F A tak jsem dala výpověď. - Another Dominika

A tak jsem dala výpověď.

 Nemůžu uvěřit, že píšu tento článek. A že jsem to skutečně udělala. 
Kdo čte můj blog pravidelně a možná tak trochu umí číst i mezi řádky, tak ví, že jsem byla v práci hodně nespokojená. Od prvního dne jsem věděla, že to není práce pro mě. A prakticky od prvního dne jsem chtěla odsud odejít. 
Doteď ve mně převládá vděk za to, že mě do práce přijali. Byla to moje první práce po dodělání školy, a tak jsem vzala tu první, kam mě přijali. Věděla jsem, že si nebudu moc tak úplně vybírat. A tak jsem vzala středoškolskou pozici na úřadě za minimální peníze. Po zaškolení jsem několik měsíců zaskakovalo na přepážce za kolegyni, která byla dlouhodobě nemocná. Pár stejných úkonů pořád dokola. Milí lidé na druhé straně, ale taky ti z úplně opačného spektra. Už ani nespočítám, kolikrát na mě kdo křičel, nadával mi a kolikrát jsem pak brečela. Na takové jednání nemám povahu, nedělalo mi to vůbec dobře a vyčerpávalo mě to. Pak se kolegyně vrátila, já se přemístila na místo do kanclu. Na místo, kde jsem až na pár vzácných výjimek neměla co dělat.





Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával. A tak jsem pořád doufala, že se to změní. A ono se to nestalo. Bylo pro mě čím dál tím víc frustrující chodit do práce, kde nemám co dělat. Nějaký den jednou za čas je to fajn, ale ne, když se to pravidelně opakuju den co den. Zkuste si i jedenáct hodin sedět na židli a předstírat, že máte co na práci. Připadala jsem si zbytečně a věděla jsem, že jen ztrácím čas. Čím dál tím víc se ve mně ozývalo, že přeci kvůli tomuto jsem vysokou nestudovala. Že mám na víc, že bych se chtěla rozvíjet, nebo mít aspoň vyplněnou pracovní dobu. Začala jsem se i stydět za to, jakou práci dělám. Inženýrka, která na přepážce přepisuje auta, nebo jen sedí v kanclu a kouká do zdi. A to všechno za plat, za který sotva zaplatí nájem, jídlo a další nezbytné výdaje. K tomu si přičtěte ne zrovna vyhovující pracovní prostředí a kolektiv.
A jak se tento kolotoč pocitů opakoval den co den, začalo to odnášet moje psychické zdraví. Postupně jsem se dostávala do stavu, ve kterém jsem byla po dokončení bakalářského studia, a tehdy mi bylo po psychické stránce nejhůř v mém životě. A tehdy jsem sama sobě slíbila, že už nikdy nedopustím, aby se mi to stalo znovu.
Jen zkrotit mojí hlavu a dát výpověď bylo pro mě téměř nemožné. Hrozně jsem se bála. Reakce, nejistoty, toho, že budu litovat. Marně jsem hledala odvahu a pak si vyčítala, že jsem to nezvládla. Několik měsíců jsem se motala v kruhu, až jsem se jednou sebrala a bez nějakého velkého uvažování šla a výpověď dala. Děsilo mě strávit v práci i jen jeden den navíc, natož pak celý měsíc, když bych výpověď nedala a protáhla by se mi výpovědní lhůta.


Zdroj


A čekala jsem, že přijde úleva. Která se ale zatím vůbec nedostavila. Přijde mi, že jsem pořád v šoku, že jsem to skutečně zvládla. Nejspíš jsem to ani sama nečekala a teď potřebuju nějaký čas na to, abych se z toho vzpamatovala. A mezitím rozesílám životopisy a hledám si práci jinou. A ano, vím, že by bylo rozumnější si nejdřív najít jinou práci a pak dát výpověď, ale věděla jsem, že toto na mě nefunguje, protože bych vlastně neměla důvod si hledat práci jinou. Navíc mě odrazovalo, jak v inzerátech píšou, že nástup možný ihned/nástup k tomu a k tomu datu a já jsem věděla, že to nemůžu splnit, čímž jsem ztratila motivaci se vůbec na pozici přihlásit.
A tak si hledám novou práci, běží mi výpovědní lhůta a jsem zvědavá, kam mě osud nakonec zavane. Mám strach, pořád váhám, jestli jsem udělala dobře, ale sama vím, že už to takhle dál nešlo.
Že to bylo to nejlepší pro moje psychické zdraví.
Které je cennější, než si myslíte.

CONVERSATION

46 komentářů:

  1. Viem si predstaviť, ako si sa v tej práci musela cítiť a za mňa si sa určite rozhodla správne. Psychické zdravie je prvoradé. Verím, že čoskoro si nájdeš inú prácu, prácu, ktorá ťa bude napĺňať a baviť.

    Maj krásny deň. ♥
    Blog of Sunflower ♥

    OdpovědětVymazat
  2. Udělalaste dobře. Jste mladá a nikde není napsané, že musíte zůstat v první práci. Obzvlášť, když se v ní trápíte. To já jsem dala výpověď ve 49, po 17ti letech, vedoucí funkce.....a šla jinam, do nevedoucí a jsem spokojená. Protože stresovat se a trápit se nestojí za žádné peníze.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Máte pravdu a máte můj obdiv, že i vy jste se rozhodla pro změnu :)

      Vymazat
  3. Dominiko, i já si myslím, že jsi udělala dobře. V práci strávíme tolik času, že by rozhodně neměla být zdrojem trvalé nespokojenosti a stresu. Mám doma živý příklad - manžel díky pracovnímu vyhoření skončil na neschopence s depresemi, ze kterých už se hrabe přes půl roku.
    Teď s praxí se ti práce bude hledat líp. Držím palce, ať ji najdeš rychle a ať se ti v ní líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Držím manželovi moc palce, aby mu bylo lépe ♥

      Vymazat
  4. přeji, ať najdeš takovou práci, která tě bude bavit a budeš tam mít kolektiv, na který se budeš těšit :) určitě jsi udělala dobře, nelituj toho :)

    OdpovědětVymazat
  5. Domí, určitě jsi udělala dobře, že jsi odešla, když to bylo pro tebe takové trápení. A chtělo to hodně odvahy, jsi opravdu skvělá :) Moc držím pěsti pro štěstí při hledání nové práce a doufám, že najdeš něco, co ti opravdu sedne. Zasloužíš si to!

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že jsi udělala nejlepší krok, který jsi mohla. Proč setrvávat v práci, kde se necítíš dobře, kam nerada chodíš nebo počítáš minuty do konce od doby, kdy jsi tam přišla, a když pro tebe ještě není práce a ty to tam musíš nějak přetrpět, tak to ani pak neutíká. Já bych na Tvém místě udělala totéž. Držím palce ať brzy najdeš novou práci a jsi hlavně spokojená! 🍀🤗

    OdpovědětVymazat
  7. Dominiko, moc ti přeji, aby to byl krok správným směrem. V práci trávíme tolik času, neměli bychom tam být nešťastní!
    Držím palce!
    Měj hezkou sobotu, Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Já do práce bohužel nechodím - jsem v invalidním důchodu. Ale vždycky si říkám, že si neumím predstavit, když někdo dělá práci, která ho nenaplňuje - věřím, že když se k tomu přidá kolektiv, který stojí za houby, je to o to horší. Naopak lidí, kteří dělají to, co je baví, mají velké štěstí. Ale asi jen málokdo to dneska může říct.
    Držím palce, abys našla práci, která tě bude bavit. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Taky jsem si to nedovedla představit, ale nakonec jsem tak skončila, i když jsem se pořád snažila na práci najít to pozitivní..

      Vymazat
  9. Někdy to chce změnu, někdy si to žádá tělo i mysl a někdy nás to dusí, ale jít dál musíme. Gratuluji k odvážnému kroku, věřím, že bude vést k lepším zítřkům

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj Domčo, měla jsem to v první práci podobně, teda práce mě bavila a i tam byla, ale nesnesla jsem změnu vedení a chování lidí z jiných oddělení. Nenechala jsem si prodloužit smlouvu a práci jsem našla defakto až na poslední chvíli, kdy mi nezbylo nic jiného než jí vzít pokud jsem nechtěla skončit na pracáku. Byl to ten nejlepší krok, co jsem mohla udělat. Ne kvůli penězům nebo, že bych dělala něco co mě baví víc, ale kvůli lidem. Kolegové a dobrý šéf dokážou v práci udělat neskutečně moc ač na tebe zákazníci, klienti budou řvát.

    Kéž najdeš něco, co tě bude bavit <3 a nejen to. Budu ti držet palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥

      Jsem moc ráda, že tobě se krok ke změně povedl a jsi teď mnohem spokojenější :)

      Vymazat
  11. Někdy je tento krok potřeba a myslím, že tys jej potřebovala jako sůl. Věřím, že si najdeš takovou práci, ve které budeš spokojená a budeš do ní chodit s větší radostí. Já tyto situace sama nemám ráda a sama si vybavuji, jak jsem končila v práci a byl to pro mě psychický nátlak. Nakonec jsem to zvládla a vlastně dělám to samé, jen jinde. A jsem strašně šťastná. A jen ti chci říct, že já obdivuji doslova každého, kdo dělá za přepážkou, i kdyby jenom blbé auta. Já bych to nezvládla, protože LIDI. Určitě se těším, až napíšeš článek o nové práci, budu ti držet palečky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥
      Já taky tyto situace nemám ráda a vlastně i proto jsem tento krok tak dlouho odkládala. Pořád se i bojím, jak to ustojím, až to v práci praskne, ale to už snad nějak zvládnu :) Já jsem si u sebe práci za přepážkou nedokázala vůbec představit, ale člověk si zvykne.

      Vymazat
  12. Tohle je těžký úkol a jsem na tebe pyšná, že jsi to zvládla! :). Udělala si nejlíp pro sebe a věřím, že teď brzy najdeš něco mnohem lepšího :). Držím palce :).

    OdpovědětVymazat
  13. Vždy jsem byla toho názoru, že práce by měla člověka bavit a pokud nebaví, tak by alespoň neměla být tak stresující...Mrzí mě, že jsi měla takovou zkušenost, ale na druhou stranu jsi aspoň poznala co pro tebe není to pravé. :) Super, že jsi sebrala odhodlání a udělala takový krok, život je moc krátký na to, abychom se trápili v prostředí, které nám nedělá dobře...Držím moc palce! :)

    OdpovědětVymazat
  14. Muselo to být strašně těžké, ale věz, že jsi udělala dobré rozhodnutí. Když ti je v práci špatně a nechodíš tam ráda, někde je chyba. Držím palce, aby se nová práce rychle našla! :)

    OdpovědětVymazat
  15. Podle tvého popisu si jsem jistá, že jsi udělala víc jak dobře, že ses rozhodla z práce odejít. Do budoucna by to bylo určitě jenom horší a horší... Moc ti přeju, aby jsi našla práci podle svých snů <3 Já také nastoupila do první nabídnuté práce po škole, ale měla jsem štěstí, že mě oslovily na praxích, takže jsem znala i práci a kolektiv.

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  16. Držím place a hodně štěší při hledání nové práce :) Hlavně at tě baví a naučí tě něčemu novému :)

    ABOUT MAI LIFE

    OdpovědětVymazat
  17. Určitě jsi udělala dobře a až opadne šok, budeš šťastná a najdeš si práci, která tě bude naplňovat. Já si prošla dvěma pracemi na HPP, než jsem zakotvila ve škole a zjistila, že to je právě to, co jsem celou dobu hledala a kde jsem spokojená a naplňuje mě to :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  18. Tento stav veľmi dobre poznám. Pracovala som v laboratóriu, kde som vôbec nebola šťastná ale desilo ma odísť. Napokon som sa odhodlala, rekvalifikovala som sa do IT a som šťastná :)

    OdpovědětVymazat
  19. Jsi skvělá, že ses odhodlala. Váhala jsi dlouho, snad od samého začátku, že? Muselo být ohromně osvobozující ten krok konečně udělat. Moc držím palce, ať se podaří najít práce, kde budeš dlouhodobě spokojená, narazíš na podporující nadřízené i kolegy a budeš se mít možnost dále vzdělávat v tom, co tě bude zajímat. Teď s praxí už budeš mít více možností. Hodně štěstí! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Ano, váhala jsem snad od úplného začátku, ale sebrat odvahu jsem dlouho nedokázala. Náznaky osvobození začínám pociťovat teprve teď, ať už dál bude cokoliv, tak jsem ráda, že jsem se odhodlala :)

      Vymazat
  20. Gratuluju ti k nesnadému rozhodnutí! A taky přeju, ať objevíš práci, na kterou se budeš těšit a kde tě budou mít rádi :) Psychická pohoda nestojí zahodit za žádnou práci na světě. Taky mi trvalo, než jsem si to pořádně uvědomila, ale dneska se mi chodí do práce mnohem klidněji, když vím, že nemusím rozkrájet a stresovat...práce bude vždycky, ale zdraví je jen jedno :)

    OdpovědětVymazat
  21. Naprosto tě chápu, taky jsem pracovala v sektoru, kde se nic nedělo a ve finále jsem musela jen "dělat" že něco dělám. Každopádně teď dělám práci, která mě baví a jsem spoko :)

    OdpovědětVymazat
  22. Mě skok do pracovního života teprve čeká, ale přesně tohoto se bojím. Přijde mi, že nic jako přechod mezi vysokou a prací není. Že je to jako pád na držku (s prominutím...)... a pak se člověk bojí odmítnout to, co přijde. Z textu mám pocit, žes udělala dobře. A kde se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou a už aspoň máš představu o tom, co nechceš ;) Držím pěsti a věřím, že vysněná pozice se objeví :D A bude stát za ty předchozí nervy ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Pád je to pořádný, ale jsem ráda, že aspoň ten z přechodu z vejšky do práce mám za sebou ;) A neboj, určitě ho zvládneš i ty :)

      Vymazat
  23. Skončit v práci může být náročné, ale věřím, že pokud jsi necítila, že je to ono, tak najdeš něco, co bude stvořené úplně pro tebe a bude tě to bavit. Člověk se nemá do ničeho nutit a pokud se necítí dlouhodobě úplně okey při výkonu povolání, tak to není úplně v pořádku. Mluví bývalá úřednice, kterou práce bavila, ale měla známé další úřednice ;)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Necítila jsem se vůbec okey a jsem ráda, že jsem se k tomu kroku konečně odhodlala.. Snad už to teď bude lepší :)

      Vymazat