F První tři pracovní týdny - Another Dominika

První tři pracovní týdny

 Pomalu si už ani nepamatuju, jaké to je si sednout k blogu a začít psát článek. V posledních týdnech sice články vycházely, ale byly to články, které byly předepsané a maximálně jsem něco málo do nich doplnila. Navíc se mi notebook z opravny vrátil teprve minulý týden, po více než měsíci a půl. Za ty týdny jsem si i úplně odvykla trávit čas na počítači a tak mě ani nelákalo na něm být. 
Co je u mě ale největší novinkou je, že už tři týdny chodím do práce. Do mojí první full time práce a je pro mě celkem masakr si navyknout na nový režim, přeci jen kolem páté ráno jsem naposledy vstávala na střední, což už je šest let. A tak si postupně zvykám a snažím se najít nějaký svůj systém jak fungovat a stíhat během dne více věcí. 
Myslím, že teď už se mi to celkem daří, ale zpět na začátek.


První den do práce jsem šla úplně rozklepaná, hrozně jsem se bála a netušila jsem, co vlastně čekat a co  vlastně budu dělat. První a druhý den byla naprostá katastrofa, až tak velká, že jsem se v úterý zhroutila a byla jsem odhodlaná tam už nikdy nejít. Ty první dva dny jsem seděla jen na "svojí židli", nikdo se mi nevěnoval a já si připadala úplně příšerně. Zmatená, ztracená a nešťastná. Když jsem se uklidnila, rozhodla jsem se, že vydržím do pátku a pak se uvidí, co bude dál. Ve středu jsem se začala zaučovat a najednou se věci začaly obracet k lepšímu. Moje "zaškolitelka" je naprosto skvělá, milá, hodná a myslím, že jsme si fakt sedly. Z počátku mi jednotlivé úkony přišly hrozně zmatečné, absolutně jsem netušila, co dělám a jen jsem se snažila věřit tomu, že ze začátku se mi toho bude zdát hodně, ale pak už to bude dobrý. 
Co je pro mě výzva je i to, že pracuji s lidmi v přímém kontaktu. V kombinaci s tím, že jsem introvert, který občas má problém si dojít koupit i housky do pekárny, komunikace nejen s cizími lidmi nikdy nebyla moje silná stránka a navíc mluvit s lidmi tak, že vím, co dělám, je pro mě velká výzva.
Často přemýšlím i nad tím, jestli je tohle ta práce, kvůli které jsem tak dlouho studovala. Upřímně na to, co teď dělám, bych ani titul nepotřebovala a napadalo mě, jestli mám tohle zapotřebí a jestli jsem neměla ještě počkat. Hodně jsem nad tím přemýšlela a postupně mi došlo, že mi ta práce teď může více přinést než vzít. Jsem ráda, že nějakou práci vůbec mám, že jsem tam byla přijata i bez předchozích pracovních zkušeností a že mi dali tu šanci. Je fajn, že díky této práci se otrkám, naučím se komunikovat s lidmi/zákazníky, získám praxi a aspoň něco si vydělám. Sice nevydělávám nějakou závratnou částku, ale vím, že moje měsíční náklady mi to pokryje a ještě něco mi zbyde. Navíc je skvělý pocit mít jistotu práce a peněz a jelikož pracuji ve státní správě, myslím si, že v dnešní době ta jistota zaměstnání v tomto sektoru je asi to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Teď už mám za sebou tři týdny a myslím, že se to stále zlepšuje. Na práci jsem si zvykla, některé úkony už zvládám sama, každodenní kontakt s lidmi není tak hrozný, vlastně jsem za něj i ráda. Co mi strašně moc vyhovuje je to, že dodělám úkon, podám dokumenty člověku na druhé straně a tím to pro mě končí. Vyjdu z práce a mám naprosto čistou hlavu. Nepřemýšlím nad tím, jestli jsem něco neudělala špatně, jestli jsem všechno stihla a co mě čeká zítra. Úplný klid. Je to sice zodpovědná práce a musím si být jistá, že v momentě, kdy se se zákazníkem loučím, má všechno v pořádku, ale pak nic. Upřímně je to pro mě až zázrak, že to ta moje hlava neřeší a mám pocit, že to je jen další důkaz toho, že pro teď mám v práci zůstat.

Vlastně jsem tak nějak v šoku, co se všechno za tak krátkou dobu změnilo. Přijde mi to až neuvěřitelný, že se všechny ty věcí děly a dějí tak nějak přirozeně, samy.  Ale o tom třeba zas v jiném článku. 

Budu moc ráda, když mi do komentářů dáte vědět o Vašich prvních opravdových pracovních zkušenostech. 

CONVERSATION

54 komentářů:

  1. Pekný článok. Ja som už 9 rokov na materskej ale už mi to lezie na nervy ale zase sa priznám že do kozmetického salónu sa už vrátiť veru nechcem. Ako zákazníčky ma mali radi, aj teraz mi píšu či neprídem robiť ku ním domov ale mňa to proste nebaví. Líčenie ešte nejak tak aj obočie ale zvyšok, vôbec. Možno to bude znieť divne a viem že v salóne zarobím viac ale proste najradšej by som robila niekde predavačku v nejakom obchode z oblečením. Alebo potom stylistku ako som vždy chcela.

    DISCOVERINGGLAM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tě chápu, když to není něco, co by tě bavilo, tak je škoda, aby ses k tomu vracela jen kvůli penězům :) Přeju ti, aby sis našla práci, ve které budeš spokojená :)

      Vymazat
  2. Držím palce, ať se ti v práci líbí. Hlavně ať jsou kolegové fajn, to je nakonec asi nejdůležitější. Začátky jsou těžké všude a to, co popisuješ - že jsi první dny jen seděla a nikdo se tě neujal, je bohužel dost časté. Mým extrémem bylo čekání 7 týdnů na přístupy do firemního systému, bez kterého se nedalo ani zalogovat na počítač. Pak jsem to vzdala a ještě ve zkušebce odešla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Tak to už byl opravdu extrém, ani se ti nedivím, že jdi odešla..

      Vymazat
  3. Ještě si na ty začátky vzpomínám - u mě teda spíš začátky režimu, ve firmě jsem už od konce druháku. Ze začátku jsem chodila z práce hrozně unavená a neměla jsem vůbec chuť něco dělat a tak to vypadalo tak, že jsem přišla a zbytek dne proležela. To ale není ten nejlepší způsob. Ale chce si tyhle chvíli prožit, zvyknout si na nový režim a po chvíli se do toho člověk dostane tak, že je schopný po práci normálně žít. :)
    Věřím, že ohledně nové práce si budeme moct víc popsat v červenci, ale psst! :D
    Každopádně ti závidím ten státní sektor! A přeji Ti, ať si s prací čím dál víc spokojená a ať ti to jde od ruky :)

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Na ten nový režim si asi teprve zvykám a zatím přes týden nemám na nic moc náladu a jsem ráda, že nějak zvládám ten reálný život ;) Snad si ale už brzy zvyknu :)
      A jsem zvědavá, jaké novinky v červenci budeš mít :)

      Vymazat
  4. Věř, že začátky pro mě byly taky těžké. Taky jsem státní zaměstnanec, ale v moji práci si moc zásadní chyby nemůžu dovolit. Kdybych zvrtala nějaký paragraf je to dost velký průser. Nicméně i teď po 3,5 letech jsou dny, týdny, kdy prostě do práce už nechci jít a děsím se z toho co zase bude. Moje práce je takřka stejná každý den, jen paragrafy se mění, podle toho co se zrovna stane. Ale i tak jsem ráda, že zrovna v téhle době pracuji ve státní sféře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ráda, že v této době jsem ve státní sféře :) Taky si chyby nemůžu dovolit, moje kolegyně s trochou nadsázky tvrdí, že jsme neustále jednou nohou v kriminále, což není zrovna dvakrát povzbuzující :D

      Vymazat
  5. Ó ano, jak já tomu rozumím! :-) Taky jsem měla ze svojí práce pocit, že tohle bych bývala zvládla i na gymplu a že je to hrozně jednoduché a se studiem se to vůbec nedá srovnávat. Zas na druhou stranu nemůžu říct, že bych nepoužívala to, co jsem se na fakultě naučila, to rozhodně ne. Vnímala jsem, že se moje studium promítá tak nějak do všeho, co jsem dělala a řadu věcí mi to velmi podstatně ulehčuje.
    Prvních pár dní mi málem praskla hlava (zaučení ale naštěstí proběhlo velmi dobře, takže tam musím zaklepat), ale navzdory tomu jsem najednou byla mnohem víc v klidu. V půl páté jsem prostě hodila úplně všechno za hlavu a mohla jsem jít domů a tam se prostě jenom tak flákat. Neuvěřitelné! Na obzoru žádné velké zkoušky, státnice nebo obhajoby, úplně čistá hlava. To byla tehdy opravdu obrovská úleva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I pro mě to je obrovská úleva, vyhovuje mi, že prostě odejdu z té budovy a nemusím přemýšlet nad tím, co se musím naučit a jaké zkoušky mě čekají, musím říct, že z tohohle pohledu mi práce vyhovuje mnohem víc :)

      Vymazat
  6. Páááni, no tak gratulka, že jsi to vydržela a že to takto zvládáš, to moc ráda čtu :) Vstávat kolem páté ráno bych nedala... I kdybych chtěla, tělo prostě nedovolí (nebo spíš léky), spala bych tam vsedě :D No a třeba najdeš časem práci, kterou by jsi dělala raději, aspoň teď budeš mít tu praxi no, jak píšeš :) Držím palečky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      To ranní vstávání je oříšek, ale věřím tomu, že si tělo časem zvykne.. navíc chodím stále dřív a dřív spát, tak se to nějak dá ;)

      Vymazat
  7. První práce je vždycky velká změna. Je fajn, že se to po ne úplně dobrých dnech otočilo a vidíš i pozitivní stránky. I kdyby ses rozhodla časem odejít, tak s praxí se ti bude určitě líp hledat další místo.

    OdpovědětVymazat
  8. Věřím, že začátky musely být těžké :(. Jsem ráda, že už si zvykáš a začíná se ti v práci líbit :). Je fajn, že odejdeš s čistou hlavou a nemusíš si tedy práci tahat i domů. To je, myslím, hodně důležité. Pracovních zkušeností zatím moc nemám, pouze z brigád.
    Leník

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) To mi vyhovuje hrozně moc, že konečně mám takový ten klid a celkem čistou hlavu :)

      Vymazat
  9. Dominiko, cítím s Tebou a chápu Tvé pocity. Začátky nejsou jednoduché nikdy, ale Ty to určitě zvládneš.Když si vzpomenu na svoje první zaměstnání - hlavu jsem měla jako balón, pocity že to nezvládnu, ostatní mě okukovali, nemohla jsem z toho ani spát, bolel mě žaludek...Čas všechno srovnal, v práci jsem se zaučila a chodila do ní ráda a domů taky s čistou hlavou. Byl tam dobrý kolektiv, na tom taky hodně záleží. Držím Ti pěsti moc. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :) To okukování znám taky, je to pro mě takové zvláštní zapadnout do kolektivu, kde se už všichni znají a já nevím, o kom zrovna mluví ;)

      Vymazat
  10. Krásný článek a soucítím s Tebou, ale bude pořád líp a líp! Také jsem byla ze začátku hodně nervozní, bála jsem se chodit do práce a připadala jsem si, že se nikdy nenaučím to, co teď všechno zvládám levou zadní. Stačí jen vydržet a nepřestat se snažit. Přeji Ti hodně úspěchů v nové práci a ať tam jsi spokojená :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :)
      Taky mám pocit, že je toho moc a že nikdy nebudu moc lidem dát tolik informací, co znají ostatní, ale snažím se :)

      Vymazat
  11. Ahoj Domi, už jak jsem četla první věty článků, tak tě úplně chápu. :) Já ti musím jen popřát ať se ti daří a jsi spokojená! <3

    OdpovědětVymazat
  12. Začátky jsou těžké všude a vždycky. Věřím, že teď už to bude jen a jen lepší :) Jinak nedovol myšlenkám pochybovat. Tato práce třeba není ta u které zůstaneš, ale dá ti zkušenosti, zvedne sebevědomí a něco tě naučí :)
    Ten klid v duši po odchodu z práce závidím. Fakt :D
    Přeji hodně sil a trpělivosti sama se sebou :)

    Gabux | Poslední článek

    OdpovědětVymazat
  13. Koukám, že skoro každý prožívá asi tak nějak to samé. Hned jsem si vybavila svoje začátky a první zaměstnání na plný úvazek. Vůbec to nebylo to, co jsem studovala a já jsem si říkala, že jsem snad všechno dělala úplně k ničemu. Navíc ta práce byla strašně stresová a seděla jsem v kanceláři od rána do večera, k tomu jsem si ještě dodělávala navazující studium a myslela jsem, že se fakt složím. Byl to jedním slovem očistec. Přiznám se, že teprve až teď po čtyřech letech, co pracuji na plný úvazek a po skoro dvou letech, co jsem dokončila navazující studium, jsem našla práci, na kterou jsem studovala. A jsem spokojená. Je fakt, že vždycky může být líp, ale naopak i hůř. Nejlepší na tom celém je, když si to člověk umí srovnat v hlavě a z práce se nepo... však víš, co se říká :-D Věř mi, že práce ve státní správě je super, hlavně z toho hlediska co píšeš - máš svatej klid když přijdeš domů z práce. Buď ráda. Držím pěsti, ať se ti v práci líbí a hlavně ať se rychle a v pohodě zaučíš.

    Ketrin ~ Vnímej blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, měla jsi to hodně náročné, ale jsem ráda, že to nakonec skončilo tak, že sis našla práci, ve které jsi spokojená :)
      Děkuju :)

      Vymazat
  14. To je skvělá zpráva, začátky vždy bývají nejtěžší, ale je super, že jsi vydržela a že jsi spokojená! S tím introverstvím to chápu, já jsem také taková, přesto jsem také několik let dělala s lidmi a nebylo to tak zlé, člověk si opravdu zvykne a někdy ho to i příjemně překvapí :)
    Ať se ti stále tak daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Zvykám si a zjišťuju, že mi to snad i vyhovuje :)

      Vymazat
  15. Na tenhle článek jsem byla hodně zvědavá - a jsem moc ráda, že sis sedla se zaškolitelkou (to je možná alfa a omega dobrého začátku). A jsi dobrá, že ten kontakt s lidmi zvládáš. :-D
    Drž se a těším se na další zprávu po dalších týdnech! :)

    OdpovědětVymazat
  16. Já pořád chodím jen na brigády při škole, takže ještě úplně nedokážu odpovědět na otázku :D Ale všechny začátky v nové práci/brigádě jsou těžké :) Ale jsi dobrá, že jsi překonala i svoje strachy a nevzdala to. Uvidíš, že teď to už bude určitě jenom lepší a lepší. A jak jsi psala, lepší nějaká práce než žádná, kór v dnešní době, kdy spíš všude jen propouštějí :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, i proto jsem moc ráda, že jsem nějakou práci sehnala :)

      Vymazat
  17. První dny jsou vždy těžké, ale je třeba nedat se, zatnout zuby a zvládnout to! 🙂 A ty jsi to zvládla a pak se to vše v dobré obrátilo. Já jsem též introvert a proto jsem hledala práci, kde nebudu muset být v kontaktu s lidmi, a našla jsem a jsem za to strašně ráda! Ale i mé začátky nebyly úplně růžové, moc se mi nikdo nevěnoval a můj nadřízený byl snad nervózní víc než já 😄 když mě školil.. ale pak to nějak dopadlo. Rozpovídala jsem se s bývalou kolegyní, ta mi hodně pomohla a naučila a pak když už jsem se začala více bavit s ostatními kolegy bylo to lepší a lepší 🙂.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že sis našla práci, která ti vyhovuje :) Taky jsem si myslela, že mi spíše bude vyhovovat práce, kde nebudu v kontaktu s lidmi, ale nakonec ani to není tak špatné :)

      Vymazat
  18. Jak jsem v předešlé práci zjistila, tak kolektiv dělá hodně. Pokud je špatný, tak do práce chodíš s nechutí.
    Chápu tě, jsem také introvert. Ve své předešlé práci jsem se necítila pohodlně, s nikým jsem se moc nebavila a doma brečela. Bylo to hodně na nervy.
    Začátky v práci jsou těžké, ale určitě to zvládneš. Přeju ti hodně štěstí a ať jsi tam spokojená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Snad už aspoň teď máš práci, kde jsi spokojená :)

      Vymazat
  19. Začátky v nové práci jsou vždy těžké, ale chce to trpělivost a člověk pak získá jistotu. Držím ti moc palce a ať se ti v zaměstnání daří! :)

    OdpovědětVymazat
  20. Mám to teď s blogem úplně stejné. Není moc čas do práce teda chodím teď to bylo 14 dní, ale je to znát, že člověk si radši udělá čas na něco jiného než na blog. Také mám články hodně před nastavěné. Jinak věřím, že v práci se ti bude určitě dařit a brzo to bude lepší a lepší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Je pravda, že když přijdu z práce, tak jsem ráda, že stihnu udělat něco jiného, než abych hned zas sedla k počítači ;)

      Vymazat
  21. Já nevím proč, ale připadá mi jak kdyby jsi dělala tu práci, na kterou jsem se hlásila, ale u nás. Když píšeš, že by jsi na to nemusela studovat a jednáš denně s klienty. :) Hlásila jsem se na evidenci na UP. Předtím jsem tam za mateřskou dělala sociálního pracovníka. Ze začátku to bylo náročné, ale po 3 měsících jsem se stala téměř samostatnou jednotkou a během dvou let jsem zvládla i pomoc zaškolit dvě kolegyně. :) A to jednání s klientem se podle mě člověk nejlépe naučí ve státní správě, když s ním přijde do styku a celkově to zvedne sebevědomí, protože člověk je najednou nucen a bez komunikace by to nešlo. Mně to hrozně pomohlo se sebevědomím. Pomohla mi tedy už předtím VŠ a praxe a domlouvání jednotlivých zkoušek a termínů s profesory, ale tohle mě posunulo ještě dál.

    Držím palce ať se daří a ať tě to baví i nadále :)

    Somethinghibgbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Taky mám pocit, že je to obrovská škola života a taky mám pocit, že by mi to celkově mohlo dost pomoc se sebevědomím, které mám dost nízké..

      Vymazat
  22. Tyjo, tvůj popis prvních dní v nové práci mi úplně připomněl moji zkušenost. Já nastoupila do první práce po škole na plný úvazek v půlce února a měla jsem pocit, že si mě prostě vybrali omylem. Měla jsem strach, nevěděla jsem, co čekat a měla jsem strach, že se ode mě hodně očekává. Teď už jsou to tři měsíce a já jsem vděčná za to, jaký mám začátek pracovního života a věřím, že se budu jen posouvat dál a dál. Tobě přeju hodně štěstí, pevné nervy, protoe práce s lidmi je nevděčná a hlavně, ať jsi spokojena:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Doufám, že tobě se bude v práci dařit :)

      Vymazat
  23. Moc ti práci přeju! A doufám, že ti klidná hlava zůstane i nadále :) musí to být osvobozující pocit!

    Jsem Michaela

    OdpovědětVymazat
  24. Jojo, začátky v zaměstnání jsou často peklo. Já z toho svého prvního po měsíci odešla, protože mi nikdo spoustu věcí, které po mě budou chtít a já na ně neměla kvalifikaci, neřekl. A boj to byl i v budoucnu jinde. Takže jsem šťastná, že dělám sama na sebe a mám klid.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bojuju s tím, že mi spoustu věcí neřekli a dozvídám se vše za chodu, což není moc příjemné :( Taky si říkám, že bych do budoucna chtěla spíše dělat sama na sebe :)

      Vymazat
  25. I just added this page to my favorites. I enjoy reading your posts. Tyvm!
    e, bye!
    Soft Trending

    OdpovědětVymazat
  26. Klobouk dolů, že se z nástupem do práce vyrovnáváš takovým způsobem. Jedna z věcí, která si myslím, že je hodně důležitá je čístá mysl. Sama, když jsem na brigádě pracovala, byl obrovský problém netahat si práci domů a nepřemýšlet, co s těmi lidmi budu cvičit další dny, jak jim nastavit léčbu, aby to bylo pro ně co nejefektivnější a nejpřínosnější...prostě trávila jsem dalším přemýšlením o práci spoustu svého volného čaus.
    Každopádně budu držet pšsti, ať tě práce baví čím dál víc a narazíš tam na skvělé lidi!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Já myslím, že se s nástupem do práce pořád vyrovnávám, ale snažím se to brát co nejvíc v klidu a udržovat si doma čistou mysl :)

      Vymazat
  27. Ve tvých řádcích jsem se úplně našla. Sice jsem právě ve fázi hledání práce, ale je mi jasné, že to budu prožívat dost podobně. Ale obdivuju tě za to vstávání, já bych tak brzo vstávat nemohla, nechtěla a ani nedokázala😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si myslela, že tak brzy vstávat nedokážu, ale postupně si zvykám :D Držím palce, aby jsi našla fajn práci :)

      Vymazat