Jsem si téměř jistá, že každý z Vás už určtě o knížce Čtyři dohody slyšel. Já sama jsem o ní už před více než třemi roky (šílenost!) psala na blogu. Článek můžete najít tady. Ale upřímně od té doby jsem se ke knížce už nevrátila. Věděla jsem, že na mě na poličce čeká, ale neměla jsem potřebu ji otevřít.
Tento týden jsem byla v hrabáku a v hrabáku se hrabe. Pokud jste v něm nikdy nebyli, tak je běžné, že se kousky přendávají z jednoho "koše" do druhého. Stála jsem u jednoho z nich, vůbec jsem si nevšimla, že si nějaká paní stoupla k tomu vedle a já nevědomky dala asi tři kousky do koše vedle. Ta babizna paní na mě docela nehezky vyjela, jestli to jako myslím vážně, že jí to tam házím přímo pod ruce a radši ani nechci vzpomínat, co všechno mi řekla. Upřímně jsem to moc nepochopila, protože kdybych pokaždé měla seřvat někoho, kdo mi něco hodí do koše, ve kterém se zrovna hrabu, tak bych nedělala asi nic jiného, než že bych stála a křičela na všechny okolo. A to opravdu nemám zapotřebí.
Ale uvědomila jsem si díky tomu jednu věc. Dřív by mě podobná zkušenost naprosto rozhodila a já bych pomalu s brekem utekla pryč. Teď mě to nechalo naprosto chladnou a vůbec nic to se mnou neudělalo. Věděla jsem, že to nebyla moje chyba a pokud ta paní za něco takového má potřeba na někoho zvýšit hlas, tak je to jen a pouze ona, kdo má problém.


V myšlenkách jsem se dostala až ke knížce Čtyři dohody. Nevybavila jsem si přesně, jak ty 4 dohody znějí, ale měla jsem silný pocit, že to s nimi nějak souvisí. Doma jsem si knížku otevřela a viděla jsem černé na bílém, proč jsem ten pocit uvnitř sebe měla.

Bohužel/bohudík už znám samu sebe dost dobře na to, abych věděla, že sama se k nějakému cvičení nedokopu. Můžu se sebevíc přemlouvat, ale prostě to nejde a není to jen výmluva. A tak, když jsem natrefila na leták s týdenním večerním kurzem jógy, věděla jsem, že buď teď, nebo nikdy.

Zdroj

Pondělí
Upřímně? Vůbec se mi tam nechtělo. To jsem s větším nadšením šla i ráno k zubaři. Ještě hodinu před tím jsem doma brečela, nejen z toho, kam jsem se to zase přihlásila. A to nepřeháním, jsem holt strašpytel. Ale hned, jakmile jsem tam vkročila, všechno ze mě spadlo. Takhle uvolněně a klidně jsem se už dlouho necítila.  V duchu jsem si začala plánovat, jak jógu začnu cvičit pravidelně.

Úterý
Byl den blbec. Asi úplně nechci zacházet do podrobností, ale ten den jsem přes hodinu brečela a snažila jsem se nějak vstřebat to, že pro mě bude nejlepší, když skončím se školou. Celou jógu jsem byla duchem nepřítomná a asi není nejlepší, když při závěrečné relaxi po dvou hodinách jógy půlku relaxace probrečíte. Takhle uplakanej den jsem už dlouho nezažila. A jóga šla úplně mimo mě. Myslím si, že jóga může být skvělá pro sklidnění a relaxaci, ale nikdy ji necvičte, když jste až moc rozhození.

Středa
Upřímně jsem jen doufala, že se znovu při meditaci nerozbrečím. Nerozbrečela jsem se a po celou dobu se mi podařilo vypnout moji hlavu a jen se soustředit na dech. Po úterku jsem ani nevěřila, že to je možné.

Čtvrtek
Jestli si jsem něčím jistá, tak tím, že pozdrav slunci nikdy nebude moje oblíbená sestava. Nikdy. Nesnáším ji. Po celou dobu jsem měla pocit, jako kdyby mi někdo zpřerazil všechny kosti v horní polovině zad a když už se zlomeniny začaly hojit, tak mi na ně položil stokilové závaží. Ale obrovský posun jsem spatřila v tom, že dřív by mě rozházelo, že jsem patřila k těm nejslabším, teď mi to bylo úplně ukradený, měla jsem dost starostí se svým tělem. Taky jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že jsem celou dobu cvičila bikram jógu. Skvělé bylo i to, že po celou dobu jsem se soustředila pouze na jógu.

Pátek
Volala jsem si s mamkou a ptala se mě, proč pořád hekám a říkám jau. Když jsem jí řekla, že mě bolí každá část těla - i ty, o kterých jsem ani netušila, že můžou bolet, nevěřila a řekla mi, že při józe se přece jen leží, tak co blbnu. Ok, zajímalo by mě, kde se tento mýtus vzal.
Vůbec jsem si nedovedla představit v tomto stavu cvičit jógu. Ale nějakým zázrakem mi jóga celé tělo tak zrelaxovala, že jsem ani nemohla uvěřit, že mě ještě ráno tak moc bolelo. Jediný mínus bylo, že jsem ke konci opět začala ztrácet koncentraci a závěrečná meditace pro mě byla utrpením. 
Zdroj

Jóga je úžasná. Dřív jsem zkoušela i pilates a Tai-či, ale ani jedno cvičení mi nesedlo. Já mám obrovský problém v tom, že jakmile je pozornost zaměřená na dech a je úplně přesně dané jak dlouho se máte nadechovat a vydechovat, tak já se začnu dusit. Víte, jak se říká, že když jste třeba ve stresu, tak máte zkusit nějaké dechové cvičení? V mém případě se dechové cvičení změní na boj o život, jelikož já úplně přestanu dýchat a vůbec netuším, jestli se zrovna nadechuju nebo vydechuju. Každopádně na józe bylo fajn, že ty pohyby plynou a vlastně jsou to právě ty pohyby, které se dechu přizpůsobují a ne naopak.

Zároveň jsem si i uvědomila, že mně i mému tělu neskutečně moc chybí pohyb. Že jsem celá ztuhlá a zkrácená. A snad každý den jsem si říkala, jak je neskutečné, co všechno naše tělo dokáže, když mu dáme prostor.

Jsem si jistá, že s jógou budu pokračovat i dál. Během léta ji mám v plánu procvičovat doma, tak jsem zvědavá, jak mi to bez skupiny lidí okolo mě půjde. A od září, jestli se tedy vrátím do školy, mám v plánu si najít nějaký kurz v Brně, popřípadě chodit na kurz tady u nás.

A co vy? Zkoušeli jste někdy jógu? Dejte mi vědět do komentářů.

Namasté.
♥