Na konci prvního článku o macramé (tady) jsem psala, že mám v plánu vyrábět další věcičky, jen ne už pomocí DIY sad. Hodně jsem v průběhu podzimu googlovala a hledala inspiraci na vánoční dekorace. Pak ale na řadu přišly pochyby, jestli bych to vůbec zvládla a od úmyslu jsem ustoupila. Tvoření si ale přeci jen ke mně našlo cestu v podobě dvou sad - jednu jsem dostala od přítele k Vánocům, tu druhou pak přímo od majitelky e-shopu My Home Style, která si všimla mého předchozího článku. Její zpráva mi udělala ohromnou radost a moc si její pochvaly na moje předchozí tvoření cením.

Tvořivý set na výrobu macramé
Set jsem dostala od přítele k Vánocům a moc mě tím překvapil. A zároveň i trošku vyděsil. Když jsem na obrázku viděla, co by mi mělo vzniknout, nevěřila jsem tomu, že by to bylo v mých silách. I proto mi dlouho trvalo, než jsem se odhodala začít. Dva měsíce jsem se na sadu jen dívala, než jsem začala s prvními opatrnými krůčky. Ještě štěstí, že se v setu nachází vše, co jsem potřebovala, včetně podrobného návodu, který vás nenechá tápat.

Macramé závěs na květiny - varianta kroucený
Podobné závěsy na květináče jsem vídala v obchodech, moc se mi líbily, ale věděla jsem, že bych si chtěla vyrobit vlastní. Proto jsem si na My Home Style vybrala kreativní set právě na jeho výrobu. Překvapilo mě, že je zapotřebí v podstatě jen tří věcí - příze, dřevěného kroužku a háčku. Vytvoření závěsu mi přišlo jednoduché, zvládne ho i naprostý začátečník.

Na začátku jsem byla opět na rozpacích. Přišlo mi, že nemůžu vytvořit nic, co by udrželo květináč. Postupně mi ale macramé závěs začal pod rukama vznikat. Velkou výhodou je, že k jeho výrobě je potřeba jen pár základních uzlíků a jeho velikost si můžete libovolně poupravit dle květináče, který do něj chcete dát.

Přiznávám ale, že mnou vytvořený závěs není dokonalý. Myslím si, že by šňůrky neměly být tak překřížené a chybí tomu úhlednost. Nejspíš jsem si šňůrky na začátku špatně roztřídila, někdy v průběhu k sobě uzlíkama svázala ty, které by k sobě patřit neměly a ve výsledku je závěs takový pokroucený. V hotovém výrobku se to ale snad ztratí a nebije to tolik do očí. 

Tvoření podle sad je jednoduché a zvládne ho i naprostý začátečník. Návod vás provede krok za krokem, jak si macramé vytvořit, vše potřebné máte už připravené a pocit, že jste si dekoraci vytvořili sami, je k nezaplacení. 

Nalákaly vás moje články na tvoření? Které macramé se vám líbí víc?

♥

 Nemůžu uvěřit, že píšu tento článek. A že jsem to skutečně udělala. 
Kdo čte můj blog pravidelně a možná tak trochu umí číst i mezi řádky, tak ví, že jsem byla v práci hodně nespokojená. Od prvního dne jsem věděla, že to není práce pro mě. A prakticky od prvního dne jsem chtěla odsud odejít. 
Doteď ve mně převládá vděk za to, že mě do práce přijali. Byla to moje první práce po dodělání školy, a tak jsem vzala tu první, kam mě přijali. Věděla jsem, že si nebudu moc tak úplně vybírat. A tak jsem vzala středoškolskou pozici na úřadě za minimální peníze. Po zaškolení jsem několik měsíců zaskakovalo na přepážce za kolegyni, která byla dlouhodobě nemocná. Pár stejných úkonů pořád dokola. Milí lidé na druhé straně, ale taky ti z úplně opačného spektra. Už ani nespočítám, kolikrát na mě kdo křičel, nadával mi a kolikrát jsem pak brečela. Na takové jednání nemám povahu, nedělalo mi to vůbec dobře a vyčerpávalo mě to. Pak se kolegyně vrátila, já se přemístila na místo do kanclu. Na místo, kde jsem až na pár vzácných výjimek neměla co dělat.

Nejsem ale člověk, který by se snadno vzdával. A tak jsem pořád doufala, že se to změní. A ono se to nestalo. Bylo pro mě čím dál tím víc frustrující chodit do práce, kde nemám co dělat. Nějaký den jednou za čas je to fajn, ale ne, když se to pravidelně opakuju den co den. Zkuste si i jedenáct hodin sedět na židli a předstírat, že máte co na práci. Připadala jsem si zbytečně a věděla jsem, že jen ztrácím čas. Čím dál tím víc se ve mně ozývalo, že přeci kvůli tomuto jsem vysokou nestudovala. Že mám na víc, že bych se chtěla rozvíjet, nebo mít aspoň vyplněnou pracovní dobu. Začala jsem se i stydět za to, jakou práci dělám. Inženýrka, která na přepážce přepisuje auta, nebo jen sedí v kanclu a kouká do zdi. A to všechno za plat, za který sotva zaplatí nájem, jídlo a další nezbytné výdaje. K tomu si přičtěte ne zrovna vyhovující pracovní prostředí a kolektiv.
A jak se tento kolotoč pocitů opakoval den co den, začalo to odnášet moje psychické zdraví. Postupně jsem se dostávala do stavu, ve kterém jsem byla po dokončení bakalářského studia, a tehdy mi bylo po psychické stránce nejhůř v mém životě. A tehdy jsem sama sobě slíbila, že už nikdy nedopustím, aby se mi to stalo znovu.
Jen zkrotit mojí hlavu a dát výpověď bylo pro mě téměř nemožné. Hrozně jsem se bála. Reakce, nejistoty, toho, že budu litovat. Marně jsem hledala odvahu a pak si vyčítala, že jsem to nezvládla. Několik měsíců jsem se motala v kruhu, až jsem se jednou sebrala a bez nějakého velkého uvažování šla a výpověď dala. Děsilo mě strávit v práci i jen jeden den navíc, natož pak celý měsíc, když bych výpověď nedala a protáhla by se mi výpovědní lhůta.

Zdroj

A čekala jsem, že přijde úleva. Která se ale zatím vůbec nedostavila. Přijde mi, že jsem pořád v šoku, že jsem to skutečně zvládla. Nejspíš jsem to ani sama nečekala a teď potřebuju nějaký čas na to, abych se z toho vzpamatovala. A mezitím rozesílám životopisy a hledám si práci jinou. A ano, vím, že by bylo rozumnější si nejdřív najít jinou práci a pak dát výpověď, ale věděla jsem, že toto na mě nefunguje, protože bych vlastně neměla důvod si hledat práci jinou. Navíc mě odrazovalo, jak v inzerátech píšou, že nástup možný ihned/nástup k tomu a k tomu datu a já jsem věděla, že to nemůžu splnit, čímž jsem ztratila motivaci se vůbec na pozici přihlásit.
A tak si hledám novou práci, běží mi výpovědní lhůta a jsem zvědavá, kam mě osud nakonec zavane. Mám strach, pořád váhám, jestli jsem udělala dobře, ale sama vím, že už to takhle dál nešlo.
Že to bylo to nejlepší pro moje psychické zdraví.
Které je cennější, než si myslíte.

♥

 Snad celý minulý rok jsem na blozích hltala články o knížkách od Julie Caplinové z její série Romantické útěky. Tušila jsem, že její příběhy budou přesně pro mě a nemýlila jsem se. Přála jsem si knížky od ní k Vánocům, nakonec jsem dostala ale "jen" dvě. Když na ně byla na jednom e-shopu sleva 25%, objednala jsem si další tři díly. K tomu jsem jako dárek dostala krátkou povídku Nejkrásnější dárek, v níž se znovu setkáme s Avril, která byla vedlejší postavou v Kavárně v Kodani.

Domek v Irsku
První přečtenou knížkou byl Domek v Irsku. Přečetla jsem ji jedním dechem. Zamilovala jsem si kombinaci jídla, irského venkova a rozvíjející se lásky. To bylo přesně to, co jsem od knížky čekala. Moc se mi líbilo, že Hannah nechala všechno za sebou a rozhodla se přihlásit na kuchařský kurz, i když s vařením moc zkušeností nemá. Lákalo ji to a šla si za tím.
Krásný příběh, který vás nebude nudit.

Pláž v Chorvatsku
Letní dovolená na jachtě v Chorvatsku může znít jako sen, záleží ale na výběru společnosti, se kterou tam budete trávit čas. Sestavená partička lidí, o kterou se má starat Maddie, nebyla šťastnou volbou. Alespoň ale nebyla nouze o zápletky, děj se vyvíjel a rychle ubíhal.
Pokud si chcete zkrátit čekání na léto, tato knížka je tou pravou volbou.

Kavárna v Kodani
První knížka ze série Romantických útěků. Hlavně ze začátku bylo poznat, že se jedná o autorčinu prvotinu, postupně se ale příběh rozbíhal. Okouzlilo mě spojení hygge, Kodaně a skupinky novinářů na press tripu včele s Kate, která je má všechny na povel. Při čtení jsem měla neustálou chuť na kávu a dánské pečivo, kéž by se šlo lusknutím prstu přesunout do kavárny Varme. 

Nejkrásnější dárek
V krátkém vánočním příběhu se setkáváme s jednou z novinářek - s Avril, vracíme se ale o pár let zpět, do doby, kdy se seznámila se svým manželem. Na pár stránkách se podařilo autorce vytvořit ucelený příběh, jehož čtení si užijete nejen o Vánocích.

Knížky naprosto splnily moje očekávání. Romantické příběhy, u kterých si odpočinete a necháte si unášet představivostí, jaké by to bylo v cizích zemích. Jídlo, cestování, láska - nesmrtelná kombinace. Líbilo se mi, že každý příběh je jiný, originální. Silné ženské hrdinky, které se nebojí vzít osud do vlastních rukou. Musím také ocenit knižní obálky, které jsou jednoduše kouzelné a ty originální jim nesahají ani po kotníky. 

Už jste se také stihli zamilovat do Romantických úniků?

♥

Když přijedu za rodiči, nikdy nevynechám návštěvu místních sekáčů. Upřímně si myslím, že tam máme jedny z nejlepších, jaké jsem kdy objevila. Ráda se do nich vracím a málokdy se stane, že bych si z nich neodnesla ani jeden kousek. 
Při mojí poslední návštěvě to bylo kousků rovnou šest z hrabáku (dohromady za 290 Kč) a jeden kousek ze second handu Esco. A vzhledem k tomu, jaké klenoty jsem našla, je skoro až k neuvěření, jakou částku jsem dohromady zaplatila. Jen doplním, že v tomto konkrétním hrabáku cena za kilo závisí na tom, v jaký den tam jste. Já v něm byla v sobotu, kdy cena byla 125 Kč/kg. 

Hnědý kabát
Jako první jsem se vrhla na prohlížení svrchních oděvů. Měla jsem v hlavě, že by se mi hodil jednobarevný kabátek jiný než černý. Nakonec jsem našla dva, ale tento byl jasným favoritem. 

Košile a svetr
Košile se mi líbila hnedka, zaujala mě barva i materiál. Při zkoušení mi bylo jasné, že půjde se mnou domu. Cítila jsem se v ní skvěle, sedla mi a překvapivě mi přijde i dost variabilní.
Svetr mi sedl, jako kdyby byl šitý přímo na mě. Cítím se v něm elegantně, vysoce a hubeně.

Dorothy Perkins, 30 Kč; Hobbs London, 36 Kč

Topy
Oblíbené kousky, které si v hrabáku kupuju, jsou topy. Mám jich odsud už několik, vyhovuje mi, že je tady koupím za pár korun a mám více kousků na střídání do práce.
Tentokrát jsem našla černý, který materiálem připomíná tenčí svetřík. Nejvíc mě na něm ale zaujaly jeho rukávy a záda, mám moc ráda takové neobvyklé kousky.
Druhým je spíše taková halenka, má 3/4 rukáv a myslím, že bude ideální na dny, kdy nebudu vědět, co na sebe.

Next, 29 Kč; Papaya, 37 Kč

Spodní oděvy
Poslední dobou jsem si zamilovala delší sukně, v podstatě už ani jiné nenosím. U této mě odrazovalo, že je celkem dost zmačkaná, ale hledala jsem si, že by koženka měla jít narovnat. Kousek jsem koupila jako úplně nový - měl ještě visačku.
Druhým kouskem na spodní část těla jsou kalhoty ve stylu paper bag. Já tento střih u podobných lehkých kalhot miluju, vypadá na postavě skvěle a na jaro a léto je to must have záležitost. 

♥

Poslední měsíce z mého blogu pomalu mizí osobní články. Tak moc ráda bych je psala, ale nejde to. Kolikrát jsem se už přistihla, že sedím, prsty mám na klávesnice a uvnitř mě je úplné ticho. Nevím, odkud začít a nevím, co všechno sdílet. Hlavně mi ale došlo, že to, o čem bych chtěla psát, co bych potřebovala ze sebe dostat, nepřísluší mě, abych to sdílela. Jsou to příběhy jiných lidích. A já jsem ta, co musí zjistit, jestli chci, aby mě jejich příběhy v životě ovlivňovaly.
Často si totiž přijdu, jako kdybych se ocitla v nějaké životním paradoxu.
Mám všechno, co jsem si přála. Mám práci, přítele, pejska, kde bydlet. Vydělávám si a postavila jsem se na vlastní nohy. Jenže je tady jedno velké ALE. Možná jsem si tuhle stabilitu přála proto, protože mi to přišlo správné. A možná se mi život všemi těmi nepříjemnými věcmi snaží naznačit, že tohle nejsem já.
A možná prostě jen moc přemýšlím.

Zdroj

Pořád se snažím věřit, že nám osud naloží přesně tolik, kolik zvládneme unést. A přesto se často cítím vyčerpaná, bez energie a bez nálady. Jako kdybych se točila v začarovaném kruhu, který se všemi těmi nezodpovězenými otázkami pořád jen zvětšuje.
Když jsem byla mladší, často jsem si říkala, že až budu dospělá, tak budu znát odpovědi. Teď už dospělá jsem a zjišťuju, že ani dospělí odpovědi neznají. Natož pak já. Že jsou situace, která nemají správná řešení. Že i kdyby jste udělali cokoliv, nebude to dost. Že někdy věci musíte přijmout, nebo odejít.
Nic mezi tím.
Při všem tom bloumání jsem narazila na větu, že všichni jsme špatní v něčím příběhu (We are all bad in someone´s story) a přineslo mi to útěchu. Je to životní pravda, se kterou se musíme poprat. Nikdy se nezavděčíme všem a vždycky se najde někdo s vlastní verzí příběhu. S vlastním vnímáním světa.
A někdy se prostě nepotkáte.
A pak vznikají konflikty.
A pak je jen na vás, o kolik ustoupíte a co všechno si necháte vzít.

Tak snad jen ať ze všech těch bojů vyvázneme s co nejméně šrámy na duši.
Děkuji, že tady jste. 

♥