F Lack of Friendship - Another Dominika

Lack of Friendship

Všude se dočtete, že byste se měli odprostit od lidí, kteří z vás jen vysávají energii, kteří po vás jen něco chtějí a nic vám nedávají.
Jasně, budete se cítit šťastnější, osvobozenější, ale pak můžete zjistit, že vám nikdo nezbyl. 
Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by ve společnosti hýřil vtipem, měl kolem sebe kupu přátel a každý víkend trávil kdesi po diskotékách. Jsem spíše introvert a nepotřebuju kolem sebe  spoustu lidí, vždycky mi stačilo a byla jsem vděčná za těch pár, co jsem měla.
Na gymplu jsme měly takovou menší partičku pěti holek a jen díky nim jsem se do té školy těšila, že se uvidíme, zasmějeme a spolu všechno zvládneme. Samozřejmě jsem nebyla tak naivní, abych si myslela, že to takhle bude i po maturitě, ale osud tomu chtěl, abychom tři z naší pětky šly na stejnou vysokou. Těšila jsem se, kolik toho spolu zažijem, jak budeme chodit na koncerty, na výstavy, po obchodech, na kafíčka a jednoduše na to, jak si budeme navzájem pomáhat, podporovat se a jak to spolu zvládneme. A jedna z nich se stala dokonce mojí spolubydlící. 
Ale tím, že tenhle článek píšu, asi chápete, že se něco stalo.



Tři jsou zamilované, šťastné a já jim v jejich životě zas až tak nechybím. Jednou za měsíc/za dva si napíšem, skončí to u smajlíku a s nejasným příslibem, že se uvidíme. A se čtvrtou - mojí spolubydlící - se už nejspíš nebavíme. Paradoxně to, z čeho jsem měla největší radost, to, na co jsem se těšila - na společné bydlení - se stalo něčím, co nejspíš zničilo naše přátelství. Vím, že si tohle moje "spolubydla" nejspíš přečte, proto se tu nechci z ničeho obhajovat, jen mě to šíleně mrzí, ale nechci být ta, co se bude omlouvat za něco, co není moje vina, jen abych zachránila něco, co se za poslední semestr zmenšilo na tři večery na koleji téměř beze slov...
Promiň.
Abych to shrnula, za tu dobu, co jsem na vejšce se cítím až šeredně osamělá. Vůbec to nesplnilo moje očekávání, to, na co jsem se těšila. Sice jsem poznala nový lidi, ale na každý přednášce, na každým cviku potkáte naprosto jiný lidi a jednoduše nejde být s nimi nejlepší kámoška. 
A tak mi až děsivě chybí někdo, s kým bych mohla vyrážet na koncerty, do divadla, do kina, na kafe, kamkoliv.. komu bych mohla napsat, že se nemám zrovna nejlíp a byl by tady pro mě. Nechci být ta, co se pořád někomu vnucuje, úplně vidím, jak bych někomu napsala, jestli nemá čas zajít na kafe a dostalo by se mi odpovědi, že jasně, že má čas 5. července od dvou do čtyř, nemůžeš? Nevadí, vyjde to jindy, pa.
Děsivý, že?
A tak to na mě teď padlo. A přemýšlím nad tím, kde všude jsem nebyla jen proto, že jsem tam nechtěla jít sama, o co všechno jsem kvůli tomu přišla. A o co všechno ještě kvůli tomu přijdu.
Protože řekněme si to upřímně, i když mi do komentářů můžete napsat, že na tom jít někam sama není nic špatnýho, tak si to stejně neužije tak, jako kdyby jste tam byli s někým dalším..

A vím, že tenhle článek je pouhým výkřikem do internetového světa, který naprosto nic nezmění, ale jen Ti chci říct, že jestli se i ty cítíš osamělá a chybí Ti někdo, s kým by jsi mohla něco podnikat, hádám, že je to normální.
Hádám, že je to součástí toho, být dospělá.
A hádám, že se to zlepší.
A když ne, můžeš napsat mně, aspoň na to všechno budeme dvě.

CONVERSATION

44 komentářů:

  1. Mám viacero takých priateľov, s ktorými si len sľúbime, že sa stretneme, a potom ja som tá kto chce to stretko organizovať, ale ten druhý očividne nikdy nemám záujem...A to je naozaj smutné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je no.. ale snad takovýhlech podobných lidí budeme mít ve svém okolí co nejmíň :)

      Vymazat
  2. Ten začátek jako bych psala já. Na gymplu parta pěti holek, i když je fakt, že ta jedna při každé příležitosti utíkala za klukama, i kdyby po ní chtěli třeba jen opsat úkol. Ale byla to nejlepší kamarádka. Část prázdnin trávila se mnou, já bývala u nich... No po maturitě se všechno změnilo. Našla si kluka. Nejdřív nás při pomáhání na maratonu pozdravila, prohodila pár slov. V poslední době ani nepozdraví a když nás vidí, sklopí oči někam k zemi. Další z party má tolik akcí, že furt někde lítá a neviděla jsem jí přes rok. Ale upřímně, zas tak mi nechybí. Třetí byla vždycky ve všech klíčových momentech nemocná. Když se šlo se školou na nějakou akci, kde jsem měla jen jí a podobně. Ale tu aspoň jednou za půl roku vidím. No a čtvrtá z party je nejlepší kamarádka, kterou vídám skoro každý týden. Na VŠ taky nic moc. Nepiju, nebydlím na koleji, takže se nenudím každý večer, a tedy chodím s nimi málokdy, takže mě už ani nikam nezvou. Bavím se s pár lidma, ale nikomu nemůžu říkat nej kamarádka. Kdyby ses v Praze někdy nudila, tak mi dej vědět, napiš mi třeba komentář na blogu nebo na mail 6naire@seznam.cz, ráda Tě poznám a zajdu s Tebou na to kafe nebo tak něco :) Stejně osobně nikoho z blogovacího světa neznám, tak by to mohlo být fajn :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě moc mrzí, že se ti stalo něco podobného jako mně.. Ale asi to tak má být..
      Také z blogovacího světa osobně nikoho neznám, určitě ti napíšu a doufám, že se domluvíme! :)

      Vymazat
  3. tak to v živote chodí.. žiaľ, kto chce nájde si čas, kto nechce nájde si výhovorku..je to otázka priorít..Poznám to veľmi dobre, ale poznám to aj z tej zamilovanej strany, kedy som nepotrebovala nikoho...človek prechádza rôznymi etapami života. Ani ja už nemám skutočnú BFF, ani spriaznenú dušu, a po všetkých skúsenostiach skôr ľuďom neverím :(...priateľstvá mám,mám komu napísať, možno sa posťažovať... ale to najhlbšie priateľstvo mám sama so sebou. To s tým koncertom alebo programom chápem..držím palce, tebe aj spolubývajúcej ! (teraz mi napadá že aj to som si zažila na byte, vynadali sme si riadne, ale potom sa to napravilo..:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že každý si procházíme různými obdobími a lidé přicházejí a odcházejí.. a tak nějak věřím, že všechno je a bude tak, jak má.. Zrovna nedávno jsem četla krásný citát, že pokud navážeme přátelství sami se sebou, nikdy nebudeme sami.. což mi přijde pravdivé, takže ti úplně rozumím, že to nehlubší přátelství máš sama se sebou..

      Vymazat
  4. Myslela som si, že len mne sa niečo také môže stať a že sa ostatní poznajú dlho a stále sú šťastní. Mám len málo kamarátok, fakt málo, s ktorými sa poznám buď príšerne dlho, že až sa mi s nimi už niekedy nechce byť, a potom také, s ktorými sa poznáme asi rok a je to fajn. Stále si hovorím, že nemám takú skutočnú kamarátku, ktorá by mi fakt bola oporou. Potom sa ale zase na seba hnavám, že by som si takto chcela vyberať a stále si poviem, že mám byť šťastná, že ešte aspoň nejaké kamarátky mám. Či sa budeme stretávať aj po maturite, to je dosť otázne, hoci dovtedy ešte prejde veľa času. Každopádne prajem ti veľa šťastia, uvidíš, že to bude dobré! Neviem ani, čo viac na to povedať, no držím palce, aby sa to dalo do poriadku. ♥
    DominicaLand

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proto podobné články píšu, aby i ostatní věděli, že ať se děje cokoliv, nejsme jediný, komu se to děje..
      Přesně! Jsem na tom dost podobně.. občas mě fakt mrzí, že nemám žádnou kamarádku, která by mi byla fakt oporou, ale pořád tady ještě někdo je, komu můžu napsat a jsem vděčná, aspoň za to..
      Moc ti děkuju a věřím, že určitě najdeš nějakou kamarádkou, které bude tvou oporou a na kterou se budeš moct spolehnout :)

      Vymazat
  5. Juj, sme na tom dosť podobne! Výška vôbec nie je taká úžasná, možno je to aj mnou a neviem tak nadväzovať kontakty ako iný, ale proste aj keď som sa snažila zo začiatku chodiť von s novými spolubývajúcimi či spolužiakmi, málokedy, nech som sa snažila akokoľvek, som sa naozaj bavila a mala si s nimi, čo povedať. Zo strednej mi zostala len jedna spolužiačka, ktorá však chodí do iného mesta, má tam brigádu a tu má priateľa, takže sa stretneme asi 4krát do roka. Tiež teda nemám nikoho s kým by som zašla na takú či onakú výstavu, koncert a tak. Zostáva mi ešte sestra, s ktorou mám veľmi dobrý vzťah, ale stále to nie je ono. Snáď si ale obe nájdeme nejaké spriaznené duše, ktoré budú mať spoločné hobby a záluby. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! Přijde mi, že se vysoká moc přeceňuje a chápu, že pro nějaký super pařmeny je vysoká skvělá, ale pro nás "obyčejné" smrtelníky zas tak skvělá není.. Také asi zatím nedokážu navázat nějaké hlubší přátelství, ale každý jsme holt nějaký..
      Mrzí mě, že jsi na tom tak nějak podobně jak já.. ale aspoň máš sestru, na kterou se můžeš spolehnout.. chápu, že ti asi nenahradí nějakou opravdovou kamarádku.. takže ti moc přeju, aby jsi si našla nějakou spřízněnou duši a věřím tomu, že to přijde! :)

      Vymazat
  6. Krásny článok ! Ja som na tom bola vždy tak, že som bola sama alebo som mala jednu kamarátku. Boli sme úplne úžasné kamarátky, no nakoniec naše kamarátstvo skončilo a až po troch rokoch som si našla naozaj skvelé kamarátky na strednej, no o dva roky končím strednú a dúfam, že ostaneme v kontakte aj keď to je veľmi nepravdepodobné :/
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! :)
      Je super, že teď máš kolem sebe ty správné lidi.. a za bude po střední, zatím neřeš.. však ono to nějak dopadne a užívej si, co máš teď :)

      Vymazat
  7. Podobné pocity som zažívala i ja po nástupe na výšku a viac menej pretrvávajú doteraz... Dnes som akurát tak spomínala, aké bolo všetko na strednej super, mala som pri sebe tri skvelé kamarátky, s ktorými sa teraz už takmer vôbec nevídavam, každá ma už svoj život a býva niekde inde... Je mi za týmito časami niekedy veľmi smutno a občas sa cítim doslova úplne sama... A inak článok si veľmi pekne napísala, držím palce, nech je lepšie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Strašně moc mě mrzí, že to s tvými kamarádkami dopadlo takto.. Ale víš co, asi to tak má být a musíme si projít tímhle obdobím "samoty" abychom si pak všecho tak nějak víc vážily a nebraly to jako samozřejmost.. a věřím tomu, že si nějakou tu spřízněnou duši k sobě najdeš :)

      Vymazat
  8. Domčo :( Naprosto tě chápu. Na základce jsem nebyl oblíbená. Nosila jsem brýle, byla jsem celkem ošklivá nebo při nejlepším průměrná a držela jsem se pouze pár holek a kluků, kteří mě brali takovou jaká jsem. Dvě z mých fajn kamarádek (spolužaček) se mi začali vyhýbat obloukem hned potom, co jsme odešli a ta třetí byla pořád se mnou. Stále jsme se vídaly a tak. Vážila jsme si jedna druhé. Ale zhruba 2 roky zpět mě přestala zdravit. Pak mi vždycky napsala, že si mě nevšimla a já jsem si tak řekla: Kdyby sis mě nevšimla, tak mi teď nepíšeš. No a přestala se se mnou bavit. Přitom jsem nikdy neudělala nic, kvůli čemu by to mělo skončit. To mě mrzí a to nechápu.
    Teď na střední jsem začala být celkem oblíbená. Změnila jsem vzhled, chování a ikdyž jsem to pořád já a stejně tak stejná stydlivka, snažím se, abych nebyla ze všeho tak vystrašená. Našla jsem si kopu přátel, ale jen pár jsou ti praví kamarádi, za kterýma chodím, když pláču a s kterými si teď každý den píšu, co se děje nového a tak, protože si neumím představit život bez nich. Mám šílený strach, že nás teď odlišné cesty rozdělí, ale pevně věřím, že ne.
    Pokud se dostanu na vysokou, na kterou chci, nebojím se kopy "kamarádů", protože jde o malou školu, takže žádné velké přednášky a "kamarádi" na každou přednášku jiné. Bojím se ale toho, že si tam nikoho nenajdu a zůstanu sama. Je to děsný pocit.

    Moc ti držím palce, aby jsi to zvládla! Ono to teď vypadá bledě, ale určitě se s někým seznámíš a budeš mít někoho, s kým trávit volný čas:) Věřím tomu!
    A kdyby ti bylo někdy smutno, stačí mi napsat. Budu jedině ráda. Nezůstaneš sama! Neboj ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, moc ti děkuju za tak dlouhý a krásný komentář :) Vždycky mi udělá radost, když si můj článek někdo skutečně přečte a ještě obětuje svůj čas, aby mi napsal tak dlouhý komentář :)
      Jsem moc ráda, že se to u tebe na střední změnilo a věřím tomu, že když budete chtít, budete se vídat i dál :)
      Já si myslím, že menší školy mají výhodu v tom, že se tam blíže poznáte, tudíž je velká šance, že tam bude někdo, s kým si sedneš :) Takže neboj a neděs se dopředu, bude to dobrý, uvidíš :)
      Míšo, moc Ti děkuju! ♥

      Vymazat
  9. My to měli hodně podobně. Parta od základky, úspěšně jsme zvládly střední, ale na vejšce to nějak krachlo. Najednou jsem se pro ně stala tou nudou, co má přítele a která nemá potřebu jít třikrát týdně do baru lovit chlapy. Na střední to nikomu nevadilo, že jsem zadaná, ale pak se asi změnily priority. Ještě teď po letech se občas cítím ukřivděně a mrzí mě to. Hlavně proto, že mi dělá problém se seznamovat s novými lidmi.

    Vždycky jsem záviděla těm, co měli nejlepší kamarádku už od základky a i po těch letech jsou pořád super dvojka.

    Nezoufej, léto je ideální k poznávání nových lidí a třeba se mezi nimi najde i ta tvoje spřízněná duše!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc mě mrzí, že to takhle dopadlo.. Ale zase máš oporu v příteli, dopadla si líp jak ony :)
      Děkuju, uvidíme.. tobě taky moc přeju, aby jsi našla nějakou spřízěnou duši v podobě kamarádky k sobě :)

      Vymazat
  10. Jak si tak čtu i ty komentáře, je jasné, že nejsi sama, koho něco takového potkalo. I když se možná budeš cítit méně osaměle, je mi jasné, že doopravdy ti to asi moc nepomůže. Ale abych se taky přidala, v podstatě jsem na tom taky tak nějak. Jsem sice ještě na střední, ale máme tam taky "partu" a jsem za holky hrozně vděčná. Taky mám ještě svoji nejlepší kamarádku ze základky a jsem fakt ráda, že je mám. Ale současně se bojím, jak to jednou bude. Už teď se spousta z nás mění, baví se míň... jak to bude vypadat za pár let? Těžko říct. Ale řekla bych, že to asi bude tak, jak má. A chápu tě, dokážu si představit jaké to je. Já jsem takový typ člověka, který se dost upíná na ostatní. A i když jsem vcelku samostatná (občas si to fakt dost užívám, být sama!), být s někým je opravdu lepší. Takže ti držím palce, doufám, že když jsi teď byla ke své spolubydlící takhle upřímná aspoň na blogu, že to k něčemu třeba bude a vyříkáte si to, to by bylo super. Budu na tebe myslet, nevěš hlavu, jsou horší a lepší období, vážně, sama uvidíš!
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný komentář.. Věř mi, že nemá cenu teď řešit, co bude za pár let.. jak píšeš, všichni se měníme, vyvíjíme a stejně jako ty věřím tomu, že všechno bude tak, jak má..
      Děkuju za povzbudivá slova, s mojí součaně minulou spolubydlící to nevyšlo, ale nevěším hlavu a věřím tomu, že bude líp :)

      Vymazat
  11. Z tohohle článku mi je děsivě úzko. Nikdy jsem si takovou osamělostí neprošla, alespoň ne na dlouhou dobu a uznávám, že jsi mě teď trochu vyděsila, taky chci totiž v Brně na uni začít bydlet s kamarádkou.

    Je to blbý, když to vidím u svých starších přátel nebo i u sestry. Čím jsi starší, tím míň času máš na přátele a oni na tebe. A situace, kdy ty sama přítele nemáš a ony ano je ještě komplikovanější. Ne proto, že by to snad byla nějaká jazyková bariéra, jednoduše proto, že ten vztah jim zabere další čas, který byste jinak mohli věnovat společnému pokecu apod.

    Přeju ti, ať si najdeš nějakou novou kamarádku, která ti bude ochotná věnovat svůj čas. A nebo se vztahy s holkami zlepší. Chápu, že jako introvert to máš asi o něco těžší, ale je třeba se nevzdavat. :)

    PS: Taky se mi samotné na akce nechce a většinou je kvůli tomu odvolám. Prostě to není ono :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec se neděs! Znám drtivou většinu lidí, kteří takhle začali bydlet s kamarádkou a jsou úplně nejspokojenější, spíš my jsme takovou vyjímkou..
      Děkuju moc, já věřím tomu, že všechno bude ok a situace od napsání tohohle článku se změnila/mění se k lepšímu :)

      Vymazat
  12. Moc hezký článek Domi, jako bych v některých částech viděla sama sebe. A máš naprostou pravdu, sice není nic špatného na tom jít někam sama, ale to už potom není ono a tak pokaždé raději zůstanu doma a pak mě to mrzí, že jsem nikam nešla. Tak budeme doufat, že se to zlepší, přeju nám to! ♥ :D

    SweetElis

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám až moc dobře.. ale také ti moc přeju, aby se to zlepšilo, moc ti to přeju, zasloužíš si to :) ♥

      Vymazat
  13. Nesnáším, jak se oddaluji s kamarády, ale možná to má být pro nás krok dopředu. Věřím, že tě čeká ještě spoustu nových kamarádek, jen se usmívej, buď přátelská a trpělivá ve zváním na kafe! Najdeš ještě lepší partu kamarádek. Hlavně neskonči s kupou koček zavřená doma!
    Prolhaná Mrcha

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, kočky nesnáším, takže kupa koček u mě rozhodně nehrozí :D Asi tomu docela i věřím, že to má být pro náš krokem dopředu, že to tak má být.. a trpělivost růže přináší, tak snad přinese i nová kamarádství :)

      Vymazat
  14. Hej, je to desivé, že kamarátstva takto končia .. Ja som si tiež nikdy nemyslela, že udržať si nejaké priateľstvo môže byť tak náročné. Verím, že po strednej sa to nestane tak ako po základke.
    Prajem ti veľa sily, nech sa osamelá necítiš a udobríte sa s kamarátkou alebo si nájdeš lepších! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuju :) Držím palce, aby jste zůstali partou i po střední :)

      Vymazat
  15. Opravdu jsem si myslela, že jsem jediná, kdo se s příchodem na VŠ cítí osamoceně. Je to strašně smutný, ale za ten půlrok jsem si vsugerovala, že to je prostě taková etapa života, kterou si musí projít každý. A pokud se to někomu vyhnulo, tak je to ten největší šťastlivec.
    Domi, musíme věřit, že tohle všechno brzy skončí, odejde a už se nikdy nevrátí. Já tomu vážně věřím, protože vím, že dobří lidé vždycky vítězí! A podle všech tvých článků soudím, že ty dobrý člověk rozhodně jsi!
    Třeba hned zítra potkáš někoho skvělého, a když ne zítra tak pozítří! To prostě přijde! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem si to myslela, ale ukazuje se, že je nás takových víc.. jen asi nejsme tak vidět a "trpíme" sami.. Také jsem si tak trošku vsugerovala, že to tak má být, abychom poznali a dokázali být sami se sebou a pak si vážili víc času stráveného s ostatními..
      Děkuju ti moc, také tomu pořád věřím a přeju ti, aby se to i u tebe zlepšilo a necítila jsi se tak sama..
      P.S. Myslím, že jsi psala, že taky chodíš na VŠE, tak pokud by jsi si chtěla třeba někdy společně na tu naši milovanou školu postěžovat, tak tě ráda poznám :)

      Vymazat
    2. Přesně tak! Kdybychom se pořád měli skvěle, nedokázali bychom ocenit to dobré. :-)
      Jojo, chodím. :-) I já tebe, vzájemná podpora vždycky pomáhá.

      Vymazat
    3. To máš pravdu :) Jen škoda, že teď v létě v Praze nebudu.. Ale v září se mnou počítej! :)

      Vymazat
    4. Dobrá, budu na to pamatovat. :-)

      Vymazat
  16. Tak to bohužel chodí ve většině případech. Ale přátelství přicházejí a odcházejí a zase přicházejí a v to věřím. Jít někam sama...ano jde to, ale máš pravdu, že to není tak užité, jako s někým po boku :/ I když kdybych šla na výstavu...tak klidně sama, jsem taky občasný introvert a ráda se ponořím do vlastních myšlenek bez okolí, či si prohlížím ostatní. Ale chápu, jak si to myslela. Přátelství je neskutečně komplikovaná věc a sama s tím bojuji. Ve třídě mám spoustu kamarádů a nikdy se tam nenudím. Ale jakmile vyjdu ze školního pozemku, přátelství se drží jen na nádraží a jakmile vystoupím doma...the end. Občas se něco napíše na fb, ale ve volném čase se příliš nescházíme. Stejně tak s mojí "nejlepší" kamarádkou. Rádoby mi říká, že jsem její BF, ale kdy se my dvě vidíme...tím spíš mě vytočí, když mi dá titul, který mi nepatří...ale není to schopná pochopit.
    Zároveň se bojím, žei ty kontakty s přáteli ve škole se kvůli Americe změní. Tam se budu cítit sama velmi často a připravuje mě na to každý exchange student. Nevím, jak to zvládnu...
    V závěru se i já...cítím sama. V každém případě věřím/doufám, že se to brzy zlepší...A doufám, že to tak bude i u tebe.. :) Hodně štěstí Domi a pevnou víru ♥
    -EVA
    Rainbow Journeys

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, máš před sebou velkou výzbu a sama víš, že začátek nebude jednoduchý.. ale zas jsem nakonec snad ještě neslyšela, že by si to někdo v Americe neužil... takže věřím tomu, že to bude i tvůj případ, nenecháš se odradit začátkem a pak se to zlomí a budeš se mít nejlíp..
      Tím, co bude po návratu, se zatím netrap.. všechno nějak dopadne a pokud máte zůstat v kontaktu, zůstanete :)

      Vymazat
  17. Naozaj pekne napísané.. nechápem čo sa s ľuďmi dnes deje :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji.. Holt teď asi víc frčí ty online přátelství než ty opravdová..

      Vymazat
  18. ahoj pozývam ťa na giveaway ktorá sa koná na mojom blogu ;)

    http://alexxiewstyle.blogspot.sk/2016/05/vikend-za-nami-prva-giveaway.html

    OdpovědětVymazat
  19. Wow... no, chápu tě. S tou střední to u mě bylo úplně stejný, malá partička, kvůli které jsem se tam vždy těšila. :) Ale teď je střední konec... a jediný rozdíl je, že já ani nepočítala s myšlenkou, že bych se měla těšit na nějaké společné zážitky potom. Už jsem prostě automaticky viděla vše jinak, i když je mám stále ráda a chci s nimi zůstat v kontaktu. Ale děje se všelicos a lidé se taky mění... není to vždy nejjednodušší, ale opravdu se vše děje z nějakého důvodu, i když nám to zrovna nedává smysl.
    Určitě to bude lepší, já tomu věřím. :) A taky ti přeji, ať tě tyhle pocity nepřepadávají už!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za povzbudivý komentář! Také věřím tomu, že se všechno děje z nějakého důvodu a všechno má svůj smysl - i tyhle pocity osamocení.

      Vymazat
  20. Taky jsem měla na gymplu partu pěti holek, určitě víš. Ale nám se to zkazilo už ve třeťáku, když k nám přišla jedna holka z béčka. Holky ji hned vzaly do party, ale já jí úplně nesnášela. Naštěstí jsem v tom nebyla sama, jedna z nás ji taky ráda neměla. (s tou se teď vídám i na vejšce, sice asi tak dvakrát za semestr v průměru, ale máme si pořád co říct) Nakonec to vyvrcholilo až tak, že když jsme se měly fotit, nás pět, po předávání maturitního vysvědčení, tak ji k nám přitáhly a jelikož já stála na kraji, tak mne prostě odstřihly. Byla jsem z toho smutná a říkala si, že si najdu někoho lepšího, kdo mne prostě kvůli jedný hrozně zlý manipulativní holce (což se pak ukázalo, že fakt byla při natáčení maturitního videa) neodstřihne. Nakonec jsem sem si i někoho takovýho našla. Sice mne doteď mrzí, jak jsme se rozešli ve zlým, ale jsem ráda, že je to za mnou, s tou holkou sme se o ně pořád přetahovlai, možná i víš, jakou myslím. A víš co? Teď je to ona, která chodí po škole věčně sama! :) takže asi žádný přátelství ze střední nedopadne tak jak si ze začátku malujeme. Nemůžeme být stále nejlepšími přáteli, když se ani nevídáme... A popravdě jsem ještě ani neslyšela, že by tento předchod někdo přežil bez ztrát. Takže můžeš dělat asi tak to jediný, co teď dělám i já. Doufám, že se jednou všechny bez tý krávy sejdeme a všechno si odpustíme a bude to zase jako dřív. Aspoň na tu chvíli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vím, koho tím vším myslíš.. A mrzí mě to, že se to takhle kvůli jedný holce zkazilo, ale víš co, asi to tak mělo být.. A věřím tomu, že se jednou všechny (samozřejmě bez té "krávy") a alespoň na chvilku se vrátíte do starých časů.. u nás už tohle bohužel nehrozí, některé se už ani mezi sebou vůbec nebaví a upřímně si nedokážu představit, jak by to dopadlo.. ale kdo ví, možná to teď jen vidím všechno moc černě.. každopádně se asi nemá cenu zaobírat se tím, co bylo.. věřím tomu, že se to všechno stalo z nějakého důvodu, i kdyby tím důvodem bylo jen to, že máme jít dál..

      Vymazat
    2. Jděte dál :) my se nakonec sejdeme příští týden, sama jsem zvědavá, jak to dopadne :)

      Vymazat