úplně na všechno jsem byla sama. Nikdo mi s ničím nepomohl a všechno bylo jen na mě. Věděla jsem, že začátek pro mě nebude jednoduchý, ale všech těch zklamáních a fuck upů bylo na mě prostě moc. Jen když se v myšlenkách vrátím zpátky do té doby, mám slzy v očích.
Třetí týden školy po čtyřhodinovém cviku z Metod zkoumání veřejného sektoru, kde jsme celou dobu dělali s daty v nějakém pro mě nepochopitelném programu, jsem volala domů, že končím, že už to nedám. A tak mě mamka seřvala. A já začala bojovat. Kontaktovala jsem psychologické poradenství, co funguje na MUNI, domluvila jsem si schůzku s psychologem a vlastně jen díky tomu jsem zůstala. Ne, že by za mě vyřešil celou situaci, ale bylo fajn to vidět z jiné perspektivy, uspořádat si myšlenky a opravdu mi to hodně pomohlo. Necítila jsem se tak sama.
Postupně jsem alespoň jsem tam prohodila nějaké slovíčko s někým ze školy. Jak dny plynuly, pochopila jsem, kdo je tam stejně jako já nový a snažila jsem si sedat k těmto lidem, alespoň je pozdravit, usmát se na ně. Začala jsem objevovat uličky Brna a začala jsem Brnu naprosto propadat. Neskutečně jsem si ho zamilovala. Líbila se mi jeho domácká atmosféra, vyhovovalo mi, že je vlastně město malé, ale přesto se v něm najde úplně všechno. Byla a vlastně ještě pořád jsem překvapená, jak jsou lidi v Brně milí, otevření a hodní. I když jsem pořád byla hodně sama, necítila jsem se tak osamělá. Našla jsem si svoje místa, hodně jsem utíkala do parků a začala jsem objevovat místní sekáče. Vlastně jsem začala být šťastná a byla jsem na sebe neskutečně hrdá, že jsem to zvládla. Postupem času jsem se tomu všemu přizpůsobila. Naučila jsem se trávit čas sama, hodně času mi zabírala škola a cestování domů.
Těšila jsem se na jaro v Brně, až zase začne svítit sluníčko, na začátku jarního semestru jsem se seznámila i s jednou holčinou, se kterou jsme si neskutečně sedly, jen to v půlce semestru vzdala a odešla, přesto už to všechno bylo mnohem lepší. Na konci jarního semestru ale přišel zlom. Bylo mi hodně zle, poslední týdny školy jsem do ní ani nechodila. Nějakým zázrakem jsem s odřenýma ušima zvládla zkouškové, odstěhovala jsem se z koleje a ještě na konci prázdnin jsem si nebyla jistá, jestli se do školy vrátím.
Nakonec se ve mně opět probudila bojovnost a já si řekla, že to zkusím. Na koleji na mě čekala nová spolubydlící a po všech mých zážitcích jsem z toho měla strach. Ten první večer jsem radši šla i z centra na kolej pěšky jen, abych oddálila ten moment, kdy se s ní budu muset seznámit. Doteď se tomu obě dvě smějeme, jaký jsme ze sebe navzájem měly strach. Hned první večer jsme se dvě hodiny v kuse smály tomu, jak jsou v Brně zastávky na znamení. Konečně jsem našla v Brně spřízněnou dušičku. Neskutečně jsme si spolu sedly a já jsem strašně moc vděčná za to, že přišla do mého života. Díky ní se už v Brně necítím tak ztraceně a sama. Je úžasná.
Teď je to druhý rok, co v Brně studuju a co jsem naprosto do Brna zamilovaná. Cítím se tam jako doma. Miluju atmosféru města, miluju uličky, miluju Brno. Vyhovuje mi úplně ve všem. A přesto, že mi v Brně pořád chybí nějaké zázemí, nějaká "kotva", na kterou bych se mohla vždycky spolehnout a přesto, že moje nejbližší kamarádky jsou přes půl republiky daleko a často se cítím osaměle, jsem v Brně šťastná a chtěla bych tam zůstat, což je něco, co jsem si uvědomila díky současné situaci. Chybí mi Brno, chybí mi ten klid a pohoda, který na mě z města dýchá. Skoro se mi chce napsat, že mi chybí domov.  A já si čím dál tím víc uvědomuju, že bych v Brně chtěla zůstat napořád. Vím, že to není úplně nejideálnější a pořád mám pocit, že je hrozně daleko, ale nedovedu si představit, že kdybych dostudovala, tak bych si sbalila věci a odešla z tohoto města pryč.
Brno je láska, která se Vám dostane pod kůži.

♥

Vlastně bych Vám tímto článkem chtěla dodat odvahu, abyste věřili sami sobě a svému vnitřnímu hlasu. Abyste si věřili, že to dáte a nenechali se odradit počátečními nesnázemi. Abyste nezůstávali někde, kde nejste šťastní a prostě to riskli. Nikdy nevíte, co na Vás kde čeká.
Jasně, asi by to mohlo být lepší. Pořád se často cítím osaměle, ale svého rozhodnutí nelituju. 
A kdyby se tady našla nějaká duše, která by se mnou někdy chtěla zajít na kafe, do sekáčů nebo jen tak na procházku, vyfotit fotky na blog.. tak budu moc ráda, když se mi ozve třeba na mail ♥.

A co vy a Brno? Jaká je Vaše (nejen) studijní cesta?

♥

Ráda bych napsala, jak sluneční paprsky působí jako balzám pro moji duši a že ten chaos z minulého článku pominul. Ale není tomu tak. Ne, že bych se nesnažila, aby zmizel, jen se mu u mě nejspíš líbí natolik, že se mnou chce ještě nějakou chvilku zůstat. Asi to tak má být. 

A tak se snažím dělat to nejvíc, co můžu. Ne, že by se mi do něčeho nějak extra chtělo, ale i přesto se snažím ve svých chaotických dnech najít nějakou rutinu činností, které mi odvádějí myšlenky. A možná, že tohle období působí tíživě i na někoho jiného. Nejsou to žádné převratné činnosti, ale pro případ, kdy by byl někdo stejně ztracený, je fajn si je stále připomínat.

Zdroj

Číst si

Celou karanténu čtu jen romány od ženských autorek z 19. století. Přijde mi až fascinující, jak se hlavní hrdinky vyrovnávají s každodenními starostmi a myslím si, že mnozí z nás by se od nich mohli učit. Brzy se můžete těšit na článek s romány od Jane Austen, momentálně mám rozečtené Malé ženy.

Jóga

I když vím, že mi jóga pomáhá, pravidelně mám problém se k ní donutit. Obalamutím sebe samu tak, že se převléknu do sportovního oblečení, rozložím si podložku a většinou mi to pak už nedá a jógu si zacvičím. Ale není na škodu se třeba jen protáhnou, cokoliv, abyste si uvědomili vlastní tělo, sami sebe.

Blog

Upřímně si už nedovedu představit, že bych blog neměla. Je to takové moje bezpečné místo, kde se většinu času cítím dobře. A myslím si, že je důležité, aby každý z nás měl nějaký svůj koníček, který nás přivede na jiné myšlenky.

Čerstvě nalakované nehty a umyté vlasy

Je k tomu něco potřeba dodávat? Vždycky mám pocit, že jsem jako nový člověk, odhodlaná překonat další den. 

Hudba

Když si nečtu, neučím se nebo se nedívám na film, musím mít neustále něco puštěného. Snažím se vyhýbat smutným písničkám a srdcevroucím písničkám (i když i na Coldplay došlo a to ani nezmiňuju období, kdy jsem si neustále dokola pouštěla Kurtizánu a Hvězdáře od UDG nebo Apolináře od Mandrage).

Song No. 1, který mi vždycky zlepší náladu, je Can´t stop the feeling od Justina Timberlaka, ale poslední dny hodně poslouchám i Sigrid nebo Vance Joy.

Reality show

Moje guilty pleasure. Když to na mě přijde, jsem schopná se dívat na Výměnu manžele, Prostřeno, Popelku, Farmář hledá ženu a zakončím to MasterChefem. Teď jsou mými oblíbenci Tlouštíci na Primě.

Zdroj

+ věci, co mi nepomáhají

Poslouchat jednu písničku pořád dokola a přitom hrát Solitaire.

Projíždět Instagram.

Číst a sledovat zprávy.

Filmy/seriály z teen prostředí, kde hlavní hrdina/hrdinka zemře. 

Koukat celou noc do stropu.

Diplomka. 

A co drží nad vodou Vás?

♥

Někdy zapomínám na ten chaos okolo nás. 

Někdy zapomínám na ten chaos uvnitř mě. 

A někdy najdu klid.

♥

 "Teď více než kdy jindy máme příležitost prozkoumat svůj vnitřní svět."


Zdroj

 Jak se celé tohle období projevuje na Vás?

P.S. Pamatuje si někdo, jak jsem v tomto článku psala, že písnička Heroes od Davida Bowieho si mě neustále někde nachází? Už zase si mě našla tam, kde bych ji nečekala. Všechny malé zázraky bych si mohla pouštět pořád dokola, během víkendu jsem stihla zkouknout celý seriál Hledání Aljašky a film Someone Great mě dostal natolik, že zaujímá čestné místo na seznamu mých nejoblíbenějších filmů.
To jen kdyby někdo hledal nějaký smysl v obrázcích a chtěl se v nich také ztratit.
P.P.S. Přijde mi paradoxní, že před tímto článkem jsem vydala článek o pozitivních poznatcích z karantény. Jako kdybych si tím přivolala všechny ty mental breakdowny.

Je OK nebýt OK.

♥

I já už mám občas celé této situace plné zuby. Mám dokonce za sebou jeden tak šílenej mental breakdown, že jsem se z něho vzpamatovávala celý víkend. Je v pohodě v této době nebýt v pohodě. A je naprosto v pořádku, pokud nejste produktivní. Na druhou stranu je fajn, mít během dne nějaký program, úkoly, které byste chtěli splnit. I kdyby to byla naprostá maličkost typu zamést kuchyni. Myslím, že každý z nás objevuje nepoznané stránky sebe samého. Nikdy bych nevěřila, že jít do školy budu považovat za vrchol zábavy a že budu závidět lidem, kteří mají přednášky online. Ale je to situace, se kterou se musíme všichni poprat a najít si na ní ta svá pozitiva.
Tady je mých top 5 pozitiv, které si z karantény odnesu já.


Být introvert má svoje pozitiva.

Jsem introvert a většinu času jsem na tom shledávala spíše negativa než pozitiva. Ale kord teď během nouzového stavu poznávám, že je to vlastně super. Vystačíte si sami se sebou a dokážete se sami zabavit. Já navíc miluju ten pocit, že můžu být doma bez toho, aniž bych měla pocit, že bych měla být venku, když je tak hezky nebo že mi něco uniká, když sedím doma.

When you found out your normal daily lifestyle is called "quarantine".

Dokážu jít mezi lidi nenamalovaná. 

I když bych to asi úplně nepřiznala nahlas, tak bez namalování se bych pomalu nešla ani vynést smetí. Tím, že rouška zakrývá půlku obličeje, postupně jsem vzdala i nanášení řasenky, a tak jsem samu sebe přistihla v Kauflandu absolutně nenamalovanou s mastným obličejem po té, co jsem si na něj nanesla denní krém, vzala jsem si roušku a šla jsem. Navíc nejspíš i tím, že mojí pleť nezatěžuju make-upem, pravidelně ji čistím a starám se o ni, mám ji v nejlepším stavu za poslední roky. Make-up mi nechybí a v budoucnu ho budu určitě používat méně než doteď.

Telefonování není tak hrozné.

Já nerada telefonuju a ještě o něco více nerada mluvím po telefonu s někým cizím. Během karantény už jsem ale byla nucena mluvit po telefonu víckrát, než snad za celý minulý rok dohromady a s překvapením zjišťuju, že se to dá zvládat i bez toho šíleného panického strachu.
Překvapivě jsem se naučila i na e-maily odpovídat rychleji. 

Je ok jít na procházku sama.
Ve městě nemám problém jít na procházku sama, ale u nás na vesnici jsem vždycky měla pocit, že když půjdu sama a budu potkávat sousedy, tak budu vypadat jako outsider bez kamarádů. Ale díky nouzovému stavu tento svůj blok odbourávám a chození na procházky sama jsem si zamilovala. Utřídíte si myšlenky, nadýcháte se čerstvého vzduchu a věřte mi, nikdo se na Vás divně koukat nebude.

Chci se osamostatnit.

Jedním z mých největších strachů je, že kdybych dodělala vysokou, tak by mi nezbylo nic jiného, než si sbalit všechny věci a vrátit se domů k rodičům alespoň do té doby, než si seženu nějaké solidní zaměstnání a našetřím si peníze do začátku. I tím, že jsem teď delší čas doma s rodiči, mi čím dál tím víc dochází, že takhle žít nechci a že si potřebuju začít budovat to svoje už teď a nečekat na to, až (snad) dokončím vysokou.

A jaká pozitiva si odnese z karantény vy?

♥

Věřím tomu, že nejsem jediná, kdo v posledních týdnech až podezřele často brouzdá po e-shopech s oblečením. Vždycky se najde něco, co bych do svého šatníku uvítala, a proto i já soutěžím o oblečení z Heureka.cz.
Vzhledem k situaci, jaká je, určitě nejsem jediná, které se proměnily denní outfity. Všechno sváteční oblečení posouvám v šatníku dozadu a do popředí se dostávají pohodlné kousky na doma.

Na doma
Kdybych tento článek psala kdykoliv jindy, můj nejoblíbenější outfit, by vypadal určitě jinak. Ale kvůli situaci, která nastala, trávím 99,9% času doma (a doufám, že vy taky!). Můj outfit, pokud to není až moc vznešené slovo, se většinou skládá jen z legín, trička a teplých ponožek. Kvůli aprílovému počasí, kdy u nás tento týden dokonce i sněžilo, mám možná více vánoční náladu než v prosinci. I proto šahám nejčastěji po vánočních tričkách. Mám doma pořád tendenci něco pojídat, takže nápis na tomto je více než trefný, jen místo christmas by tam mohlo být quarantine.


+ pohodlný outfit s vtipným nápisem díky kterému nebudete mít výčitky z neustálého pojídání a kterým zlepšíte den i ostatním
- není to zrovna nejreprezentativnější look

Na jógu
Sama jsem překvapená, ale díky současné situaci jsem se odhodlala začít znovu s jógou. I když se musím občas hodně přemlouvat, tak je to skvělý relax a je úžasný, že už po pár cvičeních je znát rozdíl ve flexibilitě a výdrži.
Zvykla jsem si cvičit v mikině, jelikož mi po ránu, kdy se snažím jógu cvičit, bývá chladno. Výhodou této mikiny od Nike je to, že na konci rukávů má otvor pro palce díky čemuž si mnohem méně otlačuji dlaně od podložky a cvičení je hnedka příjemnější. Podobnou mikinu najdete i na stránkách Heureky a věřte mi, nebudete litovat, když si ji pořídíte.


+ funkční outfit,  ve kterém i při cvičení budete vypadat skvěle
- mikina se při cvičení vyhrnuje nahoru

Do supermarketu

Jít i na nákupy do supermarketu je pro mě společenskou událostí. Příští týden má být už i krásné počasí, tak snad si budeme moc vzít na sebe i něco jiného než jen kabát a rifle.
Já doufám, že vytáhnu jeden z mých nejoblíbenějších outfitů do teplejších dnů z minulého roku. Já mám ráda barvy, ale jejich kombinování už zas až tak moc ne. Většinou se snažím si vzít jeden výraznější a barevnější kousek (v tomto případě sukni) a k němu pak následně dolaďuji kousky v černé, bílé a šedé.  Conversky volím k většině outfitů a nedovedu si bez nich už představit žádné jaro, léto či podzim. Pokud vy ještě svůj pár nemáte, na Heurece si určitě vyberete.


+ pohodlný outfit, kterým zaujmete
- v křiváku Vám může být během slunečných dnů příliš horko

A jak vypadají Vaše outfity během karantény? Taky teď paradoxně pravidelněji cvičíte?

♥

Myslím, že spousta z nás už má doma uklizeno jako nikdy. Ani já nejsem výjimkou. A díky tomu, že už jsem doma vzala do ruky snad úplně každou věc, co tu mám a v mojí skříni jsou komínky s oblečením tak dokonale vyrovnané jako už dlouho ne, celkem jasně se mi v hlavě vytvořila představa o tom, co bych si tento rok chtěla koupit. A tak tu jsem po hodně dlouhé době s klasickým wishlistem věcí, které si snad v průběhu tohoto roku pořídím.

Batoh Fjällräven Kanken
Do batohu Fjällräven Kanken jsem se zamilovala, už když jsem byla ve Skandinávii před skoro třemi lety. Místo klasického kankena jsem si ale nakonec od stejné značky koupila batoh jiný. Mohli jste ho vidět například tady. Přesto, že kankena na ulicích potkávám častěji a častěji, stále se mi neokoukal a vím, že ho chci taky.

Rifle
Já a rifle je jako never ending story. Jen málokteré mi sednou. Buď je nepřetáhnu přes kotníky, nebo přes boky a když se tohle všechno povede, tak je následně nezapnu přes břicho. A když se mi je náhodou podaří i zapnout, tak se v nich buď nedokážu pohnout, nebo už rovnou cítím, jak se na mě roztahují a je mi jasné, že si je párkrát vezmu na sebe a budou na mně plandat. A tak se stalo, že mám momentálně jen jedny rifle, které se mi už začínají lehce trhat. Najít perfektně padnoucí pár riflích je můj cíl pro tento rok.

Basic trička
Při úklidu skříně jsem zjistila, že basic trička mi chybí. Triček mám celkem dost, ale jednoduchých basic triček, které bych si mohla vzít kdykoliv a k čemukoliv, v šatníku moc nemám.

Tělová podprsenka bez ramínek
Mám ve skříni spoustu topů, pod které se nehodí klasické podprsenky s ramínky. Vždycky řeším, co si pod ně mám vzít a nakonec to dopadne tak, že si vezmu něco jiného. Teprve nedávno mi došlo, že by tenhle můj problém vyřešila podprsenka, nejlépe tělová, bez ramínek. Jednu už jsem našla, jen bohužel v mojí velikosti byla již vyprodaná.

Kniha Malé ženy
Nedávno jsem v tipech na filmy psala o Malých ženách. Od té doby knižní předlohu vídám poměrně často na Instagramu a i díky tomu bych si knížku chtěla přečíst. Navíc si myslím, že by krásně zapadla do mojí knihovny.

Knihy od Jane Austen

A co se nachází na Vašem wishlistu?

♥

Když jsem přemýšlela, jaký článek dneska vydat, tento se sekáčovými úlovky byla jasná volba. Jasně, teď jsou všechny obchody zavřené, takže i kdyby někoho z vás tento článek namotivoval k tomu, aby jste se do nějakého zašli podívat, nemohli byste. Měla jsem ale náladu právě na nějaký oddychový článek. Upřímně toho za posledních 13 dní mám už dost. Už týden beru antibiotika, které mi nezabírají. Dneska jsem byla na testech, jestli nemám koronavirus a pokud test bude negativní, budu moc konečně navštívit lékaře osobně a snad se dozvím, co mi je, případně dostanu vhodné léky. Uvidí se.
A moc doufám, že vám se daří lépe.

♥

Chvilku jsem přemýšlela nad tím, jestli v těchto článcích chci pokračovat. V tom minulém roce mi nákupy v second handech tak trošku přerostly přes hlavu a chvilku jsem měla i období, kdy jsem si chtěla něco koupit jen proto, abych měla co dát do sekáčových úlovků. Nechci se zpátky do toho zamotat. 

Ale přesto věřím tomu, že podobné články mohou být skvělou inspirací pro to, co všechno v second handech můžete najít a že stojí za to jim dát šanci. Zároveň mi i tyto články pomáhají v tom, abych měla přehled, co všechno jsem si koupila. Vím, že jsem na začátku února psala, že chci nakupování v second handech omezit, ale nějak se stalo, že jsem poměrně rychle shromáždila kousky na další sekáčové úlovky. Změna je ale v tom, že nad každým kouskem jsem skutečně přemýšlela, zmýšlela jsem se nad tím, jestli se ke mně a do mého šatníku hodí a  hledala jsem jeho materiál. Jsem ráda, že drtivá většina kousků, které jsem si zkoušela, jsem nechala v sekáči a odnesla jsem si domů pro mě jen ty top věci, u kterých jsem si byla jistá, že je budu nosit.

Modrý kabátek

Mám téměř ten stejný v černé barvě, do kterého jsem se tenkrát zamilovala na první pohled a podobně tomu bylo i s tímto. Na první pohled mě zaujala jeho barva - tmavě modrou jsem si poslední dobou zamilovala.

Only, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo))

Zelený šátek

Šátek je kousek, který v mých sekáčových úlovcích můžete vidět úplně poprvé. Mně stačilo kolem něj jen jednou projít a nemohla jsem ho tam nechat. K černému křiváku bude úplně top.

???, 69 Kč (Brno - Textile house Poštovská)

Proužkovaná košile
Nad koupí této košile jsem chvilku váhala, protože vím, že nejsem úplně košilový typ. Ale něco se mi na ní strašně moc líbilo, už v kabince jsem ji dokázala nastylizovat na 5 způsobů a představila jsem si ji v několika outfitech. Bylo mi jasné, že kdybych si ji nekoupila, litovala bych. Je z neskutečně příjemného materiálu, je lehce oversize a velmi variabilní.

GAP, 28 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Tričko Levi´s
Určitě jste zaznamenali vlnu popularity trička od značky Levi´s. Ani mě neminula, ale místo toho, abych si okamžitě nějaké koupila, jsem doufala, že si ho někdy najdu v sekáči. Upřímně jsem tomu ani já sama nevěřila, že by se mi to někdy podařilo a ještě den předtím, než jsem ho našla, jsem se na internetu dívala po nějakém, které bych si objednala. Když jsem v hrabáku uviděla toto, ani jsem tomu nevěřila, popadla jsem ho a byla jsem nejšťastnější. Je pohodlné, příjemné a je to úlovek, na který jsem mega pyšná.

Levi´s, 25 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Tílko na léto
Bylo další láskou na první pohled a dotyk. Moc se mi líbí barevná kombinace, která mi neskutečně pasuje a už teď se těším na léto, až tílko vynosím.

Dorothy Perkins, 20 Kč (Strakonice - "hrabák" na mostě)

Nike mikina
Když jsem uviděla tuto mikinu v second handu na ramínku, vůbec jsem neváhala, popadla jsem ji a bez zkoušení rovnou zamířila k pokladně. Má krásnou barvičku, je příjemná a navíc je od mojí oblíbené značky.

Nike, 39 Kč (Brno - Genesis na Josefské (u OC Letmo))

Úplnou náhodou jsem šla kolem second handu, kde měli výprodej - kus za 10 Kč. Nečekala jsem, že bych v něm mohla něco najít, ale nakonec mi to nedalo a zašla jsem do něj. Samotnou mě překvapilo, že jsem si zkoušela hned několik párů bot a spoustu oblečení, ale jsem na sebe pyšná, že jsem se nenechala pobláznit cenou a koupila jsem si jen 3 věci, do kterých jsem se zamilovala na první pohled.

Černý delší blazer
Tohle byla láska na první pohled a dotyk. Zaujal mě především atypický střih, který ozvláštní každý outfit a materiál - 100% lyocell. Pokud se trošku zajímáte o materiály, tak určitě víte, že lyocell patří k těm lepším a udržitelnějším materiálům.

H&M, Conscious, 10 Kč (Strakonice - na Velkém náměstí "po schodech nahoru")

Světlá mikina
Další kousek, který je variabilní, pohodlný a zároveň díky zlatým ozdobám v oblasti klíčních kostí i elegantní. Vůbec jsem nechápala, proč si zrovna tento kousek nikdo přede mnou nekoupil, protože mikinka je opravdu jako nová.

Promod, 10 Kč (Strakonice - na Velkém náměstí "po schodech nahoru")

Kožené hnědé boty
Doteď nevěřím, že jsem tyhle boty koupila za 10 Kč. Už dlouhou dobu jsem sháněla hnědé boty na podzim a jaro, které by byly elegantnější a na menším podpatku, ale nikdy by mě nenapadlo, že ten dokonalý pár pro sebe najdu v second handu a ještě v době, když v něm měli výprodej. Boty jsou neskutečně pohodlné, elegantní, krásné a kožené, takže věřím, že mi pár let vydrží. Nechápu. Miluju.

Jana, 10 Kč (Strakonice - na Velkém náměstí "po schodech nahoru")

Hnědá bundička
Tato bundička byla další láskou na první pohled (kolikátá v tomto článku už?). Pamatuju si, že ještě tři roky zpátky jsem v podstatě neměla žádnou bundu na jaro. Bylo to hrozný a každý den jsem byla zoufalá z toho, co si mám vzít na sebe. V té době mi i došlo, že sice jedna bunda na jaro stačí, ale cítím se líp, když mám na výběr. Tahle bundička do mého šatníku naprosto zapadla, přesně mi padne a je prostě úžasná.

Zagora jeans wear, 59 Kč (Brno - Genesis na České)

Bomber s výšivkou
Ve stejný den, co jsem v second handu našla hnědou bundičku, objevila jsem v něm i tento bomber. Stačil mi jeden pohled na její záda a já nemohla uvěřit svému štěstí. Strašně se mi líbí bundy s výšivkami či nášivkami, jen se mi za ně nechtělo dávat tolik peněz v obchodech. Tento bomber je splněných snem, opět mi krásně sedí a i když je lehce extravagantní, tak ke mně přesně pasuje.



???, 59 Kč (Brno - Genesis na České)

Který kousek z mých úlovků se Vám líbí nejvíc? Byli jste v poslední době v nějakém second handu? Koupili jste si v něm něco?

♥