F Všichni jsme špatní v něčím příběhu - Another Dominika

Všichni jsme špatní v něčím příběhu

Poslední měsíce z mého blogu pomalu mizí osobní články. Tak moc ráda bych je psala, ale nejde to. Kolikrát jsem se už přistihla, že sedím, prsty mám na klávesnice a uvnitř mě je úplné ticho. Nevím, odkud začít a nevím, co všechno sdílet. Hlavně mi ale došlo, že to, o čem bych chtěla psát, co bych potřebovala ze sebe dostat, nepřísluší mě, abych to sdílela. Jsou to příběhy jiných lidích. A já jsem ta, co musí zjistit, jestli chci, aby mě jejich příběhy v životě ovlivňovaly.
Často si totiž přijdu, jako kdybych se ocitla v nějaké životním paradoxu.
Mám všechno, co jsem si přála. Mám práci, přítele, pejska, kde bydlet. Vydělávám si a postavila jsem se na vlastní nohy. Jenže je tady jedno velké ALE. Možná jsem si tuhle stabilitu přála proto, protože mi to přišlo správné. A možná se mi život všemi těmi nepříjemnými věcmi snaží naznačit, že tohle nejsem já.
A možná prostě jen moc přemýšlím.

Pořád se snažím věřit, že nám osud naloží přesně tolik, kolik zvládneme unést. A přesto se často cítím vyčerpaná, bez energie a bez nálady. Jako kdybych se točila v začarovaném kruhu, který se všemi těmi nezodpovězenými otázkami pořád jen zvětšuje.
Když jsem byla mladší, často jsem si říkala, že až budu dospělá, tak budu znát odpovědi. Teď už dospělá jsem a zjišťuju, že ani dospělí odpovědi neznají. Natož pak já. Že jsou situace, která nemají správná řešení. Že i kdyby jste udělali cokoliv, nebude to dost. Že někdy věci musíte přijmout, nebo odejít.
Nic mezi tím.
Při všem tom bloumání jsem narazila na větu, že všichni jsme špatní v něčím příběhu (We are all bad in someone´s story) a přineslo mi to útěchu. Je to životní pravda, se kterou se musíme poprat. Nikdy se nezavděčíme všem a vždycky se najde někdo s vlastní verzí příběhu. S vlastním vnímáním světa.
A někdy se prostě nepotkáte.
A pak vznikají konflikty.
A pak je jen na vás, o kolik ustoupíte a co všechno si necháte vzít.

Tak snad jen ať ze všech těch bojů vyvázneme s co nejméně šrámy na duši.
Děkuji, že tady jste. 



CONVERSATION

36 komentářů:

  1. Pekne spísané. Ja som tiež niekedy vyčerpaná, bez energie a tak a občas už mám chuť všetko vzdať a len zatvoriť dvere a odísť, ale keď pozriem na moje deti tak si uvedomím že tu musím byť aspoň kvôli ním. Ja som tiež nejak prestala písať osobné veci na blog ale všimla som si že som prestala písať aj o móde, ktorú milujem. Tak isto sadnem za počítač a v mojej hlave je prázdno. Dúfam teda že sa s toho dostanem čoskoro a tebe držím prsty aby si tiež prišla na nové myšlienky.

    SPRING COAT

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥ Věřím, že děti jsou velkým hnacím motorem :)

      Vymazat
  2. Taky jsem se vždycky chtěla všem zavděčit, pomoct, ale pak jsem zapomínala na sebe. Na relax a odpočinek. Snažím odpočívat aspoň teď o prázdninách, protože vím, že až začne nový semestr, zase budu chtít všechno dělat na 100%. Taky si zkus odpočinout, pomáhá to, fakt ❤️ každý odpočívá nějak jinak, já preferuji spánek, nebo četbu :) pak si také odpočinu na koních, ale až když všechno potřebné udělám :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odpočívat mám dlouhodobě problém, tak nějak na mě nic nezabírá. ale snažím se :)

      Vymazat
  3. Život prostě není jednoduchý. Ani ve dvaceti ani v šedesáti. Ani mezi tím (i když zrovna v období kolem 45 jsem měla takové hodně klidné a spokojené období)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, že není, jen bych si přála, aby byl aspoň míň komplikovaný :)

      Vymazat
  4. Dominiko, často mě napadne, že si opravdu uvědomíme štěstí, spokojenost a životní pohodu až ve chvíli, kdy tohle ztratíme. V těch pohodových chvílích si to vlastně neuvědomujeme.
    Moc ti přeji hezké dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  5. podepisuji se pod to :) a souhlasím... i když jsem nevěřila, zatím co mi bylo naloženo, jsem zvládla a našla k tomu sílu, o které jsem nevěděla, že v sobě vůbec mám :)

    OdpovědětVymazat
  6. Posílám virtuální objetí <3 A doufám v brzké setkání!

    OdpovědětVymazat
  7. Dospělost jen přináší další a další otázky k řešení, se mi zdá :D Není nic špatného na tom, dát sebe jako prioritu a ostatním říct prostě NE. Nebudu tohle dělat. Nemusíme jim nic vysvětlovat ani se obhajovat a ne, není to neslušné.
    Na to jsem si ale přišla postupně, dřívě jsem pro ostatní dělala první, poslední, snažila jsem se všem vyhovět. Ale pak jsem se dostala do situace, kdy už to takhle dále nešlo. Nemohla jsem, byla jsem vyčerpaná, měla jsem pocit, že nezvládám vůbec nic. Neměla jsem život, jen sled nekonečných povinností starání se o druhé (zejména o jednu toxickou osobu v rodině). Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě, ale řekla jsem s pokorou, že už dál nemůžu - přiznala jsem si to a odešla. Nelituji toho ani na moment. Teď mám přítele, byt, rodinu, čas na všechny, ale i na sebe, prostě život. Samozřejmě občas zaslechnu nějakou poznámku (přesně od onoho toxického člověka nebo vzdálenější rodiny) typu výčitky: Jak jsem to mohla udělat, že jsem hrozný člověk apod. - Tito lidé ať se jdou bodnout, nebyli v mojí kůži, vůbec netuší, jaké to vše bylo. Nyní jsou mi volní, jsem od toho úplně oproštěná.

    Nevím přesně, co se děje tobě, ale snad ti sdílením svého pohledu a příběhu, alespoň trochu pomůžu. Jinak držím palce, ať už se psaním nebo s oněmi situacemi. Posílám sílu, všechno to zvládneš! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář i za sdílení tvého příběhu :) Jsem ráda, že sis nakonec probojovala cestu podle sebe, ať se ti daří :)

      Vymazat
  8. Velmi zajímavý článek na zamyšlení... Myslím si, že každý z nás (i když dosáhne toho, čeho vlastně chtěl) se občas cítíme ztracení a svým způsobem i nešťastní... Otázkou je, jestli je to jen chvilková stagnace, než najdeme něco nového, do čeho se chceme pustit, nebo tento splněný cíl opravdu nepatřil k naší osobě a je třeba udělat změny... Držím palce, ať zase najdeš tu lepší cestu, ať už je jakákoliv :).

    OdpovědětVymazat
  9. Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, ale musím říct, že mi to zní jako dost velká pravda. Každý má ve svém příběhu někoho, kdo bude v jeho očích ten špatný a to že, jsme to třeba právě my, je podle mě v pořádku. Přesně jak píšeš, nemůžeme se líbit všem a v tom spočívá to kouzlo. Držím palce, aby ses brzy zase přepnula do více pozitivního a energičtějšího módu a začala si užívat vše, co se ti podařilo vybudovat kolem sebe. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do pozitivnějšího módu bych se potřebovala přepnout hned teď. kéž by na to existovalo nějaké tlačítko :) Děkuju za komentář :)

      Vymazat
  10. Dominiko, moc Tě zdravím a přeju Ti, aby jsi byla spokojená ve svém životě. Brzy bude jaro, více slunce... Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, sluníčko a teplo už bych potřebovala jako sůl :)

      Vymazat
  11. Zajímavé, nutící se zamyslet. V životě je to občas těžké - přeji ti, abys byla spokojená. ❤

    OdpovědětVymazat
  12. Musím říct, že citát rezonuje i se mnou, ikdyž jsem takhle o tom nikdy nepřemýšlela. Ale rozhodně na tom bude něco pravdy. Některé věci se mi na dospěláckém životě nelíbí, ale z většiny musím říct, že jsem fakt spokojená a šťastná. A tohle všechno od srdíčka moc přeju i tobě Domčo <3

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥
      Já jsem taky spokojenější v dospěláckém životě než třeba v tom studijním, ale je hodně věcí, které se mi nelíbí a které se mi neustále bortí..

      Vymazat
  13. Občas si také říkám, že žiji tak, jak bych měla žít a ne tak, jak bych chtěla. Nicméně jindy zase jsem ráda za manžela, psa a stabilní domov a práci :)

    OdpovědětVymazat
  14. Úplně to s tím sdílením znám! Měla jsem vždycky radost z toho, že na blogu můžu sdílet fotky, zážitky, názory... Ale loni to tak nebylo. Děla se toho spousta, ale neměla jsem pocit, že cokoliv z toho chci/můžu sdílet. Až letos to zase přišlo, tak jsem se k psaní vrátila. Protože nutit se do toho, to mi taky nikdy nešlo. :D

    Dodatečně přeji vše dobré v novém roce! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám stejně, děje se toho hodně, ale na sdílení to teď není.. Ráda bych sdílela víc věcí ze svého nitra, ale teď není ten správný čas :)

      Vymazat
  15. Myslím, že tímhle stavem si prošel asi každý. Občas si člověk uvědomí, jak moc může být vděčný za to, co má, až o to přijde. Tím nechci nic přivolávat, jen je třeba si toho všeho vážit hned. ♥ A jak říkáš, nikdy se v životě nezavděčíme všem, bohužel. Všechno je to o lidech, ale nesmíme si tím trápit hlavu. Hlavní je, že pro sebe a blízké jsme těmi dokonalými ♥

    OdpovědětVymazat
  16. Ono to tak opravdu je. Ani když se roztrháme sebevíc, nikdy se nezavděčíme úplně všem, vždycky se najde někdo, kdo řekne, že to či ono šlo udělat ještě jinak, lépe, neudělat vůbec... Je to těžké, zvlášť, když nevlídná slova přichází od těch nejbližších. Držím palce, ať je ti dobře a těchto trápících okamžiků přichází co nejméně.

    Jinak já mám ráda výrok, že na konci bude vše dobré. A pokud to není dobré, tak to jen ještě není konec. :)

    OdpovědětVymazat
  17. S tou životní větou souhlasím, nikdy nebudeme 100% dokonalý pro ostatní.
    Mimochodem je fajn vidět, jak jsi happy. Moc ti to přeji, pejska, bydlení a přítele :)

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, spíš se teď snažím o to, abych happy zas byla :)

      Vymazat
  18. Naprosto tě chápu a někdy mám v hlavě podobný zmatek. To je ale myslím přirozené a občas není na škodu se nad všemi těmi věcmi zamyslet. Vždy nás to navede správným směrem. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ano, od vydání článku jsem se rozhodla k pár změnám, tak jsem zvědavá, jakým směrem mě zavedou :)

      Vymazat