Ani mně se nevyhnul tento TAG a já moc děkuju mojí oblíbenkyni Elis  ♥ za nominaci.

Nejdřív jsem se trošku vyděsila, protože o čem bych asi tak já mohla psát, ale nakonec to šlo tak nějak samo a tady je mých 10 kosmetických (i vlasových) faktů!

Vždycky jsem ráda věci vymýšlela, tvořila a vyráběla. A tak jsem si v minulosti na zeď pomocí průhledných fóliích, černých fixů a izolepy vyrobila motýlky, hvězdičky a všemožné nápisy. Bylo to fajn, ale nebylo to to ONO. A dřív nebo později mě začaly štvát nedokonalosti, neustále dobarvování a přelepování, jelikož mně jednotlivé motivy stále padaly, a tak všechno šlo ze zdí dolů.
Když mi přišla nabídka na spolupráci z Decor4walls, hned jsem si vzpomněla na všechny tyhle moje pokusy a byla nadšená, že konečně to bude vypadat tak, abych se za to nemusela stydět.

Nemůžu uvěřit, že tady teď ležím jako mrtvolka sedím a píšu tenhle článek. Protože druhé zkouškové je za mnou. A úspěšně. A nechápu, že jsem to dokázala.
Tohle zkouškové bylo jiné než to předešlé. Hlavně mi chyběl předěl mezi semestrem a zkouškovým v podobě Vánoc.. Mám tak nějak pocit, jako kdybych přešla plynule z jednoho zkouškového do druhého. Bylo to náročný a mám pocit, jako kdyby si se mnou někdo zahrával a zkoušel, kolik toho vydržím.
Možná to celé byla zkouška, která mě měla naučit bojovat.
Bojovat za to, co chci, naučit se postavit se sama za sebe a pochopit, že změna je možná.
U dvou předmětů se mi stalo, že bych v podstatě ani neměla být připuštěná ke zkouškám - jednou mi opravili špatně test v můj neprospěch a jednou mi pro jistotu napsali čtyřku ještě před tím, než jsem vůbec šla na zkoušku, prý zapomněli, že je ještě jeden termín. Díky, den před zkouškou vidět, že ze zkoušky neprospěju, skvělá motivace!
Ale je to za mnou a pokračuju dál. Další zkouškové budou mnohem náročnější a upřímně pocit, že za rok mám začít řešit bakalářku a za dva roky státnicovat (říká se tomu na bakaláři taky státnice??), uf, není to zrovna ten nejlepší pocit. Ale budu pokračovat bod po bodu, zkoušku po zkoušce a snad, snad, snad to klapne.

Ahoj a vítejte po delší době u takového klasičtějšího blogerkovského článku!
Čím dál tím víc zjišťuju, že hudba strašně moc ovlivňuje mojí náladu a neuvěřitelný způsobem mě nakopává. Možná i proto jsem si poslední dobou oblíbila hlavně ty české interprety, nejenom že texty (když vynechám nějaký rýmy (říká se tomu vůbec rýmy??), který mi vyloženě trhají uši) jsou lepší než dokola opakovaná tři slovíčka u zahraničních interpretů, ale celkově jejich příběhy mě inspirují. Ale o tom by byly lepší samostatné články.
Takže dneska jen tipy na nějaké skvělé hudebníky/písničky, které určitě už alespoň z poloviny znáte, ale víte jak, jednoduše jsou super, akorát se při nich nedá moc učit... Ať žije prokrastinace!

Ben Cristovao - #PUREGIRL

Všude se dočtete, že byste se měli odprostit od lidí, kteří z vás jen vysávají energii, kteří po vás jen něco chtějí a nic vám nedávají.
Jasně, budete se cítit šťastnější, osvobozenější, ale pak můžete zjistit, že vám nikdo nezbyl. 

Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, co by ve společnosti hýřil vtipem, měl kolem sebe kupu přátel a každý víkend trávil kdesi po diskotékách. Jsem spíše introvert a nepotřebuju kolem sebe  spoustu lidí, vždycky mi stačilo a byla jsem vděčná za těch pár, co jsem měla.
Na gymplu jsme měly takovou menší partičku pěti holek a jen díky nim jsem se do té školy těšila, že se uvidíme, zasmějeme a spolu všechno zvládneme. Samozřejmě jsem nebyla tak naivní, abych si myslela, že to takhle bude i po maturitě, ale osud tomu chtěl, abychom tři z naší pětky šly na stejnou vysokou. Těšila jsem se, kolik toho spolu zažijem, jak budeme chodit na koncerty, na výstavy, po obchodech, na kafíčka a jednoduše na to, jak si budeme navzájem pomáhat, podporovat se a jak to spolu zvládneme. A jedna z nich se stala dokonce mojí spolubydlící. 

Ale tím, že tenhle článek píšu, asi chápete, že se něco stalo.