Pro babičku

by - 20.1.20

Těšila jsem se na nový rok. Na novou dekádu. Tak moc jsem doufala v lepší dny. Dokonce jsem měla i naplánované a napsané články o tom, jak nakopnout tuto dekádu tím správným směrem. Jen jsem žádný z těchto článků nebyla schopná vydat. Nedokázala jsem dát ven článek, který by nereflektoval moje pocity v tu danou chvíli. Nevím, jestli vůbec tento článek vydat chci. Ale nejsem si jistá, jestli a kdy bych dokázala vydat nějaký jiný článek bez toho, aby tento byl venku.
Zemřela mi babička. 
Po krátké těžké nemoci, jak se píše na parte, které mám vedle sebe a neustále se na něj nevěřícně dívám. 
Všichni jsme věděli, že babička umírá, že je to otázka dnů. Jediný, kdo to nevěděl, byla sama babička. Naděje na to, že se babička dostala do lepších rukou a nemocnice, vyhasla přesně den po vánočních svátcích. Už v tu chvíli nám řekli, že pro babičku nemůžou nic udělat, jen ji dávat utišující léky proti bolesti. 
Nedovedu si představit větší bezmoc než tu, když Vám před očima umírá někdo blízký a vy nemůžete udělat vůbec nic. Když jsem za ní byla naposledy s taťkou, nedokázala jsem jí lhát o tom, že nabere sílu, že zase bude chodit na zahradu a nikdy jsem se necítila víc bezmocná. 
Jednou ráno volala teta, že jí volali z nemocnice, že s babičkou je to hodně vážný a že mají přijet. Než jsme tam dorazili my, babička zemřela. 
Nikdy nezapomenu na to, jak tam babička ležela. Tak klidná. Pořád jsem doufala, že se probere. Že otevře oči, že se nadechne. I když jsem ji viděla na vlastní oči, nedokázala jsem uvěřit, že je skutečně mrtvá. Že ty oči už má zavřený navždy. Absolutně jsem nebyla připravená na to, že ji tam takto uvidím ležet. Je to něco šíleného, na co se nejde předem připravit. Když jsem ji držela za její chladnou ruku a vyslala jsem k ní všechny myšlenky o tom, jak moc ji miluju, tak mi teprve došlo, že je to opravdu konec. A v tu chvíli jsem se zhroutila poprvé.
Druhý den byl snad ještě horší a přežila jsem ho jen díky utlumujícím lékům.
Nebyla jsem připravená přijímat upřímnou soustrast.
Nebyla jsem připravená na to vidět ji v rakvi.
Nebyla jsem připravená na to slyšet, jak zatloukají její rakev. Je to nejhorší zvuk na světě. Ty duté rány slyším doteď.
Nebyla jsem připravená na pohřeb.
Nebyla jsem připravená na nic z toho, co přišlo.
A já vím, že přijdou horší věci.
Vím, že se v průběhu života budu muset rozloučit se spoustou lidí.
Nikdo z nás tohle nepřežije.
Ale pro teď to tak strašně moc bolí.
Přijde mi neskutečný, že to číslo, co mám v mobilu, už nikdo nezvedne. Že už mi nikdy neřekne, jak moc jsem šikovná a že všechno zvládnu. Tak moc mě mrzí, že už nebudu u důležitých milníků v mém životě. Že jí to nebudu moc říct. Že neuslyším její hlas.
Tak moc bojovala.
A ta zákeřná nemoc ji nedala ani šanci.
Tak moc bych si přála, aby to nebyla pravda. Aby se ten poslední měsíc nestal. Aby moje největší starost během zkouškového bylo učení se na zkoušky a zkoušky samotné. Přijde mi neskutečný paradox, že celý semestr jsem se děsila jedné zkoušky a v její den bych dala cokoliv za to, abych na ni mohla jít. Cokoliv jen, abych se nemusela připravovat na pohřeb.
Pořád mi to všechno běhá v hlavě, nemůžu to zastavit. Nezvládám to a nevím, jak se nahodit zpátky. Nepomáhá se utěšovat, že jí už nic nebolí, že se netrápila, že se tam na mě ze shora dívá. Asi je na to všechno ještě moc brzo.


Miluju Tě.

P.S. Aby toho nebylo málo, po pohřbu jsme jeli do nemocnice za dědou, který tam nečekaně skončil den před pohřbem. Ani si nedokážete představit, jak moc doufám, že to bude mít lepší konec. A jak obrovský mám strach.

You May Also Like

21 komentářů

  1. Dominiko, upřímnou soustrast. V tomhle pomůže jen čas. Ztráta blízkého člověka bolí a to místo zůstane prázdné. Jen časem ta bolest nebude tak ostrá a ty vzpomínky budou budou víc milé než bolavé. Hodně síly

    OdpovědětSmazat
  2. Milá Dominiko, přeji upřímnou soustrast, když zemře někdo blízký, tak si člověk uvědomí, že všechno ostatní jsou kraviny. Zároveň ti ale závidím, že jsi se mohla s babičkou rozloučit, být přítomná na jejím pohřbu.

    Když mi zemřel dědeček, tak jsem v den jeho smrti i pohřbu dostala epileptický záchvat, nevím jestli to byl nějaký zásah shůry, ale věřím, že se se mnou možná tak děda nějak rozloučil.

    OdpovědětSmazat
  3. Upřímnou soustrast! Tak jsem to měla s rokem 2019 a jsem ráda, že ten rok už je zamnou.

    Znám tu bolest, držím palce jak dědečkovi bude líp! Drž se ♥

    All about Candys life

    OdpovědětSmazat
  4. Je to strašlivě težké.
    Moje babička zemřel před 4 lety. Byla mým životním vzorem. Dodnes nosím článek o ní v sobě, pořad jsem nebyla schopná ho napsat.

    OdpovědětSmazat
  5. Upřímnou soustrast. Na tohle pomůže asi jen čas a budeš v pěkném na ni vzpomínat. Dědovi přeji, ať se uzdraví.

    OdpovědětSmazat
  6. Nevím, co napsat. Snad jen, abys byla silná a dědeček taky. Já se strašně bojím, že se v rodině brzy takovéhle věci začnou dít (přeci jen všichni stárnou a potýkají se s nemocemi a tak, ale dokud to není jaksi definitivní, dokud prostě neleží v nemocnici, nějak to nedokážeš přijmout jako fakt). A pak se to najednou může stát, a já jsem čtyři hodiny cesty od všech svých blízkých, což sice není tolik, ale vím, že bych se k nim včas nikdy nedostala...

    I přes tohle doufám, že tě letos potkají i hezké věci.

    OdpovědětSmazat
  7. Upřímnou soustrast. Přeji ti hodně síly, aby jsi to těžké období překonala.
    Vím, že to bude znít jako klišé, ale věřím tomu, že letos přijdou i hezké okamžiky ♥

    OdpovědětSmazat
  8. Sama neviem, čo k tak silnému článku napísať. Prežívala si strašné dni a dokonca mesiace. Dúfam, že ti čoskoro bude oveľa lepšie a rovnako aj tvojej rodine. Prajem ti úprimnú sústrasť, a rovnako aj šťastie pre tvojho dedka. Ostávaj naďalej silná <3

    OdpovědětSmazat
  9. Domi, článek jsem probrečela, protože jsem si vzpomněla na smrt mé kamarádky a babičky, která mě zasáhla v jednom roce. Své emoce hlavně vypusť ven, jakkoliv jen budeš potřebovat. Tento rok se znovu narodil můj taťka po vážném úrazu a .. já si často uvědomím, že lidi který mám kolem sebe zde navždy nebudou a je to pro mě strašný. Když jsem dospěla a uvědomila si tuhle strašnou bolest .. ani na to nechci myslet. Babičce Tvojí posílám do nebe pozdrav a Tobě jenom velký obejmutí! Drž se kočko

    OdpovědětSmazat
  10. To mě moc mrzí. Úmrtí je vždy těžké a o to horší to musí být takto v období kolem svátků. Vím, že to ti říká spousta lidí určitě, ale časem to přejde, vždy budeš myslet, ale přebolí to. Mě babička umřela před dvěma lety, není to sice teď, ale ještě to mám taky poměrně v paměti. A držím palce aby s dědou bylo vše v pořádku. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětSmazat
  11. To mě moc mrzí a přeji upřímnou soustrast. :( Mě babička umřela na rakovinu v mých 18 letech a dá se říci, že si to v sobě nesu dodnes. Pro člověka je obrovská rána ztratit milovaného člověka, takže ti plně rozumím, jak se teď asi cítíš :( Drž se!

    OdpovědětSmazat
  12. Je to velice smutné.. To stejné jsem si prožila s dědou v létě.. Všechno tak nečekané a do teď jsem z toho docela mimo. Upřímnou soustrast a ať je líp!

    OdpovědětSmazat
  13. Popřála bych ti upřímnou soustrast, ale vím, že to nepomáhá. V loňském roce jsem přišla o dědu a bylo to hrozný. Možná i pamatuješ, jak jsme byli s přítelem v dodávce na výletech, když se to stalo bylo ráno, přítel šel koupit něco do obchodu a já čekala v dodávce. Najednou mi volá táta, já to zvednu celá nadšená z toho, jak je nám dobře a pak bum, děda umřel. Najednou jako by ti někdo vyrval kus srdce. Nemohla jsem dýchat, ale brečet jo, hodně...na pohřbu to bylo hrozný, strašnej knedlík v krku, když přijímáš útěchu od ostatních...drž se!

    TheWayByA

    OdpovědětSmazat
  14. Domi, mrzí mě, čím sis v posledních týdnech musela projít, zejména že nemoc nabrala tak rychlý spád a nenechala tě se na odchod milovaného člověka připravit. Ne že by to pak nebolelo; bolí to úplně stejně.

    Dědečkovi hodně zdraví, snad se z toho brzy dostane, toto šílené období bude za vámi a nad hrůzou smrti převáží hezké vzpomínky na společně strávené chvíle s babičkou. Stále tu tak bude s tebou.

    OdpovědětSmazat
  15. Brrr, úplně mě mrazí. Úplně jsem si přitom vzpomněla na svou babičku, když já ji viděla ležet v nemocnici. Nejhorší bylo, že ode mě byla 250 km daleko. V nemocnici ležela delší dobu a já ji tam viděla jen jednou. Bezmocná, vůbec nás nepoznávala, jen něco málo mluvila, ale to byly události několik let staré. Byla zkrátka v jiné době. Držela jsem ji za ruku a hladila. Není opravdu nic horšího. A pak jsem si řekla, že prostě za babičkou pojedu klidně sama...ovšem už jsem to nestihla. Rozloučila jsem se s ní až při pohřbu, v rakvi. Držela jsem se co to dalo, ale pak jsem brečela a brečela a brečela. To mi můj synovec řekl: ,,Já když jsem se koukl na tebe, tak jsem začal brečet taky." A když auto odjíždělo s tělem, tak to byla taky rána. Zasáhlo nás to, až moc. Babička byla silná ženská. Hodná, věřící, obětavá...mám jen krásné vzpomínky, které mi nikdo nikdy nevymaže a musím říct, že tam byl snad opravdu každý z vesnice. Až mi slza ukápla. Ono to bude bolet...ještě dlouho, ale pak přijde ten čas, když se usměješ při vzpomínkách. Ach jo... :( Hodně sil!!!

    OdpovědětSmazat
  16. Je velmi smutné tohle i jen číst, odchod blízké osoby je vždy bolestný a je těžké se s tím vyrovnat. Už je to delší dobu ale také jsem ztratila milovanou babičku a prababičku a bolí to dodnes. Přeji ti hodně síly a držím palce dědečkovi!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Mrzí mě, že sis také prožila takovouto ztrátu, taky ti přeju hodně síly :)

      Smazat
  17. Vehnalo mi to slzy do očí :( Přítelovi na začátku prosince také umřela babička a ten to nesl jako chlap a utápěl se jen, když byl sám. Já vím, že až i umře jedna z babiček, že to taky nezvládnu. Přítel mi říká, že mu pomáhá si představovat, že už jsou dávno mrtvé, ale to mi jako fakt nepomáhá :D :( Drž se, bude líp. Bolest jednou přejde ♥

    WantBeFitM

    OdpovědětSmazat

Instagram