F Ztracenost posledních měsíců - Another Dominika

Ztracenost posledních měsíců

 Dlouhodobě vím, že jsem na sebe přísná. Znovu mi to došlo před pár dny, kdy jsem začala až bagatelizovat to, co se mi na začátku roku stalo. Čím víc o tom mluvím s různými lidmi, tím víc vnímám život s odstupem, nahlížím pod pokličky a samu sebe stavím do pozice, že jsem reagovala přehnaně. Že jsem to měla zvládnout líp, nehroutit se, stát nohami pevně na zemi a hlavně nebrečet, protože jsem teď už dospělá a život je komplikovaný. 
Pravda je taková, že nejsem v pořádku. Na začátku ledna jsem se zhroutila. Stala se mi velká rána, která mnou otřásla a doteď nevím, jak si s ní poradit. Nečekala jsem jí a nebyla jsem na ní připravená. Byla jsem paralyzována strachem, nešlo už jen o tu jednu věc, ale o celý koloběh, který by se mohl rozběhnout a který bych já neudýchala. Začala jsem opět slýchávat moji neoblíbenou větu, že jsem silná. Vím, že jsem, ale ne tak, jak to na první pohled vypadá. Na povrchu můžu působit, že to zvládám, že nad tím mávnu rukou a nenechávám se tím položit. Nerada ukazuju slabost, protože ta  vede k otázkám, na které nejsem připravená. Uvnitř ale panikařím, nejsem tam a pak jsem tam až moc.

Hledala jsem zkratky, abych se cítila lépe.

Zdroj

Dávala jsem si čas, pozorovala jsem se, jak reaguju, jak se cítím, co se se mnou děje. Měsíc, dva, čtvrt roku... Moje cesta pokračovala na terapie, do prostoru, který je jen můj a kde svoje myšlenky vkládám do slov. Přála bych si, aby k psychické pohodě vedla kratší cesta, ale zkratky k rychlejšímu cíli nevedou.
A tak se snažím každý jeden den, aby bolest byla menší a já šťastnější a spokojenější. Už teď vím, že to bude běh na dlouhou trať, ale jestli se v průběhu cesty aspoň na chvilku přistihnu, že se jen tak usmívám, bude stát za to. 

Držte se a nebojte si říct o pomoc.

CONVERSATION

42 komentářů:

  1. Dříve se terapie brala jako něco, za co se člověk musel stydět. Ale v dnešní době konečně lidé poznávají, jaký je to omyl. Pokud tě něco trápí, právě terapie může být to pravé :) Držím palce a přeji ti jen to nejlepší a hodně sil :) A děkuji ti za takový příspěvek, možná ti to nepřijde ale je možné tím někomu, kdo se s něčím trápí pomůžeš :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Člověk nemůže být pořád silný. Jsou chvíle, kdy je třeba říci si o pomoc, podělit se o bolest nebo problémy...
    Držím palce, ať se začneš usmívat jen tak co nejčastěji.

    OdpovědětVymazat
  3. Domi, je strašně moc dobře, že jsi vyhledala pomoc. To je první krok k úspěchu. Teď to bude jen lepší, uvidíš. Moc ti držím palce a posílám spoustu sil ❤️

    OdpovědětVymazat
  4. Život dává rány, na které nejsme schopni se připravit nikdo. Upřímně obdivuji ty, kteří se nadevším dokáží povznést, mávnout nad tím rukou a jít dál. Stejně tak ale obdivuji ty, pro které to není tak jednoduché a nebojí se říci si o pomoc. Všechno jsou to ale zkušenosti, které pak udělají člověka přeci jen silnějším a odolnějším vůči dalším ranám.

    Držím palce při cestě za usměvavější a spokojenější verzí!

    OdpovědětVymazat
  5. Vždy je lepší se někomu svěřit s tím, co ho trápí než se v tom utápět samotná a trápit se dál. Přeji hodně sil! 🍀🤗🍀

    OdpovědětVymazat
  6. Domi, vyhledání pomoci je první krok k úspěchu. Věřím, že teď už bude jenom líp. Moc ti to přeju a posílám spoustu síly <3

    OdpovědětVymazat
  7. Někdy je lepší svěřit se. Člověk nemůže všechno vždycky zvládnout sám. I když nejsem typ, který by se rád svěřoval s tím, co ho trápí, vím, že je to potom poloviční a mě se alespoň trochu uleví.
    Držím palce, ať je brzy líp. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Taky nejsem typ, který by se rád někomu svěřoval, takže to je velký krok mimo komfortní zónu, ale občas je potřeba takové kroky udělat :)

      Vymazat
  8. Krásne napísané držím palce nech sa ti všetko zlepší :)

    OdpovědětVymazat
  9. Z pohledu psychologa mi je hrozně líto, že se o tom pořád tolik nemluví...věřím, že si svoji cestu k cíli najdeš, že najdeš svoje maximálně komfortní zóny a bolestivé situace budeš zvládat s přehledem :) Držím Ti moc palce!

    OdpovědětVymazat
  10. Skvelý článok. Na mňa sa tiež posledný rok veľa veci sype a zatiaľ to zvládal, ale pýtam sa sama seba, do kedy? Pri 5 deťoch si nemôžem dovoliť aby mi preplo alebo som sa zhrútila.

    SUMMER ELEGANT VIBE

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj Dominiko, moc Tě zdravím. Myslím na Tebe, ať je zas líp a jsi v pohodě! Pa Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Mrzí mě, že se tak trápíš :( Chápu to správně, že jsi začala chodit k psychologovi? To je podle mě skvělý krok, já chodím k psycholožce od 13 let a mám ji hrozně ráda. Doufám, že ti to pomůže... jak to pomáhá mě... držím palce, ať je co nejdřív aspoň trochu lépe.

    OdpovědětVymazat
  13. V téhle době už není divné chodit k psychologovi nebo k psychiatrovi. Jen je to pořád něco, co společnost úplně nechápe. U nás v rodině máme podobnou zkušenost a rozhodně toho člověka nikdo neodsuzuje. Ba naopak, má náš obdiv. Držím palce ať je brzy dobře!

    OdpovědětVymazat
  14. Ať se stalo cokoli, drž se. Nemusíš být vždycky silná, někdy je v pořádku jenom... být. Jsi odvážná, že jsi začala chodit k psychologovi, je to skvělý krok, ale pro některé hodně obtížný. Já jsem byla minulý rok poprvé na kognitivní terapii, od té doby ne, ale chtěla bych si najít nějakou terapeutku, ke které budu chodit pravidelně. Není na tom nic, čeho by se měl člověk stydět, i když se stále najdou lidi, kteří se tak na to budou dívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Držím palce, aby se ti podařilo najít nějakou fajn terapeutku :)

      Vymazat
  15. Ahoj, to mě moc mrzí a do budoucna ti přeji, ať se máš lépe. Podle mě terapie jsou hrozně fajn věc a člověk dostane na celou situaci zase trochu jiný pohled. Musím uznat, že tenhle rok je nějaký celý divný..

    OdpovědětVymazat
  16. Krásný den přeji, chtěla bych moc poděkovat za tento článek. Poslední dobou se nacházím ve stavu, kdy nevím, jak najít cestu ven a toto mě tak trochu uklidilo, že vlastně v tom nejsem sama a že realita není jako vyhezkané sociální sítě. Zároveň ti držím moc palce, ať svou cestu zvládneš nejlépe, jak to jen půjde. Šťastné konce existují! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju ♥ Držím palce, ať najdeš cestu ven z toho, co tě trápí ♥

      Vymazat
  17. Já jsem třeba na terapii nikdy nechodila, ale měla jsem. Myslím, že by mi to tenkrát před lety hodně pomohlo. Taky se mi v životě staly různé věci, které zapříčinily to, že jsem klesla fakt na dno. Ten strašný stres pak samozřejmě propukl v různá onemocnění - od šílené nespavosti po chronické problémy se střevy, se kterými bojuju dodnes, když se nedejbože objeví zase nějaký větší stres. Taky jsem si říkala, že musím být silná, že lidi zažívají horší věci, že to musím zvládnout. Ale je fakt, že kdyby mi někdo pomohl, možná by to netrvalo tak dlouho. Vyhrabala jsem se z toho. A dneska se na ty věci taky dívám s odstupem jinak.

    Jen chci ale říct, že kolikrát ti, co vypadají nejsilnější, jsou ti, co nejvíce trpí.
    A že když někdo vypadá, že je silný, neznamená to, že doopravdy takový je.

    Přeji ti, ať to úspěšně překonáš. Někdy život není peříčko, ale nikdy prý není člověku naloženo víc, než by nemohl zvládnout. Tak snad.

    Ketrin ~ Vnímej blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Moc mě mrzí, čím sis prošla a že se pořád potýkáš s následky.. Taky bych chtěla věřit, že nedostaneme naleženo víc, než bychom zvládli, tak uvidíme..

      Vymazat
  18. Umět se zachovávat v psychické pohodě je šílený oříšek. Pomoc druhých je někdy opravdu spásná! Držím palečky! <3

    OdpovědětVymazat
  19. Důležité je si připustit, ze má člověk nějaký problém. Vyhledání odborné pomoci je velký krok dopředu. Moc na tebe myslím Domi ❤️

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  20. Moc ti držím palce, aby ses brzy zvládla opět postavit na nohy a být hlavně psychicky víc v pohodě. :) Ať už je to cokoliv, obávám se, že i v tomto případě bude platit mnou neoblíbená věta, že čas tomu pomůže. Ačkoliv ji nemám ráda, vždycky se ukázala nakonec jako pravdivá. :) Do té doby pomohou snad aspoň terapie. Já na sezení začala chodit na podzim 2020, kdy jsem si myslela, jak všechno zvládnu, ale ukázalo se, že ne. Byla jsem zlomená a nevěděla jsem, co dál. Nakonec mi to moc pomohlo a jsem vděčná, že jsem do toho šla. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Taky tu větu nemám ráda, ale mnohokrát se ukázala jako pravdivá :)

      Vymazat
  21. Domi, držím moc palce, aby terapie pomohla a aby ses sama se sebou a v sobě cítila lépe.

    OdpovědětVymazat