Když přijedu za rodiči, nikdy nevynechám návštěvu místních sekáčů. Upřímně si myslím, že tam máme jedny z nejlepších, jaké jsem kdy objevila. Ráda se do nich vracím a málokdy se stane, že bych si z nich neodnesla ani jeden kousek. 
Při mojí poslední návštěvě to bylo kousků rovnou šest z hrabáku (dohromady za 290 Kč) a jeden kousek ze second handu Esco. A vzhledem k tomu, jaké klenoty jsem našla, je skoro až k neuvěření, jakou částku jsem dohromady zaplatila. Jen doplním, že v tomto konkrétním hrabáku cena za kilo závisí na tom, v jaký den tam jste. Já v něm byla v sobotu, kdy cena byla 125 Kč/kg. 

Hnědý kabát
Jako první jsem se vrhla na prohlížení svrchních oděvů. Měla jsem v hlavě, že by se mi hodil jednobarevný kabátek jiný než černý. Nakonec jsem našla dva, ale tento byl jasným favoritem. 

Košile a svetr
Košile se mi líbila hnedka, zaujala mě barva i materiál. Při zkoušení mi bylo jasné, že půjde se mnou domu. Cítila jsem se v ní skvěle, sedla mi a překvapivě mi přijde i dost variabilní.
Svetr mi sedl, jako kdyby byl šitý přímo na mě. Cítím se v něm elegantně, vysoce a hubeně.

Dorothy Perkins, 30 Kč; Hobbs London, 36 Kč

Topy
Oblíbené kousky, které si v hrabáku kupuju, jsou topy. Mám jich odsud už několik, vyhovuje mi, že je tady koupím za pár korun a mám více kousků na střídání do práce.
Tentokrát jsem našla černý, který materiálem připomíná tenčí svetřík. Nejvíc mě na něm ale zaujaly jeho rukávy a záda, mám moc ráda takové neobvyklé kousky.
Druhým je spíše taková halenka, má 3/4 rukáv a myslím, že bude ideální na dny, kdy nebudu vědět, co na sebe.

Next, 29 Kč; Papaya, 37 Kč

Spodní oděvy
Poslední dobou jsem si zamilovala delší sukně, v podstatě už ani jiné nenosím. U této mě odrazovalo, že je celkem dost zmačkaná, ale hledala jsem si, že by koženka měla jít narovnat. Kousek jsem koupila jako úplně nový - měl ještě visačku.
Druhým kouskem na spodní část těla jsou kalhoty ve stylu paper bag. Já tento střih u podobných lehkých kalhot miluju, vypadá na postavě skvěle a na jaro a léto je to must have záležitost. 

♥

Poslední měsíce z mého blogu pomalu mizí osobní články. Tak moc ráda bych je psala, ale nejde to. Kolikrát jsem se už přistihla, že sedím, prsty mám na klávesnice a uvnitř mě je úplné ticho. Nevím, odkud začít a nevím, co všechno sdílet. Hlavně mi ale došlo, že to, o čem bych chtěla psát, co bych potřebovala ze sebe dostat, nepřísluší mě, abych to sdílela. Jsou to příběhy jiných lidích. A já jsem ta, co musí zjistit, jestli chci, aby mě jejich příběhy v životě ovlivňovaly.
Často si totiž přijdu, jako kdybych se ocitla v nějaké životním paradoxu.
Mám všechno, co jsem si přála. Mám práci, přítele, pejska, kde bydlet. Vydělávám si a postavila jsem se na vlastní nohy. Jenže je tady jedno velké ALE. Možná jsem si tuhle stabilitu přála proto, protože mi to přišlo správné. A možná se mi život všemi těmi nepříjemnými věcmi snaží naznačit, že tohle nejsem já.
A možná prostě jen moc přemýšlím.

Zdroj

Pořád se snažím věřit, že nám osud naloží přesně tolik, kolik zvládneme unést. A přesto se často cítím vyčerpaná, bez energie a bez nálady. Jako kdybych se točila v začarovaném kruhu, který se všemi těmi nezodpovězenými otázkami pořád jen zvětšuje.
Když jsem byla mladší, často jsem si říkala, že až budu dospělá, tak budu znát odpovědi. Teď už dospělá jsem a zjišťuju, že ani dospělí odpovědi neznají. Natož pak já. Že jsou situace, která nemají správná řešení. Že i kdyby jste udělali cokoliv, nebude to dost. Že někdy věci musíte přijmout, nebo odejít.
Nic mezi tím.
Při všem tom bloumání jsem narazila na větu, že všichni jsme špatní v něčím příběhu (We are all bad in someone´s story) a přineslo mi to útěchu. Je to životní pravda, se kterou se musíme poprat. Nikdy se nezavděčíme všem a vždycky se najde někdo s vlastní verzí příběhu. S vlastním vnímáním světa.
A někdy se prostě nepotkáte.
A pak vznikají konflikty.
A pak je jen na vás, o kolik ustoupíte a co všechno si necháte vzít.

Tak snad jen ať ze všech těch bojů vyvázneme s co nejméně šrámy na duši.
Děkuji, že tady jste. 

♥

Mám ráda, když značka umí překvapit. Když překročí svůj stín.
Astratex jsem měla vždycky spojený se spodním prádlem, konkrétně s podprsenkami. A jelikož já nejsem úplnou zastánkyní kosticových podprsenek, ani mě nenapadlo se na e-shop podívat. Což byla chyba, protože když jsem si stránky otevřela, čekalo mě velké překvapení v podobě širokého sortimentu. 

Podprsenka Calvin Klein
Jsem holka, takže jsem se samozřejmě nejdřív podívala na podprsenky, konkrétně na moji hodně oblíbenou značku Calvin Klein. Mám od nich už hned několik kousků spodního prádla a se vším jsem moc spokojená. Tentokrát jsem si konečně udělala radost a pořídila jsem si braletku, které má kolem dokola gumu s názvem značky. 
Snad ani nemusím psát, že tato značka je lovebrand s kvalitními a pohodlnými kousky, se kterými nikdy neuděláte chybu.

Sportovní oblečení
Sortiment, který mě na e-shopu překvapil, bylo dámské sportovní oblečení. Já sportovním věcem nedokážu odolat. Překvapilo mě, kolik různých značek tam mají a nevěděla jsem, co si vybrat dřív. Nakonec u mě vyhrály ty kousky, které už jsem si chtěla delší dobu pořídit. Chyběl mi naprostý základ v podobě bílého trička a šortek se všitými nohavičkami. Obojí jsem našla u značky Under Armour, se kterou jsem až doteď neměla žádnou zkušenost. Překvapilo mě, jak kousky krásně sedly na postavu a jejich prodyšný a funkční materiál. 

Kde nejraději nakupujete spodní prádlo vy? Jste fanoušci kosticových podprsenek? 

♥

Třetí díl knižní série King od T. M. Frazier se konečně dočkal českého překladu. Pokračování nese název Psanec a stejně jako předchozí dvě knížky je plné napětí, násilí, bolesti, ale i lásky. 
Ústřední dvojicí je tentokrát Bear a Thia, kteří jsou odlišní jako oheň a voda.
Je vůbec možné, aby si k sobě mohli najít cestu?

Zničená. Zlomená. Ztracená.
Thia ztratila všechno. Bezradná a bez jiných možností, obrátí se na motorkáře, kterého potkala před mnoha lety jako dítě, aby jí splatil, co přísahal.
Bearův nejlepší kámoš je mrtvý. A vlastní fotr ho chce odprásknout. Musí řešit důležitější věci než růžovovlasou holku z benzínky, o níž si nemyslel, že ji ještě někdy uvidí. Dokud se ztýraná neobjeví před jeho dveřmi. Dodržení slibu Thie znamená, že Bear musí být ochotný riskovat všechno, včetně života... a toho, co zbylo z jeho srdce.
Thia je zhmožděná a pošramocená. Bear je drsný psanec, nespoutaný a loajální.
Nikdy to mezi nimi nemůže vyjít. 
Lež, které téměř uvěří.

Jelikož jsem přečetla obě dvě předchozí knížky ze série (King a Tyran), věděla jsem, co čekat. A tak mě vulgární výrazy ani všudypřítomný sexuální podtext nepřekvapil. Naopak se musím přiznat, že právě díky tomu jsem se na knížku těšila a byla jsem nadšená, když jsem ji konečně zahlédla na e-shopu.
Upřímně mě ale Kingův a Rayin příběh chytil za srdce víc, Bearův a Thiin příběh mi přišel uměle vyrobený. Především to, jak se poznali a jakým způsobem se znovu setkali. Samotná vzájemná živočišná touha mi už přišla opravdová a připomněla mi to, proč jsem se na pokračování tak těšila. A proč jsem se od příběhu opět nemohla odtrhnout. Miluju, jak zamilovanost i v těch největších drsňácích probudí zranitelnost.
Nejvíc mě ale překvapil konec, který mi přišel useknutý a myslím, že by si zasloužil rozvést v dalším díle. Dobrá zpráva je, že tato série tímto dílem rozhodně nekončí.

Knížky z této série se Vám dostanou pod kůži. Nechybí v nich napětí, vášeň, surovost, ale ani láska. Od románu se nebudete moc odtrhnout a zavřete ho teprve po dočtení poslední stránky. Bonusem je i to, že Psanec je volné pokračování Tyrana, takže pokud chcete, můžete se rovnou vrhnout na Bearův příběh. 

Psance seženete na e-shopu Megaknih, kde ji navíc mají teď i s poštovným zdarma. 

Co právě čtete vy? Jaká je vaše oblíbená knižní série?

♥

Nejsem typ člověka, co by si dával předsevzetí. Dřív jsem to zkoušela, ale samu sebe jsem vystavovala zbytečnému tlaku, sebekritice a sebeobviňování, že nejsem ani dost dobrá na to, abych zvládla dodržovat pár bodů, co jsem si zapsala kamsi na papírek. Efekt býval přesně opačný a mně došlo, že pro mě nejsou. Místo toho jsem se do nového roku snažila vstoupit s čistou hlavou a zbytečně si moc neplánovat, jaké ty následující měsíce budou.
Přesto jsem si všimla, že se mi v hlavě usídlila jedna myšlenka. A mě došlo, že jedno přání přeci jenom mám. 

Chtěla bych být lepším člověkem.

Upřímně je to pro mě překvapivá myšlenka. Nemyslím si, že bych byla špatný člověk. Ale všímám si, že jsou věci/situace/lidi, které tak úplně nezvládám, a to mě trápí. Nikdy jsem nebyla naivní, ale pořád jsem věřila, že v lidech převládá dobro. Že to, co člověk dává, se mu i vrací. Jen s postupem času zjišťuju, že tomu tak v mnoha případech není. A ta každodenní srážka s realitou bývá pro mě těžká.
Proto bych chtěla být sama v sobě dostatečně silná na to, abych se nad to dokázala povznést. Nebrat si věci tak osobně a zaměřit místo toho pozornost na sebe. Každý jeden den udělat alespoň jednu malou drobnost, kterou odkládám, do které se mi nechce. Postupně překonávat svoji lenost a stagnaci. Trávit míň času u televize a víc u toho, co mi dělá radost. Třídit věci a uklidit si prostor okolo sebe.

Abych v tom vnějším světě našla oporu pro pevné základy světa vnitřního.

Abych se měla o co opřít, až zase budu mít pocit, že okolní svět je až moc.
Abych se naučila usmát, poděkovat a odejít ze situacích, které mi nejsou příjemné.
A abyste to zvládli i vy.

Co si do roku 2023 přejete vy?

♥