Brno je láska aneb jak jsem se ocitla v Brně

by - 30.4.20

Napsala jsem dva články, které se lehce týkají Brna. Když jsem si je teď zpětně hledala a četla, byla jsem sama překvapená, kolik odvahy mi daly. Najdete je tady a tady.
Přesto, že jsem psala o změnách a nových začátcích, nepověděla jsem Vám příběh, který se za tím vším skrývá a jak jsem se vlastně v Brně ocitla. Jaké to skutečně bylo a jaké to je teď.
Zároveň je článek součástí Výzvy jako Brno od Brno bloguje.


Když jsem se rozhodovala kam půjdu na vysokou, Praha pro mě byla jasnou volbou a nad žádným jiným městem jsem ani neuvažovala. Dívala jsem se sice na různé vysoké, ale Praha byla mým vysněným městem, kde jsem chtěla být. Nepopiratelnou výhodou bylo i to, že Praha je jen hodinu a půl autobusem od domova, několikrát jsem ji už navštívila, znala jsem v ní záchytné body a šly tam se mnou i kamarádky. Jen mi postupem času začalo docházet, že to nebylo úplně to nejlepší rozhodnutí. Na škole jsem byla hodně nešťastná, prakticky jsem se tři roky jen trápila a postupem času jsem ztratila jakýkoliv smysl v tom, co jsem studovala. Můj bakalářský obor vůbec nenaplnil moje očekávání, celý systém na VŠE mi nevyhovoval a nakonec se mi zprotivila i celé Praha. Všude moc lidí, turistů, všichni neustále někam pospíchali a mně chyběl klid.
V průběhu třeťáku jsem přemýšlela, co dál. I když jsem věděla, že by to bylo nejjednodušší, nechtěla jsem dál studovat můj obor, nechtěla jsem zůstat na VŠE a ani jsem si nebyla jistá, jestli chci být ještě v Praze.
Chtěla jsem a potřebovala jsem změnu.
Doteď nevím, kde se ten pocit vzal, usídlil se ve mně ale natolik pevně, že jsem věděla, že to musím zkusit. Můj vnitřní hlas mi říkal, abych šla studovat magistra do Brna. Začala jsem  hledat vysoký a obory, podala jsem si tam jednu jedinou přihlášku a vsadila jsem všechno na jednu kartu.
Poprvé v životě jsem v Brně byla na přijímačkách a město už na mě nejspíš ani nemohlo zanechat horší dojem. Doteď jsi pamatuju, jak jsem seděla před fakultou a zděšeně jsem volala kamarádce, že jsem někde v lese úplně mimo všechno a že to je druhej jižák (koleje v Praze na Jižní Městě, které jsou tak trochu na konci světa a kde má jednu budovu i VŠE).
A začala jsem psát přijímačky. Ty se skládaly ze dvou částí - z odborné části a z mikroekonomie a makroekonomie. Nevím, jak se mi to stalo, ale úplně jsem v přípravě zazdila mikro i makro. Když jsem si hledala zkušební test na můj obor, našla jsem jen tu odbornou část a nejspíš jsem přehlídla, že právě mikro a makro je společné pro všechny. Nikdy jsem na mikro nebyla dobrá a makro taky nepatřilo k mým silným stránkám. Odborná část byla z učiva z bakaláře, ale jelikož jsem studovala úplně jiný obor a moc jsem nevěděla, jak se na tuto část za tak krátkou dobu připravit, zatipovala jsem si i v této části. Byla jsem úplně v háji, nasedla jsem do autobusu zpátky do Prahy a snad nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsem dojela do Prahy. Doteď si pamatuju, jak jsem se dívala na osvětlenou Prahu, říkala jsem si, že to byl hodně blbej nápad a do Brna už nikdy víc.
Postupem času jsem nad tím začala přemýšlet a začínala jsem být na sebe hodně naštvaná, že jsem to tak pokazila. Nevěřila jsem, že bych se tam dostala.
A pak se mi objevila zelená fajfka a já jsem byla přijatá. 
Byla jsem šíleně šťastná, neskutečně se mi ulevilo, ani vteřinu jsem neváhala a celá moje existence věděla, že v září začíná studovat v Brně. Žádná jiná alternativa už nepřicházela v úvahu.
Podruhé jsem byla v Brně na zápisu a město ve mně zanechalo mnohem lepší dojem. Bylo krásně, měla jsem čas si město i trošku projít a vnitřně jsem věděla, že jsem se rozhodla správně.
A tak jsem v Brně začala na Masarykově univerzitě studovat Veřejnou ekonomiku a správu. Asi úplně všichni si mysleli, že jsem se zbláznila. Vlastně doteď to nikdo z mé rodiny nepochopil. A někdy to nechápu ani já sama.
Do Brna mi cesta od rodičů trvá přes pět hodin vlakem. Když k tomu přičtu i čas, abych se na vlak dostala a abych pak dojela na kolej (a to ani nemluvím o věčných zpožděních, můj osobní rekord je 100 minut, ale byly i vlaky, které do Brna vůbec nedorazily, nebo měly i pět hodin zpoždění, takže jsem na to vlastně ještě dobře), tak cestování mi zabere téměř celý den. V Brně jsem vůbec nikoho neznala, neznala jsem ani Brno jako takové, školu, systém městské hromadné dopravy, nic.
Ty první týdny byly naprosto šílené. 
Čekala jsem, že to pro mě bude náročné, ale nevěděla jsem, že až tolik. Kompletně všechno pro mě byl jeden velký chaos. Ve škole jsem měla pocit, že na mě mluví nějakou cizí řečí (bohužel někdy doslova, zvyknout si na "moravštinu" mi chvilku trvalo), ve všech předmětech jsem byla ztracená a vůbec jsem nechápala školní systém. Spolužáci se už většinou znali z bakaláře, už tam byli vytvořené skupinky a já měla pocit, že se na mě dívají jako na tu cizí. A jelikož nepatřím mezi ty nejprůbojnější, nenašla jsem odvahu se mezi ně zapojit. Brno pro mě bylo jedním velkým chaosem, šalinkartou počínaje a samotnými šalinami konče. Neměla jsem ani moc štěstí na spolubydlící. Studovala medicínu a pokaždé, když jsem na ni promluvila, tak se zatvářila, že ji ruším od učení. Nenašly jsme společnou řeč.
Nebyla jsem ale úplně sama. Hned první den školy jsem potkala jednoho kluka. Měly jsme rande, fakt se mi líbil, ale jelikož je tento článek už dost upřímný, tak to asi můžu napsat popravdě. Když jsem se s ním hned nevyspala, tak jeho zájem o mně lehce opadl a nemohl pochopit, že já nestojím o to být jeho kamarádka s výhodami. Šla jsem na kafe i s jednou spolužačkou, bohužel se ukázalo, že mě chtěla nalákat jen na finanční poradenství, o kterém si myslím svoje.
Byla jsem totálně ztracená, sama a osamělá. Daleko od všeho a od všech, co jsem znala. Chtěla jsem pryč. Chtěla jsem utéct zpátky. Měla jsem pocit, že se Brno ke mně otočilo zády. Nechtěla jsem tam být, neměla jsem sílu objevovat jeho krásy a úplně na všechno jsem byla sama. Nikdo mi s ničím nepomohl a všechno bylo jen na mě. Věděla jsem, že začátek pro mě nebude jednoduchý, ale všech těch zklamáních a fuck upů bylo na mě prostě moc. Jen když se v myšlenkách vrátím zpátky do té doby, mám slzy v očích.
Třetí týden školy po čtyřhodinovém cviku z Metod zkoumání veřejného sektoru, kde jsme celou dobu dělali s daty v nějakém pro mě nepochopitelném programu, jsem volala domů, že končím, že už to nedám. A tak mě mamka seřvala. A já začala bojovat. Kontaktovala jsem psychologické poradenství, co funguje na MUNI, domluvila jsem si schůzku s psychologem a vlastně jen díky tomu jsem zůstala. Ne, že by za mě vyřešil celou situaci, ale bylo fajn to vidět z jiné perspektivy, uspořádat si myšlenky a opravdu mi to hodně pomohlo. Necítila jsem se tak sama.
Postupně jsem alespoň jsem tam prohodila nějaké slovíčko s někým ze školy. Jak dny plynuly, pochopila jsem, kdo je tam stejně jako já nový a snažila jsem si sedat k těmto lidem, alespoň je pozdravit, usmát se na ně. Začala jsem objevovat uličky Brna a začala jsem Brnu naprosto propadat. Neskutečně jsem si ho zamilovala. Líbila se mi jeho domácká atmosféra, vyhovovalo mi, že je vlastně město malé, ale přesto se v něm najde úplně všechno. Byla a vlastně ještě pořád jsem překvapená, jak jsou lidi v Brně milí, otevření a hodní. I když jsem pořád byla hodně sama, necítila jsem se tak osamělá. Našla jsem si svoje místa, hodně jsem utíkala do parků a začala jsem objevovat místní sekáče. Vlastně jsem začala být šťastná a byla jsem na sebe neskutečně hrdá, že jsem to zvládla. Postupem času jsem se tomu všemu přizpůsobila. Naučila jsem se trávit čas sama, hodně času mi zabírala škola a cestování domů.
Těšila jsem se na jaro v Brně, až zase začne svítit sluníčko, na začátku jarního semestru jsem se seznámila i s jednou holčinou, se kterou jsme si neskutečně sedly, jen to v půlce semestru vzdala a odešla, přesto už to všechno bylo mnohem lepší. Na konci jarního semestru ale přišel zlom. Bylo mi hodně zle, poslední týdny školy jsem do ní ani nechodila. Nějakým zázrakem jsem s odřenýma ušima zvládla zkouškové, odstěhovala jsem se z koleje a ještě na konci prázdnin jsem si nebyla jistá, jestli se do školy vrátím.
Nakonec se ve mně opět probudila bojovnost a já si řekla, že to zkusím. Na koleji na mě čekala nová spolubydlící a po všech mých zážitcích jsem z toho měla strach. Ten první večer jsem radši šla i z centra na kolej pěšky jen, abych oddálila ten moment, kdy se s ní budu muset seznámit. Doteď se tomu obě dvě smějeme, jaký jsme ze sebe navzájem měly strach. Hned první večer jsme se dvě hodiny v kuse smály tomu, jak jsou v Brně zastávky na znamení. Konečně jsem našla v Brně spřízněnou dušičku. Neskutečně jsme si spolu sedly a já jsem strašně moc vděčná za to, že přišla do mého života. Díky ní se už v Brně necítím tak ztraceně a sama. Je úžasná.
Teď je to druhý rok, co v Brně studuju a co jsem naprosto do Brna zamilovaná. Cítím se tam jako doma. Miluju atmosféru města, miluju uličky, miluju Brno. Vyhovuje mi úplně ve všem. A přesto, že mi v Brně pořád chybí nějaké zázemí, nějaká "kotva", na kterou bych se mohla vždycky spolehnout a přesto, že moje nejbližší kamarádky jsou přes půl republiky daleko a často se cítím osaměle, jsem v Brně šťastná a chtěla bych tam zůstat, což je něco, co jsem si uvědomila díky současné situaci. Chybí mi Brno, chybí mi ten klid a pohoda, který na mě z města dýchá. Skoro se mi chce napsat, že mi chybí domov.  A já si čím dál tím víc uvědomuju, že bych v Brně chtěla zůstat napořád. Vím, že to není úplně nejideálnější a pořád mám pocit, že je hrozně daleko, ale nedovedu si představit, že kdybych dostudovala, tak bych si sbalila věci a odešla z tohoto města pryč.
Brno je láska, která se Vám dostane pod kůži.



Vlastně bych Vám tímto článkem chtěla dodat odvahu, abyste věřili sami sobě a svému vnitřnímu hlasu. Abyste si věřili, že to dáte a nenechali se odradit počátečními nesnázemi. Abyste nezůstávali někde, kde nejste šťastní a prostě to riskli. Nikdy nevíte, co na Vás kde čeká.
Jasně, asi by to mohlo být lepší. Pořád se často cítím osaměle, ale svého rozhodnutí nelituju. 
A kdyby se tady našla nějaká duše, která by se mnou někdy chtěla zajít na kafe, do sekáčů nebo jen tak na procházku, vyfotit fotky na blog.. tak budu moc ráda, když se mi ozve třeba na mail ♥.

A co vy a Brno? Jaká je Vaše (nejen) studijní cesta?

You May Also Like

61 komentářů

  1. Já a Brno? Nic - musím se přiznat, že jsem v Brně nikdy nebyla. Ale tvoje vyznání Brnu zní hezky a je fajn, že se ti v něm nakonec začalo líbit.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda :) Nečekala jsem, že by se mi tam mohlo až tak líbit :)

      Smazat
  2. Tyhle články jsou super, moc mě baví :) Já jsem v Brně nikdy nebyla, nikdy mě to zvlášť nelákalo. Ale když jsem loni v létě byla na školení v Praze, potkala jsem tam slečnu, kterou jsem vůbec neznala, ale nějakým způsobem jsme si zbyly do dvojice na hotelovém pokoji a myslím, že to nemohlo dopadnout líp. Slečna je původem z Brna a tenkrát tam ještě bydlela. Ze začátku jsem měla pocit, že v celé naší skupině není namyšlenější a nepřístupnější člověk, ale opak byl pravdou. Sedly jsme si neskutečně a teď je jedním z mých nejbližších lidí. Takže máš pravdu, Brno je super :)

    Pauline's Tiny World

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jéé, tak to je super, že jste si nakonec sedly :) Třeba tě někdy do Brna vezme :)

      Smazat
  3. Téda, to byl hodně těžký článek, ale díky ti za něj. Je vidět, že si ušla ohromný kus cesty a člověk upravdu někdy neví, kam ho ten osud zavane. Jsem moc ráda, že se ti nakonec v Brně líbí a přeji, ať se máš krásně a si jen spokojená. ✨

    Shades of Silvie

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já děkuju za komentář :) Když se dívám takhle zpětně, tak sama mám pocit, že jsem velký kus cesty ušla :)

      Smazat
  4. Já do Brna začala jezdit hlavně kvůli Vaňkovce na nákupy. To už samozřejmě opadlo :) Většinou jezdíme na výstaviště na různé výstavy, s mamkou pak každoročně na Vánoční nákupy a do Ikei. Brno jako město mám ráda, z domu ho mám hodinu cesty :) Loni jsme si tam s mamkou udělaly krásný výlet na Veveři a do ZOO.

    WantBeFitM

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je fajn, že máš Brno kousek a jsem ráda, že se ti tam také líbí :))

      Smazat
  5. Krásne napísaný článok. Normálne som mala v niektorých častiach slzy na krajíčku. Síce som niečo takéto neprežila, nejako si viem predstaviť, čo si musela v tomto období prežívať a aké ťažké to muselo pre teba byť. Som rada, že ti je už lepšie a držím ti palce! Ako v škole, tak aj v práci :)

    my blog: THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětSmazat
  6. Tenhle článek bych mohla okopírovat, poupravit tam pár věcí ve svůj prospěch, zaměnit Brno za Lipsko a zveřejnit ho u sebe. Nekecám! Krásně napsáno. V Brně jsem byla jen jednou, ale taky se mi moc líbilo. Popravdě doufám, že jednou budu mít příležitost tam třeba chvíli žít nebo aspoň pár dní pobývat jako turista. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já věřím, žes to v Lipsku musela mít ještě těžší.. Ale moc ti držím palce, aby ses tam s tím taky nějak poprala :)

      Smazat
  7. Fakt to Brno budu muset někdy navštívit, už si mě nalákala na ty sekáče a teď ho prezentuješ i jako nejlepší město vůbec :D
    Já jsem v Praze vyrostla, takže mi ten shon přijde tak nějak normální i když mě ti turisti taky v centu kolikrát vytáčí :D naštěstí bydlím v části, kde je zatím ještě zeleň a poměrně i klid :)

    OdpovědětSmazat
  8. Wow, Domi, na jednu stranu hodně těžký, ale zároveň úžasný příběh! Vidím, že jste si s Brnem k sobě hledali cestu, která byla dost trnitá a klikatá, ale nakonec se našla. Jsem moc ráda, že se ti tady tak líbí a že jsi tady, stejně jako já, našla ten vnitřní pocit domova a víš, že tu chceš zůstat. Věřím, že i díky projektu Brno bloguje poznalas a ještě poznáš nové spřízněné duše. Kafíčko a focení fotek společně zní skvěle, už se sama nemůžu dočkat, kdy s holkama z BB budeme moct něco takového zrealizovat <3

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem moc ráda, že jsem si nakonec tu cestu k Brnu našla :) Já budu jedině moc ráda, když se k BB budu moc zas víc připojit :) Mrzí mě, že jsem třeba nemohla jít na sekáčovou tour s Vámi v lednu, ale bohužel tento rok takovej hodně náročnej a v tom čase jsem ani nemohla být v Brně :( Ale těším se, až vás budu moc blíž poznat :)

      Smazat
  9. Nevím, proč, ale myslela jsem, že už jsi Brňačka delší dobu! Tenhle projekt je opravdu skvělý, moc mě těší si číst takové pěkné věci o mém rodném městě :) I když poslední dobou si k Brnu sama musím občas nacházet cestu, ale faktem je, že se tu máme fajn :) Tak jsem ráda, že se tu i tobě nakonec zalíbilo :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já se doteď za Brňačku ani nepovažuju :D Ale doufám, že si cestu k Brnu zase najdeš :)

      Smazat
  10. Ahoj Domi :) Brno miluju. Já mám zase příběh, že jsem chtěla jít na VŠ do Brna a byla jsem pod čarou, takže jsem pak na nastoupila do Pardubic. Taky, přišla jsem si naprosto cizí, nikdo se nechtěl bavit, spolubydlící tak s tou jsme si nesedly. No ale já jsem zase taková, že se nebojím lidi oslovit a začala jsem si tam ty kamarády tvořit. Ten první rok byl nejhorší, pořád mi bylo smutno, že nejsem v Brně, že jsem daleko od rodiny od přítele, že v Pardubicích žádné přátele nemám .. zatím. No a pak jsem si Pardubice naprosto zamilovala a vždycky když tam teď jedu za kamarádkou, cítím se tam jako doma. 5 let jsem tam studovala a rok pracovala a je to určitě má část života na kterou budu ráda vzpomínat. A jsem ráda, že jsi si Brno zamilovala, je skvělý. A taky mám radost, že po té zkušenosti se spolubydlící máš teď skvělou a i kamarádku :) Měj se moc krásně

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda, že se ti v Pardubicích nakonec líbit začalo :) Taky jsi tam ty začátky neměla jednoduchý, ale je fajn, že jsi se nebála oslovovat lidi a mluvit s nimi.. s tím já mám vlastně doteď problém.. Ale tak nějak pořád věřím, že všechno je tak, jak má být :)

      Smazat
  11. Ahoj, v Brně jsem začala studovat před pár lety a začátky byly rovněž rozpacité, město se mi nejprve vůbec nelíbilo, ale pak jsem si ho zamilovala. No a nakonec v něm kupujeme byt. Pokud se zde někdy cítíš osamělá, mužem se klidně sejít a pokecat ��. Blog nemám, ale často tvé clanky čtu a jsi mi sympatická. Bára.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Baru :) Jsem moc ráda, že sis cestu k Brnu našla a že se ti tu nakonec natolik zalíbilo :)
      Moc jsi mě svým komentářem potěšila, kdyby jsi chtěla, tak bych tě moc ráda poznala :)

      Smazat
    2. Píšu SZ na tvou FB stránku:)

      Smazat
  12. To je moc zajímavý a inspirující článek! Je super, že tě všechny ty špatně zkušenosti neodradily a přesto si poslechla svůj vnitřní hlas a šla tam znovu do druhého ročníku pokračovat! Člověk by ho měl poslouchat, já to tak měla s autoškolu a řízením :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda, že jsem tomu vnitřnímu hlasu věřila a nenechala se odradit :) A jsem moc ráda, že jsi to tak udělala s autoškolou :)

      Smazat
  13. Ten tlak, že je potřeba udělat něco jinak, posunout se nebo odejít, sama velmi dobře znám. Některé zkušenosti jsou sice bolavé, ale ve výsledku se na nich člověk nejvíc naučí.

    Brno je mé rodné město a mám ho moc ráda, takže je pro mě vždycky zajímavé číst, jak ho vnímají ostatní, co tu nemají celou rodinu a neprožili dětství. Jsem ráda, že si to na škole sedlo a že jsi spokojená. Třeba ta "kotva" časem přijde, nebo taky ne a přesuneš se zase někam jinam. Hlavně, abys byla spokojená.

    Já jsem aktuálně v Praze, kotva mi tu taky chybí, i po 2 letech si připadám cize a pomalu začínám docházet k závěru, že je asi čas se přesunout buďto zpátky do Brna, nebo někam úplně jinam.

    PS: Moc ráda čtu, že psychologické poradenství studenti MUNI využívají a že opravdu funguje! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To máš naprostou pravdu.. Mně přijde, že jak jsem sepsala tento článek, jak si pročítám komentáře a jak nad tím přemýšlím, tak i sama cítím, že mě celé tohle "dobrodružství" hodně posunulo.. uvidím, jak bude pokračovat dále, ale teď cítím, že Brno je to místo, kde chci být :) Já jsem moc ráda, že psychologické poradenství na MUNI existuje, bez něho bych tam už nebyla :)
      Já doufám, že si tu kotvu v Praze ještě třeba najdeš :) A když ne, tak se nic nestane.. uvidíš, jak to budeš cítit a kde budeš chtít být :)

      Smazat
  14. Až teď mi dochází, jaké jsem měla štěstí, že jsem na tohle nebyla sama. Je fakt, že i během střední jsem jezdila na 3 měsíce do zahraničí na praxe ale i od ostatních z mého okolí vím, že přestěhování do nového města není vůbec lehké. Je ale super, že jsi na Brno nezanevřela a líbí se ti tady :)

    Naty from NATYRALLY.blogspot.com

    OdpovědětSmazat
  15. Abych se přiznala, s Brnem moc zkušeností nemám a vlastně jsem si ho nemohla nikdy úplně vychutnat. :) Když už jsme se tam z našeho Středočeského kraje dostali, obvykle jsme jen projeli či navštívili nějaké místo účelně (Bobby Hall). Ale zažila jsem něco podobného jako ty, taky jsem kdysi na VŠ podávala přihlášku do Brna a stejně podobně mě čekal šok s mikroekonomií a makroekonomií. :-D S tím rozdílem, že já se bohužel nedostala, ale přesto se mi budova školy líbila a přišlo mi to místo celkově sympatické. :)

    Lucka z Seriouszone

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda, že nejsem jediná, koho mikro a makro překvapilo :D Já v tu chvíli, když jsem tam seděla, tak jsem nevěděla, jestli mám brečet, nebo se smát :D

      Smazat
  16. Brno jsem akorát navštívila. Neměla jsem z něj špatný pocit. Je tam super lezecká stěna :D Pocházím z druhého konce republiky, takže jsem se zatím ukotvila uprostřed - právě v Praze.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Praha je krásná, ale já jsem se v ní necítila šťastná.. Ale chápu, že by možná i pro mě bylo lepší, kdybych zakotvila někde blíže k domovu.. ale uvidí se, co bude :)

      Smazat
  17. Tak to byl krásný článek, jsem ráda, že jste se, se spolubydlící sedli. Dokonalé setkání. Já jsem v Brně byla jen pár krát ale nikdy jsem měla šanci si město pořádně projít.

    All about Candys life

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem za to ráda :) Tak třeba tu šanci někdy mít budeš, Brno je krásné :)

      Smazat
  18. beautiful place!
    have a great week,
    S

    OdpovědětSmazat
  19. Pokud jsi v Brně spokojená, tak jedině dobře! Nikdy jsem tam nebyla, ale slyšela jsem i od kamaráda, který tam často jezdí, že Brno je skvělé město. Naprosto tě tedy chápu! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Začátky byly různé, ale teď už spokojená začínám být hodně :) Tak třeba se do Brna někdy taky podíváš, za návštěvu určitě stojí :)

      Smazat
  20. Moc krásný a dojemný článek. Úplně si dokážu představit, jak hrozně ti muselo být a jak těžké to pro tebe bylo. Brno je krásně město! 💛

    Michaela Cheetah

    OdpovědětSmazat
  21. Úplne úžasný článok. :) Netušila som, že boli tvoje začiatky tak ťažké a mrzí ma to, ale si naozaj veľký vzor, že ťa to nezlomilo. Inak máš môj obdiv aj v tom, že si sa spojila s univerzitným psychológom. Tiež to určite chcelo istú dávku odvahy. :)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Já jsem moc svoje začátky nešířila, spíš jsem potřebovala čas to sama zpracovat :) Asi to odvahu chtělo, ale já jsem věděla, že nemám co ztratit a kdybych se s nimi nespojila, už bych v Brně dávno nebyla.. Takže jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala :)

      Smazat
  22. A já tě zase obdivuji, že sis řekla s Prahou stop a šla jsi jiným lepším směrem. Proč být někde, kde se necítíš dobře? A i když cesta trvá 5 hodin, stále je to k vydržení. Já jsem v Brně byla několikrát, už jen kvůli tomu, když jsem jezdila za babičkou a dědou veřejnou dopravou. A nedávno jsem tam byla s přítelem na výletě a Brno je prostě krásné. :-) Praha je plná turistů a přeplněných míst, jak říkáš. :-) Tyto přesuny chtěly sílu a ty ji máš! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ale trvalo mi to tři roky, než mi došlo, že opravdu nemá smysl se tam dál trápit.. V tomto mi Brno vyhovuje mnohem víc, že mám pocit, že v tom městě, i v centru, skutečně žijí místní a nemusím se prodírat davy turistů jak v Praze :)

      Smazat
  23. Ty jo, zaprvý máš u mě body za odvahu jezdit do Brna vlakem. Já kdybych tam jela, tak jedu přes Prahu. Můj bratranec tam studoval a dojížděl od nás a říkal, že je mnohem lepší dojet do Prahy a tam skočit do rychlovlaku. Docela s ním souhlasím. Jela jsem už i přes Prahu a i tím přímým vlakem. :D
    Další a větší bod máš za odvahu najednou změnit veškerý svůj život!
    Já v Brně byla jednou na dva dny a i když jsem utvrzelej Pražák, Brno jsem si zamilovala hned na první pohled! Nikdy jsem nechápala, proč všichni říkají, jak jsou tato dvě města jiná... A přece jenom jsou. Úplně ve všem. Ale obě jsou svým způsobem neskutečně krásný.
    Dokonce jsem si chvíli před korona krizí říkala, že ti musím napsat a přijet za tebou do Brna, jak jsme si v létě říkaly, ale pak byla karanténa :( Takže jestli v Brně ještě chvíli zůstaneš, můžeš mi ukázat všechna ta krásná místa! :)

    Little Dreamer

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem párkrát jela přes Prahu, ale zase když má člověk víc věcí, tak je lepší jet přímo ;) Vlastně to je pro mě i takový větší klid, že nejsem ve stresu, jestli stihnu navazující spoj ;)
      Taky jsem tomu nevěřila, že by ta místa mohla být až tak odlišná, vlastně pokaždé mě to překvapí, jak moc jiná jsou.. a takhle zpětně vnímám, že uspěchaná Praha pro mě nebyla :)
      Tak to bych byla šťastná, kdybys přijela! ♥ Stačí se mi ozvat, až se ti to bude hodit, doufám, že v Brně zůstanu déle než jen na chvilku ;)

      Smazat
    2. Jo, tak to chápu, že tahat se s těmi věcmi nemusí být příjemný :)
      Já se ozvu a uděláme pořádnou procházku po Brně! :)

      Smazat
  24. Máš můj obdiv. Já sama zažila něco obdobného, takže se částečně umím vžít do toho, jak ti muselo být. A co se Brna týče, všehovšudy jsem ho navštívila asi třikrát a nic zvláštního ve mě to město nezanechalo, ale přesně jak píšeš, na Praze mi taky vadily ty davy turistů a neustálý ruch.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moje první návštěva byla také taková rozpačitá a nacházela jsem si cestu k Brnu postupně, ale jsem ráda, že se tak stalo :)

      Smazat
  25. Velmi zajímavý příběh, ale je hrozně super, že jsi šla za svým srdcem a vnitřním hlasem a hlavně, že jsi to nevzdala!
    Mám to trošku podobně s Anglií. Teď tu žiju a miluji to tu, neumím si představit se jednou vrátit domů. Přesto když jsem přijela to bylo ohromně težké a musela jsem zabojovat, abych byla tam, kde jsem a spokojená. Jsem sice daleko od domova a chybí mi rodina a nejlepší kamarádka, ale stejně to tu miluju a nemůžu si pomoct. Tak se snažím nad tím moc nepřemýšlet, a prostě co přinese čas. Třeba se jednou domů budu chtít vrátit, třeba si tu vybuduji život, že budu moct jezdit častěji domů a bude to ok.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda a možná jsem i trochu překvapená, že jsem to nevzdala :)
      Nedovedu si představit, co jsi musela prožívat, když ses přestěhovala do Anglie, ale jsem moc ráda, že jsi zabojovala a že jsi tam teď spokojená :)

      Smazat
  26. very nice post dear :)
    Kisses, Buba

    https://bubasworld.blogspot.com/

    OdpovědětSmazat
  27. Domčo, tenhle článek se ti opravdu povedl. Shodou náhod jsem loni taky uvažovala, že půjdu na magistra do z Prahy (bakaláře) do Brna. Žádný z oborů mě nezaujal, takže jsem zůstala na své škole. Tohle rozhodnutí určitě vyžadovala velkou kuráž.. Jen se přiznám, že veřejná správa mě (stejně jako spoustu dalších lidí) neláká. Ale každý jsme jiný :)
    Ty to Brno tak krásně popisuješ, že mám chuť se tam hned zajet podívat. Mimochodem, pro "moravštiny" je dost i v Praze. Často jsem svým kolegyním z Moravy nerozuměla :D

    http://yanenee.blogspot.com/

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Doufám, že jsi spokojená, že jsi zůstala na své škole, i toto rozhodnutí muselo vyžadovat velkou kuráž, když jsi uvažovala, že půjdeš jinam :)
      Tak si někdy výlet do Brna udělej, je to opravdu krásné ♥ Já mám pocit, že jsem v Praze spíš potkávala Slováky, ale je pravda, že v prváku jsem bydlela se dvěma holkami z Moravy, na to, jak říkaly okurce okurek snad nikdy nezapomenu :D

      Smazat
  28. V Brně jsem byla jen na výletě, ale byla jsem překvapená, jak se mi centrum líbilo. Všechno je hezky u sebe, uličky mají atmošku a celkově na mě Brno působilo uklidňujícím dojmem. Je to asi div od Pražáka, ale já tyhle žabomyší války nikdy nepochopila...
    LifestyleBirdie

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak Brno působí i na mě ♥ Tuhle "válku" nechápu ani já, ale to bude nejspíš tím, že nejsem ani z Prahy ani z Brna ;)

      Smazat
  29. Já žiju v Brně od 4 let, takže už si přijdu skoro jako domácí. A za tu dobu mi přijde, že ho znám skoro jako svoje boty. (Kudy se dá projít jakou zkratkou a kde je co zajímavého k vidění, když to není úplně něco známého.) Docela mě pobavily ty zastávky na znamení, protože nevím, že by to bylo někde u nás jinak. :D Každopádně doufám, že se ti tu bude líbit a třeba v létě se rozhodneš pro plavbu po parníku na přehradě. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, že už Brno znáš tak dobře, já se ho snažím poznávat :) Já už jsem si na ty zastávky na znamení docela zvykla, ale občas už jsem z toho tak zblblá, že bych mávala úplně na cokoliv, dokonce jsem se i přistihla, jak mávám na metro v Praze :D

      Smazat

Instagram