V ideálním světě jsem za sebou měla mít všechny zkoušky a užívat si volna. V tom reálném tu jednu poslední před sebou stále posouvám, jelikož jsem nemocná a to poslední, na co mám teď sílu, je učení. Holt nikdo z nás nežije ve snovém světě.
Za začátku jsem z toho byla celkem dost špatná, přeci jen když se několik týdnů/měsíců těšíte na ten jeden den, kdy si budete moc konečně aspoň na chvilku oddychnout a najednou se ten den vzdaluje, není to nic moc. Na druhou stranu se mi aspoň prodloužila doba, po kterou se můžu těšit, až to bude za mnou.
Těšení se.
Já jsem přesně ten typ člověka, který neustále musí mít něco, na co se může těšit. A vždycky to musí být něco konkrétního, něco ohraničeného datumem. A zároveň, když už to něco, na co jsem se tak moc těšila, je za mnou, dokážu z toho klidně následující měsíc žít. Mít radost, neustále někom o tom povídat, nebo se jen tak sama pro sebe smát. Já v tomhle kolotoči vidím jeden ze smyslů života.

Koncerty
Na tento rok mám dokonce už tři lístky a neuvěřitelně strašně moc se těším na každý jeden z nich. Na ten první z nich mám lístek dokonce už od srpna, vůbec nechápu, jak ten půl rok mohl utéct, ale už za pár dnů je tady.


Mnich, který prodal své ferrari
O této knížce jsem povídala kamarádce během podzimu a absolutně jsem nevěřila tomu okamžiku, když jsem si ji rozbalila jako dárek k Vánocům. Jestli tohle čteš, ještě jednou moc děkuju! ♥  Těšila jsem se, až se do knížky po zkouškovém v klidu začtu, místo toho jsem jsem si jí díky nemoci přečetla uprostřed zkouškového a jsem za to moc ráda, protože knížka je skvělá a něco takového jsem si potřebovala zrovna teď přečíst.

Aromalampa & vosky
A jeden z nejlepších dárků, co jsem letos dostala. Mamka mi chtěla udělat radost a k Vánocům mi koupit svíčky, místo toho mi ale nevědomky koupila vosky od YC, a tak jsem u stromečku pořád čekala, kdy vybalím i aromalampu, bohužel jsem ji tam neobjevila, ale koupila jsem si ji o pár dnů později v Praze a od té doby se těším pokaždé, když si nějaký vosk rozehřeju. Nechápu, jak jsem bez toho mohla žít tak dlouho.


Svetr
I když už moc v klasických řetězcích nenakupuju, po Vánocích mě popadla chuť nakoupit si nové hezké věcičky do skříně a po celodenním obíhání obchoďáku se mi podařilo koupit přesně 1 kousek. Ale je to úlovek za 10 dalších, jelikož přesně takhle nějak si představuju svetr mých snů.



Škola
A poslední zkouška v tomto semestru je stále přede mnou. Upřímně jsem hodně zvědavá, jak  dopadne. Jen tak mezi námi, bude to asi ta klíčová zkouška, která rozhodne o tom, co se mnou bude dál. Jednou Vám to nejspíš vysvětlím víc.



A na co se těšíte vy? Co vám dělá poslední dobou radost?

♥

Poslední dny se blogovým světem šíří články o roce, který právě skončil. Já necítím, že bych podobný článek chtěla psát, místo toho mě pohání touha napsat článek o tom roce budoucím. Takové moje cíle, přání a sny. Směsice všeho, co mi lítá hlavou. Toho, co si chci sepsat, abych na to v průběhu roku nezapomněla a mohla se k tomu neustále vracet.
Upřímně si vůbec nejsem jistá, jestli na tenhle rok jsem připravená. Ještě chvilku bych potřebovala rok 2017, abych si nějaké věci dořešila a nepřenášela si je do nového roku. Zároveň ale nový rok nevnímám jako předěl. Poprvé nemám pocit, že teď je nový rok, tak všechno bude jinak a všechno bude super. Vnímám to tak, že jsem na cestě, která možná změnila konečnou číslovku, ale pořád pokračuje dál.


Besseggen, Norsko - 2017

Tenhle rok bude další z těch zlomových. Čeká mě snad už poslední semestr mého bakalářského studia. Bakalářka. Státnice. A naprosto nejistá budoucnost, která může přinést naprosto cokoliv. V mojí hlavě se odehrává nekonečné množství možností a mám takový pocit, že se jednou ráno probudím a budu vědět. Možná i proto mě strach z budoucnosti momentálně úplně opustil. Zvláštní pocit. Pocit beztíže, který miluju. 

Moc bych si přála, abych zvládla zbytek zkoušek, co mě ještě čeká, napsala bakalářku a nakonec nějak i odstátnicovala. Vůbec si nedokážu představit ten pocit úlevy, který pak určitě přijde. Snad se ho dočkám.
Bylo by fajn, kdyby se mi nějak podařilo vymyslet, co tedy bude se mnou dál.
Přála bych si, abych byla zdravější, aby mi už nikdy nebylo tak zle jako teď v průběhu podzimu. Bude to ještě hodně dlouhá a nelehká cesta.
Chtěla bych se znovu podívat do Norska. To je můj obrovský sen. Norsko jednoduše miluju a není den, abych si na něj nevzpomněla.
Tetování. Další věc, nad kterou denně přemýšlím. Je načase si tento sen splnit.
Batoh Fjällräven Kanken. Ve Skandinávii jsem jim naprosto propadla a není den, abych nepřemýšlela nad tím, která barvička to bude.
Najít si brigádu/práci. Abych měla (nejen) na Norsko.
Věnovat se víc blogu. Blogování miluju a pokaždé, když se přihlásím do tohohle našeho světa, ztrácím pojem o čase, znamení toho, že je to něco, co mě naplňuje. Je načase ho přestat flákat.
Ještě víc se přiblížit k veganství.
Víc číst a míň prokrastinovat.
Vždycky si najít něco, na co se těším.
Zamilovat se.

A jaké jsou ty vaše cíle/sny/přání do roku 2018?

♥

Konečně nastal ten čas, na který jsem se těšila celý semestr. Čas vánoční. Moc mi nedochází, že dneska je už 23. prosinec, je večer, všechno cukroví mám nazdobené, dárky zabalené, stromeček ozdobený, pokoj uklizený a z mých tipů na vánoční filmy mi už zbývá jen pár posledních, které jsem ještě neviděla. Nejspíš už jsou Vánoce opravdu tady.
Poslední týdny jsem se opět trošku odmlčela. Měla jsem spoustu povinností ve škole, na poslední chvilku přepisovala celý projekt k bakalářce a když už jsem měla chviličku čas, radši jsem se šla projít ven a načerpat vánoční inspiraci, než abych trávila čas u počítače. Možná i díky tomu jsem letos zvládla navštívit trhy na Staromáku, když stánky byly ještě otevřené, ne jako loni..
Můj prosinec utekl šílenou rychlostí. Upřímně ani nevím, kam se stihl všechen ten čas vytratit. Ale možná jsem za to vlastně i ráda, že utekl tak rychle, u nekterých věcí je lepší, když utečou co nejrychleji.
Přesto bylo pár momentů, které bych nejradši zastavila a prožívala pořád dokola.
Letos poprvé jsem byla na krampusácích, což je takový pekelný průvod čertů a upřímně jsem byla strašně ráda, že nejsem mladší, protože to bych se asi zbláznila strachem, takhle jsem naštěstí pozornost čertů moc neodnesla, takže pokud budete mít někdy šanci podobný průvod vidět, neváhejte.
Začátkem prosince jsem byla i na křtu CD od Lake Malawi a ani jsem nečekala, že bych si to až tak moc užila. Připadala jsem si, jako kdybych se vrátila do mých teen let. Jako předskokany měli anglickou skupinu Banfi, kterou jsem do té doby neznala, ale od koncertu je poslouchám pořád a jsou skvělý.



Vánoční trhy. Asi nic víc typičtějšího před Vánoci navštívit nemůžete. Letos jsem si jich užila až až a ani nedokážu říct, který se mi líbil nejvíc. Ale asi ty na Staromáku, náš vánoční stromeček je bezkonkurenční. Dokonce se mi podařilo jet i vánoční tramvají. Takže pokud jste na zastávce viděli holku, která nadšeně objímala svojí kamarádku, když viděla, že se vánoční tramvaj blíží, nebyl to žádný blázen, byla jsem to já.



A asi největší radost jsem měla z toho, že konečně po dvou a půl letech, co jsem v Praze, jsem se vydala do Drážďan. A ty trhy? Naprosto jsem se zamilovala do všech postaviček na stáncích, ruských kol (na jednom jsem se i svezla) a celkově do atmosféry. Akorát mě překvapilo, kolik tam bylo Čechů, ani jsem neměla pocit, že bych opustila Česko. Ale jela bych zas..





A pát tipů na závěr.
Pokud už nevíte, na jaký film se kouknout, zkuste Noc plnou zázraků 2, Přežít Vánoce, či Trable o Vánocích.
Vánoční koledy vám vždycky zlepší náladu.
Zkuste aspoń na chvilku vypnout mobil, odpojit se od světa a prostě jen být.
A hlavně si ty Vánoce užijte, odpočiňte si, buďte v klidu, buďte rádi, smějte se a těšte se.

♥