Je mi smutno.

By Another Dominika - 10.11.18

Mám za sebou promoci. Takovou symbolickou tečku za bakalářským studiem. Za první vysokou. Za Prahou.
A je mi z toho smutno.
Je mi líto, jak to celé dopadlo. Je mi líto, že jsem se tam tři roky zbytečně trápila. Vím, že mi to za to nestálo. Ale z jedné věci mi je smutno ze všeho nejvíc. Když jsem se ptala lidí, kteří tam zůstali studovat dál, jaké to na tom magisterském studiu je, posmutněli a odevzdaně říkali, že pořád stejné. Žádná radost, nadšení, zvídavost. Jen rezignace.
Už týden se snažím pochopit proč. Proč tam zůstávají. Jestli síla zvyku je tak velká, jestli ztratili naději, že by to jinde mohlo být lepší, jestli ten diplom spolu s příslibem zářivé budoucnosti je tak velkým lákadlem, nebo jestli prostě jen pohodlnost zvítězila.
Nerozumím tomu.
Jasně, každá škola má své plusy a mínusy, nikde nic není zalité sluncem, ale když někde nejste šťastní, tak proč tam zůstávat a nezkusit něco jiného?


Zdroj

Upřímně, začít někde znovu je těžké. Je zvláštní tu nikoho neznat, vidět, jak jsou všichni už tak nějak rozkupinkovaní, cítím se tu často sama, v hodněch předmětech plavu a nerozumím jim. Skrz mojí nemoc nezvládám věci jako ostatní a každý den si procházím peklem zas a znovu, jsem hodně unavená a vyčerpaná, ale vnitřně vím, že tu jsem správně, svým způsobem jsem šťastná a konečně mi po těch letech dává smysl něco studovat. Cítím v sobě zvědavost, nadšení a jsem na sebe neskutečně pyšná. 
Vím, že jsem na správné cestě.
Jen mě mrzí, že to všechno prožívám skrz filtr mojí nemoci.
Bylo hrozně zvláštní vidět rozdíl mezi těmi, co na škole zůstali, a těmi, co se rozhodli jít jinou cestou. Lidé z druhé skupiny byli mnohem šťastnější a vyrovnanější.
Ale na druhou lidi z první skupiny chápu. Strašně moc dlouhou dobu jsem byla stejná. A vím kam to vede. A za štěstím to není.
Asi to holt chce si něco odžít. Zažít. Sáhnout si na dno. Protože pak se budete mít zas o něco radši a nebudete se chtít zbytečně trápit.
Jen je mi tak nějak smutno z toho, že to ti ostatní neví. Že zůstávají někde, kde nejsou šťastní. Že se smížili s tím, jak to je a co je čeká. Vejška. Práce, která hlavně ať je dobře placená a to, že mě nebude bavit, je vedlejší. Rodina. Stres a spěch. A důchod, který bude tak malý, že o důstojném stáří si můžou nechat jen zdát.
Je mi z toho smutno.
A to hodně.

Jak to vnímáte vy? Stojí za to si hledat vlastní cestu ke štěstí?

  • Share:

You Might Also Like

20 komentářů

  1. Je hodně složitý vyjít ze zajetých kolejích, ať jsou sebevíc horší. Ale já zase věřím, že to každý dřív nebo později dá stejně tak, jak jsi to udělala ty. Jen někteří na to najdou odvahu až budou hledat práci. :)

    Little Dreamer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych si přála, aby se lidi nebáli zkoušet nový věci, takhle zpětně mi je líto, že jsem se tam trápila tak dlouho, když vidím, že jinde to je mnohem lepší, že se cítím líp a že to jde mít radost ze školy a tak :)

      Vymazat
  2. No já studuju peďák obor matika-angličtina a můžu upřímně říct, že mě ta matika vůbec nebaví. Na druhou stranu to ale chci dokončit a dostudovat, protože vím, že ta praxe mě baví, baví mě učit děti, ale ta teorie k tomu prostě ne :/

    Praguetales

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, ale důležité je, že tě to pak v té praxi baví :) Chápu, že třeba učit si teorii v matice ja nic moc, ale jestli to ostatní je lepší, tak to určitě zvládneš :)

      Vymazat
  3. Musím říct, že jsem spokojená tam, kde studuju, ačkoliv jsem nejdřív nevěřila, že je to pro mně to pravé, ale čím dál více se mi to líbí. Asi je to tím, že jsem neměla přemrštěná očekávání, tudíž jsem nemohla být zklamaná - i když některé, provozní, věci se mi na fakultě nelíbí, přesto je to fajn. Ale je to těžké říct si, že teď něco změním a opravdu to tak udělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, že jsi čím dál tím víc spokojená :) Já to měla přesně naopak :/ Ty provozní věci jsou někdy občas hodně prazvláštní, ale člověk se nesmí nechat odbýt a nějak to překousnout :)

      Vymazat
  4. Já mám ráda svojí vysokou, ale je to dost těžké, takže to taky není úplně růžové ... to je zas trochu jiný případ :) ale je fakt, že rozhodně by lidi měli být šťastní :) hezký článek na zamyšlení, ať se ti daří v životě dál :)
    MyGoldenMind

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak hlavně, že studuješ něco, co tě baví, to dělá hodně :)
      Moc děkuju, ať se daří i tobě :)

      Vymazat
  5. Mozno zostali, lebo chcu skolu dokoncit. Mozno by ich prenasledoval pocit, ze zlyhali, Ktovie. Vedia to len oni. O akej skole / odbore je vlastne rec? Teraz studujes rovnaky odbor na inej VS?
    Mačka z blogu Kaviareň u mačky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já asi úplně nechci jmenovat školu, protože ji každý vnímá jinak a některý lidi tam jsou spokojený... ale třeba z toho mýho oboru lidi zas až tak šťastní nebyli a nebyla jsem jediná, kdo odešel :) A teď studuju úplně jiný obor :)

      Vymazat
  6. Určitě to za to stojí, ale strach ze změny je někdy natolik velký, že člověk nic nezmění. Sama se snažím jít cestou, při které budu spokojená a doufám, že nebudu mít nikdy strach udělat změny, kterým budu sama věřit.

    I am Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě.. já ten strach ze změny měa vlastně celý tři roky, ale jsem strašně moc ráda, že jsem se k ní aspoň teď odhodlala :) Ale cítím, že teď už nemám takový strach dělat změny a vím, že chci dělat věci, který dávají smysl mně, i když třeba ostatním ne..

      Vymazat
  7. Také často takhle přemýšlím, jestli to, co dělám, me děla šťastnou. A vím, že ne. Bohužel je to práce! Na jednu stranu ji mam rada, na druhou stranu nevidím v ni žádný smysl. Dělám v účetnictví. Ale vím, ze si díky ni budu moci koupit baráček a založit rodinu a to mi vykouzlí ten úsměv na tváři :)

    LITTLE THINGS FOR EM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, že tohle rozhodování je těžký.. Je fajn, že díky týhle práci si můžeš vydělat do budoucna na věci, co ti vykouzlují úsměv na tváři, ale zas člověk v rpáci tráví spoustu času a není úplně příjemný být někde, kde nejsi tak úplně spokojená..

      Vymazat
  8. Bohužel na světě a v životě už je dáno, že musíš mít dobrou práci a vzdělání. Zaručuje ti to budoucnost a možná ten pocit štěstí! Jsem ráda, že jsem si nechala otevřít oči a nenechávat se šalamutit těmito slovy. Štěstí najdeme hlavně v sobě! Jestli děláme práci, která nás nebaví a jen přežíváme, není to život.
    Štěstí máme prožívat každý den a proto já jsem se vydala druhou cestou. Nebudu pro někoho pracovat na plný úvazek, protože práce není můj život.
    Nebudu se trápit studiem abych měla titul, protože to nejsem já.

    Jinak gratuluji k promoci a měla by jsi být šťastná už za to kolik jsi do toho dala úsilí!

    allaboutcandyslife

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný komentář! ♥ Já to mám stejně nastavený jako ty, fakt pro mě není smysl života vydělat vydělávat co nejvíc peněz v práci, co mě nebude bavit.. Já jsem ráda, že teď studuju něco, co mě baví a to je teď pro mě nejdůležitější :) A vím, že do budoucna chci dělat věci, co dávají smysl mě a co mě dělají šťastnou :)

      Vymazat
  9. Mně třeba nebavila střední, ale byla jsem už v půlce a bylo mi líto jít jinam a začít od znova. Na druhou stranu, vejšku jsem si vybrala skvěle, jen si občas říkám, že už nemůžu..

    TheWayByA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je super, že jsi na vejšce spokojená :) Občas to bývá vyčerpávající, ale je důležitý studovat něco, co tě baví :)

      Vymazat
  10. Na tvou otázku mám jednoduchou odpověď, myslím, že určitě stojí si jít za štěstím a neutápět se tam, kde štěstí člověka dávno opustilo, hledat jiné východisko a být happy je to nej. :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprosto souhlasím! :) Jsem ráda, že nejsem sama, kdo to takhle má nastavený :)

      Vymazat