F O náročném týdnu a o tom, co je důležité - Another Dominika

O náročném týdnu a o tom, co je důležité

 Občas má pocit, že se svým životem hrajeme hru o to, kdo z nás dvou víc vydrží, zvládne a překoná. Jako kdyby nám nedocházelo, že jsme jedno, že to není já a život, ale my. A že tak jako tak nemáme šanci vyhrát.
Celkově mám pocit, že těch vnitřních rozporů bylo až moc. Že mám až moc velkou tendenci o věcech přemýšlet, hodnotit, dávat jim nálepky a skládat do škatulek. A pak přijde týden, jako byl ten, co dnešním dnem končí, a který mi ukáže, že ať se budu snažit, jak se budu snažit, tak si stejně nic nenaplánuju do posledního puntíku a nakonec je jen důležité se z toho nepos*at a stát na vlastních nohou.

Zdroj

V pondělí jsem po kratší nemocenské šla do práce a nenapadlo by mě, že už z ní sama po svých neodejdu. Moje první návštěva sanitky, kde mě přes hodinu dávali dohromady. V momentech, kdy jsem vnímala a věděla jsem, co se děje, jsem měla obrovský strach. V podvědomí jsem věděla, že to bude v pořádku, že jsem zkolabovala z horka a nedýchatelného vzduchu, ale ve sféře vědomí se objevil až panický strach z toho, že mě odvezou do nemocnice, ze které se už nedostanu ven tak, jak se to stalo mým babičkám. Nevěděla jsem, že v sobě tenhle obrovský strach mám a i proto jsem odmítla převoz do nemocnice. Naštěstí jsem v pořádku a celkem pevně se držím na svých nohách, ale byl to pro mě tak děsivý zážitek, že si z něj odnáším pár šrámů.
Pár šrámů si z tohoto týdne odnáší i náš pejsek, který mi připravil pár bezesných nocí. Bohužel jí bylo několik dní špatně, a tak skončila u veterináře, kde jí dali injekci a antibiotika. Měla jsem a pořád mám o ni velký strach, ta bezmoc, že jí nemůžu nijak pomoc, je těžká. 
Jako bonus jsem začala tento týden pracovat sama. Místo tří měsíců zaškolování jsem měla jen dva a najednou už pracuju sama za sebe. Pracuju na úřadu a kontakt s lidmi je mojí každodenní náplní. Nejen u prvního člověka, který šel za mnou, jsem byla neskutečně vyklepaná a vystresovaná. Najednou jsem měla pocit, že toho víc nevím, než vím a úplně ve všem jsem tápala, což vám zrovna na sebevědomí nepřidá. Ale nějakým způsobem jsem se ze všeho vymotala, přežila jsem a doufám, že to tak bude pokračovat i dál.
A konečně přišel víkend. Ten víkend, kterého jsem se už přes rok bála. V městské čtvrti, ve které bydlím, se konaly hody, jejichž aktivní součástí je i můj přítel. Jelikož k hodům, krojům, lidové hudbě a ani k tancům nemám žádný vztah, bylo pro mě zvláštní to vidět, snažit se podpořit přítele a přitom nedávat moc najevo, jak moc mi to celé přijde zvláštní a vlastně i padlé na hlavu, že se něco podobného koná mezi paneláky. Jediné, k čemu z toho mám vztah, je víno, ale v horku jste rádi, že vypijete deci a zůstanete stát na nohou. A tak jsem se snažila, tak moc, že jsem odcházela se slzami v očích a s pocitem, že tam nepatřím. Zas a znovu na mě dolehlo to, že nejsem z Brna, že tu moc známých nemám a sledovat přítele, jak se baví, popíjí, se všemi se zná a je spokojený, bylo pro mě hodně těžké. Ne, že bych chtěla, aby to nedělal, jen jsem se cítila hodně sama a v kombinaci s pocitem, že tam nepatřím, byla na mě celá situace až moc. Vlastně mě přepadla i závist a touha zapadnout. Zároveň jsem ale slyšela i můj vnitřní hlas, který mi říkal, že tohle nejsem já a není to prostředí, ve kterém bych se cítila sama sebou. 

A tak jsem se všemi těmito pocity snažila nějak vypořádat. A v průběhu toho vypořádávání se, se mi pomalu otevíraly oči a já byla v šoku. Byla jsem hrozně moc překvapená, jak mě kolegyně v práci podržely, jak mi pomohly, jakou o mě měly starost a jak moc hodné na mě jsou. Jsem za to neskutečně vděčná a hned se mi do té práce chodí s lepším pocitem. Vděčná jsem i za svého přítele, který v dešti na mě celou dobu čekal před sanitkou, nepanikařil a byl se mnou. Došlo mi, že je vlastně úplně jedno, že mi ještě ten můj pokojík nevymaloval, knihovničku nesestavil a školu si prodlužuje o další rok, hlavně, že je na mě takový, jaký je. Že nezáleží na tom, kolik lidí kolem sebe máte, ale na tom, jestli jim můžete věřit a důvěřovat. A že spousta věcí, o kterých si myslíme, že jsou důležité, vlastně vůbec důležité nejsou.

P.S. Tento týden byl tak náročný, že už mi přišel parfém, tři knížky, na cestě mám novou sukni a nejspíš ještě dneska skončí v nákupním košíku dvě kuchařky.
P.P.S. Až půjdete příště na úřad, zkuste být o kapku víc milejší.
P.P.P.S. Je úplně jedno, jaký chaos vládne u vás doma a že ještě ve tři odpoledne nemáte uvařený oběd. 
P.P.P.P.S. Zdraví je to nejdůležitější. Fyzické i psychické.
P.P.P.P.P.S. Už bych vážně ocenila trochu klidu.

CONVERSATION

36 komentářů:

  1. Zátěžové situace umí ukázat věci z jiné stránky a v tvém případě to vlastně byly ty lepší - empatie kolegyň, péče přítele...
    A s přítelem nemusíte sdílet úplně všechno - se mnou manžel nesdíli sbírání čajových přebalů (podporuje mne, ale na žádnou sběratelskou akci by se mnou nejel), já s ním zas nesdílím fotbal (a jdu na něj hoodně zřídka - kvůli synovi, který ho hraje). I když se to v začátcích vztahu a zamilovanosti nezdá, je fajn mít i něco jen svého.
    A ať se ti přání klidu i milejších klientů na úřadě splní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Pomalu se začínám smiřovat s tím, že každý máme ty koníčky trošku jiné, jen doufám, že to nějak vybalancujeme :)

      Vymazat
  2. Tak to jsi měla opravdu náročný týden... Drž se, hlavně, ať už nám nekolabuješ! Pejskovi také držím palečky, ať je brzy fit! A neboj, sice jsi měla na hodech takový pocit, ale za chvíli ho určitě mít nebudeš, dej tomu čas :). Jak říkáš, člověk nepotřebuje tisíc přátel, stačí pár těch pravých a tvůj přítel je skvělý <3.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Tento týden už jsem zvládla bez kolapsů a pejsek dobral antibiotika, tak snad se všechno obrací k lepšímu :)

      Vymazat
  3. Panejo, to byl tedy pořádně pekelný týden! Ale souhlasím s tím, že podobné události člověku velmi otevřou oči co do priorit a toho, na čem opravdu záleží. Moc ti přeju, aby se ten vytoužený klid konečně dostavil a mohla jsi zaslouženě vydechnout. A taky hodně zdraví. Na všech frontách a u všech tvých blízkých, včetně psů :-)
    PS: Onehdy jsem paní na úřadě pochválila krásné šaty. Byla tak nadšená, že jsem si v tu chvíli řekla, že vážně stojí za to být na lidi milejší :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju ♥
      Volím podobnou taktiku, snažím se být na lidi co nejmilejší, pomoc jim a baví mě sledovat, jak se postupně uvolňují a jsou milejší :) Samozřejmě někdo zůstane nabrušený celý dobu, ale s tím člověk nic moc nenadělá ;)

      Vymazat
  4. Tak to byl opravdu týden na ***. Doufám, že už jsi na tom zdravotně dobře, a stejně tak i pejsek. Ráda čtu, že tě kolegyně a partner podrželi, když bylo nejhůř.

    Koukala jsem, o kterou čtvrť se jedná, a máš pravdu, že mezi tamějšími paneláky musí být hody opravdu trochu vtipné. Na druhou stranu je ale hezké, že se tradice stále drží a že o ni i mladí mají zájem. Je škoda, že ses tam necítila dobře, možná udělaly své i ty čerstvě prožité události a stres celkově. Tolik nových lidí po tak stresujících dnech, to je náročné i pro menší introverty. Snad přítel ocenil, že jsi přesto šla, a teď ti to pořádně vykompenzuje. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, pejskovi i mně je lépe :)
      Už jsem ty hody po týdnu rozdýchala, máš pravdu, že je hezké, že se tradice dodržuje, na druhou stranu mezi paneláky je to takové zvláštní a svoje pocity z toho všeho úplně neovlivním.. naštěstí jsou další hody tady až za rok, tak do té doby to snad nějak zpracuju do té podoby, že to dopadne lépe než letos :)

      Vymazat
  5. Doufám, že už je to zdravotně vše ok, jak u tebe, tak u pejska. Ten příběh s hody mezi paneláky je zajímavý, já bych se asi cítila podobně :/ Ať jsou další týdny jen lepší a lepší a máš se krásně! <3

    OdpovědětVymazat
  6. Článek jsem přečetla a odnáším si z něj to, že jsem ráda, že jsi v pořádku. Život a zdraví je jen jedno :) Nikdo si nezaslouží kolabovat a končit v sanitce. Drž se :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Je pravda, že to je zážitek, který bych nikomu nepřála

      Vymazat
  7. Tak doufám, že už jsi v pořádku! Občas nám život umí naložit, ale nesmíme nic vzdávat a prostě bojovat. Vše nakonec dopadne tak jak má a my stejně živí nevyvázneme.
    Rozhodně souhlasím s heslem Hlavně se z toho neposrat. I když sama uznávám, že někdy s tím také bojuji a líp se to říká než udělá..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V pořádku jsem :) Já jsem docela v šoku, jakou bojovnici v sobě objevuji, tak doufám, že to tak bude i pokračovat :)

      Vymazat
  8. Doufám, že jsi v pořádku. Jednou v práci se mi také udělalo hrozně zle, najednou mžitky před očima, zalehlé uši, bylo mi na omdlení a tak jsem zalezla na záchod a úplně se mi hlavou honili myšlenky co mám dělat, ještě k tomu v cizí zemi. Nakonec jsem to rozdýchala a jelo se dál ale byl to hrozný pocit. Hody mezi paneláky haha, asi na takové akce radši nechoď a nekaž si náladu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí, že jsi měla takový zážitek, ale jsem ráda, že jsi to zvládla rozdýchat :)
      Příště to tak asi udělám :)

      Vymazat
  9. Je mi moc líto, že zažíváš tak náročné období :( já už jsem se z toho naštěstí jakž takž dostala, ale bylo to taky hrozné. Tak moc jsem v životě nebrečela :(.
    Zkolabovala jsem v 7. třídě, kdy jsem byla denně nervózní. Ve škole, doma, všude. Po čase už to tělo nezvládlo a zkolabovala jsem v hodině. Týden jsem byla v nemocnici. Pak jsem zkolabovala o 2 měsíce později o půlnoci na táboře. Začala jsem si uvědomovat, že zdraví je nejdůležitější a že stresovat se kvůli hloupostem je úplně zcestné. Ano, stále se stresuji, ale už ne tolik, jako dříve. Dva kolapsy mi otevřely oči...
    Je skvělé, že máš tak úžasné kolegyně a přítele. Posílám ti spoustu sil, určitě bude zase dobře <3!
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥
      Mrzí mě, že máš s kolabováním takové zážitky, snad už se nic podobného opakovat nebude :)

      Vymazat
  10. Teda to je mazec, drž se... Já naštěstí sanitkou nikdy nejela

    OdpovědětVymazat
  11. Snad bude brzy vše ok, držím palce aby už vše bylo v pořádku :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  12. Někdy se to všechno tak nešťastně sejde a pak se to sype jedno za druhým :-(. Hafíkovi držím palce, ať je co nejdříve fit! Věřím, že teď už bude zase dobře 🍀.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Sypalo se to pořádně, ale snad už bude lépe :)

      Vymazat
  13. Ja som sa previezla len raz v sanitke, keď moja mamka tiež skolabovala ale uprostred cesty. Už v živote to nechcem zažiť. Držím prsty aby si bola čím skôr fit.

    AKO VYZERAJÚ HIPPIES V TEJTO DOBE?

    OdpovědětVymazat
  14. též se mi to sešlo špatný :( vím jaké to je držím pěsti at je vše v pořádku

    OdpovědětVymazat
  15. To nerada slyším Domi. Ale aspoň už může být jenom líp <3 Vidíš, že to nakonec nebylo tak zlé, že jsi obklopena lidmi, kterým na tobě záleží. Nemusíš se bát, že by jsi byla sama. Podle popisu máš milujícího přítele i skvělý kolektiv v práci :) Při prvním PS jsem se teda musela zasmát, ale chápu :D :) Drž se <3

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi je všechno zlé k něčemu dobré a jsem ráda, že mi tyto zážitky otevřely oči v tom, jaké lidi mám kolem sebe :)

      Vymazat
  16. Ježíš, teď jsi to vážně neměla jednoduché. To mě mrzí :((( Úplně chápu ten pocit v sanitce, já v ní také ještě nebyla. Naštěstí ale!! Ale jsem ráda, že jsi všechno zvládla! I pejsek. ♥
    V práci tedy taky mazec, koukám.. úplně s tebou soucítím, nesnáším hození do vody a dokážu si představit ten stres z prvního člověka, který za tebou šel.. Ale super, že máš fajn kolegyně. :)
    Taky si myslím, že vím, jak se cítíš, když máš pocit, že někam nepatříš.. Ale třeba si k tomu najdeš vztah. :)) Já mám třeba kroje a lidovou hudbu docela ráda, ale mezi paneláky si to nedokážu představit. :D
    Tak přeji, ať už je jen líp. ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Moc jednoduché v poslední době to opravdu nebylo, mám pocit, že pořád dokola opakuji, že potřebuji klid a místo toho se mi pořád někde něco sype, ale pořád věřím, že bude lépe :)

      Vymazat
  17. Jednou je člověk dole, podruhé nahoře - naprosto chápu tvé pocity a moc ti držím palce, aby jsi se opět cítila lépe a bylo vše v pořádku! :) Hodně sil!

    OdpovědětVymazat
  18. Páni, to je na jednoho člověka opravdu moc :( Jak píšeš, důležité je mít kolem sebe lidi, co tě dokáží podržet. Pak se všechno dá překonat mnohem líp. Doufám, že pejskovi se udělá brzy dobře a bude v pořádku.

    OdpovědětVymazat