V předminulém článku jsem psala o minimalismu. Měla jsem velkou radost z Vašich reakcí, jen si nejsem jistá, jestli jsme se tak úplně správně pochopili. Nepodlehla jsem trendu a určitě to není tak, že bych si nic nového nekupovala.
Jde mi spíš o to, abych si všechny svoje věci přetřídila, a konkrétně u oblečení, abych kompletně protřídila skříň, dala pryč kousky, které už mají to nejlepší za sebou a také ty, které z jakéhokoliv důvodu nenosím, uvolnila si skříň a doplnila do ní kousky, které budou zapadat do stylu oblékání, kterému bych se ráda přiblížila.
A s velkou radostí můžu napsat, že skříň třídím úspěšně. V mém podání dostává fráze: "nemám co na sebe" úplně nový rozměr. Vytřídila jsem více než půlku svojí skříně a od začátku roku jsem si koupila možná tak pět věcí (jedny šaty (mohli jste je vidět v tomto článku, dvě halenky (jednu už jste také mohli vidět), mikinu (protože jsem hrozný zmrzlík a žádný svetr se mi nelíbil) a obyčejný černý tílko (protože to je pro mě naprostej základ  šatníku a ty bývalý nebyly už zrovna reprezentativní)).
Takže jsem se dostala do stádia, kdy místo třídění skříne pokukuju po nových kouscích. Za poslední týden jsem tři dny strávila v obchodních centrech a úplně moc jsem si tam toho nevybrala, respektive vůbec nic. Takže na řadu přišla internetová e-shopová inspirace a první online nákupy. Juch.


Inpiraci můžeš najít i ty třeba na otto-shop.cz, zoot.cz či na esprit.cz.

Jaké kousky schází ve tvé skříni?

♥

Nikdy jsem nebyla velkou fanynkou seriálů. Že bych u některého viděla pár minut, nemohla se od něj odtrhnout a dokud bych nedokoukala poslední díl, nehnula bych se od něj. Ne, tohle se mi neděje. Tento seriál to ale změnil.

Moc velká očekávání jsem neměla, vlastně jsem vůbec netušila, co mě čeká. Jen jsem měla matnou představu o tom, že se děj odehrává na střední škole a myslela si, že to bude jen další seriál do řad jemu podobných. Ale tenhle seriál je jiný. A od první minuty to tam bylo. To něco, co mě nutilo si hned pustit další díl. A další a další. Nedokázala jsem přestat, jen jsem potřebovala vědět, co bude dál. A každým dalším dílem to bylo horší a horší. Ten pocit, že toho chcete být součástí, že chcete patřit do života Hannah a udělat něco. Cokoliv. Ale jste bezmocní, můžete to jen sledovat a na konci toho všeho vám v srdci zbyde jen jedna velké díra.

Zdroj

O čem to celé je? O Hannah Baker. Středoškolačce, která spáchala sebevraždu a ve 13 kazetách, které po sobě zanechala, nám odhaluje proč. Ale stejně jako život ani tohle není tak jednoduché. Vlastně to je úplně šílený a bylo neskutečný sledovat, jak to celé jednotlivé postavy ovlivňovalo. Musím se přiznat, že ze začátku jsem moc nechápala a vlastně mě všechny ty postavy navíc přišly zbytečný, přišlo mi to zmatený a chtěla jsem  znát jen příběh Hannah a Claye, tak proč ti všichni okolo? Protože ti všichni k tomu přispěli.
Doufala jsem, že na konci to dá smysl.
Dá.

 Zdroj

Tohle je něco, co musíte vidět. Všechny ty pocity, které seriál ve Vás vyvolá, nedá se to popsat.
Za každým slovem, za každým gestem a pohledem se toho skrývá mnohem víc. Nepodceňujte je. A buďte tady jeden pro druhého, nikdy nevíte, co se v tom druhém odehrává a jestli zrovna Vás teď nepotřebuje.

P.S. Ještě nikdy jsem u žádného seriálu/filmu tak moc nebrečela. Příběh byl silnější než já.
P.P.S. Viděli jste?

♥

Tento rok jsem se rozhodla pojmout trošku jinak. V duchu minimalismu.
Poslední měsíce jsem měla pocit, jako kdyby na mě všechny moje věci padaly. Viděla jsem je, věděla jsem, že je mám, ale absolutně jsem je nepotřebovala a neměla jsem k nim žádný vztah.
A tak jsem se rozhodla tento rok zbytečně nenakupovat. Omezit hromadění věcí, přestat nakupovat oblečení, které si na sebe vezmu maximálně jednou a kosmetiku, která ze mě krásku z mola stejně neudělá.
Teď máme za sebou skoro tři měsíce tohoto roku. A já jsem šťastná, že můžu říct, že se mi to daří.
Třídím šatník, místo nakupování nové kosmetiky, spotřebovávám tu, co už mám a úspěšně se vyhýbám všem Tigerům a podobným obchodům se zbytečnými nezbytnostmi. Je to úžasný pocit nebýt ovládána věcmi a pocity, že nutně potřebuju něco nového, protože... (doplňte dle libosti).





 Co tím chci ale říct je, že se nechci cítit divně, když řeknu, že nic nového nepotřebuju, že když jsem si s tím oblečením vystačila doteď, že si s ním v pohodě vystačím i dál, že si nemusím něco koupit jen abych měla něco na sebe a že schvaluju, že od příštího roku budeme za igelitky v obchodech platit. Místo toho, aby mi v hlavě blikalo varovný tlačítko, že si všechny ty nové věci nebudu mít v čem domu odnést, jsem nadšená a doufám, že snad aspoň trošku omezíme množství spotřebovávaného plastu.

Je fajn a jsem všemi deseti pro to, abyste si dělali hmotné radosti, jen to nepřehánět a znát tu rozumnou míru. Během roku se tady objeví pár článků právě o tom, jak se mi tohle moje předsevzetí daří dodržovat, tak abyste o něm vůbec věděli.
A abych na něj nezapomněla ani já.

Co vy a hromadění věcí?

♥

Anie jsem před Továrnou na sny neznala. Možná jsem na ni někdy natrefila na IG, ale to je asi tak všechno. Na podzim jsem začala vnímat její knížku a i když jsem netušila, o čem je a kdo je ta holka, co ji napsala, věděla jsem, že by mě neměla minout.
A přišlo na řadu čekání.
Asi tak tříměsíční.


Až mi knížka konečně přišla. Přečetla jsem ji jedním dechem  a je prostě krásná. Milá, něžná, uklidňující a inspirující. Asi jsme se našly v ten správný moment.
O čem je, je vlastně těžký shrnout. Je to takový balíček emocí a životního příběhu právě Anie. A tento životní příběh je až neskutečný, já sama si nedokážu představit, že bych toho teď (jsem skoro ve stejném věku jako Anie) měla za sebou tolik, co ona. Ale o to větší je to motivace a inspirace. 


Ale za co knížku nejvíc miluju je, že mi ukázala jednu úžasnou věc. Že i mezi dospěláky existují krásní lidé. Z vnějška, ale hlavně z vnitřka. Anie je toho důkazem. A taky tak trošku úkazem. A moc doufám, že jedním takovým úkazem budu i já. Je úžasný, když v člověku zůstane trošku toho dítěte. Té dětské naivity, úžasu ze světa, z objevování, čisté radosti ze života. A když už nic jiného, tak tohle v sobě mám. Pořád věřím v dobré konce, na nekončící a bezmeznou lásku, na to, že zázraky se dějí a vlastně i na jednorožce, víly a princezny.
Protože proč nevěřit?


Pokud aspoň trošku věříte na víly a hledáte nějakou milou knížku, která vás vnitřně uklidní a pootevře vám oči, tak je tohle knížka přesně pro Vás. Pokud jste vážní dospěláci, co už se na pohádky nekoukají, nechte tuhle knížku někomu jinému.

Pokud patříte do první kategorie, tak šup SEM, než Vám knížku vyprodají!

Četli jste? Líbilo se? A nebo se ji teprve přečíst chystáte?

♥