F O životních jistotách - Another Dominika

O životních jistotách

 Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by riskoval a rád zkoušel nové věci. Vždycky jsem to ale chtěla umět. Aspoň na chvilku utišit proud myšlenek v mojí hlavě a prostě do toho jít. Jsou lidé, kterým to jde a těm jsem tiše záviděla. V mém případě jsem si musela všechno důkladně promyslet, podívat se na situaci z různých úhlů pohledu, hodiny a hodiny se tím vším probírat a výsledek byl vždy stejný. 
Nejde to.
Nemůžu.
Nemám na to.
Je to moc šílený.
Nemám to promyšlený.
Co když to nevyjde.
A tak zůstávalo všechno stejné a postupně jsem se smiřovala s tím, že i když mám duši dobrodruha, který by do všeho skákal po hlavě, moje já má rádo jistoty. Chce vědět, co bude zítra, jestli bude mít dostatek peněz, spokojenou budoucnost. Bojím se změn a zůstávám raději na místech, kde mi sice není tak úplně dobře, ale aspoň to tam znám a nemusí mě děsit neznámo. Nerada věci měním, protože mě děsí nejistota. To, co by bylo, kdybych něco ukončila a změnila svůj směr.
Mám až panický strach ze zavřených dveří, kterými se nejde vrátit zpátky. 

Zdroj


Od malinka jsem zvyklá, že je běžné si na všechno stěžovat a zůstávat tam, kde nám třeba není tak úplně dobře, ale přeci nikdo na nás nikde nečeká, tak zůstaneme tam, kde jsme. Tohle byl můj vzor, se kterým jsem sice nikdy vnitřně nesouhlasila, ale i tak jsem se podle něj chovala. Možná kvůli těmto větám mám tak ráda jistoty. Ať už jsou jakékoliv. Důvěrně je znám a děsí mě méně než to neznámo, které by nastalo, kdybych je neměla. 
Ale pak tu jsou dva život měnící okamžiky, kdy jsem dokázala hlavu utišit, hodit všechno za sebe a jít do toho po hlavě. Překvapivě mi to do života přineslo samé pozitivní změny a bez nich bych teď nebyla na místě, kde jsem. Tou první událostí bylo, když jsem se rozhodla jít studovat do Brna. Někde uvnitř jsem cítila, že to chci víc než cokoliv jiného. To neznámo sice nahánělo strach, neměla jsem žádný plán B a věděla jsem, že na všechno budu sama daleko od všeho, co znám, ale někde tam uvnitř jsem věděla, že to musím udělat. Podruhé se mi to stalo, když jsem se rozhodla bydlet s přítelem. Vsadila jsem všechno na jednu kartu a věděla jsem, že když to nevyjde, bude to hodně špatný a budu hodně víte kde. Ale přesto nebylo vlastně o čem přemýšlet. 
I přes to, že změny jsou v životě potřeba, pořád mi ztráta jistot nahání obrovský strach. Tak velký, že mě donutí zůstat tam, kde vlastně ani být nechci. 
Vím, že i teď se na jednom takovém místě nacházím. 
A uvnitř mě je opět ten kolotoč myšlenek, který ve výsledku má jasné obrysy, ale život za nimi je tak nejasný, že se bojím. Hodně se bojím. A přitom bych tam moc chtěla nepodepsat pokračování pracovní smlouvy. Jen to v situaci, ve které se s přítelem nacházíme, absolutně není rozumný nápad, ale i tak mám chuť do toho skočit po hlavě a v průběhu se naučit, jak v tom plavat.

Co vy a Vaše jistoty? Držíte se jich, nebo rádi objevujete nové možnosti?


CONVERSATION

22 komentářů:

  1. Mám to podobně jak ty. Aj když třeba vím, že tam kde jsem, nejsem spokojená, tak mám strach změnu udělat. Nakonec se ale vždycky pro tu změnu rozhodnu, protože si říkám, že to vždycky nějak dopadne a ve všem se něčemu přiučím. Je to náročné, je to stresující, je to nepříjemné, ale ve finále mě takové situace vždy posunou nejdál a pak se na zpětně dívám s velkým nadhledem. Držím Ti palce, abys našla v sobě to odhodlání udělat změnu a skočit do něčeho po hlavě. Určitě se neutopíš a dobře to dopadne, aj když to třeba nebude hned❤️

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem taky spíš ten, co vsází na jistotu. Ale asi se někdy vyplatí dát na pocity. Ono většinou člověk v životě nakonec lituje spíš toho, co neudělal...

    OdpovědětVymazat
  3. Já bych řekla, že to mám tak půl na půl... V některých věcech a určitých situacích mám ráda jistot... Ale ono ve skutečnosti nic není jisté, že? Ale občas taky více riskuji, taky jsem se po základní škole odvážila jít studovat dále a byla na intru, můj risk bylo jít i dělat řidičák, rozejít se s ex přítelem a bydlet sama... Ale vždy se vše vyplatilo a nějak to dopadne :).

    OdpovědětVymazat
  4. Dominiko, zdravím. Já dám hodně na intuici, svoje pocity, jak to cítím... Vždycky se mě to ve výsledku vyplatilo, když jsem dala přednost tomu, co cítím před tím, co říkal rozum. Např. jsem byla nešťastná v manželství a rozum mě říkal - máš tři děti, neblázni, kam půjdeš, zvládneš to finančně sama s nima ?... atd. Rozhodla jsem se po dlouhém manželství odejít. Zůstala jsem s dětmi sama, musela splácet ještě dluh za bývalého muže,neměla jsem peníze, muž nic na děti neplatil,studovali...Nebylo to vůbec jednoduché, odnesla jsem to zdravotně. Ale nelitovala jsem ani minutu, měla jsem to udělat dřív. Tak Ti přeju, ať se rozhodneš tak, abys byla šťastná Ty. Je to Tvůj život ! Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Měla jsem to dlouhou dobu úplně jako ty. Nakonec to přešlo do takového stadia, že jsem začala mít panické ataky a duševní zdraví v háji. Jednoduše proto, že jsem nechtěla být tam kde jsem byla, bála jsem se to změnit, ale už mě doslova ničila aktuální životní situace, život který mě nebavil. Nakonec jsem v psychickém stavu, kdy mi dělalo problém vyjít z bytu, sebrala veškeré síly, odešla ze školy, která mi škodila a šla studovat na 300 km vzdálenou školu. O rok později jsem se tam s přítelem i přestěhovala. A teď? Nenechám si ujít žádné dobrodružství, příležitosti a hlavně dělám vše co mě baví! :) Držím ti palce, aby ti také vše vyšlo!

    OdpovědětVymazat
  6. Domi! Musíš poslouchat sebe a hlavně intuicii, co ty chceš a jaké máš nutkání.
    Vím, že to je těžké ale uvidíš sama. Všechny horší časy budou k něčemu dobré.

    Držím palce!

    ABOUT MAI LIFE


    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem střelec, do většiny věcí jdu po hlavě, ale třeba výpověď bych v práci, kde to aspoň trochu funguje, bez náhradního plánu nepodala, a stejně tak to mám i s bydlením, partnerskými vztahy a podobně. U těch důležitých věcí jsem opatrnější, je to přirozené a věřím, že to je i dobře, že se člověk zastaví a pořádně zamyslí, než skočí, protože jinak by taky mohl skončit pod mostem.

    Od změny práce tě ale tímto rozhodně nechci zrazovat, naopak! Pokud nejsi spokojená, tak po roce jít zkusit něco nového, to přece není nic špatného. Projdi si nabídky na Jobs a na LinkedInu, začni chodit na pohovory a já budu moc držet palce, ať brzy natrefíš na něco, co tě bude bavit. Pokud o tebe budou stát, tak ty dva měsíce výpovědní lhůty rádi počkají. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jak já ti rozumím! Taky jsem vždycky nesnášela změny a každá nová věc pro mě dlouho byla něco, čemu bych se nejradši vyhnula obloukem. Nikdy jsem nebyla spontánní (natož impulzivní!) a každé moje větší rozhodnutí provázelo tolik úzkosti a obav, že by se daly rozdávat. A právě proto ti chci říct, že bát se je úplně v pořádku. Bojí se každý a nemusíš si kvůli tomu připadat špatně. Změnit práci je velké rozhodnutí a je v pořádku chtít si ho promyslet do důsledků. Nic tě navíc nenutí smlouvu podepsat a zároveň se začít rozhlížet po nových možnostech. Není třeba spěchat. Jsi zaměstnanec a právo je na tvé straně - dát výpověď můžeš kdykoli a nikomu nemusíš nic vysvětlovat. Tak moc držím palce, aby to všechno dobře dopadlo! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Já mám teda také radši ráda jistoty :) Ale myslím, že takhle nějak se to snad pere úplně v každém :) Ale do čeho jsem šla také bez rozmyslu, tak se povedlo úplně skvěle :) Stejně si člověk ale musí dávat pozor, aby se mu to nevymstilo. Držím palce v rozhodování!

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  10. V něčem jsem bohužel konzerva a v něčem naopak. Jistoty jsou příjemné, psychice hodně pomáhá když se může člověk na něco nebo někoho spolehnout, ale občas to chce také vystoupit z komfortní zóny. :))

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem klasická ryba.. Stále pluju s proudem.. Říkám si: "ono to nějak dopadne.. Však mi není zas tak špatně.." Nerada měním něco, co ještě nějakým způsobem funguje.. Bojím se změn.. Té nejistoty.. A pak mi ráz na ráz dojde trpělivost a jsem schopná překopat svůj život od základu během jednoho dne.. :)

    OdpovědětVymazat
  12. Mám to podobně, jako ty. Bojím se objevovat nové věci. Radši se držím stereotypu, jistoty. Držím palce, aby ses odhodlala a udělala krok správným směrem <3

    OdpovědětVymazat
  13. Je mi líto, že se nacházíš v takové situaci a moc dobře vím, jak se cítíš. Sama tohle nemám ráda...jsem v tomhle stejná. Pamatuji si, když jsem se v minulé práci necítila dobře... nakonec jsem výpověď podala a nastoupila do jiné práce (jsem mega spokojená), ale byly to nervy! Nemám tyhle změny ráda, ani trochu. Doufám, že se situace nějak vyjasní a bude dobře :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Milujem tvoje úvahy. :) Možno je to tým, že im rozumiem, pretože veľa vecí vidím podobne. Ja sa tiež najradšej držím toho, čo poznám, ale posledné mesiace mi ukazujú, že sa to dá robiť aj inak, že zmeny môžu priniesť kopec pozitívnych vecí, hoci to najprv vyzerá desivo.

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  15. Co se týče té práce mám to dost podobně. Už mám tedy smlouvu na neurčito, ale nejraději bych dala výpověď a zkusila něco nového. Co mě ale odrazuje je plat, který nemám zrovna malý a potom závazky jako auto, hypotéka, stavění domu, takže jsem na vážkách. Kdybych ale neměla takové závazky, neváhám ani minutu :)

    OdpovědětVymazat
  16. Také mám ráda jistoty. Proto se tak bojím budoucnosti... protože nevím, co přijde. Ale vše, co neznámého přijde, nás pak nakonec hodně naučí. :)))

    OdpovědětVymazat
  17. Ono asi hodně záleží, o čem je zrovna řeč. Někde tu jistotu mám ráda, na druhou stranu jsem naopak docela dobrodruh a ráda zkouším nové věci. Od té doby, co jsem vystoupila ze své komfortní zóny a odstěhovala se sama do zahraničí kvůli studiu se nebojím už moc ničeho. Byl to krok, kterého jsem se bála, ale teď vidím, že mi hodně pomohl a rozhodně ho nelituju:)

    OdpovědětVymazat
  18. Já to mám půl na půl, podle období nebo toho, o co jde. Naštěstí vím, že i když mi něco nevyjde, když se do toho vrhnu po hlavě, tak mě rodina podrží a díky tomu asi riskuji víc, než když bych věděla, že případně to záchranné lano nemám.

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  19. Někde jsem kdysi četla, že když člověk nemá plán B, dá do plánu A maximum, a ono to vyjde. Myslím, že to někde říkal Arnold Schwarzenegger, a ono to podle mě vlastně sedí. Sama mám ráda svou určitou komfortní zónu, ale nesnáším dlouhodobou rutinu a ráda i stěhuji věci v bytě, měním zvyky, zkouším nové. Děsilo mě, že bych v Česku strávila zbytek života v jedné práci a i proto jsem se odvážila se přestěhovat do zahraničí. Nebylo to jednoduché, ale považuji to za jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Odvaha a risk se podle mě spíše vyplatí, než nevyplatí.

    OdpovědětVymazat
  20. To máme hodně podobné, koukám. Já vždycky byla ta, která měla vše naplánované a měla těch plánů radši více, kdyby náhodou jeden nevyšel. Nemít plán a nemít jistotu mě děsilo a stále děsí. Čím víc mě to ale děsí, tím víc se snažím sama sobě vystavovat tomu nekomfortu bez jistot a vystupovat z té své komfortní zóny. Jedním z těch rozhodnutí byl právě i Erasmus, na kterém v současné době jsem a každý den tady zažívám plno nejistot ohledně toho, co bude a jestli to tady vůbec zvládnu. Jsem z toho vystresovaná a smutná, ale zároveň vím, že mi to pomáhá se s tím učit bojovat. Takže držím palce i tobě, aby se ti podařilo s tím strachem bojovat a zase jen tak do něčeho skočit bez jistoty. :) Jak se říká .. lituje se víc toho, co jsme nezkusili, než toho co jsme udělali.

    OdpovědětVymazat
  21. Taky jsem takova byla pak se to zlomilo, experimenty na vlasech, piercing v nose, tetování a teď dalsi náušnice v helixu a do toho permanentní tetování obočí ������

    OdpovědětVymazat
  22. Já mám ráda své jistoty, ale zároveň ve spoustě záležitosteh jsem schopná do toho skočit po hlavě a měnit. Už několikrát se mi osvědčilo, že změna je dobrá :) Ale chápu tvoji nejistotu.

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat