O mém vysokoškolském studiu aneb na co si dát pozor při výběru vysoké

by - 13.2.21

Než jsem nastoupila na vysokou, měla jsem o ní hodně zkreslené představy. Byla jsem naprostá tabula rasa, nevěděla jsem, jak reálně funguje, ale přesto v mých představách to byl celkem dokonalý svět, ve kterém budu studovat to, co mě bude bavit a budu mít kolem sebe stejně naladěné lidi. Asi nemusím doplňovat, že realita byla zcela odlišná.


Vysokoškolský život je jiný, než si představujete. Nenechte se ošálit vznešenými názvy oborů a opravdu věnujte čas výběru té nejvhodnější vysoké právě pro Vás.
Asi by bylo dobré na začátek říct můj příběh. Já jsem studovala gymnázium, takže se očekávalo, že plynule budu pokračovat na vysoké. Problém byl v tom, že já jsem to cítila úplně jinak. Dlouhou dobu jsem si chtěla dát gap year, protože jsem věděla, že vlastně nevím, co chci v životě dělat. Ale neustále jsem slyšela, že jakmile nepůjdu hned na vysokou, tak už se mi zpátky do školy chtít nebude, hůř se budu nutit k učení a že by to byla škoda, kdybych tam nešla. Uvěřila jsem tomu a našla jsem si obor Marketingová komunikace a PR na Univerzitě Karlově. Uklidnila jsem se, protože to byl obor, který se mi líbil a který jsem chtěla studovat. Akorát jsem se pár dnů před deadlinem pro podání přihlášek probudila a vnitřně jsem věděla, že na marketingovou komunikaci nechci. Nastal chaos, postupné vyškrtávání všech možných oborů a směrů až mi z toho vyšla ekonomka. A když už ekonomka, tak Vysoká škola ekonomická v Praze. Přijali mě na oba dva obory, na které jsem se tehdy hlásila a nakonec jsem se pocitově rozhodla pro Podnikání a právo na Fakultě mezinárodních vztahů (tento obor ale už v rámci bakalářského studia nenabízejí). Už na seznamováku jsem cítila, že tahle škola není pro mě, začátek semestru mi tento pocit jen utvrdil. Nechci tuhle školu v tomto článku pomlouvat, jsou lidi, kteří jsou na škole spokojení, ale myslím si, že už jenom to, že často je na VŠE hlášena bomba, kvůli které se musí škola evakuovat, něco o této škole vypovídá.
Nějakým způsobem jsem zvládla dokončit bakaláře, ale vnitřně jsem tu školu opravdu nenáviděla, ničila mě a nechtěla jsem se tam dál trápit. Vyškrtávací metodou jsem tentokrát vyřadila města, ve kterých nechci studovat a vyšlo mi z toho Brno, do kterého mě to vnitřně táhlo. Asi by na tomto místě bylo dobré napsat, že v Brně jsem do té doby nikdy nebyla, nikoho jsem tam neznala a z domova cesta vlakem zabere pět a půl hodiny. Přes to všechno jsem se rozhodla jít právě do Brna, kam jsem úspěšně udělala přijímačky a kde jsem vystudovala navazující magisterský obor Veřejná ekonomika a správa na Ekonomicko-správní fakultě na Masarykově univerzitě.
Takhle zpětně mě mrzí, že jsem se tři roky trápila na škole, kde jsem už od začátku nebyla spokojená, protože když už teď vím, že studium na vysoké může být vlastně i fajn a že Vám skutečně může i něco dát a předat, tak mi o to víc přijde šílený, jak moc velké rozdíly můžou v přístupu na vysoké škole být.
Zpětně vidím i chyby, které jsem při výběru vysoké udělala a se svými zkušenostmi, co teď mám, bych i spoustu věcí udělala jinak. Pokud si zrovna vysokou vybíráte, nebo ji už studujete, ale nejste si svým oborem jistí, tady jsou rady, které bych doporučila svému mladšímu já.

Nenechte se zvyklat ostatními
Pokud cítíte, že vlastně nevíte, co chcete studovat, potřebujete si utřídit myšlenky nebo jednoduše máte pocit, že vysoká není to pravé pro vás, tak je to úplně v pořádku. Nikde není psané, že na vysokou musíte, že bez titulu budete nikdo nebo že pokud nepůjdete na vysokou hned po střední, tak už se do školy nikdy zpátky nevrátíte. Dokonce jsem četla i studii, kde se uvádělo, že pokud si studenti dali gap year (rok volna mezi střední a vysokou, např. právě na utřídění myšlenek), tak následně vyšší procento z nich dokončilo úspěšně vysokou oproti studentům, kteří šli na vejšku rovnou.

Je v pořádku ze školy odejít, když zjistíte, že není ta pravá pro Vás
Je to v naprostém pořádku. Neznamená to, že jste hloupí, že na to nemáte a že už nikdy žádnou jinou vejšku nevystudujete. Je stokrát lepší odejít ze školy, kde se trápíte a zkusit svoje štěstí jinde, než abyste tam zůstávali a zadělali si na zdravotní problémy.
Samozřejmě ale musíte počítat s tím, že na každé škole se najde předmět, který Vám nesedne, žádná škola není ve všem ideální, takže určitě neodcházejte ze školy jen kvůli tomu, že Vás zrovna ta jedna přednáška nebaví.

Nevybírejte si školu podle města
Já jsem po střední měla jasno, že chci do Prahy a v podstatě pro mě žádné jiné město nepřicházelo v úvahu. Měla jsem pocit, že ve velkoměstě budu šťastná, jen jsem tak trošku pozapomněla na to, že mám spíš ráda poklidnější atmosféru města a davy lidí mě vlastně děsí. Předně si vybírejte školu a obor před městem.

Sežeňte si o škole co nejvíc informací
Nespoléhejte jen na oficiální stránky školy a dny otevřených dveřích. Googlujte si různá diskuzní fóra o jednotlivých školách, sledujte prezentaci škol na Instagramu a Facebooku, kontaktujte studenty, kteří danou školu (ještě lépe fakultu či obor) studují, zjistěte si, jaké škola nabízí další možnosti, jak se stará o studenty.. Mně se třeba konkrétně na MUNI líbí poradenské centrum pro studenty, jejichž služby jsem sama využila. Zjistěte si, jaké jsou studijní podmínky - kolik je pokusů na zkoušky, jaký mají kreditový systém, jaké podmínky musíte splnit, abyste se dostali do dalšího semestru, jak je to s povinnými předměty.. Je toho spousta a strašně moc věcí Vás ani nenapadne, dokud na té škole nejste. Věnujte tomu dostatečný čas v předstihu, ať pak nejste překvapení.

Nestudujte něco jen kvůli tomu, že pak budete mít lepší uplatnění na trhu práce. Nebojte se jít studovat to, co Vás baví - Think Outside the Box
Tohle je jedna z těch největších chyb, co jsem udělala já. Vydala jsem se ekonomickým směrem, protože jsem měla pocit, že na nic jiného nemám a že z ekonomky se vždycky někde uplatním. Dívala jsem se na různé obory, ale měla jsem v hlavě takový ten strašák, jak bych potom s tím kterým vystudovaným oborem našla práci. Nikdo nevíme, co bude. I s vystudovaným prestižním oborem můžete mít problém najít práci a naopak. Buďte trošku odvážnější, nebojte se a aspoň to zkuste.

Pročtěte si studijní plány
Některé názvy oborů můžou znít honosně, můžou znít lákavě, ale dokud si nenajdete studijní plány a nepřečtete si, jaké předměty budete přesně studovat, radši si nikam přihlášku nedávejte. Nastudujte si studijní plány, přečtěte si o předmětech, které budete studovat, abyste pak nebyli překvapení.

Zvažte svoje možnosti a na co se hodíte
Každý z nás je jiný, každý z nás má jiné studijní předpoklady a každý z nás má jiné schopnosti, vlastnosti a dovednosti. Jinak řečeno ne každý z nás se hodí na to být doktor, právník nebo třeba ekonom. Je třeba vzít úvahu i to, jací jsme, co nás baví a na co se hodíme. Existuje spoustu osobnostních testů, testů na to, na jaké povolání se hodíme a určitě podobných testů na všechno možné je ještě víc.

Možná někoho z Vás napadlo, kam bych si vlastně tu přihlášku dala takhle zpětně. Musím říct, že mě studium Veřejné ekonomiky a správy bavilo a viděla jsem v tom smysl, takže jsem se napodruhé tak moc nesekla. Ale obecně kdybych mohla změnit moje směřování už na gymplu, tak by mě lákala medicína (konkrétně chirurgie). Je mi jasné, že jakmile by mě poslali v prvním semestru na pitevnu, tak bych okamžitě odpadla, ale medicína je něco, co mě hodně lákalo už tehdy, ale měla jsem pocit, že na to nemám. S mými zkušenostmi teď by mě lákala např. psychologie, norský jazyk, literatura a kultura (btw. na tento obor jsem se dívala už na gymplu, ale studuje se v Brně a tam se mi nechtělo, paradoxně jsem se tam nakonec na studia dostala) či žurnalistika, bohemistika. Určitě bych se vydala trošku kreativnějším směrem.

Jaké tipy byste měli ještě vy? Podle čeho jste si vybírali vysokou? Jaká je/byla ta Vaše studijní cesta?

You May Also Like

32 komentářů

  1. Trochu mě mrzí, jak jsou gympláci po dokončení střední hned hnáni na výšku. Já jsem odmaturovala už před pár lety a teprve teď se chystám na výšku a jsem si opravdu jistá oborem, který chci studovat (v té době bych taky šla na něco jiného, a pak bych toho litovala). Ale zase je dobré, že výška se dá kdykoliv změnit. Já osobně tedy obor mám vybraný, ale musím říct, že dále se rozhoduji kvůli městu, v kterém chci i v budoucnu bydlet - i když je důležité zmínit, že zrovna v tomto oboru jsou si ty školy dost podobné.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Také mě to mrzí, ale bohužel je to takto nastavené a sama vím, že v tom věku po střední je celkem těžké si prosadit vlastní názor, když člověk nemá žádný jiný plán.. Ale jsem moc ráda, že jsi si teď vybrala obor, který opravdu chceš studovat a držím ti moc palce, aby tě to bavilo a dotáhla jsi to dokonce :)

      Smazat
  2. Od září jsem v 1. ročníku na VŠ na Jihočeské univerzitě v Č. Budějovicích, obor Učitelství pro 1. stupeň. Vždy jsem měla ráda děti a bavilo mě s nimi pracovat, tak doufám, že se mi to potvrdí.
    Druhou přihlášku jsem si dávala do Brna, ale více jsem chtěla do ČB, proto mi ani tolik nevadilo, že jsem se do Brna nedostala. Nesedly mi tam přijímačky :/..
    Když jsem na VŠ šla, také jsem skoro nic nevěděla, ale naštěstí máme hodné spolužáky, kteří už někdy VŠ studovali, takže nám ochotně pomáhali a pomáhají :)
    Leník

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda, že ti to vyšlo a studuješ to, co jsi chtěla :) Doufám, že tě studium bude bavit :)

      Smazat
  3. Zajímavý článek :) Taky jsem vystudovala gympl. Zvažovala jsem zdravotní sestru, porodní asistentku, záchranáře, apod., takové zdravotnické obory nebo něco se zvířaty. Pak jsem na ČZU v Praze našla obor Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty a věděla jsem, že tam strašně chci jít. Pracovala bych s lidmi i zvířaty. Nikde jinde tenhle obor není. Nedostala jsem se o jediný bod, takže jsem podala odvolání a vyšlo to :) Bohužel jsem tam vydržela jen měsíc, dva... kvůli zdravotním problémům... pak jsem ještě zkoušela sociálně zdravotní pracovník v blízkém městě (takže bych mohla zůstat doma). Tam jsem se sice dostala, ale opět kvůli zdravotním problémům jsem ani nenastoupila. Pořád uvažuju, že bych zkusila studovat, ale myslím, že bych to nedala. A i kdybych to vystudovala, tak bych asi nedala práci. Mám plný invalidní důchod. Obdivuju každého, kdo zvládá vysokou školu... mrzí mě, že to takhle je, ale co se dá dělat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je mi hrozně moc líto, že ti zdravotní problémy znemožnily studovat.. někdy se to bohužel tak stane, ale moc bych ti přála, aby ti bylo lépe a třeba jsi ještě mohla vystudovat to, co by sis přála :)

      Smazat
  4. Dobrý článek...
    Já pokračovala v rodinné tradici a taky mi právo přišlo zajímavé. I když jsem se tedy tenkrát viděla spíš u soudu než ve státní správě, kde jsem nakonec zakotvila...

    OdpovědětSmazat
  5. Výběr univerzity se mi stal jako všechna moje důležitá rozhodnutí - tak nějak z éteru. Dlouho jsem prohlašovala, že chci na žurnalistiku, ale dost lidí mi to vymlouvalo. Často mi říkali, že psát se kdykoli naučím sama a že důležitější je mít o čem psát. A pak stačila zmínka tady, zmínka tamhle, brácha, který přišel s tím, že potkal nějaké inspirativní lidi z Fakulty humanitních studií na Karlovce. Když jsem si pročetla informace o bakaláři (Studium humanitní vzdělanosti), nijak zvlášť mě to neuchvátilo. Pak jsem ale našla jednoho magistra - a zamilovala jsem se. Podala jsem si tedy přihlášku na toho bakaláře s tím, že kvůli tomu magistru to za to stojí a byla jsem stoprocentně vnitřně přesvědčená, že je to správné rozhodnutí. Navzdory tomu se stalo něco, co jsem ani trochu nečekala: bakalář, nad kterým jsem spíš krčila rameny, se ukázal být nejlepší volbou, jakou si pro sebe dovedu představit. Bylo to liberální studium s obrovskou volností, mohla jsem si seskládat vlastní rozvrh prakticky od nuly a povinné jsme měli jen velké souborné zkoušky. Naprosto úchvatný systém, po kterém přišlo to, co přijít muselo: obrovské zklamání z velmi průměrného magistra. Když si zpětně naliju čistého vína, nic jiného se stát nemohlo. Po úchvatné svobodě našeho bakaláře by mi připadal svazující a výrazně horší asi úplně každý normální obor.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že sis svůj obor zamilovala a doufám, že magistr nakonec nebyl tak hrozný :)

      Smazat
  6. Jéééj konečně někdo, kdo naplno přiznal, že Brno a MU je prostě tisíckrát lepší než celá Praha a že VŠE je šílenost. :D Vlastní zkušenost sice s jinou univerzitou než s MU nemám, ale většina mých kamarádů je na vejškách v Praze a co teda od nich znám zážitky .. no svaté Brníčko. ♥ Taky jsem se v tomhle městě ocitla poprvé až při nástupu na vysokou a taky to mám 6 hodin cesty z domova, ale tohle město a tahle škola si mě tak dostaly, že i když jsem sice studovala obor, který mě nakonec moc nebavil, rozhodla jsem se tady dodělat i magistra. A když se teď podívám zpětně, asi bych stejně neměnila ani na toho bakaláře. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To si úplně krásně shrnula :D
      A jsem moc ráda, že sis to v Brně zamilovala podobně jako já :)

      Smazat
  7. Super článek, pěkně sepsáno. Já měla štěstí a nikdo mi do výběru školy nikdy nemluvil :)

    SmileThess

    OdpovědětSmazat
  8. Skvelý článok. Myslím, že najhoršie je presne to, že každý po gympli očakáva, že pôjdeš hneď na vysokú. A je naozaj ťažké vybrať si. Mrzí ma, že si sa tak tri roky trápila. Ja tiež každému stále hovorím, že keď je nespokojný, nič sa nedeje, keď odíde, keď odbor zmení. Ja som si vybrala prekladateľstvo a tlmočníctvo a hoci som sa nedostala na jazyk, ktorý som pôvodne chcela, som spokojná. Veľmi ma to baví a naučila som sa nový jazyk, nové veci a otvorilo mi to nové dvere. A najviac mi vyhovuje, že môj študijný odbor je celkom malý, takže sa všetci osobne poznáme. Ja som si vyberala podľa toho, že moja najlepšia kamarátka je vyštudovaná prekladateľka, ona síce študovala len jeden jazyk, ja som si vybrala dva, čo ale pokladám za dobré. Takže určite ma dosť ovplyvnila aj ona. A okrem toho som vždy milovala učiť sa jazyky, takže som vedela, že nech je to akýkoľvek jazyk, je to pre mňa správna voľba.
    Ale je super, aj že to takto reflektuješ spätne, čo by si chcela a čo by bolo lepšie. Ale zároveň si dokončila, čo si mala a je to tak, ako to má byť. Možno ešte neskôr zistíš, aký to malo zmysel :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) ..a jsem moc ráda, že ty studuješ něco, co tě baví :)

      Smazat
  9. Na bakaláře jsem nastupovala natěšená - docela přesně jsem tušila, co chci dělat, a to zklamání po prvním semestru se jen těžce popisuje někomu, kdo ho nezažil. Naštěstí jsem si to podobně jako ty vykompenzovala na skvělém navazujícím magisterském studiu. U mě nebylo nutné měnit město a školu, stačila jen změna fakulty. Je to normální, že se člověk na první dobrou netrefí. Z dvouhodinovky na dnu otevřených dveří a náhledu do studijního plánu je těžké udělat si komplexní obrázek... A co se referencí týče, jak jsem si sama mockrát ověřila, každému vyhovuje trochu jiný přístup a prostředí. Pár mých spolužaček třeba bylo na Bc. hodně spokojených a nechápaly, proč odcházím. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda, že jsi aspoň na magistru byla spokojená :) Máš pravdu v tom, že každému vyhovuje něco jiného, také znám lidi, co na mém bakaláři byli spokojení, já k nim bohužel nepatřila :)

      Smazat
  10. Já jsem teda vybírala školu hlavně podle uplatnění a co by mě tak nějak zajímalo :) Dřív jsem také chtěla na medicínu, ale pak jak jsem viděla, co se holky už ve 3. na gymplu učí, bylo mi jasné, že to není nic pro mě. Bc jsem vystudovala zdravotního laboranta a teď pokračuju na mrg. Přiznám se, že by mě ani nenapadlo vybírat školu podle města. :)

    WantBeFitM

    OdpovědětSmazat
  11. Znám hodně lidí, kteří změnili v prvním ročníku a nebo i později obor, ať už ze střední školy, nebo ti, co k nám přišli, nebo od nás odešli. Podle mně to není žádná ostuda, ta nabídka je tak obrovská, že se těžko můžu strefit napoprvé. Já jsem si naštěstí vybrala něco, co mně baví, ale začalo mně to bavit až v průběhu studia a taky to má své momenty, které se mi nelíbily :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu, o to více mě mrzí, že jsem tak dlouho zůstávala někde, kde jsem nebyla spokojená.. Ale jsem ráda, že tě studium začalo bavit :)

      Smazat
  12. Sama jsem ve 4. ročníku na gymplu a musím říct, že vybrat si vysokou bylo zatím to nejtěžší, co jsem musela v životě udělat. Je fakt obtížný si v 18, 19 představit, co budeš dělat celý život...
    Úplně souhlasím s tvým prvním bodem. Nenechat si do toho kecat! Všichni okolo jsou najednou moudrý (hlavně ti, co nemají pomalu ani maturitu) a tlačí tě do něčeho, co nechceš. Za mě - promýšlet, promýšlet, promýšlet. A rozhodně si na to nenechat poslední dva týdny před odesíláním přihlášek :D A když se to napoprvý nepovede, tak co. Jsme jenom lidi, nemusíme mít ten život nalajnovaný a jít přesně podle plánu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Právě.. A věřím tomu, že vybrat si povolání už v deváté třídě je ještě těžší :/
      Moc bych ti přála, aby sis vybrala školu, která tě bude bavit :)

      Smazat
  13. Já bych hlavně doporučila chytrým lidem, který se rozhodujou pro střední školu, aby se nenechali vtlačit na gympl, pokud to sami tak necítí (je to tedy stejné jako s vysokou). Já jsem na základce byla premiant, měla jsem desítky zájmů okolo a rostla, tím pádem se ode mě očekávalo, že půjdu na gympl. Ale já jsem chtěla na zdrávku. Jenže v tu dobu pro mě školní poradci byli zkušenější než jsem já a dala jsem na ně. Na gymplu jsem mohla být jen ráda za to, jakého jsme měli ředitele, jelikož viděl i jiné světlé stránky člověka (organizační schopnosti, umělecké). Díky tomu jsem ty čtyři roky přežila. Chtěla jsem pokračovat na Karlovu univerzitu, na lékařskou fakultu. Jenže pak jsem nevyléčitelně onemocněla, do školy moc chodit nemohla a fyzika a chemie mi moc nešly. A nikdo tenkrát nekoukal na to, jak moc můžu studovat a individuální plán mi zamítli. Nakonec jsem maturovala na dvakrát a na vejšku se nedostala. Moje zkoušející z biologie si neodpustila poznámku, že je to dobře, protože lidi jako já se na to nehodí. Jenže to je další věc, která mě mrzí. Dobrovolničila jsem u Červeného kříže, a spoluorganizovala konferenci se světovými lékaři zkoumajícími Alzheimerovu chorobu. Doma jsem si pročítala vědecké studie. A nakonec proto, že jsem ne úplně dobře zvládla maturitní otázku z diblastic (žahavci, žabernatci apod.), které nemají s lékařstvím nic společnýho, se mi dveře zavřely bez ohledu na jiné zkušenosti. Teď, po skoro čtyřech letech už vím, že bych na to neměla. Ale s gymplem samotným člověk není nic. Kdybych tenkrát poslechla sebe, mohla jsem dělat aspoň zdravotní sestřičku. Takže se vším, co říkáš úplně souhlasím :)♥

    Pauline's Tiny World

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je mi moc líto, že se ti to takto stalo.. Chápu, že je těžké si prosadit svůj názor, když jsi byla ještě dítě a mrzí mě, že jsi nakonec byla "dotlačená" na gympl.. Ale moc bych ti přála, aby ses třeba ještě tou zdravotní sestřičkou stala :) Jedna moje spolužačka z gymplu zdravotní sestřičkou je, studovala bakaláře záchranáře, takže si myslím, že ta možnost tu ještě je :)

      Smazat
  14. To je super článek! Jsem ráda, že aspoň navazující studium tě bavilo! :) Já taky po střední moc nevěděla, ale ve čtvrťáku mě můj studovaný obor celkem chytnul, tak jsem chtěla pokračovat. To jsem také udělala a studuji podnikovou ekonomiku cestovního ruchu. No během výšky jsem zjistila, že vlastně cestovní ruch asi moc nechci a chytnul mě marketing :D. To bych ale bez této vysoké školy nezjistila, takže jsem vlastně ráda, i když ted bych si vybrala jiný obor :). Dál už ale jít nechci, už to není moc pro mě a už se vidím jinde :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Jsem ráda, že sis na studiu našla aspoň nějaké pozitivum a držím palce, aby jsi se k marketingu dostala :)

      Smazat
  15. Já na vysokou nešla, protože jsem chtěla mít brzo peníze a nebýt na nikom finančně závislá. Teď už čtvrtým rokem pracuji a nemůžu si stěžovat :)

    OdpovědětSmazat
  16. Skvělé tipy a mohu je z vlastní zkušenosti jenom potvrdit! Přínosný článek pro budoucí vysokoškoláky. :))

    OdpovědětSmazat