Za poslední dobu jsou sekáčové úlovky mým nejoblíbenějším typem článků, na který se vždycky moc těším a podle ohlasů doufám, že se líbí i Vám. Já do second handů chodím poměrně často, občas jsou moje návštěvy úspěšné, jindy se mi nic objevit nepodaří, ale to už k thriftění patří. A jelikož píšu tento článek, asi není těžké uhodnout, že se mi v sekáčích opět podařilo najít pár skvělých kousků.

Vánoční svetr

Přiznávám, že si na začátku října koupit vánoční svetr asi není tak úplně normální, ale vánoční svetr je věc, po které toužím už několik let, jen se mi za něj nechtělo dávat ty neskutečné ceny v obchodech, a tak jsem doufala, že nějaký objevím právě v sekáči. Hledala jsem ho v nich opravdu dlouho, jelikož mi přišlo, že buď byl svetr už opravdu hodně opotřebený, nebo byl tak obří, že bych se do něj vešla třikrát. Když jsem uviděla tento, zamilovala jsem se do něj na první pohled, je tak strašně moc roztomilej, příjemnej a vánoční, že nemůžu být spokojenější.

Infinity, Design London, 79 Kč

Vínový svetr

Upřímně jsem si myslela, že potom, co jsem Vám v minulých sekáčových úlovcích ukázala svetry hned čtyři, tak že už si žádný další nekoupím. Ale holt už tak bývá, že když člověk přestane něco hledat, tak v tu chvíli to objeví. A já našla tento úžasný vínový svetr, který jsem v sekáči jednoduše nemohla nechat.

C&A, 89 Kč

Vínový svetr II.

A aby náhodou jeden vínový svetr nebyl málo, našla jsem ještě jeden, ze kterého jsem taky nadšená. Vínová je barva, která mi k podzimu neskutečně moc sedí, jen jsem zjistila, že kromě kabelky žádnou věc ve svém šatníku v této barvě nemám, a tak jsem ráda, že teď už mám dokonce i na výběr z více možností věcí v této barvě.

Horze Crescendo, 50 Kč

Béžové sáčko

Béžové sáčko je věc, která mi v mém šatníku hodně chyběla. Všechna moje saka jsou totiž černá, a tak když jsem šla třeba na zkoušku v černých šatech a přes ně jsem měla ještě černé sáčko, nevypadalo to úplně nejlíp a vždycky jsem si říkala, že by to chtělo mít sako i v jiné barvě než černé. A moje trpělivost při hledání v sekáčích se vyplatila a já v jednom z nich objevila tohle, které dokonale splňuje moje požadavky.

 Vero Moda, 50 Kč

Zelený cardigan

Tento cardigan v second handu původně objevila mamka, ale nebyla si jím úplně jistá, a tak ho ukázala mně, jestli bych si ho nechtěla vyzkoušet. Já jsem samozřejmě chtěla a udělala jsem jedině dobře, protože mi krásně sedne, je moc příjemný a jako bonus má i krásnou barvičku.

 C&A, 50 Kč

Žíhaný rolák
Já jsem roláky nikdy moc ráda neměla, ale potom, co jsem si jeden koupila a totálně se do jeho nošení zamilovala, nenápadně jsem pokukovala po dalším. Až jsem našla jeden, který je krásný, teplý a krásně mi sedí. Miluju.

F&F, 49 Kč

Červený crop top
Ano, je zvláštní si téměř na začátku zimy koupit crop top, ale na druhou stranu vzhledem k tomu, že směřuju k tomu, abych oblečení nakupovala jen v second handech, tak si úplně nemůžu naplánovat, že v červnu si koupím crop top, a tak v létě nakupuju svetry a v zimě třeba právě oblečení na léto. Tento crop top je jedním z nejbarevnějších kousků v mé skříni, ale poslední dobou samu sebe přistihávám, že chci nosit barvy a černé se už vyhýbám. Navíc se mi crop top bude úplně perfektně hodit k šortkám, co v létě nosím.


New Look, 49 Kč

Černé tričko
Jak jsem psala už minule, trička jsou v mém šatníku lehce nedostatkovým zbožím. A kord teď to pociťuju čím dál tím víc a víc, jelikož denně nosím svetry a pod nimi právě jen nějaké tričko a zjišťuju, že těch triček opravdu moc nemám. Naposled, když jsem přijela na víkend domů, v mojí skříni jsem našla přesně tři. Takže jsem ráda, že se mi v second handu podařilo najít další krásný a pohodlný tričko na běžné nošení.

Simple Wish, 29 Kč

Mikina Hollister
Tyhle sekáčové úlovky by klidně mohly být i úlovky splněných snů. Něco od Hollistru jsem chtěla už dlouho a tak trošku jsem neustále doufala, že od nich něco objevím v second handu. Když jsem v sekáči uviděla tuhle mikinu, neváhala jsem ani vteřinu a musela se mnou jít domu. Je úplně skvělá, měkoučká a neskutečně pohodlná.

 Hollister, 95 Kč

Svetr Tom Tailor
Upřímně už mám pocit, že svetrů už mám dost, ale když jsem v second handu uviděla tenhle, v přesně v mojí velikosti a ještě ke všemu od Toma Tailora, nešlo mi ho tam nechat.

Tom Tailor, 125 Kč

Tričko H&M
Jak už jsem psala výše, trička jsou v mém šatníku nedostatkovým zbožím. Když jsem v sekáči uviděla tohle úplně jednoduché basic tričko, jednoduše muselo jít se mnou domů.

 H&M, 49 Kč

Sekáčové úlovky I. & Sekáčové úlovky II.

Zavítali jste poslední dobou do sekáče i vy? Co jste v něm objevili?

♥

Myšlenku tohoto článku nosím v hlavě už dlouho, ale teprve po shlédnutí videa od Weef a přečtení článku od Rozzlobené, jsem cítila, že teď je ta správná chvíle ho napsat.
Online svět a s ním spojené sociální sítě.
Upřímně si nedokážu představit, že by celý tento online svět neexistoval. Sociální sítě jsou skvělé.
Co ale nemám ráda je to, že z nich lidé dělají něco víc, než sociální sítě ve skutečnosti představují.
Ve mně poměrně často vyvolávají pocit, že nejsem dost dobrá. Že když nedělám tohle a tamto, tak přeci prostě nemůžu sdílet svoje myšlenky o tom, proč nejím maso. Že jenom to, že nejím maso, tak přeci tak úplně nebojuju za práva zvířat jako jiní.
Že i když neustále pořád všude s sebou tahám plátěnky, tak si v obchodě prostě ten igelitový sáček na pečivo vezmu, protože si nejsem schopná objednat ty látkové.
Že je mi úplně jedno, když by mi někde dali plastové brčko, což je v rámci sociálních sítích bráno pomalu jako smrtelný hřích.
A tak když vidím všechny ty vystailizovaný životy na sociálních sítích mívám pocit, že nejsem dost dobrá. Že toho nedělám dost, protože Anča z Horní dolní si koupila kovový brčko. Ale zároveň zavítala i do H&M a nakoupila si spoustu trendy kousků na podzim.
Dřív jsme měla pocit, že to nejde. Že Anča je hrozně povrchní. Že přeci nemůže zároveň propagovat zero waste a fast fashion.
Dřív mě podobní lidé rozčilovali. Samu sebe jsem přistihla, že vlastně sleduju lidi, kteří mi dávají akorát pocit, že můj život není perfektní. Vlastně jsem sledovala lidi, kteří mi byli nesympatičtí. Ale z nějakého zvláštního důvodu  jsem měla pocit, že jim nemůžu dát unfollow. A tak jsem to odkládala, až jsem to jednoho dne udělala a neskutečně se mi ulevilo.

Zdroj

Ale víte co? Každý si na svých sociálních sítích může propagovat co chce a je to tak v pořádku.
Já jsem přesvědčená o tom, že i kdyby člověk dělal jednu jedinou věc nějak jinak a líp, víc ekologicky, tak to stačí. A nemusí to ani dávat na sociální sítě. Nemůžeme soudit druhé podle toho,  co dávají na sítě. Protože ať už tam něco dávají nebo nedávají, tak úplně nejdůležitější je, jestli jsou šťastní, zdraví a spokojení v tom reálném světě.
Sociální sítě jsou kouzelný v tom, že si skutečně můžeme vybrat koho sledujeme a vlastně i kým chceme být sledováni.
Jsou skvělý v tom, že si na nich můžeme najít lidi, kteří nás motivují, inspirují a dávají naději, že se to dá zvládnout. Že i my ty svoje životy můžeme změnit a jít si za svými sny.
Je to krásný svět. Ten online. Dokud se v něm neztratíme.
A dokud mu nezačneme dávat větší váhu než realitě.
Sociální sítě jsou skvělý, dokud z nich neuděláme něco víc, než ve skutečnosti jsou. A dokud nepodlehneme iluzi, že nejsme dost dobří. Protože i když uděláte sebemenší změnu ve svém životě, tak to něco znamená. Možná právě to, že jste dost dobří. A nemá cenu se porovnávat s někým jehož život na Instagramu vypadá dokonale.
Protože všechny tyhle sociální sítě jsou jen iluzí toho, co se lidi rozhodli sdílet.

A jak sociální sítě vnímáte vy?

♥

Já jsem přesně ten typ člověka, co vánoční dárky nakupuje na poslední chvíli. A každý rok si za to nadávám, protože bych si chtěla užít bezstarostný advent a místo toho vždycky řeším testy ve škole, první zkoušky, seminárky a pak nakupuju dárky se strachem, abych vůbec něco sehnala. Jsem z toho akorát ve stresu a pak ani se samotnými dárky nejsem spokojená.
A proto jsem se letos tomu stresu rozhodla vyhnout a překvapivě v půlce listopadu už mám první dárky a další už jsou na cestě.
Sama tomu nevěřím.
Ale letos cítím, že chci a potřebuju mít víc klidu a chtěla bych mít dárky pro ostatní i pro sebe vyřešené do konce listopadu. Nebo je mít alespoň promyšlené natolik, abych je jednoduše v prosinci bez dalšího vybírání mohla objednat.
A dneska jsem se s Vámi rozhodla sdílet moje tipy, abyste se mohli nechat inspirovat.
Myslím si ale, že vůbec není důležité, kolik za dárky utratíte a kolik jich bude, mnohem důležitěšjí je, aby z nich měl obdarovaný radost a abyste i vy měli radost z toho, že právě tento dárek dáváte.
Proto moje tipy jsou buď na knížky, jejichž koupí podpoříte milé slečny, které si plní svoje sny, nebo na věci, které ulehčí naší planetě.

Knížky
Knížka je klasickým vánočním dárkem. Určitě není problém zajít do knihkupectví a nějakou koupit. Ale teď mám na mysli knížky od influencerů, které třeba Vaše kamarádka sleduje na Instagramu. Já jsem nedávno dávala kamarádce k narozeninám kuchařku od My Cooking Diary a vůbec jsem nečekala, že bych ji tím mohla udělat až tak obrovskou radost.
Mým první tipem jsou tedy knížky, které já sama doma mám a ručím za ně, že jsou skvělý a že si v nich obdarovaný určitě něco najde.


Martina Bechyňová (Inkoustová tečka) - Minimalismus & Slovní hříšky | Kateřina Lustigová - My Cooking Diary | Anie Songe - Továrna na sny | Kate Rezková - Pocitáty & Sama sobě majákem

Eko hrnky a lahve
Dalším tipem jsou věci, které já sama mám, téměř denně je využívám a pokaždé, když je vezmu do ruky, tak mám zas a znovu radost.
Znovupoužitelné hrnky na kávu/čaj mám už pár let a jsou skvělými pomocníky. Já mám jeden od Joco Cups a jeden od Keep Cup. Oba dva jsou skvělý a asi úplně nedokážu říct, který z nich by byl lepší, spíš zálěží na tom, jaký design se líbí víc vám. Jediné drobné mínus je, že ani jeden z hrníčků nemůžete dát plný jen tak do kabelky, protože by se vám tam vylil, ale vzhledem k tomu, že hrníček stejně povětšinou plný držíte v ruce, abyste z něj mohli upíjet, tak to nebude problémem.
Eko lahev od Retap je jedna z nejlepších koupí, co jsem kdy udělala. Je to skleněná lahev, kterou si můžete opakovaně doplňovat a je na ni dokonce doživotní záruka. Jediné, z čeho jsem měla strach bylo, aby lahev nebyla moc těžká a upřímně mi přijde tak lehká, že se mi ani nechce věřit, že je ze skla. Zatím mám jen tu půl litrovou, ale k Vánocům jsem si objednala i tu třetinkovou.



Plátěnky
Já jsem naprostou milovnicí plátěnek a myslím si, že by ji měl mít u sebe každý a to neustále. Skvělé je, že mají tolik různých designů, že určtiě najdete tu, která bude obdarovaného vystihovat.


Můj wishlist
Můj wishlist by zároveň mohl být i ukázkou toho, co jsem k Vánocům dostala, protože letos v mých přáních jsem hodně specifická, protože vím, co mi udělá radost a v duchu toho, že chci, aby i moje rodina měla Vánoce víc v klidu, tak nechci, aby se stresovali s tím, aby mi vymysleli nějaké překvapení.
Třeba z mých přáních načerpáte nějakou inspiraci i vy.



A hlavně nezapomeňte, že Vánoce nejsou jen o dárcích a že by dárky měly přinášet radost těm, co je dávají i těm, co je dostávají.
Tak to letos nenechávejte na poslední chvíli a nevystavujte se zbytečně ještě většímu stresu.

A jak jste na tom s nakupováním dárků vy?

♥

Mám za sebou promoci. Takovou symbolickou tečku za bakalářským studiem. Za první vysokou. Za Prahou.
A je mi z toho smutno.
Už týden se snažím pochopit proč. Proč tam zůstávají. Jestli síla zvyku je tak velká, jestli ztratili naději, že by to jinde mohlo být lepší, jestli ten diplom spolu s příslibem zářivé budoucnosti je tak velkým lákadlem, nebo jestli prostě jen pohodlnost zvítězila.
Nerozumím tomu.
Jasně, každá škola má své plusy a mínusy, nikde nic není zalité sluncem, ale když někde nejste šťastní, tak proč tam zůstávat a nezkusit něco jiného?


Zdroj

Upřímně, začít někde znovu je těžké. Je zvláštní tu nikoho neznat, vidět, jak jsou všichni už tak nějak rozkupinkovaní, cítím se tu často sama, v hodněch předmětech plavu a nerozumím jim. Skrz mojí nemoc nezvládám věci jako ostatní a každý den si procházím peklem zas a znovu, jsem hodně unavená a vyčerpaná, ale vnitřně vím, že tu jsem správně, svým způsobem jsem šťastná a konečně mi po těch letech dává smysl něco studovat. Cítím v sobě zvědavost, nadšení a jsem na sebe neskutečně pyšná. 

Vím, že jsem na správné cestě.
Jen mě mrzí, že to všechno prožívám skrz filtr mojí nemoci.
Bylo hrozně zvláštní vidět rozdíl mezi těmi, co na škole zůstali, a těmi, co se rozhodli jít jinou cestou. Lidé z druhé skupiny byli mnohem šťastnější a vyrovnanější.
Ale na druhou lidi z první skupiny chápu. Strašně moc dlouhou dobu jsem byla stejná. A vím kam to vede. A za štěstím to není.
Asi to holt chce si něco odžít. Zažít. Sáhnout si na dno. Protože pak se budete mít zas o něco radši a nebudete se chtít zbytečně trápit.
Jen je mi tak nějak smutno z toho, že to ti ostatní neví. Že zůstávají někde, kde nejsou šťastní. Že se smížili s tím, jak to je a co je čeká. Vejška. Práce, která hlavně ať je dobře placená a to, že mě nebude bavit, je vedlejší. Rodina. Stres a spěch. A důchod, který bude tak malý, že o důstojném stáří si můžou nechat jen zdát.
Je mi z toho smutno.
A to hodně.

Jak to vnímáte vy? Stojí za to si hledat vlastní cestu ke štěstí?

♥