Myslím si, že pro spoustu z nás nebude jednoduché zhodnotit rok 2020. Upřímně ani nevím, co napsat. Ráda bych ho shrnula jedním slovem, dala mu nějakou nálepku a spokojeně ho sama v sobě uzavřela. Jen to v případě roku s dvacítkou na konci není tak jednoduché. 
A tak nejlepší bude začít od začátku.
Rok pro mě nezačal zrovna nejlépe. Zemřela mi moje babička a mě to rozlomila na tisíc kousíčků. Upřímně se mi je ještě nepodařilo dát dohromady a nejspíš mi nezbývá nic jiného, než se smířit s tím, že už se mi to ani nikdy plně nepodaří. Já pořád měla pocit, že čas pomůže, že přijde někdo/něco, co tu díru zocelí. Ale nejspíš jsou věci, které spravit nejde. Není den, abych si na babičku nevzpomněla a netoužila po tom, aby tu s námi ještě chvilku byla. Tak strašně moc bych ji chtěla vzít za ruku, říct jí, jak ji miluju a tak moc bych chtěla vědět, jestli se bála. Ale nic z tohoto se už nestane. A to bolí. A doteď nevím, jak se s tím lidé dokáží vyrovnat a brát život takový, jaký je. Protože čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi to zdá celé šílenější, neskutečnější a bláznivější. A tím víc mám pocit naprosté marnosti a zbytečnosti. 

Ale takový už je život.

A i ten můj běžel dál. 
Vstříc celosvětové pandemii. Upřímně si nejsem jistá, do jaké míry se mě dotkla. Ta jarní byla sice krizová, ale myslím si, že jen díky ní jsem napsala teoretickou část diplomové práce. A možná i díky ní jsem začala chodit se svým přítelem, jelikož jsem měla čas nad vším přemýšlet a výsledkem bylo, že jsem sebrala odvahu a napsala mu, že mě mrzí, že nám to nevyšlo a že už od začátku se mi líbil. Ano, až tam mě karanténa dohnala. A ano, už mi z ní trošku i hrabalo. 

A od té chvíle dostal můj život úplně jiné obrátky.

Abych byla upřímná, tak netuším, co mi ten příští rok přinese. Vím, že na začátku ledna snad odevzdám hotovou diplomku, věřím a doufám, že na začátku února odstátnicuju, ale to jsou kromě návštěvy zubaře jediné dva pevné body v příštím roce. Řekla bych, že mě konec studia a začátek dospěláckého života děsí mnohem víc, než si sama sobě přiznávám. Zároveň si ale myslím, že tím, že ve škole jsem byla naposledy v březnu, nebydlím už na koleji a během praxe jsem si dokázala, že se dokážu adaptovat do pracovního procesu, tak ten přechod nebude tak krutý a krušný, jak jsem si ještě před pár měsíci myslela. 

Jsem hodně zvědavá, co vám za pár měsíců o tom všem napíšu.

Vám všem přeju do nového roku jen to nejlepší, děkuju, že tady jste.

♥

 Tyto Vánoce byly úplně jiné než kdykoliv předtím. Upřímně jsem se na ně strašně moc těšila. Těšila jsem se, že konečně prožiju klidné Vánoce podle mých představ. Bohužel realita byla jiná a já ještě nikdy o Vánocích tak moc nebrečela. Ale co se dá dělat, i tak jsem si to v rámci možností užila. 

Přes den a štědrovečerní večeři jsme si užili s přítelem jen sami ve dvou, což bylo sice trošku hektický, ale vlastně moc hezký.

Jelikož tento rok neplánuji článek s vánočními dárky, alespoň některé vám ukážu v tomto článku. Jedná se především o dárky od přítele, plyšovou pandu jsem si pak koupila jako dárek od rodičů. Knížku Cesta ven ze šíleného světa jsem dostala od Teri a svíčku, čaj a sůl do koupele jsem vyhrála v narozeninové soutěži u Lenky.
Jinak jsme společně s přítelem dostali toustovač 3v1, povlečení a pánve, já pak ještě andělíčka z úvodní fotky, voňavky a parfém, sadu sprcháčů od Alverde, knížku Jsme všichni sněhové vločky?, náramky, záložku do knížky, set sprcháče a tělového mléka a peníze.

Já doufám, že jste si užili vánoční svátky a budu ráda, pokud mi do komentářů napíšete, z čeho jste v posledních dnech měli největší radost.

♥

Když jsem přemýšlela, jaký článek čtvrtou adventní neděli vydat, napadl mě právě ten, který by shrnoval můj adventní čas prostřednictvím fotek. Upřímně ten můj advent byl jiný, než jsem čekala a než jsem si přála, ale tak už to tak občas bývá. 
Přesto jsem stihla několikrát navštívit vánoční trhy, dát si na nich svařák, projet se na ruském kole, upéct cukroví a i nějaký ten vánoční film jsem si pustila. Navíc jsem zkoukla nový seriál na Netflixu s názvem Dash & Lily, který byl skvělý a zaručeně Vám navodí vánoční náladu.
Ale jelikož je mi jasné, že u spousty z nás jsou přípravy v plném proudu a není času nazbyt, pojďme se rovnou podívat na fotky, které charakterizují ten můj advent.