Nestává se mi často, že bych tolikrát rozepsala a zase smazala článek. Mám pocit, že moje hlava se předhání v tom, o čem všem dokáže přemýšlet během jediné sekundy. A i když se snažím všechny ty myšlenky zachytit a zaznamenat je, nedaří se mi to. Je jich tolik! A je to vážně vyčerpávající. Cítím ale potřebu se z toho všeho vypsat a pokusit se si uspořádat myšlenky. A pokud chcete zjistit, že přemýšlet, pochybovat a cítit se jako nicka je normální, směle čtěte dál!
Jo, přiznávám, že to nezní zrovna jako ta největší motivace k přečtení článku.

Půlka semestru je za mnou. Ta lepší. Za chvilku mi začne peklo jménem zkouškové, které nejde naplánovat, takže až se během třináctého týdne a prvního/druhého týdne zkouškového lehce zhroutím, nedivte se.
Ale zpátky k tomu, co mám za sebou.